Mychajlo Kocjubynskyj
Mychajlo Kocjubynskyj | |
---|---|
Narození | 5.jul. / 17. září 1864greg. Vinnycja |
Úmrtí | 12.jul. / 25. dubna 1913greg. (ve věku 48 let) Černihiv |
Příčina úmrtí | Q4373090 |
Místo pohřbení | Černihiv |
Pseudonym | Захар Козуб |
Povolání | dramatik, scenárista a spisovatel |
Témata | vinařství a Ukrajinská literatura |
Manžel(ka) | Vira Kotsiubynska |
Děti | Yuriy Kotsiubynsky Iryna Kotsiubynska Roman Kotsiubynsky |
Příbuzní | Khoma Kotsiubynsky (sourozenec) |
Podpis | |
oficiální stránka | |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Mychajlo Mychajlovyč Kocjubynskyj (ukrajinsky Михайло Михайлович Коцюбинський, 17. září 1864 Vinnycja – 25. dubna 1913 Černihiv) byl ukrajinský spisovatel a veřejný činitel.
Život
Byl synem úředníka, studoval kněžský seminář v Kamenci Podolském, z něhož byl vyloučen kvůli svým aktivitám v organizaci Narodnaja volja. Byl učitelem, novinovým redaktorem a od roku 1898 pracoval jako statistik na zemském úřadě v Černihivě.[1] Byl také členem komise pro boj s révokazem a působil ve vlastivědné společnosti Prosvita. Trpěl astmatem a tuberkulózou, léčil se na Capri, v roce 1911 odešel ze zaměstnání a žil z podpory vyplácené Nadací ukrajinské vědy a umění. Zemřel roku 1913 ve věku 48 let.
S manželkou Virou měl čtyři děti. Jeho syn Jurij Kocjubynskyj i zeť Vitalij Primakov byli bolševickými aktivisty a oba byli popraveni během Velké čistky.
Dílo
Jeho raná tvorba byla ovlivněna realismem, toto období vyvrcholilo knihou Fata morgana. Události revoluce ho inspirovaly k novelám On jde a Persona grata. Později se zaměřil na impresionistické a neoromantické texty s výraznou psychologickou introspekcí. Pod vlivem pobytu v karpatské vesnici Kryvorivňa vzniklo jeho nejznámější dílo Stíny zapomenutých předků, v němž baladický příběh lásky mezi potomky znesvářených rodů spojil s popisem archaického způsobu života místních Huculů i lyrickými popisy horské krajiny.[2]
Stíny zapomenutých předků zfilmoval v roce 1965 Sergej Paradžanov.[3] Režisér Timofej Levčuk natočil v roce 1970 životopisný film Rodina Kocjubynských. Kocjubynského životu jsou zasvěcena muzea v jeho rodném domě ve Vinnycji i v domech v Simeizu a Černihivu, kde pobýval. Byly po něm pojmenovány vesnice Kocjubynskoje a Mychajlo-Kocjubynskoje a Kocjubynského ulice v centru Kyjeva. Od roku 1981 je udělována Celoukrajinská literární cena Mychajla Kocjubynského.
Knihy v češtině
- Z hlubin duše, E. Šolc, Telč 1910
- Sen. Na skalnatém pobřeží, Bedřich Bělohlávek, Praha 1927
- Fata morgana, Svoboda, Praha 1949
- Povídky, Svoboda, Praha 1951
- Dárek k svátku a jiné povídky, Mladá fronta, Praha 1964
- Stíny zapomenutých předků, Vyšehrad, Praha 1988
Reference
- ↑ Nostalghia Dostupné online
- ↑ Proudy Dostupné online
- ↑ iLiteratura Dostupné online
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Mychajlo Kocjubynskyj na Wikimedia Commons
- УКРАЇНСЬКА ЛІТЕРАТУРА - Електронна бібліотека
Média použitá na této stránce
Autor: David Vignoni / ICON KING, Licence: LGPL
Icon from Nuvola icon theme for KDE 3.x / GNOME 2.
Михайло Коцюбинський
Mykhailo Kotsiubynsky signature