Mrož lední

Jak číst taxoboxMrož
alternativní popis obrázku chybí
mrož lední
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Podtřídaživorodí (Theria)
Nadřádplacentálové (Placentalia)
Řádšelmy (Carnivora)
Podřádpsotvární (Caniformia)
(nezařazeno)ploutvonožci (Pinnipedia)
Čeleďmrožovití (Odobenidae)
Rodmrož (Odobenus)
Brisson, 1762
Binomické jméno
Odobenus rosmarus
(Carl Linné, 1758)
Rozšíření mrože
Rozšíření mrože
Rozšíření mrože
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mrož lední či mrož atlantský (Odobenus rosmarus – v překladu znamená mořský kůň chodící po zubech)[2] je jediným zástupcem rodu mrož (Odobenus) z ploutvonožců (Pinnipedia), kterého řadíme do samostatné čeledi mrožovitých (Odobenidae). Je typickým zástupcem savců obývajících Severní ledový oceán, příležitostně i sever Atlantského oceánu a rozeznáváme u něj dva poddruhy – mrože pacifického (Odobenus rosmarus divergens) a mrože atlantského (Odobenus rosmarus rosmarus). Autorem českého a slovenského rodového názvu je Jan Svatopluk Presl.

Základní popis

Samec tohoto ploutvonožce je obrovité zvíře s mohutnými kly, které vznikají prodloužením horních špičáků směřujících směrem dolů. Tyto kly slouží mroži k rozrážení ledu, používají je i při vylézání z vody a pohybu na souši. Dále je používají k odtrhávání korýšů a měkkýšů ode dna[3] a jsou také rozeznávacím znakem pohlaví: kly samců dosahují až metrové délky. Samice má také kly, ale poměrně kratší – dorůstají kolem 50 cm. Mláďata mají kly od svého jednoho roku života, kdy jsou dlouhé 2,5 cm a do jejich dvou let jsou ukryty za převislým horním rtem. Hmotnost klů může dosahovat až 6 kg, ale obvyklejší je váha od 3 do 5 kg.[4]

Mrož lední je mohutné zvíře u něhož samci váží kolem 1 210 kg a samice 830 kg. Největší zjištěný jedinec dosahoval hmotnosti asi 2 500 kilogramů.[5] Jejich kůže může být silná 2–4 cm a tuk slouží k izolaci před silným mrazem.[6] Samec je dlouhý 3,2 m a samice 2,7 m – to se však týká mrožů vyskytujících se v Beringově moři, v Hudsonově zálivu je délka těla kratší. Na souši je tento savec velice pomalý a znatelně pomalejší, než například lachtanovití (Otariidae). Pohybuje se pomocí klouzání a předních končetin. Jeho nejlepším smyslem je hmat a jeho hmatové vousy ho dokáží upozornit na kořist, která je i menší, než 15 cm [4]. Horní strana čenichu je pokryta zrohovatělou kůží a slouží k prohledávání bahna a k hledání měkkýšů.

Barva mrože je v ledové vodě hnědá až téměř bílá (kůže nedokrvená), ale na slunci získává růžovou barvu.

Způsob života

Sociální struktura a potrava

Mroží kolonie v zemi Františka Josefa

Mrož lední je společenské zvíře žijící ve skupinách čítajících několik desítek kusů. Panuje u nich však přísná hierarchie, takže mladí mroži se musí zdržovat na okraji skupiny a uprostřed mají své místo silní samci s autoritou. Tu samec může ztratit například ztrátou klu, kdy je vytlačen ze skupiny a jeho autorita poklesne. Samec s nejdelšími kly ze skupiny není ohrožován, a je chráněn celou skupinou. Když se objeví nepřítel (nejčastěji lední medvěd), spustí mroži, kteří ho zaznamenají, varovný hvizd a tím upozorní celou skupinu před blížícím se nebezpečím. V tomto okamžiku všichni mroži bleskově zareagují a zmizí pod vodou. Když je však napaden jeden mrož, ostatní ho neponechají osudu a přispěchají ihned na pomoc a začnou vyhrožovat svými kly. Medvěd si však většinou netroufne zaútočit na větší skupinu a vyhledává spíše menší skupiny a slabší či starší jedince.

Mezi jejich nejnamáhavější činnost patří migrace na sever podle tání ledovců a výskytu potravy a mroži můžou za tuto cestu urazit za rok i více než 3 000 km.[7] Starší samci necestují tak daleko, aby se nezdržovalo více zvířat na jednom místě a nedocházelo k častým rozporům mezi mladými a starými samci a aby nebyli tak zranitelní.

Mrožův jídelníček tvoří živočichové žijící při mořském dně (převážně červi, mlži, plži, garnáti), ale nepohrdne ani menší rybkou. Je to velice zdatný plavec a pro potravu se může potopit až 100–200 m hluboko.[7] Při dně hledá potravu pomocí svých hmatových vousů a díky proudu vystřikovaného z tlamy ji vybere. Tímto systémem umí oddělit měkkou část od skořápek či lastur a sníst pouze měkký vnitřek. V některých případech mroži zabíjejí a požírají tuleně, příčina tohoto chování dosud není objasněna. Je možné, že se jedná o individuální sklon některých mrožů, nebo že se tak mroži projevují při nedostatku měkkýšů. Inuité tvrdí, že mrož, který požírá tuleně, může být nebezpečný i lidem a dokonce napadat plavce v kajacích.

Rozmnožování

V období říje, které trvá od dubna do června, dochází u samců k boji o samice, při kterém vystavují své kly soupeřům na obdiv a případně s nimi i bojují. Při soubojích dochází sice k bodným ranám, ale k smrtelným úrazům dochází jen zřídka. Starší samci mívají proto množství jizev. Vítěz získá vyšší postavení ve skupině a má přednost k přístupu k samicím. V období rozmnožování vydávají samci často bručivé zvuky.

Březost trvá zhruba 12 měsíců, samice rodí většinou jedno, občas dvě mláďata a po narození dosahuje malý mrož délky až 1,5 metru a hmotnosti 75 kg. Matkou je kojeno po dobu šest měsíců a dalších osmnáct o něj samice pečuje, což znamená, že může znovu zabřeznout po dvou letech. O mláďata je ve skupině dobře postaráno a samice si své mládě krutě brání. I po nečekaném úhynu samice se o mládě postarají ostatní samice. Samci pohlavně dospívají a začínají se pářit zhruba ve věku deseti let.

Ohrožení

V Červeném seznamu ohrožených druhů (IUCN) je mrož lední zapsán jako „zranitelný druh“. Je snadným úlovkem lidí pro svůj skupinový život a pomalý pohyb na souši.

Poddruhy

U mrože ledního rozeznáváme dva poddruhy:

Galerie

Odkazy

Reference

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. Odobenus rosmarus - an overview | ScienceDirect Topics. www.sciencedirect.com [online]. [cit. 2022-04-08]. Dostupné online. 
  3. KINDERSLEY, Dorling. 1001 otázka a odpověď. 1. vyd. Bratislava: TIMY spol. s.r.o., 1996. ISBN 80-88799-24-4. S. 7 a 56. 
  4. a b Článek na stránkách eZoo
  5. McClain C. R.; et al. (2015). Sizing ocean giants: patterns of intraspecific size variation in marine megafauna. PeerJ. 3:e715 https://doi.org/10.7717/peerj.715
  6. https://www.stoplusjednicka.cz/kam-ulozit-tuk-kdo-jsou-nejvetsi-tlustosi-mezi-zviraty
  7. a b Tuleni a spol.. tuleniaspol.webz.cz [online]. [cit. 2007-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-01-31. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 VU cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Odobenus rosmarus distribution.png
Autor: Mirko Thiessen, Licence: CC BY-SA 3.0
Distribution of the walrus
Walrus (Odobenus rosmarus) on Svalbard.jpg
Autor: AWeith, Licence: CC BY-SA 4.0
This Walrus Odobenus rosmarus rests together in a pack with others on the beach of the Wahlberg island, Svalbard. A walrus usually feeds on scallops at an amount of up to 45 kg per day. It then rests ashore or on ice floes for up to four days to digest the food.
Noaa-walrus31.jpg
Large fat Walrus (Odobenus rosmarus divergens) showing extent of blubber deposits. Bering Sea, Alaska.
Лежка моржей на острове Нортбрук.jpg
Autor: Timinilya, Licence: CC BY-SA 4.0
Walruses lying on Northbrook Island. Russian Arctic National Park. The picture was taken as part of the expedition In the footsteps of two captains by Maritime Heritage Associations
WalrusLyd2.png
Skeleton of Walrus