Mravní výchova

Mravní výchova je výchovné působení na žáka, jeho rozum, představy, postoje, city, vůli a jednání, aby byly v souladu s obecně uznávanými zásadami etiky.[1] Mravní výchova je v pedagogice chápána jako „výchova v užším smyslu“, jedná se tedy o výchovu charakteru a vůle, kdy jsou u člověka utvářeny mravní normy a principy, které rozvíjí mravní city a návyky. Základem mravní výchovy je výchova k prosociálnosti osobnosti, tedy ke konání dobra a pomoci pro jiné osoby nebo skupiny, bez očekávání odměny nebo protislužby. Smyslem výchovy k prosociálnímu jednání je rozvoj občanských ctností a sociálních dovedností, výchova ke komunikaci a prevence proti agresivitě a násilí. Mravní výchova je celoživotním procesem sestávajícím z jednotlivých kroků, které respektují zákonitosti mravního vývoje. Mravní výchova probíhá ve školním, mimoškolním a rodinném prostředí.

Obsah mravní výchovy

Obsahem mravní výchovy je formování osobnosti, které probíhá v několika rovinách.

Rovina osobnostně sociální

  • mravní normy – pravidla, způsoby, hodnocení
  • společenské návyky – společenské chování (poprosit, poděkovat, pozdravit, respektovat druhé)
  • mravní postoje a vztahy – vztah k sobě samému a k ostatním lidem (slabým a potřebným), vztahy partnerské, vztahy k materiálnímu prostředí
  • vlastnosti – samostatnost, zodpovědnost, cílevědomost, vytrvalost a samostatnost
  • hodnotový systém – hodnoty emocionální, sociální, ekonomické, etické, estetické
  • vzorce chování, které respektují mravní normy

Rovina psychologické struktury osobnosti

  • mravní vědomí – jedná se o poznávání mravních hodnot, správné morální usuzování a úhel pohledu jedince, sebepoznání
  • mravní cítění – empatie, sebekontrola, svědomí, skromnost, láska k dobru
  • mravní přesvědčení – mravní normy se interiorizují za účasti citů a vůle, funguje svědomí; utváří a projevuje se motivačně hodnotový systém a charakter osobnosti; mravní cítění a přesvědčení tvoří tzv. afektivní doménu[2]
  • Mravní jednání a chování

Rovina filozofická

  • mravní normy, pravidla a zákony
  • morální a profesní etické kodexy – desatero, učitelská a lékařská profesní etika

Principy mravní výchovy

V procesu mravní výchovy jedince se uplatňují obecné normy, které jsou označovány jako principy mravní výchovy.

Princip cílevědomosti mravní výchovy – vychovatel nebo pedagog by si měl vytvořit konkrétní představu morálního profilu,ke kterému chce jedince přiblížit

Princip soustavnosti a důslednosti – mravní výchova by se měla uskutečňovat podle dlouhodobého plánu, tak aby jedinec pociťoval, že se jeho chování působením výchovných metod, přibližuje k mravnímu ideálu

Princip aktivnosti – jedinec by neměl jen umět popsat, jaké by bylo jeho jednání v určité situaci ale také toto jednání uplatňovat v každodenních situacích

Princip názornosti – jedinec se opírá o přímé zkušenosti (morální příklad) pedagoga nebo ostatních žáků ve třídě

Metody mravní výchovy

Za metody v mravní výchově jsou považovány specifické postupy, které se uplatňují pro dosahování výchovných cílů. Důraz je kladen na to, aby byl jedinec v určitém stádiu vývoje schopen pochopit svůj díl odpovědnosti za výsledky svého konání a stal se tak autonomní osobností. Metody mravní výchovy se rozdělují do dvou skupin na přímé (direktivní), které na jedince působí otevřeně z pozice autority a nepřímé (indirektivní), které působí zprostředkovaně a nenásilně.

Metody přímé

  • mravní vysvětlování a poučování – metoda formou rozhovoru, besedy, přednášky, poslechu
  • kladení požadavků – příkazy a zákazy, které formují chování jedince bez většího porozumění a přispívají k zachování naučených pravidel chování
  • vedení – přinucování a donucování
  • cvičení – opakované jednání, které vede k automatizaci způsobů chování
  • přesvědčování – cílem je vzbudit v jedinci city povinnosti a odpovědnosti
  • příklad – forma vytvoření názorných a přitažlivých vzorců pomocí kladných a záporných příkladů, četby, divadla nebo živého vyprávění
  • kontrola,dozor – metoda posilující požadované chování pod dohledem autority
  • hodnocení – založeno na principu odměny a trestu, kdy je povzbuzováno nebo usměrňováno jedincovo jednání

Metody nepřímé

  • vzor – napodobování vzorců chování jiných lidí, kteří jsou pro jedince vzorem
  • tvorba a dodržování norem a pravidel
  • pozitivní výchovné klima
  • řešení etických dilema formou diskuse
  • získávání – očekávání, závazek, výstraha
  • vyvolávání a tlumení citů – sugesce, agitace, eliminace, substituce, degradace, sublimace
  • metoda kontroly – povzbuzování žádoucích vzorců chování jedince
  • utváření samosprávy – hodnocení a kontrolování společné činnosti, která vede k respektování druhých
  • sebereflexe – hodnocení chování pomocí reflexivních deníků, předsevzetí, plánů

Vývoj mravní osobnosti dítěte

Podle pedagogů a psychologů jsou mravní normy a hodnoty u dětí přejímány nejprve od rodičů, poté učitelů, vrstevnických skupin a společnosti obecně. Období mravního vývoje se u dětí liší a to v závislosti na jejich intelektuálním vývoji.

Jean Piaget

Jean Piaget rozlišuje dvě stádia mravního vývoje osobnosti.

Stádium heteronomní morálky – období mladšího školního věku, kdy si dítě uvědomuje důležitost norem a pravidel, chápe princip odměy a trestu a dospělého, jako autoritu uznává za zcela legitimní

Stádium autonomní morálky – období staršího školního věku a výše, dítě vnímá normy a vedení skrze vlastní vnitřní systém mravních norem a dokáže samostatně zvažovat co je špatné a dobré, samostatně se rozhoduje a zvažuje význam svého jednání, přijímá za něj odpovědnost

Lawrence Kohlberg

Lawrence Kohlberg rozlišuje tři stádia mravního vývoje, každé z nich se pak dělí na dvě stádia.

Období prekonvenční – předškolní věk,na počátku je tzv. amorální stádium: egocentrismus (dobré je to, co je dobré pro mne), posléze individualismus: hledání osobního prospěchu pod vlivem možné odměny a trestu (dítě uplatňuje ve svém jednání tzv.,,tržní´´ přístup, tj. dobrý čin se mu „musí vyplatit“).[3]

Období konvenční – mladší a střední školní věk, jedinec se podřizuje skupině, správné jednání jedince je to, které je uznáváno autoritou i skupinou

Období postkonvenční- 12 let a výše,jednání jedince směřuje k nalezení tzv. „společné úmluvy“, ve vztahu k pravidlům a smyslu pro povinnost a zákonnost

Cíl mravní výchovy

Cílem mravní výchovy je vnitřně integrovaný, svobodný, autonomní a zodpovědný jedinec, který jedná uvědoměle na základě svého vnitřního přesvědčení a také v souvislosti se společenskými normami a společensky uznávanými pravidly.

Odkazy

Reference

  1. ↑ PRŮCHA, WALTEROVÁ, MAREŠ, Jan,Eliška,Jiří. Pedagogický slovník. 6.,aktualiz. a rozš. vyd.. Praha: Portál, 2009. 395 s. ISBN 978-80-7367-647-6. Kapitola Heslář, s. 159. 
  2. ↑ STŘELEC, Stanislav. Studie z teorie a metodiky výchovy II. 2. vyd.. Brno: Masarykova univerzita, 2011. 214 s. ISBN 978-80-210-5512-4. Kapitola Mravní výchova dětí školního věku, s. 62. 
  3. ↑ STŘELEC, Stanislav. Studie z teorie a metodiky výchovy II. 2. vyd.. Brno: Masarykova univerzita, 2011. 214 s. ISBN 978-80-210-5512-4. Kapitola Mravní výchova dětí školního věku, s. 64. 

Literatura

  • STŘELEC, Stanislav. Studie z teorie a metodiky výchovy II. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011. ISBN 978-80-210-5512-4.
  • PRŮCHA, Jan, Eliška WALTEROVÁ a Jiří MAREŠ. Pedagogický slovník. 6.,aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-647-6.
  • KUČEROVÁ, Stanislava. Obecné základy mravní výchovy. Brno: Masarykova univerzita, 1990. ISBN 80-210-0183-6.
  • JŮVA, Vladimír. Mravní výchova. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989. Učební texty vysokých škol.

Související články