Muzeum umění a designu Benešov

Muzeum umění a designu Benešov
Údaje o muzeu
StátČeskoČesko Česko
MěstoBenešov
Adresa25601 Benešov, Malé náměstí 1/74
ZakladatelTomáš a Anna Fassatiovi
Založeno1990
Zaměřeníregionální muzeum umění se specializací na design a fotografii
Původní účel budovyOkresní hospodářská záložna
Vyhledávané exponátyčeská a slovenská fotografie, český design
Zeměpisné souřadnice
Webové stránky
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Muzeum umění a designu Benešov je vzdělávací sbírkotvorná instituce sídlící v prostorách secesního domu na Malém náměstí 1/74. Jeho zřizovatelem je město Benešov.

Historie

První etapa vývoje (1990-2017)[1]

Muzeum bylo založeno pod názvem Galerie výtvarného umění v převratném období po sametové revoluci roku 1990. Svou vizí a sbírkotvornou i vzdělávací koncepcí programově vytvořilo v prvních 25 letech své činnosti odlišný model instituce tohoto typu (viz "Vize" a "Koncepce").

V prvních letech sloužily veřejnosti pouze výstavní síně, otevřený ateliér a mediatéka. Činnost navazovala na čtyřicetiletou tradici výtvarných výstav v síni Ladislava Šímy (benešovský malíř a hudebník, člen SVU Mánes) vytvořené ze zasedacího sálu okresního zastupitelstva. Postupně se též rozvíjela akviziční činnost podpořená Českým muzeem výtvarných umění a mnoha dárci, které přesvědčily výsledky muzejní práce.[2][3] Po roce 1995 byla veřejnosti byla zpřístupněna zrekonstruovaná Šímova síň, stálá expozice regionálního umění, čajovna a posléze trvalé instalace českého umění 20. století – grafiky, fotografie, grafického designu, plastiky a malby. Speciální expozice designu začaly vznikat až po roce 2010. Soudobou plastikou muzeum obohacovalo také veřejné prostory města.

Muzeum užívalo v prvé etapě své historie namísto logotypu grafickou značku, v níž se prolínal symbol poznání (sternbergská hvězda) se symbolem názorové orientace (růžice kompasu).

Muzeum se vzhledem k mimořádně omezeným finančním podmínkám rozvíjelo po malých krocích a běžné české úrovně dosáhlo až po roce 2010 díky pozornosti starostů P. Kouby a J. Hlavničky. Léta největšího rozvoje výstižně charakterizuje výroční zpráva za rok 2015[4] a obsáhlé publikace vydané ke čtvrtstoletí činnosti.[5][6] V tomto období muzeum splňovalo devět z jedenácti kritérií otevřenosti veřejnosti a bylo intenzívně zapojeno také do mezinárodních vazeb odbornou spoluprací (IIID Wien, Ars Elektronica Linz, The Cooper Union New York aj.), přebíráním výstav (Polsko, Čína, Indie, Ukrajina, Francie, Itálie, Belgie, Německo, Mexiko, Španělsko, Slovensko aj.) i reprízováním vlastních výstav v zahraničí (Londýn, Bratislava, Banská Bystrica aj.).

V roce 2015 byla započata modernizace depozitářů, oprava fasády, se studiem Olgoj Chorchoj připravena architektonická koncepce obnovy stálých expozic v hlavní budově i mimo ni a ve spolupráci s firmou mmcité shromážděny prvky městského mobiliáře pro stálou expozici designu ve veřejném prostoru před budovou (včetně retro kolekce).[7] Vzhledem k mimořádnému zvratu na radnici uprostřed volebního období (2016)[8][9][9] však byl dokončen pouze depozitář a muzeum na rok a půl uzavřeno. Nově obsazená městská radnice bez konzultace s muzejní radou rozhodla o zásadní změně jeho koncepce, což vedlo k úpravě programu do tradiční formy, ke zrušení všech stálých expozic i výukových laboratoří a přestavbě jejich prostoru na proměnné výstavy charakteristické pro instituce typu kunsthalle.

Muzeum využívá ke své činnosti také prostor v předsálí knihovny - Městskou výstavní síň (kunsthalle). Ta měla být původně podle profesních zvyklostí spravována samostatně, ale pro nedostatek pochopení principů soudobého kulturního provozu byla přidělena muzeu. Externí expozice mělo v době největšího rozvoje také v ambitu piaristické koleje na Masarykově náměstí (Tradice piaristické vzdělanosti a kultury; Sbírka ilustrovaných biblí) a na železniční stanici Benešov (Ergonomie sedadel na železnici ad.). Ve své správě mělo 2016-17 podzemí pod radnicí s malým science-parkem Experimenta, určeným pro rozvoj vztahu vědy a umění. Pro vzdělávací účely muzeum systematicky rozvíjelo odbornou knihovnu, ve které byl také v ČR ojedinělý fond světových titulů z oboru informačního designu. Muzeum se vedle tvorby a správy sbírky programově zaměřuje na pořádání vzdělávacích akcí, přednášek, besed, odborných konferencí, uměleckých sympozií, koncertů (např. cyklus Osobnosti českého jazzu, Hudba společenského vzdoru, Duchovní hudba), filmových projekcí (festivaly Jeden svět, AniFest ad.), výtvarných dílen pro veřejnost a zejména na progresívní metody práce s prezentací designu ve výukové laboratoři. Muzeum se postupně stalo členem Rady galerií ČR, mezinárodního sdružení ICOM, Asociace muzeí a galerií ČR a vytvořilo českou pobočku vzdělávacího International Institute for Information Design.[10]

Podívejte se na videozáznamy akcí muzea první historické etapy

BENELON: Benešov - Londýn. Start v Benešově (Eva Jiřičná a její studenti UMPRUM)

https://www.youtube.com/watch?v=OldF3S6XkS8&list=PLP8ntC4-R2wG5YkCrpDJ0pn85Loy_bnZn&index=9&t=974s

Vernisáž výstavy Miloslava Chlupáče, jeho jmenování čestným občanem, křest nové grafické značky od Studia Najbrt:

https://www.youtube.com/watch?v=IX6yBx_geaI

Druhá etapa vývoje po roce 2017

Komunální volby v roce 2018 vedly k návratu původního vedení na benešovskou radnici, kterému se podařilo stabilizovat personální situaci v muzeu a pod vedením ředitelky Gabriely Francové se postupně rozvíjí činnost muzea v podobě koncepčně odlišné od prvé etapy.

Vize

Muzeum bylo založeno s vizí odlišit se od konvenční práce podobných institucí, které se zaměřují především na poznávání umění. V koncepci muzea se s uměním počítalo zejména jako s prostředkem k podpoře osobnostního rozvoje člověka. Hlavní důraz proto byl kladen na filosofii vybrané tvorby a na podporu výuky základní a vyšší vizuální gramotnosti, která naváže na školní výuku gramotnosti čtenářské.

Třemi základními vzdělávacími programy se staly:  

  • Člověk a příroda (ekologie)
  • Člověk a společnost (sociální komunikace)
  • Člověk a duchovní rozměr života (existenciální inteligence, hodnotové systémy)

Po větším rozvoji práce s designem v testovací laboratoři a v expozici Experimenta byl doplněn čtvrtý program[11]

  • Člověk a technologie

Sbírkotvorné koncepce

Pro podporu osobnostního rozvoje byl stanoven značně komplexní záběr akviziční činnosti. Muzeum se proto rozhodlo nesoustřeďovat se jen na jednu či několik kolekcí, které by prohlubovalo. Ve většině kolekcí proto byla sbírána doplňkově ke špičkové tvorbě také tvorba lidová a ukázky kýče. Akvizice fotografie byla rozšířena ze základní oblasti autorských originálů také na různé distribuční formy, v nichž se fotografie běžně v praxi vyskytuje (pohlednice, kalendáře aj. tisky atd.). Akvizice designu byla stanovena co nejkomplexněji s přesahem do mimoestetické oblasti.[12][13]

Vědecký výzkum

Laboratorní testování čitelnosti praktické vizuální komunikace (Anna Fassatiová).

Monografie vydaná ke čtvrtstoletému výročí založení muzea podrobně dokumentuje 25 témat výzkumných prací včetně soupisu jejich výstupů a praktického dopadu z období 1990-2016.[14] Šlo o speciální práce, které rozšiřovaly běžný záběr badatelské činnosti spojené s tvorbou sbírky a přípravou jednotlivých výstav. Vzhledem k zaměření muzea mezi nimi vynikal dokumentační výzkum tvorby českých osobností grafického designu doprovázený vydáváním podrobných katalogů výstav stejnojmenného cyklu se soupisy díla. Dále např. dokumentace soudobé praktické globální vizuální komunikace a analýza jejích gramatických principů. Muzeum také přispělo k podpoře terminologických systémů pro počítačovou dokumentaci sbírek (tezaurus coby příručka vydaná Asociací muzeí a galerií). Významný díl práce byl odveden v oboru funkčnosti grafického a produktového designu. V prvé oblasti šlo především o rozvoj metod testování čitelnosti a srozumitelnosti, ve druhé o pozornost ergonomii designu hromadné dopravy od železniční až po leteckou.[15] Vzhledem k personálnímu stavu muzea byly mnohé výzkumy prováděny ve spolupráci s externími odborníky nebo institucemi (FF UK Praha, Psychologický ústav AV ČR, IIID Wien, Česká ergonomická společnost ad.). Výsledky výzkumu jsou pro badatele dostupné v archívu muzea.

Svůj vztah k regionu muzeum potvrdilo dlouhodobým výzkumem a dokumentací historické a soudobé tvorby Benešovska, stejně jako podrobnou dokumentací kvalitních staveb 20. století, čím rozšířilo běžně užívaný soupis starší architektury.[16]

Edukační formy

Soubor benešovských interaktivních pomůcek zapůjčený do edukační místnosti NG v Praze.

Muzeum od počátku upřednostňovalo edukační formy, které vedou k tichému nerušenému kontaktu jedince s uměleckým dílem.[17] Kolektivní hlasité animace byly užívány jen jako doplňkové, přípravné metody. V oblasti užité tvorby naopak kolektivní animaci nebylo bráněno a na rozdíl od jiných muzeí byla připravena možnost hmatového funkčního subjektivního zkoušení a objektivního testování produktů ve výukové laboratoři. Praxe i výzkum nových edukačních forem probíhaly pod vedením Anny Fassatiové.

Sbírky umění

Stálá expozice dějin české a slovenské fotografie vytvořená koncem 90. let 20. stol. byla první a dlouho jedinou trvalou expozicí tohoto média v ČR.

V době před politickou změnou koncepce (2017) mělo muzeum ve sbírce přibližně 13 000 sbírkových předmětů. Nejrozsáhlejší byly fondy, na které bylo muzeum dlouhodobě specializováno - grafický design, design a fotografie.[18]

Sbírky

  • Regionální volná tvorba (založena 1990)
  • Česká malba, grafika a plastika (založena 1992)
  • Česká kresba a grafika (založena 1993)
  • Česká a slovenská fotografie (založena 1992)
  • Holografie (založena 2001)
  • Videoart (založena 1993)
  • Mezinárodní design (založena 1992)
  • Mezinárodní grafický design (založena 1993)
  • Regionální architektura (založena 1995)

Archív

Muzeum systematicky vytvářelo strukturovaný archív podporující dokumentaci tvorby a badatelskou činnost.[14] K největším jeho fondům patřily:

  • Výtvarníci Benešovska
  • Architektura Benešovska
  • Praktická globální vizuální komunikace
  • Dokumentace sbírky designu
  • Historie muzea (včetně souboru videozáznamů mnoha muzejních akcí od poč. 90. let)

Ediční činnost

Muzeum vydávalo vedle běžných publikací o umění také v českém prostředí chybějící učebnice a slovníky praktické globální vizuální komunikace[19], které jsou nezbytné pro výuku základů druhé gramotnosti. Jejich kvalitu ocenil International Institute for Information Design podporou zahraniční distribuce.[20] Muzeum vydávalo postupně také různá periodika, často ve spolupráci s různými vědeckými či profesními společnostmi. O fotografii "Angelma" (1990-1993), o taxonomii umění "Artsystem" (1990-1992), o vlastním programu "Muzeum umění Benešov" (1992-2007), o informačním designu recenzovaný "Bulletin Institutu informačního designu" (1992-1999), ve spolupráci s Radou galerií "Muzeum, umění a společnost" (1996-2008) ad.[14]

Médiatéka

Základ mediatéky tvořil fond knihovny zaměřené podle vzdělávací koncepce muzea nejen na umění, ale také na sociologii, psychologii, filozofii, teologii, ekologii, ergonomii a techniku. Její součástí byl v ČR ojedinělý fond mezinárodních publikací vč. norem ISO vztahujících se k informačnímu designu. Důraz byl kladen na vybraná periodika, která nejsou v obecně zaměřených knihovnách dostupná (FlashArt, Designum, Universum, Fotograf, Architekt, ERA, Bulletin AV ČR, Information Design Journal, TYPO, Babylon, A2, Salve ad.). Od počátku tvořily důležitý fond mediatéky desítky filmů na videokazetách a později DVD. Mnohé z nich představovaly originální dokumenty o umění a myšlení. Doplňkové fondy představovaly zvukové nahrávky a diapozitivy k ilustraci přednášek. Po roce 2015 započala nezbytná digitalizace fondu mediatéky.

Osvětová činnost

Muzeum organizovalo pro podporu větší pozornosti veřejnosti různým kvalitám umění udělování "Ceny Otakara Novotného pro investora na Benešovsku" a "Ceny pro mladého výtvarníka Benešovska". Podílelo se na organizování "České ceny za ergonomii designu". Odborní pracovníci muzea byli členy porot pro udělování celostátních ocenění "Osobnost české výtvarné tvorby", "Osobnost české fotografie" a "Czech grand Design".[14]

Muzejní rada

Muzeum mělo v letech 1990-2016 muzejní radu statutem vymezenou jako radu správní. Měla dvě části - vědeckou a veřejnou. Vědecká rada se zabývala odbornou koncepcí činnosti a posuzováním akvizice. Veřejná rada posazovala vztah k veřejnosti a zřizovateli. Členy vědecké rady byli přední čeští odborníci, mezi nimi také psychologové, sociologové, filosofové (Prof. Mgr. Ján Šmok, PhDr. Jan Kříž, PhDr. Jan Rous, Mgr. Jiří Hulák, Mgr. Pavel Scheufler, Doc. ak. arch. Jaroslav Kadlec, Prof. Mgr. Jindřich Štreit). Členy veřejné části rady byly uznávané osobnosti z Benešova, České republiky i zahraničí. K morální podpoře muzea sloužilo čestné členství v muzejní radě (Zdeněk Sternberg, Magdalena Juříková, Zdeněk Freisleben, Miloslav Chlupáč ad.).[14] Muzejní rada správního typu byla po 27 letech zrušena. Od roku 2017 má muzeum radu uměleckou.

Budova muzea

Secesní dům byl postaven v letech 1904–1905 Okresní hospodářskou záložnou podle architektonického návrhu benešovského stavitele a projektanta Marcela Dusila a původně sloužil k jejím účelům a zasedáním okresního zastupitelstva. V poválečných letech v domě sídlila celá řada kulturních institucí. V té době byla jeho secesní architektura zejména v interiérech značně devastována a původní barevnost fasády byla nevhodně změněna na krémovou. Na přelomu 80. a 90. let minulého století dům prošel první částečnou rekonstrukcí. V roce 1994 v něm byla v polovině 1. patra otevřena vedle muzea umění také malá pobočka Muzea Podblanicka . Ve stejnou dobu bylo rekonstruováno podkroví pro výtvarný obor Základní umělecké školy Josefa Suka. Později probíhaly postupně další rekonstrukce, zejména suterénu, dvora a schodiště.

V průběhu roku 2018 muzeum prošlo rekonstrukcí prostor v přízemí budovy ve spolupráci s architektonickým ateliérem Marcely Steinbachové. Výsledkem je přeměna stálých expozic na kontinuální výstavní prostor řešený v přízemí bezbariérově. Recepce je nově umístěna v zádveří budovy a navazuje na ni čítárna, ze které je nově otevřen vstup do venkovních prostor muzejního dvorku s komorní expozicí plastiky. Do zrušené stálé expozice české grafiky v 1. poschodí se přestěhovala edukační místnost. Započatá úprava původní barevnosti fasády nebyla dokončena.

Budova je chráněnou kulturní památkou.

Galerie

Odkazy

Reference

  1. Historie Muzea umění a designu Benešov. historie-muzea-umeni-a-designu-benesov.webnode.cz [online]. 2021-08-09 [cit. 2023-01-02]. Dostupné online. 
  2. MÁCHA, Petr. Neuskutečněné dary do benešovské sbírky grafického designu. DESIGN 4.0 - MEZIČAS. 2022, čís. 7, s. 61–64. 
  3. ŠVOROVÁ, Lenka. Šetlík pro Muzeum umění Benešov. 1. vyd. Benešov: Muzeum umění Benešov, 2019. 
  4. FASSATI, Tomáš. Výroční zpráva Muzea umění a designu Benešov za rok 2015. 1. vyd. Benešov: Muzeum umění a designu Benešov, 2016. 35 s. ISBN 978-80-87400-21-0. 
  5. FASSATI, Tomáš. Hledání inteligentního designu. Průvodce sbírkou a expozicí designu Muzea umění a designu Benešov. 1. vyd. Benešov: Muzeum umění a designu Benešov, 2013. 850 s. ISBN 978-80-87400-13-5. 
  6. FASSATIOVÁ, Anny. Čtvrtstoletí Muzea umění a designu Benešov. 1. vyd. Benešov: Muzeum umění a designu Benešov, 2014. 950 s. ISBN 978-80-87400-16-6. 
  7. REDAKCE, LN. Muzeum umění a designu Benešov. Literární noviny. 2016-12. 
  8. Článek: Rozhovor se zakladateli Muzea umění a designu - manžely Annou a Tomášem Fassatiovými k jejich významnému ocenění | Design Cabinet CZ. www.designcabinet.cz [online]. [cit. 2022-12-29]. Dostupné online. 
  9. a b Na řadě je teď Benešov? | Design Cabinet CZ. www.designcabinet.cz [online]. [cit. 2022-12-29]. Dostupné online. 
  10. NEKOLNÁ, Bohuslava. Institut informačního designu. DESIGN 4.0 - MEZIČAS. 2018, čís. 2, s. 27–42. 
  11. Muzea designu v digitální době [online]. 2015-12-28 [cit. 2022-12-29]. Dostupné online. 
  12. EX-pozice : o vystavování muzejních sbírek umění, designu a architektury. Vydání první. vyd. V Praze: [s.n.] 223 stran s. Dostupné online. ISBN 978-80-87989-51-7, ISBN 80-87989-51-1. OCLC 1048454631 
  13. KOLESÁR, Zdeno. Iný český dizajn. Designum. 2016. 
  14. a b c d e FASSATIOVÁ, Anna. Čtvrtstoletí Muzea umění a designu Benešov 1990-2015. Benešov: Muzeum umění a designu Benešov ca 600 s. v různém stránkování s. Dostupné online. ISBN 978-80-87400-16-6, ISBN 80-87400-16-X. OCLC 904580605 
  15. Komfort a styl designu české hromadné dopravy : sympozium : Praha, listopad 2010. 1. část sborníku příspěvků, Komfort české hromadné dopravy. Benešov: Muzeum umění a designu ve spolupráci s Vysokou školou uměleckoprůmyslovou v Praze a vědeckými společnostmi ES a IID [282] s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-87400-06-7, ISBN 80-87400-06-2. OCLC 780138563 
  16. FASSATI, Tomáš. Z Benešova za stavbami 20. století krajinou vnější i vnitřní : [průvodce světem architektury 20. století Benešovska]. 3., dopl. vyd. vyd. Benešov: Muzeum umění a designu 281 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-903798-9-3, ISBN 80-903798-9-3. OCLC 505914483 
  17. FASSATI, Tomáš. Interaktivní didaktické expozice v muzeích umění. Benešov: Muzeum umění Benešov 82, [99] l. s. Dostupné online. ISBN 80-903144-0-6, ISBN 978-80-903144-0-5. OCLC 53265930 
  18. RYBÁK, Jan. Ikony českého designu v Benešově. DESIGN 4.0 - MEZIČAS. 2022, čís. 7, s. 58–60. 
  19. FASSATI, Tomáš. Praktická vizuální komunikace : učebnice druhé gramotnosti. Benešov: Muzeum umění a designu [1000] s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-87400-01-2, ISBN 80-87400-01-1. OCLC 859736439 
  20. FASSATI, Tomáš. Global visual communication : the second literacy textbook. Benešov: [s.n.] 1072 stran v různém stránkování s. Dostupné online. ISBN 978-80-87400-23-4, ISBN 80-87400-23-2. OCLC 975027416 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Exp.grafiky (2).jpg
Autor: Tomáš Fassati, Licence: CC BY-SA 4.0
pohled do expozice grafiky
Muzeum umění Benešov.jpg
Autor: Inteligentnidesign, Licence: CC BY-SA 4.0
secesní budova benešovského muzea umění
Exp.logotypů (2).jpg
Autor: Tomáš Fassati, Licence: CC BY-SA 4.0
expozice na schodišti muzea
Červená (2).jpg
Autor: Tomáš Fassati, Licence: CC BY-SA 4.0
Operní pěvkyně Soňa Červená
Labor-čitel (2).jpg
Autor: Tomáš Fassati, Licence: CC BY-SA 4.0
test čitelnosti
Schwarzenberg (2).jpg
Autor: Tomáš Fassati, Licence: CC BY-SA 4.0
Karel Schwarzenberg
Exp.foto (2).jpg
Autor: Tomáš Fassati, Licence: CC BY-SA 4.0
pohled do stálé expozice fotografie muzea
Gr.symbol muzea (2).jpg
Autor: Tomáš Fassati, Licence: CC BY-SA 4.0
barevný vzor značky muzea
Reklama3 (2).jpg
Autor: Tomáš Fassati, Licence: CC BY-SA 4.0
propagační panel
CSS04092021 0003 (2).jpg
Autor: Tomáš Fassati, Licence: CC BY-SA 4.0
pohled do učebny v Národní galerii Praha
Simlinger v BN 333.jpg
Autor: Tomáš Fassati, Licence: CC BY-SA 4.0
Simlinger v laboratoři barev a tvarů
Leták.jpg
Autor: Tomáš Fassati, Licence: CC BY-SA 4.0
leták muzea
Exp.volnétvorby.jpg
Autor: Tomáš Fassati, Licence: CC BY-SA 4.0
pohled do části expozice malby