Mradice

Mradice
Kaple 14 Svatých pomocníků
Kaple 14 Svatých pomocníků
Lokalita
Charaktervesnice
ObecPostoloprty
OkresLouny
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel76 (2021)[1]
Katastrální územíMradice (3,27 km²)
PSČ440 01
Počet domů33 (2021)[2]
Mradice
Další údaje
Kód části obce100013
Kód k. ú.700011
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mradice jsou vesnice, část města Postoloprty v okrese Louny. Nachází se asi 3,5 km na jih od Postoloprt. K vesnici patří chatová osada Oharka, kterou tvoří několik desítek převážně zděných chat. Osada po svém založení sloužila k rekreaci obyvatel z Mostecka a Teplicka. Nyní je část těchto chat užívána k trvalému bydlení. Počtem adres chatová osada převyšuje původní zástavbu vesnice.[3] Mradice je také název katastrálního území o rozloze 3,27 km².[4]

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1238.[5] Tehdy směnil s povolením krále Václava I. purkrabí na Lokti Sulislav s opatem břevnovského kláštera Klementem II. svou vesnici Levonice za Mradice.[6] Není známo, jak dlouho zůstala vesnice ve šlechtických rukou, nicméně v roce 1328 patřily Mradice benediktinkám z kláštera sv. Jiří na Pražském hradě. V onom roce se u vsi uvádí mlýn, což ho činí jedním z nejstarších v regionu.[7] V roce 1362 ho abatyše Markéta pronajala emfyteutickým právem mlynáři Martinovi zároveň se dvěma ostrovy.[8]

Není jasné, kdo se stal majitelem Mradic během husitských válek, když pražský klášter přestal načas existovat. Nicméně v roce 1436 je spolu s jinými klášterními statky zapsal císař Zikmund Lucemburský šlechtici jménem Hanušovi (Janovi) Honingerovi.[9] Při revizi nemovitého majetku v polovině 50. let 15. století však benediktinky dostaly Mradice zpět. Za stavovského povstání 1618–1620 kláštery opět o většinu svého nemovitého majetku přišly. Mradice získal Prokop Dvořecký z Olbramovic. Dlouho se však z vesnice netěšil, neboť byl jako jeden z členů direktoria v červnu 1621 na Staroměstském náměstí sťat.[10] V roce 1631 už Mradice opět patřily benediktinkám.[11]

Třicetiletou válkou ale vesnice značně utrpěla. Berní rula z roku 1654 v Mradicích uvádí dvacet statků, šest z nich ale bylo buď pustých, nebo z nich nebylo možné platit berni. Stavení byla "velmi zkažená". Navíc ještě roku 1658 pět statků vyhořelo.[12] Podle tereziánského katastru z roku 1757 už stálo ve vsi 25 berní povinných usedlostí. Poddaní nemuseli robotovat, platili finanční náhradu. Obilí prodávali hlavně do Jirkova a Chomutova, někteří měli vlastní chmelnice, které se rozkládaly na šesti hektarech. Řemeslo provozovali dva krejčí a ševci a také zedník a tkadlec. Mlýn byl ale opuštěný a zpustlý.[13] V roce 1768 prodaly benediktinky vesnici majiteli blízkého zámku Stekník Františku Kulhánkovi z Klaudenštejna. V té době byla v Mradicích založena škola. Zprvu se učilo ve statcích sedláků, až v roce 1820 byl pro školu postaven samostatný dům. Roku 1897 byla podle plánů liběšického stavitele Adolfa Macha postavená škola nová.[14] Budova dnes slouží k obytným účelům.

Majitelé mradického zámku a polností k němu přináležejícím se často střídali a do českých dějin se nijak nezapsali. Výjimkou je průkopník družstevnictví František Ladislav Chleborád, jemuž mradický statek patřil v letech 1872–1878. Chleborád pak prodal statek žateckému obchodníkovi se chmelem Jakobu Langovi. V majetku rodiny zůstal zámek až do roku 1948. Po roce 1990 byl rodině restituován.[15]

Dva největší požáry v novověku postihly Mradice v letech 1754 a 1887. Při prvním z nich vyhořely domy severně od rybníka čp. 27–31, při druhém bylo postiženo devět statků a věž kapličky. Tyto údaje, spolu s mnoha dalšími, uvádí nedochovaná obecní kronika, která je částečně otištěna v německé Tutteho Vlastivědě žateckého okresu.[16]

Sbor dobrovolných hasičů byl v obci založený roku 1897, 1904 pak spořitelní spolek pro Mradice a Levonice. Ve vsi v té době působily dva hostince, řeznictví, truhlárna, kovárna, dva ševci a dva zedníci.

Zá 1. republiky se v Mradicích k německé národnosti hlásilo 82 % dospělých obyvatel. České děti proto navštěvovaly menšinovou školu ve Skupicích.


Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[5][17][18]
186918801890190019101921193019501961197019801991200120112021
Obyvatelé233283248275222215194118104956847568576
Domy383937485248454228272330294033

Obecní správa

Při sčítání lidu byly Mradice v letech 1869–1950 obcí v okrese Žatec (v roce 1890 byly uvedeny pod názvem Mraidice). V letech 1961–1976 byly obcí v okrese Louny a od 1. května 1976 do 31. prosince 1980 částí obce Skupice. Od 1. ledna 1981 jsou venkovskou částí města Postoloprty.[19]

Pamětihodnosti

Osobnosti

Ve vsi se narodil fotograf, učitel a hudebník Josef Wara (1863–1937).

Galerie

Reference

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
  3. Registr sčítacích obvodů a budov [online]. Český statistický úřad [cit. 2020-04-22]. Dostupné online. 
  4. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-03. 
  5. a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 400, 401. 
  6. ERBEN, Karel Jaromír (ed). Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae, díl I. Praha: [s.n.], 1855. 813 s. Dostupné online. S. 443. 
  7. TOMEK, Wácslaw Wladiwoj. Dějepis města Prahy. Praha: František Řiwnáč, 1875. 671 s. Dostupné online. S. 132. 
  8. SCHLESINGER, Ludwig. Urkundenbuch der Stadt Saaz bis zum Jahre 1526. Praha: Verein für Geschichte der Deutschen in Böhmen, 1892. 291 s. Dostupné online. S. 30. 
  9. PALACKÝ, František (ed). Archiv český, sv. 1. Praha: Kronberg a Řivnáč, 1840. 612 s. Dostupné online. S. 542. 
  10. ROEDL, Bohumír; MACH, Václav. Postoloprtsko. Louny: Nakladatelství Digon, 2021. 199 s. ISBN 978-80-87019-24-5. S. 135.  (Dále jen Roedl, Mach 2021).
  11. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách, sv. 3. Praha: Státní nakladatelství učebnic, 1951. 632 s. Dostupné online. S. 143. 
  12. LIŠKOVÁ, Marie (ed). Berní rula, sv. 33. Kraj Žatecký, díl 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1954. 341 s. S. 52. 
  13. CHALUPA, Aleš a kol. (ed). Tereziánský katastr český, sv. 2 – rustikál. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1966. 524 s. S. 396–397. 
  14. TUTTE, Karl (ed). Der politische Betzirk Saaz. Eine Heimatkunde.. Žatec: Verlag des Bezirks-Lehrer-Vereines in Saaz, 1904. 918 s. S. 836.  (Dále jen Tutte 1904).
  15. Roedl, Mach 2021, s. 136.
  16. Tutte 1904, s. 839–840.
  17. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 306.  Archivováno 16. 7. 2021 na Wayback Machine.
  18. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  19. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (2. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 624 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 331. 
  20. Zámek [online]. Národní památkový ústav [cit. 2017-03-02]. Dostupné online. 
  21. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-03-02]. Identifikátor záznamu 442631 : Kaple Čtrnácti svatých pomocníků. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  22. Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. K/O. Praha: Academia, 1978. 580 s. 
  23. Evidence válečných hrobů [online]. Ministerstvo obrany ČR [cit. 2020-08-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-20. 
  24. Soupis památek obce Mradice [online]. Jaromír Lenoch [cit. 2020-08-03]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Czech Republic adm location map.svg
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Mradice zámek.JPG
Autor: Gortyna, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Mradice bunkr.JPG
Autor: Gortyna, Licence: CC BY-SA 3.0
Bunkr zvaný řopík u Mradic
Mradice pomník.JPG
Autor: Gortyna, Licence: CC BY-SA 3.0
Pomník padlým z I. a II. světové války.
Mradice kaple.JPG
Autor: Gortyna, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: