Muzeum Vysočiny Pelhřimov
Muzeum Vysočiny Pelhřimov | |
---|---|
Údaje o muzeu | |
Stát | Česko |
Adresa | Masarykovo náměstí 12, Pelhřimov, 393 01, Česko |
Zakladatel | Václav Petr |
Založeno | 1901 |
Zaměření | městské muzeum |
Další budovy | hrad Kámen, Městská šatlava, domeček F. B. Vaňka |
Vyhledávané exponáty | Pelhřimovský graduál |
IČO | 00071307 (VR) |
Zeměpisné souřadnice | 49°25′50,76″ s. š., 15°13′18,71″ v. d. |
Webové stránky | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Muzeum Vysočiny Pelhřimov je muzeum v Pelhřimově, umístěno je v pelhřimovském zámku na Masarykově náměstí čp. 12, založeno bylo v roce 1901, prakticky však začalo fungovat o několik let později, zestátněno bylo v roce 1954 a od té doby funguje pod různými názvy ve stávající podobě. Muzeum také spravuje další budovy, jsou jimi: Městská šatlava, Domeček F. B. Vaňka a hrad Kámen.
Historie
O založení muzea v Pelhřimově se zasloužil ředitel gymnázia v Pelhřimově Václav Petrů, ten vydal několik spisů z historie města – první vydal v roce 1976, později další spisy vydával ještě Vladimír Charvát a Anna Šebestová-Ledecká, ta organizovala i místní Národopisnou výstavu v roce 1895. V roce 1893 se konala ve městě ještě hospodářská výstava a v roce 1906 se konala výstava ženských ručních prací.
Václav Petr pak v roce 1901 podal návrh na založení místního muzejního spolku a muzea, pelhřimovské zastupitelstvo tento návrh schválilo 11. září 1901, sbírkové předměty pro muzeum pocházely z národopisné výstavy v roce 1895 a také ze sbírky pana Rožánka. Spolek byl v roce 1907 reorganizován, v jeho vedení stanuly Jan Fried, Karel Jun a Antonín Linhart, v roce 1908 pak byla v pelhřimovském zámku uveřejněna expozice, celkem se předměty nacházely ve třech místnostech zámku. Muzejní spolek pak vydával i historické a vlastivědné monografie jako je například knížka o Pelhřimovu od Karla Polesného a Zdeňka Wirtha a další knížky. V roce 1908 získalo do dlouhodobého užívání zámek právě muzeum.[1]
Jan Fried vedl muzeum až do roku 1951, posléze v roce 1954 bylo muzeum zestátněno a bylo přejmenováno na Okresní vlastivědné muzeum v Pelhřimově a nadále bylo řízeno Okresním národním výborem. Do roku 1960 muzeum nebylo plně samostatné, fungovalo jako pobočka Krajského muzea v Jihlavě, později bylo pod správou Jihočeského muzea v Českých Budějovicích. V roce 1967 byla z ideového donucení otevřena expozice síně grafika, typografa a písmomalíře Oldřicha Menharta a později i síň literátů, původní expozice však byla zanechána až do roku 1977.
Později byla připravena expozice v zámku, připravovala se po tři roky a v roce 1981 byla otevřena, její název byl Vítěznou cestou KSČ, v roce 1985 byla pak otevřena další část expozice, ta už nebyla v zámku, ale byla otevřena v Šrejnarovském domě v čp. 10 na Masarykově náměstí a zabývala se historií Pelhřimova a okolí. Expozice byla v roce 1990 zrušena.
V roce 1991 byly otevřeny nové expozice, stálá expozice v zámku, tam byly představeny osobnosti z okolí Pelhřimova a z města, stejně tak jsou ukázány předměty z depozitů muzea. Později byla upravena i expozice v sousedním domě čp. 10. V roce 2003 bylo muzeum reorganizováno a přejmenováno z Okresního muzea Pelhřimova na příspěvkovou organizaci kraje Vysočina – Muzeum Vysočiny Pelhřimov.[2]
Expozice
Zámek pánů z Říčan
V pelhřimovském zámku v čp. 12 na Masarykově náměstí je umístěno zázemí muzea a také dvě stálé expozice, jsou jimi historická expozice a otec a syn Šejnostové.
Historická expozice
V expozici zabývající se historií jsou umístěny nejstarší sbírkové předměty v majetku muzea, např. tzv. Pelhřimovský graduál a další předměty, ty jsou umístěny v části expozice zabývající se středověkem v Pelhřimově a okolí. V části o společnosti a společenském životě jsou umístěny předměty denní potřeby a také stylizovaný pokoj. V tzv. freskovém sále jsou umístěny fresky namalované kutnohorským štafířem Václavem Hubaciusem podle návrhu pražského mistra Jana Jakuba Quirina (1739–1802).[3]
Josef a Zdeněk Šejnostovi
V roce 2005 byla vytvořena expozice věnovaná Josefu Šejnostovi (medailér a sochař) a Zdeňku Šejnostovi (akademický sochař), muzeum získalo pozůstalost otce a syna Šejnostových, celkem je expozice umístěna ve třech místnostech zámku.[4]
Městská šatlava
V městské šatlavě jsou uvedeny sbírky související s historií věznice v Pelhřimově, městská věznice byla v místech stavby na čp. 11. na Masarykově náměstí přibližně od 16. století, zpřístupněno je nádvoří, mučírna, cela a věžeňská kaple. V mučírně jsou uvedeny sbírkové předměty související s mučením a tresty, v kapli je oltář a další liturgické předměty.[5]
Domeček F. B. Vaňka
František Bernard Vaněk byl děkanem v Pelhřimově, postupně byl začleněn do majetku muzea, dům byl postaven v roce 1934, jeho součástí jsou informace o děkanovi Vaňkovi a také předměty denní potřeby.[6]
Hrad Kámen
Na hradě Kámen je od roku 1974 instalována expozice jednostopých motorových vozidel,[7] od půlky devadesátých let jsou uvedeny v expozici předměty zámeckého života, například empírová ložnice přímo z hradu.[8]
Odkazy
Reference
- ↑ Muzeum Vysočiny Pelhřimov. Zámek pánů z Říčan [online]. Muzeum Vysočiny Pelhřimov [cit. 2016-06-05]. Dostupné online.
- ↑ Muzeum Vysočiny Pelhřimov. Historie muzea [online]. Muzeum Vysočiny Pelhřimov [cit. 2016-06-05]. Dostupné online.
- ↑ Muzeum Vysočiny Pelhřimov. Historická expozice [online]. Muzeum Vysočiny Pelhřimov [cit. 2016-06-05]. Dostupné online.
- ↑ Muzeum Vysočiny Pelhřimov. Otec a syn Šejnostové [online]. Muzeum Vysočiny Pelhřimov [cit. 2016-06-05]. Dostupné online.
- ↑ Muzeum Vysočiny Pelhřimov. Městská šatlava [online]. Muzeum Vysočiny Pelhřimov [cit. 2016-06-05]. Dostupné online.
- ↑ Muzeum Vysočiny Pelhřimov. Domeček F. B. Vaňka [online]. Muzeum Vysočiny Pelhřimov [cit. 2016-06-05]. Dostupné online.
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Karel Tříska. Svazek V. Jižní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 296 s. Kapitola Kámen – hrad, s. 100.
- ↑ Muzeum Vysočiny Pelhřimov. Hrad Kámen [online]. Muzeum Vysočiny Pelhřimov [cit. 2016-06-05]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Muzeum Vysočiny Pelhřimov na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky muzea
- Informace o muzeu na stránkách kraje Vysočina
- Informace o muzeu na stránkách AMG ČR
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: František Šťastný, Licence: CC BY-SA 4.0
Josef a Zdeněk Šejnostovi byli významnými umělci spojenými s Pelhřimovem.
Autor: František Šťastný, Licence: CC BY-SA 4.0
Vedle mučírny se ve vedlejším traktu nachází vstup do vězeňské cely a do kaple z konce 18. století.
Autor: František Šťastný, Licence: CC BY-SA 4.0
Zpěvník mešních písní, známý jako Pelhřimovský graduál, pochází z roku 1493.
Autor: František Šťastný, Licence: CC BY-SA 4.0
Po požáru zámku v roce 1770 byla prostora opravena a vyzdobena freskami podle návrhu prážského malíře Jana Jakuba Qiurina Jahna. Ve dvou stropních oválech jsou vyobrazeny biblické příběhy a mezi nimi je vymalováno boží oko. V rozích jsou vymalovány alegorie ctností.