Murad Bej

Murad Bej
Narození	1750 Tbilisi Ruské impérium Ruské impérium
Úmrtí	1. května 1801 (ve věku 50–51 let) Bání Suvajf Egyptský ejálet Egyptský ejálet
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Murad Bej (1750 Tbilisi – 1. května 1801 Bání Suvajf) byl mamlúcký emír, místodržitel Egypta, protivník Napoleona Bonaparta při jeho egyptském tažení.

Byl pravděpodobně gruzínského etnického původu ^[1] Patřil k nejdivočejším z mameluckých vůdců. V době úpadku Osmanské říše, za slabé vlády sultána Selima III., se stal místodržitelem Egypta. Přestože byl sultánovi formálně podřízen, usurpoval si neomezenou moc a se svým bratrem Ibrahimem vládl v Egyptě v podstatě nezávisle, až do příchodu Francouzů v roce 1798.

Napoleon při egyptském tažení vyrazil s dvaceti tisíci vojáků pěti divizí. 21. července 1798 u města Šubra Chit (arabsky معركة شبراخيت, anglicky Shubra Khit, francouzsky Chebreiss) mezi Káhirou a pyramidami v Gíze narazil na kavalerii mamlúků a feláhů vedenou Muradem Bejem a zcela je porazil. Na obraze Napoleonova dvorního malíře Antoina Jeana Grose je vypodobněn moment střetu s civilním obyvatelstvem, pravděpodobně rodin feláhů, které Napoleon překvapil beze zbraní nepřipravené k obraně.

V následné pozemní Bitvě u pyramid měl Murad Bej nad francouzským expedičním sborem sice početní přesilu, zásadním nedostatkem byla špatná výzbroj jeho bojovníků a neschopnost odchýlit se od tradiční mamelucké taktiky jezdeckých útoků. Francouzi mamlůcké vojsko zmasakrovali. Murad Bej uprchl a po této porážce již nebyl schopen svést s Francouzi další bitvu a riskovat v ní podobné ztráty.

Paralelně s bitvou u pyramid probíhala námořní bitva, Francouzskou flotilu vedl Napoleonův admirál Jean-Baptiste Perrée, v čele mamlúckého loďstva byl Ibrahim Bej.

Bratři Murad a Ibrahim ustoupili do Horního Egypta a spokojili se v následujících letech s lokálními nájezdy na osamocené francouzské jednotky. Později Murad Bej uzavřel s Napoleonem mír, nezávisle na sultánovi. Bojoval pak o vládu v Egyptě s Turky.

Zemřel při morové epidemii v roce 1801. V roce 1811 byli zbylí náčelníci Mamlúků zákeřně vyvražděni Muhamadem Alim.

Alexander Mikaberidze, Murad Bey, in: Gregory Fremont-Barnes, The Encyclopedia of the French Revolutionary and Napoleonic Wars, svazek 2, ABC-CLIO 2006, stran 1213, ISBN 978-1-851096-46-6, s. 663.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Murad Bej na Wikimedia Commons