Mutua Madrid Open 2024 – mužská čtyřhra

Mutua Madrid Open 2024
VítězovéUSA Sebastian Korda
Austrálie Jordan Thompson
FinalistéUruguay Ariel Behar
Česko Adam Pavlásek
Výsledek6–3, 7–6(9–7)
Soutěže
mužská dvouhramužská čtyřhra
ženská dvouhraženská čtyřhra
2023 •Madrid Open• 2025 >

Mužská čtyřhra Mutua Madrid Open 2024 probíhala na přelomu dubna a května 2024. Do deblové soutěže madridského tenisového turnaje, hraného na antuce Caja Mágica, nastoupilo třicet dva dvojic. Obhájci titulu, Karen Chačanov s Andrejem Rubljovem,[1] zvolili start pouze ve dvouhře.

První Masters vyhráli Američan Sebastian Korda s Australanem Jordanem Thompsonem, který všech pět předchozích trofejí získal v kategorii ATP 250.

Inovace pravidel

Pro větší atraktivitu deblových soutěží, včetně rychlejšího průběhu utkání, se Asociace tenisových profesionálů v Madridu rozhodla testovat inovovaná pravidla, z nichž některá byla nasazena již na Next Generation ATP Finals. Po výměnách do čtyř úderů se zkrátil interval rozehrání z 25 na 15 sekund. Při změně stran se hráči po prvním gamu nemohli občerstvit, při dalších výměnách stran se lhůta přestávky zkrátila z 90 na 60 sekund a usednout na lavičku mohli jen po konci setu. V průběhu hry se diváci pohybovali v hledišti, s výjimkou tribun za základní čárou.[2][3][4][5]

Šestnáct párů vytvořili hráči na základě standardního součtu deblového žebříčku. Třináct dvojic se kvalifikovalo podle součtu postavení obou tenistů na žebříčku dvouhry či podle součtu postavení singlisty z první světové desítky s deblistou z Top 50. Sedm párů tvořených dvěma singlisty z předchozí třináctky se mohlo přihlásit až do první neděle pobíhajícího turnaje (28. dubna), kdy byla uzávěrka této skupiny hráčů. Zbývající tři dvojice obdržely divokou kartu.[2] Zvýhodnění singlistů vyvolalo kritiku hráčů čtyřhry, z nichž se řada do soutěže nekvalifikovala.[6][7]

Novinkou se staly také nasazení a harmonogram. V pavouku s 32 páry bylo nasazeno 16 namísto standardních 8 párů. Nasazování se řídilo výhradně postavením na žebříčku čtyřhry. Los proběhl až druhé pondělí turnaje (29. dubna), s trváním soutěže od druhého úterý do soboty (30. dubna až 4. května).[2]

Granollers se Zeballosem poprvé světovými jedničkami

Druhý pár světa, složený z Marcela Granollerse a Horacia Zeballose, odvrátil v supertiebreaku čtvrtfinále čtyři mečboly Nysovi se Zielinskim. Postupem do semifinále si oba členové dvojice zajistili debutový posun do čela žebříčku ATP ve čtyřhře. 38letý Granollers se po skončení stal druhou španělskou světovou jedničkou v mužském deblu a 39letý Zeballos vůbec první mužskou jedničkou z Argentiny, čímž na vrcholu klasifikace navázal na krajanky Dulkovou se Suárezovou.[8][9]

První Masters pro Kordu s Thompsonem

Vítězi se stali Američan Sebastian Korda s Australanem Jordanem Thompsonem, kteří ve finále zdolali uruguaysko-českou dvojici Ariel Behar a Adam Pavlásek po dvousetovém průběhu 6–3 a 7–6. Oba šampioni v 77minutovém duelu odvrátili všech šest brejkbolů. V tiebreaku druhé sady otočili ztrátu míčů 1–4 a odvrátili setbol. Do žebříčku ATP si připsali 1000 bodů. Do soutěže se kvalifikovali jako pár složený ze dvou singlistů, když Thompson figuroval na 26. a Korda 33. místě žebříčku dvouhry. Odehráli tak první společný turnaj, v němž porazili pět dvojic deblových specialistů. Podruhé v řadě ovládli madridskou čtyřhru elitní singlisté. Thompson na okruhu ATP Tour vybojoval šestý deblový titul a první v sérii Masters, když všechny přechozí triumfy vyhrál v úrovni ATP 250. Korda své debutové finále ve čtyřhře proměnil v první titul. Pavlásek odehrál druhý kariérní Masters, po březnovém Miami Open 2024. Behar si při čtrnácté účasti na Mastersech poprvé zahrál semifinále i finále.[10][6][11][7]

Nasazení párů

Pavouk

Legenda

Finálová fáze

Semifinále Finále
 USA Sebastian Korda
 Austrálie Jordan Thompson
36[10] 
11 Spojené království Jamie Murray
 Nový Zéland Michael Venus
63[8] 
   USA Sebastian Korda
 Austrálie Jordan Thompson
679
 
   Uruguay Ariel Behar
 Česko Adam Pavlásek
367
  Uruguay Ariel Behar
 Česko Adam Pavlásek
w/o
2 Španělsko Marcel Granollers
 Argentina Horacio Zeballos
 

Horní polovina

První kolo Druhé kolo Čtvrtfinále Semifinále
1 Indie R Bopanna
 Austrálie M Ebden
645 
 USA S Korda
 Austrálie J Thompson
777   USA S Korda
 Austrálie J Thompson
66 
 Kolumbie N Barrientos
 Německo A Mies
378[5]  13 Argentina A Molteni
 Austrálie J Peers
44 
13 Argentina A Molteni
 Austrálie J Peers
666[10]    USA S Korda
 Austrálie J Thompson
776 
12 Itálie S Bolelli
 Itálie A Vavassori
677   12 Itálie S Bolelli
 Itálie A Vavassori
654 
   D Medveděv
 USA T Paul
265  12 Itálie S Bolelli
 Itálie A Vavassori
66
   A Karacev
 Čína Č’-č Čang
47[10]     A Karacev
 Čína Č’-č Čang
42 
5 Mexiko S González
 Francie É Roger-Vasselin
65[3]    USA S Korda
 Austrálie J Thompson
36[10]
4 Chorvatsko I Dodig
 USA A Krajicek
266   11 Spojené království J Murray
 Nový Zéland M Venus
63[8]
 Německo B Hassan
 Jordánsko A Shelbayh
678   Německo B Hassan
 Jordánsko A Shelbayh
364 
PR Kazachstán A Bublik
 Kanada D Shapovalov
32  11 Spojené království J Murray
 Nový Zéland M Venus
677 
11 Spojené království J Murray
 Nový Zéland M Venus
66   11 Spojené království J Murray
 Nový Zéland M Venus
06[10]
16 Francie S Doumbia
 Francie F Reboul
66   16 Francie S Doumbia
 Francie F Reboul
64[2] 
 Itálie F Cobolli
 Brazílie T Monteiro
23  16 Francie S Doumbia
 Francie F Reboul
63[10]
WC Ekvádor G Escobar
 Kazachstán O Nedověsov
46[10]  WC Ekvádor G Escobar
 Kazachstán O Nedověsov
36[5] 
8 Brazílie M Melo
 USA R Ram
63[8] 

Dolní polovina

První kolo Druhé kolo Čtvrtfinále Semifinále
6 Německo K Krawietz
 Německo T Pütz
66 
PR Nizozemsko R Haase
 Francie F Martin
22  6 Německo K Krawietz
 Německo T Pütz
54 
 Argentina P Cachín
   P Kotov
44  15 USA N Lammons
 USA J Withrow
76 
15 USA N Lammons
 USA J Withrow
66   15 USA N Lammons
 USA J Withrow
36[6] 
10 Salvador M Arévalo
 Chorvatsko M Pavić
62[10]    Uruguay A Behar
 Česko A Pavlásek
64[10] 
 Uruguay A Behar
 Česko A Pavlásek
46[12]   Uruguay A Behar
 Česko A Pavlásek
63[12]
WC Francie N Mahut
 Francie A Olivetti
44  3 Spojené království J Salisbury
 Spojené království N Skupski
46[10] 
3 Spojené království J Salisbury
 Spojené království N Skupski
66    Uruguay A Behar
 Česko A Pavlásek
w/o
7 Monako H Nys
 Polsko J Zieliński
66   2 Španělsko M Granollers
 Argentina H Zeballos
Alt Ukrajina D Molčanov
 Austrálie J-J Smith
34  7 Monako H Nys
 Polsko J Zieliński
 
 Austrálie A de Minaur
 Austrálie A Popyrin
4712[9]  14 Spojené království L Glasspool
 Nizozemsko J-J Rojer
 
14 Spojené království L Glasspool
 Nizozemsko J-J Rojer
6610[11]   7 Monako H Nys
 Polsko J Zieliński
62[14]
9 Belgie S Gillé
 Belgie J Vliegen
776   2 Španělsko M Granollers
 Argentina H Zeballos
46[16] 
WC Řecko P Tsitsipas
 Řecko S Tsitsipas
631  9 Belgie S Gillé
 Belgie J Vliegen
 Nizozemsko T Griekspoor
 Nizozemsko W Koolhof
366  2 Španělsko M Granollers
 Argentina H Zeballos
 
2 Španělsko M Granollers
 Argentina H Zeballos
678 

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2024 Mutua Madrid Open – Men's doubles na anglické Wikipedii.

  1. Khachanov and Rublev Win Madrid Doubles Title. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-05-06 [cit. 2024-04-25]. Dostupné online. 
  2. a b c Doubles trial in Madrid: More singles vs. doubles, reduced shot clock & more. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-04-28 [cit. 2024-04-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Innovative ATP Doubles Trial Kicks Off In Madrid. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-04-03 [cit. 2024-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ATP bude testovat nová pravidla, která mají zatraktivnit čtyřhru. iDNES.cz [online]. 2024-04-03 [cit. 2024-04-24]. Dostupné online. 
  5. VOJKŮVKA, Jan. ATP vyzkouší na Masters v Madridu nový formát čtyřhry. Neúcta k deblistům, bouří se fanoušci. Tenisový svět [online]. Český tenisový svaz, 2024-04-21 [cit. 2024-04-24]. Dostupné online. 
  6. a b Pavlásek tažení v Madridu k deblovému titulu nedotáhl, Šwiateková získala premiérový titul. České noviny [online]. 2024-05-04 [cit. 2024-05-04]. Dostupné online. 
  7. a b Pavlásek s Beharem titul z Masters v Madridu nezískali. Ve finále podlehli Kordovi a Thompsonovi. TenisPortal.cz [online]. 2024-05-04 [cit. 2024-05-04]. Dostupné online. 
  8. Marcelo Granollers/Horacio Zeballos save 4 MPs for Madrid QF win. ATP Tour. Inc [online]. 2024-05-02 [cit. 2024-05-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Histórico: el argentino Horacio Zeballos será número 1 del mundo en dobles tras ganar un partido electrizante en Madrid. OneFootball [online]. 2024-05-03 [cit. 2024-05-03]. Dostupné online. (španělsky) 
  10. Sebastian Korda/Jordan Thompson win Madrid doubles title. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-05-04 [cit. 2024-05-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ROGERS, Leigh. Thompson and Korda crowned doubles champions at Madrid Masters. www.tennis.com.au [online]. Tennis Australia, 2024-05-05 [cit. 2024-05-05]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Croatia.svg
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.