Mykola Amosov

Mykola Mychajlovyč Amosov
Narození6.jul. / 19. prosince 1913greg.
Olchovo
Úmrtí12. prosince 2002 (ve věku 89 let)
Kyjev
Místo pohřbeníBajkovův hřbitov
Povoláníchirurg, filozof, lékař, lékař-spisovatel a hrudní chirurg
Alma materСеверный государственный медицинский университет
Tématakardiochirurgie, gerontologie, transplantologie a Biokybernetika
Oceněníčestný občan Kyjeva (2003)
Leninův řád
jubilejní medaile 30 let vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941–1945
jubilejní medaile 20. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941–1945
Medaile 100. výročí narození Vladimira Iljiče Lenina
… více na Wikidatech
DětiJekatěrina Nikolajevna Amosova
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mykola Mychajlovyč Amosov (ukrajinsky Мико́ла Миха́йлович Амо́сов, rusky Николай Михайлович Амосов; 19. prosince 1913, Olchovo – 12. prosince 2002, Kyjev)[1] byl sovětský a ukrajinský (ruského původu) lékař, chirurg, vynálezce a spisovatel. Byl jedním z nejznámějších lékařů v historii Sovětského svazu. Jeden ze zakladatelů tamní plicní a srdeční chirurgie.

V roce 2008 obsadil v anketě Velcí Ukrajinci druhé místo. Byl nositelem řady vyznamenání: titulu hrdina socialistické práce, Leninova řádu, Řádu rudé hvězdy, Řádu říjnové revoluce, Řádu vlastenecké války, Státní ceny.

Život a kariéra

Narodil se v malé vesničce Olchovo poblíž města Čerepovec. Matka byla porodní asistentka. Otec je opustil v roce 1914, kdy odešel do války a zpět k rodině se již nevrátil. [2] Od dvanácti let chodil do školy v Čerepovci, potom pokračoval na strojní průmyslovce. Od roku 1932 pracoval v Archangelsku jako elektrikář na pile. V roce 1934 se oženil s Galinou Sobolevovou a téhož roku zemřela jeho matka. V letech 1935–1939 absolvoval studium na lékařské fakultě v Archangelsku, které zakončil s vyznamenáním. Současně dálkově studoval polytechniku v Moskvě a roku 1940 získal inženýrský titul. Během druhé světové války sloužil jako chirurg v mobilní polní nemocnici.[2] V roce 1944 se podruhé oženil, vzal si zdravotní sestru Lydii Denisenkovou, která se později stala lékařkou.

V letech 1947–1952 pracoval v oblastní nemocnici v Brjansku, stal se primářem chirurgického oddělení a současně vyučoval na střední zdravotnické škole. V roce 1952 se přestěhoval do Kyjeva, kde mu bylo nabídnuto místo vedoucího kliniky hrudní chirurgie v Institutu tuberkulózy a hrudní chirurgie. V březnu 1953 obhájil doktorskou disertační práci. Během let provedl stovky složitých operací srdce. Vyvinul nové metody operace plic i srdce, v roce 1963 provedl první výměnu srdeční chlopně v Sovětském svazu. Vytvořil a voperoval protitrombotickou protézu do srdeční chlopně, sestrojil též originální zařízení umělého krevního oběhu. V letech 1955–1970 byl vedoucím oddělení hrudní chirurgie v Ústavu pro pokročilá lékařská studia.

V šedesátých letech 20. století se léčil na tuberkulózu v sanatoriu Starý Krym a po uzdravení tam zřídil plicní chirurgické oddělení. Pravidelně se tam na několik měsíců v roce vracel, aby operoval pacienty s tuberkulózou.

V roce 1968 byl jmenován zástupcem ředitele pro vědu v Kyjevském výzkumném ústavu tuberkulózy a hrudní chirurgie. Od roku 1983 byl ředitelem Ústavu kardiovaskulární chirurgie. Operovat přestal v 79 letech.

Postupem času se jeho vědecký zájem rozšířil na další oblasti. Byl autorem systematického přístupu ke zdraví („metoda limitů a zatížení“), přispíval do diskuzí o otázkách gerontologie, umělé inteligence, kybernetiky a racionálního plánování společenského života. Byl autorem téměř 400 vědeckých publikací a 19 vědeckých monografií. Byl i úspěšným spisovatelem, jeho knihy úvah byly v SSSR bestsellerem.

Zdůrazňoval odpovědnost každého jednotlivce za své zdraví. Sám byl příkladem zdravého životního stylu: sportoval, dodržoval zásady zdravého stravování, hlídal si svou tělesnou hmotnost. [2] [3]

Byl uznávaným lékařem, respektovanou osobností, členem Akademie lékařských věd SSSR a nositelem řady vyznamenání.

Zemřel na infarkt 12. prosince 2002 ve věku 89 let.

Knihy pro širokou veřejnost

  • 1964 – Мысли и сердце (Myšlenky a srdce)
  • 1965 – Записки из будущего (Poznámky z budoucnosti)
  • 1975 – ППГ 2266 (PPG 2266)
  • 1977 – Раздумья о здоровье (Úvahy o zdraví)
  • 1979 – Здоровье и счастье ребенка (Zdraví a štěstí dítěte)
  • 1983 – Книга о счастье и несчастьях (Kniha o štěstí a neštěstí)
  • 1996 – Преодоление старости (Vyrovnávání se s věkem)
  • 1997 – Моя система здоровья (Můj systém zdraví)
  • 1998 – Голоса времен (Hlas času)
  • 2000 – Размышления (Úvahy)
  • 2002 – Энциклопедия Амосова (Amosovova encyklopedie)
  • 2003 – Мое мировоззрение (Můj světový názor)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Амосов, Николай Михайлович na ruské Wikipedii.

  1. ↑ М. Б. Мирский. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2019-06-20]. Heslo АМО́СОВ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-10-31. (rusky) 
  2. ↑ a b c CODR, Milan; ČERNÝ, Jiří. Přemožitelé času sv. 19. Praha: Mazinátrodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Nikolaj Michajlovič Amosov, s. 46–50. 
  3. ↑ H, Milada. primanatura.cz [online]. 2019-09-08 [cit. 2020-07-24]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce