Muzeum současného umění Santiago

Muzeum současného umění Santiago
Museo de Arte Contemporáneo, Santiago, 2016-10-01.jpg
Údaje o muzeu
StátChileChile Chile
AdresaSantiago de Chile, Chile
Založeno15. srpna 1947
Zeměpisné souřadnice
Webové stránky
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kůň Fernanda Botery

Muzeum současného umění (Museo de Arte Contemporáneo, MAC) je umělecká galerie v chilském hlavním městě Santiago, kterou zřizuje Fakulta umění Chilské univerzity. Má dvě budovy: jednu ve čtvrti Parque Forestal, která se nachází hned vedle budovy Národního muzea výtvarných umění, a dále sídlí ve čtvrti Quinta Normal v budově zvané Palacio Versailles.[1]

Muzeum jakožto univerzitní instituce podporuje rozmanitost trendů, které formují současný kulturní život, a rozvoj znalostí a výzkum nových produkčních možností v umění.[2] Má sbírku asi 3000 kusů, z toho téměř 1000 rytin, asi 600 obrazů, kolem 130 kreseb, temper a akvarelů a 80 soch. Sbírky začínají koncem 19. století a jsou zastoupeni chilští umělci jako Roberto Matta, Nemesio Antúnez, Matilde Pérezová, Gracia Barriosová a José Balmes. Kromě toho má muzeum díla mezinárodních umělců, jako jsou Oswaldo Guayasamín, Emilio Pettoruti, Friedensreich Hundertwasser, Isamu Noguchi, David Batchelor, Jesús Ruiz Nestosa a Dino Bruzzone.

Muzeum bylo slavnostně otevřeno v roce 1947. Zpočátku sídlilo v budově známé jako El Partenón ve čtvrti Quinta Normal. Jeho základním cílem bylo propagovat práci umělců té doby. V roce 1974 se muzeum přestěhovalo do budovy Paláce umění (Palacio de Bellas Artes) ve čtvrti Parque Forestal.[3]

Známá díla ve sbírce Muzea současného umění jsou třeba Zraněný ve Vietnamu Josého Balmese, Krinodendrony (Las Pataguas) Agustína Labarcy, Vápno (Cal cal viva) Rosery Bruové a Ameriko, nevolám tvé jméno marně Gracii Barriosové.[4]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Museo de Arte Contemporáneo de Santiago na španělské Wikipedii.

  1. Dostupné online. 
  2. Dostupné online. 
  3. Archivovaná kopie [online]. [cit. 2020-05-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-02-18. 
  4. Dostupné online. 

Externí odkazy


Média použitá na této stránce