Mustafa II.
Mustafa II. | |
---|---|
Narození | 5. června 1664 Edirne |
Úmrtí | prosinec 1703 (ve věku 39 let) Konstantinopol |
Potomci | Mahmud I., Osman III., Safiye Sultan, Emine Sultan (dcera Mustafy II.) a Emetullah Sultan |
Otec | Mehmed IV. |
Matka | Emetullah Rabia Gülnuş Sultan |
Podpis | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Mustafa II. (6. února 1664 – 28/30. prosince 1703) byl sultánem Osmanské říše v letech 1695 – 1703.
Syn Mehmeda IV., bratr Ahmeda III., otec Mahmuda I. a Osmana III. měl velké ambice navrátit Osmanské říši její nadvládu nad Uhrami, kterou Turci pozbyli po katastrofální porážce Osmanů v bitvě u Vídně roku 1683 (za vlády jeho otce Mehmeda IV.), kdy Habsburkové ovládli Uhry a postoupili až k srbskému městu Niš.
Sultán Mustafa II. byl odhodlán získat zpět ztracená území. Osobně se zúčastnil všech tří vojenských tažení do Evropy, v prvních dvou dokonce rakouská vojska porazil a znovu ovládl rumunské město Temešvár. Zároveň úspěšně čelil Benátkám v nekonečných námořních bitvách ve Středomoří. Roku 1696 však ztratil Azov, který na Osmanech dobyl ruský car Petr I. Veliký.
Mustafovy ambice byly zcela zmařeny ve třetím vojenském tažení roku 1697, kdy Osmané utrpěli od Habsburků zdrcující porážku v bitvě u Zenty, kde padnul i samotný turecký velkovezír. Následkem toho musel Mustafa akceptovat v roce 1699 Karlovický mír, kde se Turecko definitivně vzdalo Uher a Sedmihradska (vyjma temešvárského Banátu) ve prospěch Rakouska, Morei (Pelopponésu) ve prospěch Benátské republiky a Podolí ve prospěch Polska.
Po návratu do tureckého Edirne se Mustafa pokusil provést důležité reformy, zejména upevnění pravomoci sultána. Podobně jako jeho předchůdci si byl vědom špatné bojové morálky janičářů a také jejich zaostalosti i zkorumpovanosti. Janičáři, kteří v té době i ovládali státní správu, však nechtěli přijít o své privilegia a pravomoce. Podobně jako jeho předchůdci Mustafa s janičáry neuspěl. V roce 1703 se musel postavit povstání Gazi Gireje na Krymu a výbuchu občanské nespokojenosti, jehož příčinou byl sultánův rozkaz k přípravám na tažení do Gruzie. V čele povstání stanuli nevyplacení žoldnéři, které podporovali ulamové, studenti medres a městské obyvatelstvo. Povstalci se srotili na náměstí At Meydani a zvolili si novou vládu. Když Mustafa II. odmítl návrat do hlavního města, bylo ohlášeno jeho sesazení z trůnu ve prospěch jeho bratra Ahmeda III. O čtyři měsíce později zemřel přirozenou smrtí v paláci Topkapi.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mustafa II na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Mustafa II. na Wikimedia Commons
Předchůdce: Ahmed II. | Osmanský sultán 1695–1703 | Nástupce: Ahmed III. |
Média použitá na této stránce
Depiction of an Ottoman "Zulfikar flag" typically in use during the 16th and 17th centuries.
The design is a rough approximation of the Zulfikar flag used by Selim I in the 1510s, File:Türkei Seidenfahne makffm.jpg
- " During the 16th-17th centuries the Zulfikar flags were widespread in Ottoman army and numerous red Zulfikar flags left in the battles in Europe are shown in museums and one can even see a red, triangular Zulfikar flag in the Doge Palace in Venice." Bariş Kılıçbay, 20 August 1999 (crwflags.com)
Original raster (.png) version uploaded by Ingoman.
Vector (.svg) version created by Kevyn using VectorMagic.com.Every sultan of the Ottoman Empire had his own monogram, called the tughra, which served as a royal symbol. A coat of arms in the European heraldic sense was created in the late 19th century. Hampton Court requested from the Ottoman Empire a coat of arms to be included in their collection. As the coat of arms had not been previously used in the Ottoman Empire, it was designed after this request, and the final design was adopted by Sultan Abdul Hamid II on 17 April 1882.
Tughra (i.e., seal or signature) of Mustafa II, Sultan of the Ottoman Empire (1695-1703). An explanation of the different elements composing the tughra can be found here.
Mustafa II, 1695-1703 the Ottoman Sultan