Muzeum historie

Muzeum historie
Budova muzea, červen 2006
Logo
Údaje o muzeu
Stát	Švédsko Švédsko
Město	Stockholm
Zakladatel	Bror Emil Hildebrand
Založeno	1866
Zaměření	muzeum historie
Návštěvníci	126 344 (v roce 2013)
Zeměpisné souřadnice	59°20′5″ s. š., 18°5′25″ v. d.
Webové stránky
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Muzeum historie (švédsky Historiska museet) či Státní muzeum historie (švédsky Statens historiska museum) je muzeum historie a archeologie nacházející se ve Stockholmu.^[1] Jeho sbírky zahrnují archeologické a historické artefakty od mezolitu po současnost. Muzeum bylo založeno roku 1866 a je spravováno vládní agenturou s cílem uchovávat předměty historické hodnoty významné pro švédské dějiny a zpřístupňovat veřejnosti znalosti o historii. Základem muzejních sbírek jsou sbírky švédských panovníků shromažďovaných od 16. století.

Historie

Základem sbírek Muzea historie a Národního muzea se stala sbírka umění krále Gustava I. Vasy z 16. století, která se původně nacházela na zámku Gripsholm. Sbírka se v dobách Švédské říše rozrůstala díky darům i válečné kořisti. Část sbírek byla zničena během požáru na zámku Tre Kronor. V 2. polovině 18. století nakupovali velvyslanci i členové královské rodiny umělecké předměty a starožitnosti, které byly shromažďovány ve Stockholmském paláci. Po smrti krále Gustava III. v roce 1792 byly sbírky předány do rukou švédské vlády. Ve stejném roce bylo v paláci otevřeno Královské muzeum. Stalo se tak jedním z nejstarších muzeí otevřených veřejnosti na světě. V letech 1846 až 1847 se muzeum přestěhovalo do Ridderstolpe House, kde sídlilo až do roku 1865 a část původních palácových sbírek byla v té době přesunuta do Národního muzea.^[2]

Současné muzeum založil roku 1866 Bror Emil Hildebrand, který působil jako ředitel již od doby, kdy původní muzeum sídlilo ve Stockholmském paláci. Muzejní sbírky byly vystaveny v přízemí v nedávné době dostavěného Národního muzea.^[3] Prostory však brzy pro obě muzea nestačily. Když se roku 1876 vypracovávaly plány na stavbu nové budovy Severského muzea, bylo navrženo, aby se do nově plánované budovy přestěhovaly i sbírky Muzea historie.^[4] Diskuze ohledně umístění muzea probíhaly další desetiletí až do nástupu Sigurda Curmana na místo Kustoda starověkých památek a ředitele Švédské rady pro národní dědictví dne 3. července 1923. Curman posunul tuto otázku ke konkrétnějšímu a trvalejšímu řešení. Nová dostatečně velká budova měla vnést pořádek do sbírek, které byly obecně označovány za chaos.

V roce 1929 švédská vláda navrhla, aby se novým sídlem muzea staly bývalé vojenské kasárny a stáje ve Storgatanu. V roce 1930 proběhla architektonická soutěž na úpravu objektu, aby odpovídal požadavkům muzea.^[5] Nebyl vyhlášen žádný vítěz, ale výchozím bodem pro přestavbu se staly prvky z návrhu, který se umístil na druhém místě, jehož autory byli architekti Bengt Romare a George Scherman s inženýrem Göstou Nilssonem. Finální návrh byl vytvořen spoluprací s Curmanem, Radou státního majetku a Radou národního dědictví.^[6]

Architektura

V roce 1932 švédská vláda poskytovala finanční prostředky na výstavbu úředních budov s cílem vytvořit pracovní místa během velké hospodářské krize. Některé z těchto dotací byly použity i na výstavbu muzea, která probíhala v letech 1934 až 1939. Konečné plány muzea byly dokončeny až v roce 1936.^[6]

Exteriér

Hlavní budova muzea, která byla navržena Romarem a Schermanem v letech 1935 až 1940, odráží rozpolcenost mezi převládajícím moderním stylem a historickým prvkem, který byl dán nejen požadavky na podobu budovy, ale také kasárenskými baráky a stájemi z 19. století, jejichž autorem byl Fredrik Bloom a které byly postaveny v letech 1805 až 1818.^[5] Kasárna jsou postavena v neoklasicistním slohu.^[7]

Muzeum se skládá ze čtyř dvou až třípatrových budov, které tvoří vnitřní nádvoří. Tato dispozice dodává stavbě vzhled pevnosti. Fasáda budov je strohá a zdobená sochami jejichž autorem je Bror Marklund. Tyto sochy sem byly umístěny v roce 1959. Dále jsou zde reliéfy od Roberta Nilssona. Na nádvoří u bazénku je socha nazývaná Näcken, jejímž autorem je Carl Frisendahl.^[5][6]

Vstupní dveře

Většina ozdobných prvků byla vybrána pomocí série veřejných soutěží.^[6] V roce 1938 vyhrál soutěž o vzhled hlavního vstupu do muzea Bror Marklund. Dveře dostaly název Brána do historie (švédsky: Historiens Portar) a jejich výroba trvala třináct let. Byly dokončeny roku 1952 a ve stejném roce i slavnostně představeny veřejnosti. Jejich výroba byla financována nadací filantropky Evy Bonnierové. Dveře jsou vysoké 4,5 m a váží přibližně dvě tuny. Jsou vyrobeny z bronzu a nejprve byly odlity ve slévárně Hermana Bergmana a poté upraveny Marklundem.^[8]

Dveře jsou rozděleny do deseti polí v nichž jsou zobrazeny důležité švédské historické milníky od doby bronzové do středověku. Na levé části dveří je výjev z pohanského období s ústředním motivem boha Ódina. Na pravé části jsou výjevy Ansgara a z křesťanské éry.^[8]

Interiér

Interiér muzea je prostorný a nachází se zde prostory určené pro stálé expozice i speciální výstavy. Trvalá expozice je uspořádána v chronologickém pořadí v místnostech umístěných ke vnitřnímu nádvoří. Sály jsou neustále upravovány použitím nových technologií i podle požadavků jednotlivých výstav. V roce 1994 byla renovována vstupní hala, kdy získala vzhled středověkého rytířského sálu. Byla zde položena kamenná podlaha a odkryté trámy ve stropě byly vyrobeny z betonu.^[6]

Zlatá místnost

Do podloží pod centrálním nádvořím o rozloze 700 m² byla zasazena betonová klenba známá jako Zlatá místnost, do které bylo umístěno velké množství zlatých a stříbrných artefaktů.^[5][6] Byla postavena v roce 1994 a financována díky příspěvku Nadace Knuta a Alice Wallenbergových. Autorem návrhu je architekt Leif Blomberg. Připomíná mystické kultovní místo s Mímiho studnou uprostřed výstavní síně. Podlaha a sloupy v místnosti jsou vyrobeny z vápence a diabasu a výzdoba je ze svářkové oceli. Přístup do místnosti je podzemní chodbou ze vstupní haly.^[6]

V místnosti je umístěno přibližně 3 000 předmětů na jejichž výrobu bylo potřeba asi 52 kg zlata a více než 200 kg stříbra.^[9] Pouze díky zvýšenému zabezpečení objektu mohly být tyto předměty zpřístupněny veřejnosti.^[10]

Sbírky

Když Curman původně navrhoval, jak mají být sbírky vystaveny, inspiroval se expozicemi jiných muzeí, průmyslovými veletrhy i výkladními skříněmi. Záměrem bylo nalákat do muzea návštěvníky a vzdělávat je, což se však nesetkalo s pochopením vědců, kteří muzeum považovali především za vědeckou instituci.^[6] Muzeum je jedním z největší ve Švédsku a jeho sbírky čítají na 10 milionů artefaktů, které jsou registrovány pod přibližně 34 000 inventárními čísly.^[11] Trvale je vystaveno přes 6 000 předmětů. V roce 2011 byly zpřístupněny informace o sbírkových předmětech v online databázi. Tato databáze je dále rozšiřována a aktualizována.^[12]

Vikingská sbírka zahrnuje předměty z období let 800 až 1050, včetně zbraní, truhly z Mästermyru, archeologických nálezů z vikingského obchodního centra v Birce, náboženských předmětů, stejně jako předmětů pocházejících z ciziny, které Vikingové získaly během obchodních cest a nájezdů.^[13]

Ve zlaté místnosti jsou nejvýznamnějšími předměty zlaté řetězy datované do období let 350 až 500 vyrobené ze zlata z roztavených římských mincí.^[14] V místnosti jsou i stříbrné vikingské šperky, středověké relikviáře, mince, ceremoniální meče a válečná kořist. Mnoho těchto předmětů muzeum získalo díky stále platnému zákonu ze 17. století, podle kterého mají být všechny předměty z drahých kovů starší sto let bez jasného vlastníka vykoupeny vládou a poslány do Muzea historie.^[9]

Sbírka švédského církevního umění je rozsáhlá a původ jejich nejstarších exponátů spadá do 12. století. Sbírka obsahuje dřevěné sochy, oltářní obrazy či krucifixy.^[15] Patří mezi ně i relikviář svaté Alžběty a viklauská madona, která je jednou z nejzachovalejších dřevěných soch z 12. století.^[16]

V Komoře textilií jsou uloženy textilní středověká díla. Většinou se jedná o textilie používané v kostelích nebo kněžími. Nejstarším předmětem sbírky je tapiserie ze 13. století z kostela ve Skogu známá jako Skogská tapiserie.^[17]

Fotogalerie

• 
  Železná přilba z hrobu, 7. století
• 
  Středověká křtitelnice
• 
  Oltář z 15. století
• 
  Bronzová brož
• 
  Relikviář svaté Alžběty

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Swedish History Museum na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Muzeum historie na Wikimedia Commons