Muntžak sundský

Jak číst taxoboxMuntžak sundský
alternativní popis obrázku chybí
Muntžak sundský v Taman Negara NP v Indonésii
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádsudokopytníci (Artiodactyla)
Podřádpřežvýkaví (Ruminantia)
Čeleďjelenovití (Cervidae)
Podčeleďmuntžaci (Muntiacinae)
Rodmuntžak (Muntiacus)
Binomické jméno
Muntiacus muntjak
(Zimmermann, 1780)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Muntžak sundský (Muntiacus muntjak) zvaný též muntžak červený jižní či jelen štěkavý je sudokopytník běžný v jihovýchodní Asii. Dříve byl řazen do jednoho taxonu spolu s muntžakem indickým (Muntiacus vaginalis), ale po taxonomické revizi (Groves 2003) došlo k rozdělení na dva druhy.[2]

Jde o malého jelena, který váží obvykle do 30 kg. Srst má jemnou, měkkou a krátkou, její zbarvení má odstíny hnědé, krémové, našedlé nebo načervenalé. Jedná se o všežravce, jenž konzumuje trávu, listy, ovoce, semena, ptačí vejce a dokonce i malá zvířata. Někdy pozře i mršinu. Vydává zvuky podobné štěkání, zvláště když spatří predátora, což mu vysloužilo v mnoha jazycích pojmenování štěkavý jelen. Samci muntžaků mají malé parůžky dosahující maximální délky 15 cm. Někdy se chovají teritoriálně a navzdory své malé velikosti dokáží být i značně zuřiví. Samci mezi sebou bojují a proti predátorům umějí používat i své klům podobné špičáky. Takto jsou schopni se bránit například psovitým šelmám či menším kočkám. Jedná se o osamoceně žijící zvířata, která se sdružují jen v době páření, což může být kdykoliv během roku. Jeho habitatem jsou různé druhy lesních porostů, v nichž se díky své malé velikosti dokáže velmi obratně pohybovat. Vyskytuje se na Malajském poloostrově, Sumatře, Borneu, Jávě, Bali a některých dalších ostrovech Indonésie. Severní hranici jeho území je šíje Kra. Muntžak sundský je sice podle IUCN veden jako málo dotčený druh, ale množství jeho populace má klesající tendenci a musí čelit několika hrozbám. Jde především o lov (kvůli masu, kůži a pro přípravu léků) a ničení životního prostředí.[3]

Reference

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.1. 25. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-07]
  2. IUCN. Muntiacus vaginalis: Timmins, R.J., Duckworth, J.W., Pattanavibool, A., Steinmetz, R., Samba Kumar, N., Anwarul Islam, Md. & Sagar Baral, H.. IUCN Red List of Threatened Species. Dostupné online [cit. 2016-03-29]. DOI 10.2305/iucn.uk.2008.rlts.t136551a4309272.en. 
  3. IUCN. Muntiacus muntjak: Timmins, R.J., Duckworth, J.W., Hedges, S., Pattanavibool, A., Steinmetz, R., Semiadi, G., Tyson, M. & Boeadi. IUCN Red List of Threatened Species. Dostupné online [cit. 2016-03-28]. DOI 10.2305/iucn.uk.2008.rlts.t42190a10658443.en. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 LC cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Barking Deer (Muntiacus muntjak) (8753624038).jpg
Autor: Bernard DUPONT from FRANCE, Licence: CC BY-SA 2.0
Mutiara Resort, Taman Negara NP, Pahang, MALAYSIA
Muntiacus muntjak distribution map.png
Autor: Whitesachem, Licence: CC BY-SA 4.0
Muntiacus muntjak distribution map based on IUCN map (http://maps.iucnredlist.org/map.html?id=42190)