Motorová vozidla Walter

Walter
Logo
Základní údaje
Datum založení	1911
Datum zániku	1951
Zakladatel	Josef Walter
Sídlo	Praha, Jinonice, Jinonická 329, Československo
Adresa sídla	Praha, Česko
Charakteristika firmy
Rozsah působení	Československo
Oblast činnosti	automobilový průmysl
Produkty	automobily, tříkolky, motocykly
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Motorová vozidla vyráběla strojírenská společnost Walter v letech 1901–1951. Vyráběla motocykly, motorové tříkolky, osobní i nákladní automobily a autobusy, a sice motocykly a tříkolky v letech 1901–1925, automobily v letech 1912–1951. Společnost založil v Praze Josef Walter, který projevoval nadání pro mechaniku v zámečnické dílně svého otce a pak se vyučil nástrojářem ve smíchovské továrně na mlýnské stroje a jízdní kola Jana Kohouta.^[1]

Historie

Vznik dílny zámečníka Josefa Waltra na výrobu a opravu jízdních kol (Josef Walter, mechan. dílna na Smíchově), ke kterým nakupoval součástky od britské firmy BSA, na Smíchově ve Smetanově ulici čp.753 (nyní Kořenského 753/12) se datuje rokem 1898. V roce 1901 se stěhuje do větší dílny v Kinského ulici čp.218 (nyní Štefánikova 218/3). Tato dílna měla již 8 obráběcích strojů a byl zde vyroben první motocykl Walter s jednoválcovým motorem 2 k (1903). V roce 1905 se opět stěhuje do nové provozovny v ulici Na Zatlance čp.1120/6, kde bylo toho roku vyrobeno 30 motocyklů. V roce 1905 to byl první dvouválcový motor 4 k, v roce 1908 motocykl s přívěsným vozíkem a v roce 1910 první motorová tříkolka C2. V roce 1911 zakládá společnost Josef Walter a spol., která úspěšnou výrobu motocyklů a motorových tříkolek postupně rozšířila na výrobu automobilů Walter. V roce 1919 je tato společnost přejmenována na Akciovou továrnu automobilů Josef Walter a spol. a posléze v lednu 1932 se změnil název společnosti na „Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory“. Po II. světové válce se znárodněný podnik jmenoval Letecké závody n.p. a od roku 1949 Motorlet n.p.

Dvojité „W“ bylo znakem továrny Walter v letech 1911–1945. V roce 1949, aby potvrdilo proběhlou společenskou změnu, se otočilo o 180° a bylo z něho „M“ (jako Motorlet). V roce 1995 opět provedlo obrat o 180° a vrátilo se do původní pozice „W“.^[2]

Motocykly a tříkolky

Nejprve se Josef Walter zabýval výrobou jízdních kol, motorových kol a motocyklů. S konstrukcí prvního motorového kola bylo započato v roce 1900, ale dokončeno bylo až v roce 1902 a mělo jednoválcový motor o objemu 299 cm³ a výkon 2 k/1,5 kW. Tento typ získal stříbrnou medaili průmyslové jednoty na Jarní hospodářské výstavě konané v Praze v roce 1903.^[3] V roce 1905 firmu přestěhoval do nových dílen v ulici Na Zatlance. Byla zde kovárna, lakovna, moderní stroje a také konstrukční kancelář. Od toho roku (1905) začal "sériově" vyrábět motocykly. Na mezinárodní výstavě aut, motocyklů a kol konané v Praze v Průmyslovém paláci od 23. do 25. dubna 1905 vystavoval Josef Walter 3 stroje jednoválcové, které hned začal prodávat, a 3 stroje dvouválcové,^[4] které se dostaly do prodeje v roce 1907.

První byl s jednoválcovým motorem (Walter typ A) s objemem válce 331 cm³ a výkonem 2,5 k/1,8 kW. Typ A z roku 1911 měl objem 427 cm³ a výkon 3 k/2,2 kW. Druhý motocykl (Walter typ B) vyráběl od roku 1905. Byl to silnější dvouválec do V s vidlicovým uspořádáním, kde od roku 1907 nově vyřešil přesnost zapalování použitím excentrických kol rozvodu, o objemu 499 cm³ a měl již výkon 4 k/3 kW. I u tohoto dvouválce motory modernizoval a zvyšoval jejich objem válců a výkon. V roce 1908 byl typ B modernizován – plochý řemen byl nahrazen válečkovým řetězem a přibyla lamelová spojka. V roce 1907 byla vykonána dálková jízda Praha–Terst a zpět se dvěma motocykly Walter B (dvouválec 6 HP) a Walter A (jednoválec 3 HP). Na cestě měřící 1665 km „ani stroje, ani gumy nevolaly po pomoci svých pánů“ – Jozy Papeže a dr. Dittricha.^[5] Tyto motory typu B pak začal používat pro stavbu motocyklů se „sajdkákárou“. Silnější dvouválcové motocykly s větším objemem válců a výkonem byly právě vhodné pro provoz s postranním vozíkem, které začal nabízet od roku 1908.

Walter od roku 1910 vyráběl i tříkolky (též byl používán název tricar, cyclecar nebo trimobil), které také úspěšně prodával. První byla dvousedadlová tříkolka Walter C2 s dvouválcovým vzduchem chlazeným motorem o objemu 1020 cm³ a výkonem 7 k/5,1 kW. Později se prodával i dodávkový model CN4 a čtyřsedadlový C4. Tato vozidla měla jedno kolo vpředu a dvě vzadu, dvoustupňovou převodovku a pohon z motoru přenášel řetěz. Druhá tříkolka vyráběná od roku 1912 (typ Walter D) byla vybavena čtyřválcovým motorem o objemu 1,25 l a výkon 12 koní. Tříkolka typu D měla již čtyřstupňovou převodovku navíc se zpáteční rychlostí a pohon z motoru na zadní hnanou nápravu přenášela kardanova hřídel.^[6] V období 1910 až 1913 bylo vyrobeno a prodáno téměř 900 tříkolek. Walter vyvážel své motocykly a tříkolky do zemí bývalé rakousko-uherské monarchie, na Balkán (Srbsko) a do carského Ruska.

Motocykly, motocykly s postranním vozíkem a tříkolky Walter byly úspěšné v soutěžích a závodech. Od roku 1906 až do vypuknutí I. světové války pravidelně vítězily v soutěžích Praha–Tábor–Písek–Dobříš, v závodech do vrchu Zbraslav-Jíloviště, na závodech mezi 19. a 23. km na silnici Praha–Dobříš atd. V roce 1913 zaznamenal Walter se svými tříkolkami řadu úspěchů v Dolním Rakousku, mj. ing. Tobek zvítězil 1. června na Riederbergu a dosáhl nejlepšího času mezi cyclecary (2. Hunek), v jízdě kolem Dolních Rakous opět vítězství a řidič Hunek zvítězil v červenci ve třídě cyclecarů v jízdě kolem Semmeringu a získal cenu Vídeňského Nového Města (Wiener Neustadt).^[7][8] Na 4. ročník závodu Zbraslav-Jíloviště (5. dubna 1914) v kategorii motocyklů do 750 cm³ (III. kat., motorová kola) bezpečně zvítězil Novotný na Walteru v čase 4:54,6 min. a stal se i celkovým vítězem kategorie motorových kol. Na 2. místě v III. kategorii skončil na stejném stroji Kratochvíle.^[9]

Po I. světové válce prodává Walter licenci k výrobě tříkolek včetně rozpracovaných dílů firmě Šibrava (Jaroslav Šibrava, Praha VII, Vltavská 866). Byly vybaveny dvouválcovým motorem o objemu 1248 cm³ a stavěly se ve dvou- i čtyřsedadlovém provedení vč. nákladní verze. Tříkolky pojmenované Trimobil byly vyráběny nejvíce v nákladní verzi v letech 1921–1925.

Po I. světové válce se na krátký čas vrací výroba motocyklů. Nejprve je to vojenský motocykl ing. Zubatého, Walter 706 cm³ (čtyřdobý vzduchem chlazený zážehový dvouválec SV s protiběžnými písty – boxer, vrtání 75 mm, zdvih 80 mm), který byl vyvíjen za první světové války, avšak licence je krátce po válce prodána firmě Automontage Jos. Janatka ze Smíchova, která měla výrobní závod v Radlicích. Motocykl byl vyráběn pod značkou Itar.

Posledním motocyklem (ing. Josef Plocek) z Jinonic byl typ M 922, vyráběný od roku 1921. Byl to čtyřtaktní dvouválec s hliníkovými písty do V, rozvod OHV, objem válců 750 cm³ (75x85 mm) a výkon 8 k/5,9 kW. Měl v jednom bloku s motorem 3rychlostní převodovku, která byla oddělena od motoru lamelovou spojkou. Stroj měl 2 brzdy (ruční, nožní) a byl vybaven startérem, dynamo-elektrickým osvětlením a tachometrem. Dosahoval maximální rychlosti 90 km/h.^[10] Byl dodáván ve velkých počtech československé armádě. Vyráběl se i s postranním vozíkem. S tímto motocyklem v závodní úpravě (výkon 14,7 kW, max. rychlost 150 km/h) dosáhl mnoha úspěchů v závodech začínající závodník Bohumil Turek (1922–1926).

• 
  Walter Typ A na výstavě na zámku Valtice 2018
• 
  Walter Typ A (1911) na Automobilových klenotech 2019
• 
  Walter Typ A (1911) na Automobilových klenotech 2019
• 
  Walter Typ B
• 
  Walter typ B, detail motoru (NTM 2023)
• 
  Walter Typ B (1913) v expozici na hradě Kámen 2019
• 
  Walter typ B (1913) v expozici na hradě Kámen 2019
• 
  Walter Typ B s přívěsným vozíkem (1909) v NTM 2018
• 
  Walter Typ C4 (1910) v Muzeu motorismu Znojmo 2019
• 
  Walter Typ C4 (1910) v Muzeu motorismu Znojmo 2019
• 
  Walter Typ D (1913)
• 
  Walter M 922 (1923)
• 
  Walter M 922, Bohumil Turek v plném tempu (1926)

Automobily

V roce 1913 vyrobil v nové továrně v Praze Jinonicích první osobní automobil. Jednalo se o automobil Walter W-III, po něm rychle následovaly W-II a W-I. Na posledním, předválečném (12.-19. dubna 1914, XI. ročník) mezinárodním automobilovém salonu v Praze vystavovala fa. Josef Walter a spol. 3 varianty vozů s jednotným podvozkem, dvou- a čtyřsedadlové vozy W-I a W-II a šestisedadlový cestovní vůz a luxusní limuzína Walter W-III.^[11] Až do první světové války se Waltrovy vozy také úspěšně účastnily motoristických závodů. Zákazníky vozy přesvědčily svou spolehlivostí, rychlostí a jízdní stabilitou. Vyráběly se i počátkem první světové války (1914–5), ale potom jejich výroba byla zastavena.

Během první světové války byly provozy továrny těžce poškozeny, výroba automobilů byla obnovena v roce 1919. Od roku 1919 do roku 1927 byly vyráběny automobily řady Walter WZ („Z“ – konstruktér ing. Zubatý). Od roku 1924 až do roku 1928 byly vyráběny automobily řady Walter P („P“ – konstruktér ing. Plocek).V roce 1928 byla zahájena výroba vozů Walter 4-B a Walter 6-B. („B“ – konstruktér ing. Barvitius). Tyto automobily byly také velmi úspěšné a na jejich základě byly postupně (1930–1932) vyvíjeny typy Walter Standard, Walter Super 6, Walter Regent a luxusní Walter Royal. Posledním automobilem byl sportovní Walter Standard S z roku 1934.^[12]

V licenci zde byly později vyráběny (1931–1937) i automobily Fiat, například Fiat 514 (Walter Bijou), Fiat 508 (Walter Junior), Fiat 522C (Walter Princ), Fiat 522L (Walter Lord). Naposledy byly automobily Walter vystaveny na pražském autosalonu v roce 1935 (a to pouze dříve představené modely Regent, Bijou, Princ a Lord), v roce 1936 se jinoničtí autosalonu už nezúčastnili. V průběhu roku 1936 byla v podstatě zastavena výroba a v roce 1937 se jen doprodávaly dříve rozpracované automobily.^[1]

V letech 1946 až 1951 se podílela továrna Walter ještě na jednom typu osobního automobilu. Vyráběla kompletní podvozek (šasi a motor) automobilu Aero Minor s dvouválcovým dvoutaktním motorem a pohonem předních kol. Finalizace vozu byla prováděna v Letovu Letňany (nyní Latecoere Czech Republic s.r.o.). Tento typ byl velmi úspěšný a účastnil se závodů 24 hodin Le Mans, Rallye Monte Carlo, Raid Polski, Alpská jízda a Bol d'Or. Krátce po zahájení výroby dochází k paradoxní situaci. Britská firma BSA zahájila jednání o nakoupení licence. Když Josef Walter zahajoval podnikání, nakupoval pro výrobu jízdních kol součástky od britské firmy BSA. O 50 let později tatáž firma má zájem nakoupit licenci k automobilu, na kterém se továrna Walter významnou měrou podílí. Přestože byl zájem ve vývoji tohoto vozu pokračovat (Československý projekt 1946–1948, vozítko Minicar 1948 a modernizovaný Minor III 1951), k naplnění tužeb konstruktéru nedošlo. Od roku 1951 byly v Jinonicích vyráběny už jen letecké motory.^[13]

Automobily Walter

• 
  Walter WZ závodní (1921) na výstavě sportovních automobilů ČVUT 2017
• 
  Walter P II (1925) na 110 let autoklubu Liberec 2015
• 
  Walter P IV (1928)
• 
  Walter Standard 6 (1931) v hale NTM 2018
• 
  Walter Super 6 (1930) touring na Zbraslav - Jíloviště 2018
• 
  Walter Super 6 (1930) touring na 1000 mil čs. 2019
• 
  Walter Super 6 (1930) kabriolet na Veteránech Moravským Slováckem 2018
• 

  (c) Jan Polák, CC BY-SA 3.0
  Walter Regent (1932) na výstavě automobilů ČVUT 2016
• 
  Walter Regent, kabriolet Sodomka (1932) na Zbraslav-Jíloviště 2020
• 
  Walter Royal (1931) po renovaci společností Hicar 2017

Automobily Walter v licenci Fiat

• 
  Walter Bijou (1931) v Muzeu historických vozidel v Pořežanech 2018
• 
  Walter Junior (1933) limuzína na Tachlovickém trojúhelníku 2018
• 
  Walter Junior (1934) limuzína na Českobrodském okruhu 2018
• 
  Walter Junior (1933) roadster na Českobrodském okruhu 2018
• 
  Walter Junior (1934) kabriolet na Veteránech Moravským Slováckem 2018
• 
  Walter Junior SS (1935) v Telči 2018
• 
  Walter Princ (1934) kabriolet na Veteránech Moravským Slováckem 2018
• 
  Walter Lord (1932) limuzína v Roztokách 2019
• 
  Walter Lord (1932) limuzína v Muzeu motorismu Znojmo 2019
• 
  Walter Lord (1935) hasičský vůz v Kamenici n.L. 2019

Automobily užitkové (nákladní vozy, dodávky, nástavby a autobusy)

K výrobě osobních automobilů se záhy připojuje i výroba užitkových automobilů. Z počátku to byly pouze dodávkové a sanitní verze osobních automobilů jako např. WZ, Bijou a Junior v provedení se skříňovou karoserií či jako otevřený valník. Od roku 1924 jsou vyráběny samostatné nákladní vozy, autobusy a další typy užitkových vozidel. Byly vyráběny buď s původními motory z osobních automobilů (Comercial/4B, PN (I-VI serie)/WIZI a P, Universal/Super 6, D-bus a hasičský V-12/Royal) a nebo s originálními motory a podvozky (PN/VII-XVI serie, FN/FNA, Diesel 3t a 5t, Ideal). Samostatnou kapitolu tvoří licenční (Junkers) nákladní automobily s dieselovými motory Walter Diesel 3t a 5t. Po II. světové válce se krátce vyráběly benzínové motory pro nákladní automobily Praga RN (továrna Praga byla v podstatě zlikvidována americkým náletem 6 týdnů před koncem války) a poslední verze úspěšných nákladních vozů vlastní konstrukce PN (XV. a XVI. serie). Užitková vozidla se v Jinonicích vyráběla v letech 1920–1950.

• 
  Walter PN (1924–1946)
• 
  Walter Comercial (1930–1935)
• 
  Walter FN/FNA (1930–1935)
• 
  Walter FNA, tahač (1931)
• 
  Walter D-Bus (1931–1934)
• 
  Walter Universal, valník (1931–1936)
• 
  Walter Diesel 5 t s motorem SA-12 (1931–1936)
• 
  Walter Diesel 3 t s motorem SA 9 (1932-1936)
• 
  Walter Ideal, valník (1934–1936)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Walter (Automobile) na německé Wikipedii.

Literatura

• Boleslav Hanzelka: „Vozy velkých cen“, SNTL/ALFA, Praha, 1974, 257 s.
• Václav Petřík: Zwölfzylinder aus Prag. In: Automobil und Motorrad Chronik, Heft 4/1975, s. 28 a 29
• Václav Petřík: Walter: Tradition auf zwei, drei und vier Rädern. In: Auto und Motorrad Chronik, Heft 6/1978, s. 22–23 a 40
• Zdeněk Čížek: „Grand Prix Brno“, NADAS, Praha, 1978, 200 s.
• Libor Tošnar: „Sportovní a závodní automobily v historii našeho podniku“ In: Nový Signál – Motorlet, Praha, 1980, 28 s.
• Stanislav Minařík: „Automobily 1885/1940“, NADAS, Praha, 1980, 175 s.
• Libor Tošnar, Bohumil Sommer: „Motocykly, tříkolky a automobily 1901–1951“ In: Nový Signál – Motorlet, Praha, 1981–2
• Miloš Kovařík: „Velké závody – Muž pro Alfu Romeo“, Novinář, Praha, 1982, 256 s.
• Libor Tošnar: „Sportovní a závodní automobily Walter a Aero Minor“, In: Auto-Moto-Sport, Příloha Motoristické současnosti – Za volantem č. 1/1984, Naše vojsko, Praha, s. 74–81
• Graham Macbeth, Milan Jozíf: „Velký obrazový atlas automobilů“, ARTIA, Praha, 1985, 608 s.
• Adolf Kuba: „Automobil v srdci Evropy“, NADAS, Praha, 1986, 312 s.
• Adolf Kuba: „Atlas našich automobilů 2 (1914–1928)“, NADAS, Praha, 1988, 236 s.
• Václav Petřík: Walter – AutoAlbum č.9, 735.ZO Svazarmu při UJEP, Brno, 1988, 64 s.
• Adolf Kuba, Milan Spremo: „Atlas našich automobilů 3 (1929–1936)“, NADAS, Praha, 1989, 249 s.
• Milan Olšanský: „Prvních osm. Masarykův okruh 1930–1949“, AGM-Gomola, Brno, 1995, 100 s., ISBN 80-900-594-6-5
• Zdeněk Zavřel, Alena Doskočilová: „Historie automobilových závodů 1930–2000“, Computer Press, Praha, 2001, 150 s., ISBN 80-7226-449-4
• Miroslav Gomola: „Josef Walter – Akciová továrna na automobily a letecké motory“, AGM CZ, s.r.o., Brno, 2002, 232 s., ISBN 80-85991-23-3
• Pavel Hanák a kol.: „75 let Masarykova okruhu ve fotografiích“, Automotodrom Brno, a.s. a AMK Automotodrom Brno, 2005, 176 s.
• Alois Pavlůsek, Ondřej Pavlůsek: „České sportovní automobily“, CP Books, a.s., Brno, 2005, 238 s., ISBN 80-251-0534-2
• Karel Řepa: „Závod do vrchu Zbraslav – Jíloviště“, GT Club – Karel Řepa, Praha, 2008, 240 s., ISBN 978-80-902516-2-5
• Marián Šuman-Hreblay: „Encyklopedie nákladních automobilů“, Computer Press, a.s., Brno, 2008, 222 s., ISBN 978-80-251-1718-7
• Hubert Procházka, Jan Martof: „Automobily Aero, Jawa, Walter, Wikov, „Z“ (1905–1946)“, Computer Press, a.s., Brno, 2009, 176 s., ISBN 978-80-251-1940-2
• Marián Šuman-Hreblay: „Autobusy“, Computer Press, a.s., Brno, 2011, 240 s., ISBN 978-80-251-3455-9
• Petr Kožíšek: „1000 mil československých“, NTM ve vydavatelství Karel Mráz – Reprom, Praha, 2013, 50 s., EAN 8594171320033
• Marián Šuman-Hreblay: „Dvě století českých automobilů“, CPres v Albatros Media, Brno, 2015, 160 s., ISBN 978-80-264-0716-4
• Zdeněk Král: „Motorismus v srdci Evropy“, REBO International, Čestlice, 2015, 303 s., ISBN 978-80-255-0987-6
• Jan Tuček: „Auta první republiky (1918–1938)“, Grada Publishing, a.s., Praha, 2017, 356 s., ISBN 978-80-271-0466-6
• Marián Šuman-Hreblay: „Hasičská vozidla“, CPress v Albatros Media, Brno, 2017, 216 s., ISBN 978-80-264-1388-2

Související články

• Josef Walter
• Waltrovka
• Jindřich Knapp
• Ivan Hodáč
• Antonín Kumpera
• Vítězslav Kumpera
• František Barvitius

Automobily vlastní konstrukce

• Walter W-III, W-II, W-I * Walter WZ, WIZ, WIZI * Walter 0 * Walter P-I, P-II, P-III, P-IV * Walter 4-B * Walter 6-B * Walter Standard 6 * Walter Super 6 * Walter Super 6B * Walter Standard S * Walter Regent * Walter Royal

Automobily v licenci FIAT

• Walter Bijou * Walter Junior * Walter Junior S * Walter Junior SS * Walter Princ * Walter Lord

Automobily užitkové (nákladní, autobusy, sanitky, hasičská vozidla atd.)

• Walter PN * Walter FN/FNA * Walter Comercial * Walter D-Bus * Walter Universal * Walter Diesel * Walter Ideal

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Walter na Wikimedia Commons

• Walter Jinonice
• Závod do vrchu Zbraslav – Jíloviště
• Závod do vrchu Ecce Homo
• Závod do vrchu Stožec/Schöber, Schöberbergrennen
• Závod do vrchu Brno – Soběšice
• Závod 1000 mil československých
• Rallye Monte Carlo 1934
• Walter Royal (1931)
• Walter Regent (1932)
• Walter Junior (1932)