Moták černobílý

Jak číst taxoboxMoták černobílý
alternativní popis obrázku chybí
Moták černobílý (samice)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řáddravci (Accipitriformes)
Čeleďjestřábovití (Accipitridae)
Rodmoták (Circus)
Binomické jméno
Circus melanoleucos
(Pennant, 1769)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Moták černobílý (Circus melanoleucos) je dravec z čeledi jestřábovití, který hnízdí ve východní části Palearktické oblasti a zimuje v jihovýchodní Asii. Zatímco samice je se svým šedohnědým opeřením poměrně nevýrazná, samec má černobílé opeření s rapidními nápadnými přechody mezi oběma barvami.

Systematika

Motáka černobílého formálně popsal v roce 1769 welšský přírodovědec Thomas Pennant. Jedná se o monotypický taxon, tzn. nejsou rozlišovány žádné poddruhy.[2] Druhové jméno melanoleucos pochází z řeckých melas („černý“) leukos („bílý“), čili doslova „černobílý“.[3]

Výskyt

Samec motáka černobílého v letu

Jedná se o tažný druh, který hnízdí od východních Himálají po východní Čínu a Mongolsko. Zimuje v jižní Indii, jižní Číně a pevninské i ostrovní části jihovýchodní Asie včetně Bornea, Sumatry[4] a Filipín.[5] Globální početnost druhu přesahuje 10 000 jedinců.[6]

Habitat motáka černobílého může být sice různý – vyskytuje se v otevřené krajině od suchých stepních oblastí po bažinaté březové lesíky – avšak ze všeho nejraději má vlhká stanoviště jako jsou močály při jezerních okrajích, louky u řek nebo bažiny s rákosinami. V zimě obývá i kultivovaná otevřená stanoviště jako jsou rýžová pole. Na hnízdištích se vyskytuje typicky do 1500 m n. m., v zimě nebo při migraci se však může objevit ještě výše.[7]

Popis

Tento relativně malý dravec dosahuje délky těla mezi 41–47 cm. Samec i samice mají rozdílná opeření. Samec má černou hlav a hruď, které kontrastují s bílou spodinou. Spodní strana křídel je převážně bílá, ruční letky jsou černé; horní strana křídel je na vnitřních krovkách u těla černá, zbytek krovek a loketní letky jsou bílé, ruční letky černé. Hřbet je černý. Samice hraje světle hnědošedými odstíny; svrchní strana je tmavší než ta spodní. Ozobí je žluté, stejně jako duhovky, které u samce vysoce kontrastují s černou hlavou.[5][8]

Biologie

Dva samci motáka černobílého (John Gerrard Keulemans, 1874)

Složení jídelníčku je individuálně, oblastně i sezónně podmíněno. K nejčastějším typům potravy patří menší obratlovci (hlavně hraboši, ale i žáby, plazi, ptáčata či ryby), větší hmyz (sarančata, brouci) a někdy i mršiny. Moták černobílý je většinou tichý, avšak v době hnízdění a kolem hnízda se ozývá tichým uek-uek-uek. Během námluv samci vydávají opakované kij-víí a samice rychlé kí-kí-kí.[7] Na hřadovištích může odpočívat vedle některých jiných druhů motáků, mj. motáka východního (Circus spilonotus).[5]

Hnízdění

Zahnizďuje od poloviny května do srpna. Hnízdo si staví z trav, rákosí a další vegetace na mokré, občasi suché zemi v rákosí, vysoké trávě nebo v nízkém křoví. Samice klade nejčastěji 4–5 (rozptyl 3–6) vajec. Inkubace trvá více než 30 dní.[7]

Ohrožení

Mezinárodní svaz ochrany přírody považuje motáka černobílého za málo dotčený druh, nicméně populace druhu klesá následkem úbytku přirozeného prostředí, mj, vysoušením močálů za účelem získání zemědělské půdy.[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ Hoatzin, New World vultures, Secretarybird, raptors. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.2 [cit. 2023-11-15]. Dostupné online. 
  3. ↑ JOBLING, J.A. Helm Dictionary of Scientific Bird-names. London: Christopher Helm, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 247. (anglicky) 
  4. ↑ IQBAL, Muhammad. Possible Range Expansion of Wintering Pied Harriers 'Circus melanoleucos' into the Southern Hemisphere. S. 33-34. Australian Field Ornithology [online]. 2011 [cit. 2023-11-17]. Roč. 28, čís. 1, s. 33-34. Dostupné online. ISSN 1448-0107. (anglicky) 
  5. ↑ a b c JEYARAJASINGAM, Allen. A field guide to the birds of Peninsular Malaysia and Singapore. 2. vyd. Oxford: Oxford university press, 2012. ISBN 978-0-19-963942-7, ISBN 978-0-19-963943-4. S. 128-129. (anglicky) 
  6. ↑ a b Circus melanoleucos [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2021 [cit. 2023-11-15]. Dostupné online. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2021-3.RLTS.T22695402A203542370.en. (anglicky) 
  7. ↑ a b c FERGUSON-LEES, James. Raptors of the world. Boston: Houghton Mifflin, 2001. Dostupné online. ISBN 978-0-618-12762-7. S. 491-493. (anglicky) 
  8. ↑ GRIMMETT, Richard; INSKIPP, Carol; INSKIPP, Tim. Birds of the Indian Subcontinent. 2. vyd. London: Christopher Helm, 2016. (Helm field guides). ISBN 978-1-4081-6265-1, ISBN 978-1-4081-2763-6. S. 114-115. 

Literatura

  • FERGUSON-LEES, James. Raptors of the world. Boston: Houghton Mifflin, 2001. Dostupné online. ISBN 978-0-618-12762-7. S. 324-325. (anglicky) 
  • GRIMMETT, Richard; INSKIPP, Carol; INSKIPP, Tim. Birds of the Indian Subcontinent. 2. vyd. London: Christopher Helm, 2016. (Helm field guides). ISBN 978-1-4081-6265-1, ISBN 978-1-4081-2763-6. S. 102. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 LC cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Circus melanoleucos Keulemans.jpg
Male adult Pied Harriers (Circus melanoleucos), lithograph by John Gerrard Keulemans.
MALE PIED HARRIER IN FLIGHT.jpg
Autor: Kirkamon Cabello, Licence: CC BY-SA 4.0
A Male Pied Harrier in flight. Photographed in Camarahan Ridge Brgy.Pagatpat Cagayan De Oro City, Misamis Oriental Philippines
Pied Harrier (Female).jpg
Autor: Induchoodan A, Licence: CC BY-SA 4.0
Pied Harrier-Female from Kole Wetlnads of Thrissur