Mr. Turner

Mr. Turner
(c) Georges Biard, CC BY-SA 3.0 Timothy Spall na festivalu v Cannes (2014)
Základní informace
Původní název	Mr. Turner
Země původu	Spojené království Spojené království Francie Francie Německo Německo
Jazyk	angličtina
Délka	150 min
Žánry	filmové drama životopisný film
Scénář	Mike Leigh
Režie	Mike Leigh
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role	Timothy Spall Paul Jesson Dorothy Atkinson Marion Bailey Karl Johnson … více na Wikidatech
Produkce	Georgina Lowe
Hudba	Gary Yershon
Kamera	Dick Pope
Kostýmy	Jacqueline Durranová
Střih	Jon Gregory
Výroba a distribuce
Premiéra	2014 6. listopadu 2014 (Německo) 1. ledna 2015 (Dánsko)
Distribuce	BiM Distribuzione
Ocenění	European Film Award for Best Actor (2014)
Mr. Turner na ČSFD, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mr. Turner je britský film z roku 2014. Historické biografické drama o anglickém malíři J. M. W. Turnerovi (1775–1851) natočil podle vlastního scénáře Mike Leigh. Titulní postavu ztvárnil výrazný charakterní herec Timothy Spall, známý ovšem i z komerčních titulů jako Harry Potter (2001–2016) či Poslední samuraj (2004), jenž za tuto roli získal mimo jiné Zlatou palmu pro nejlepšího herce na festivalu v Cannes,^[1][2] kde měl film svou premiéru. Dále ve snímku hráli Dorothy Atkinson, Paul Jesson, Marion Bailey, Lesley Manville nebo Martin Savage.

Děj

Film sleduje úsek posledního zhruba čtvrtstoletí Turnerova života. Začíná jeho návratem z Antverp domů do londýnského ateliéru, kde je očekáván svým otcem a hospodyní Hannah. „Tatuš“ William Turner starší jej ve všem podporuje, chystá mu plátna, nakupuje a připravuje barvy. Oproti tomu junior se ke svým dvěma dcerám i jejich matce nechová příliš vstřícně, když jej přijdou navštívit a předvést jeho čestvě narozenou vnučku. Raději před nimi prchá do Petworth House, honosného sídla lorda Egremonta, kde se může potkávat s dalšími výtvarníky, hudebníky, milovníky umění i členy Královské akademie. S pianistkou Cogginsovou si zde rád zazpívá „Didonin nářek“ od Henryho Purcella. Pak také vyjíždí parníkem dolů po Temži do pobřežního Margate, kde se inkognito pod jménem Mallord ubytuje u Sophie Boothové.

Po jeho návratu do Londýna navštíví Turnerovy přírodovědkyně Mary Sommervillová, ukazuje jim experiment se světelným spektrem a obdivuje malířovo dílo. Zdravotní stav Turnera staršího se postupně zhoršuje a nakonec umírá. Jeho odchod syna citelně zasáhne, hospodyně jen stěží otcovu přítomnost nahradí, ačkoli ji malíř příležitostně využívá i sexuálně, zatímco chodí do nevěstince skicovat tamní mladé prostitutky a znovu vyráží také na výlety do Margate.

Film zachycuje také známou událost ze salonu Královské akademie roku 1832, kdy byla jeho mořská krajina s loděmi Helvoetsluys vyvěšena v galerii vedle poněkud výraznějšího výpravného plátna Otevření mostu Waterloo (The Opening of Waterloo) od Johna Constabla. Aby mdlé barvy svého díla osvěžil a svého rivala popudil, přimaloval doprostřed obrazu ostře červenou bójku.^[3][4] Tamtéž ovšem ztropí scénu také Turnerův umělecký přítel (a finanční dlužník) Haydon.

Turner znovu vyráží do Margate k již ovdovělé paní Boothové, s níž se čím dál více, i tělesně, sbližuje. Při jedné ze svých výprav na moře, kdy se nechá přivázat ke stěžni, aby mohl načerpat inspiraci pro svoji malbu sněhové bouře, si přivodí zánět průdušek a Sophia mu přivolá místního lékaře, doktora Price. Vznikne z toho však působivé dílo.^[5] Turnera navštíví John Ruskin se svým otcem a obdivují jeho malbu, kterou by rádi odkoupili. Později při společné procházce s paní Boothovou stihne malíře srdeční slabost a znovu přivolaný Price odhalí svoji znalost Turnerovy pravé totožnosti, přislíbí však plnou diskrétnost. Mezitím zesnula jeho z jeho dcer, Turner však projeví jen minimální soustrast. Sophia s ohledem na jeho množící se zdravotní potíže nabídne, že prodá svůj dům v Margate a přestěhuje se blíže k Londýnu, do Chelsea.

V Británii probíhá průmyslová revoluce a Turner i s dalšími umělci sledují technologický pokrok. Pohled na parník odvážející starou válečnou plachetnici Temeraire jej inspiruje k vytvoření obrazu Bojující Temeraire vlečena k poslednímu kotvišti k rozebrání (The Fighting Temeraire). Zatímco odmítne Haydonovu finanční splátku a velkoryse jeho dluh zahladí, na návštěvě u Ruskinových se účastní prázdného tlachání o angreštu i poněkud otravných rozprav nad uměním. V rozmachu parní železnice nachází další inspiraci pro další svůj slavný obraz Déšť, pára a rychlost (Rain, Steam and Speed).^[6] Když však navštíví Královskou akademii britská královna Viktorie se svým chotěm, princem Albertem, k Turnerovu pozdnímu impresionistickému dílu nenachází pochopení. Stejně tak lid, který se baví divadelní fraškou utahující si z jeho tvorby. Turner, který představení v divadle přihlížel, je otrávený a odebírá se čím dál častěji do Chelsea za paní Boothovou. Tu také přesvědčí k pořízení společného portrétního snímku u průkopníka fotografie Mayalla. Když dostane štědrou nabídku od úspěšného výrobce per Gillotta, který by rád odkoupil celou sbírku jeho umělecké tvorby, odmítne ji s tím, že raději přenechá své dílo veřejnosti.

Turnerovo zdraví se s postupujícím věkem dále horší a opět přivolaný doktor Price konstatuje, že jeho stav je již smrtelný. Hospodyně Hannah najde v kapse jeho kabátu dopis s adresou Chelsea a rozhodne se jej vyhledat, když však dorazí na místo, nenachází dost rozhodnosti a obrací se k odchodu. Turner ještě v návalu posledních sil a inspirace zachytí utonulou dívku, v péči Sophie Boothové a doktora Price však umírá. V jeho londýnském ateliéru zůstává opuštěná hospodyně Hannah.

Postavy a obsazení

Reference

Externí odkazy

• Mr. Turner v Česko-Slovenské filmové databázi
• Mr. Turner ve Filmové databázi
• Mr. Turner na Kinoboxu.cz
• Mr. Turner v Internet Movie Database (anglicky)