Mykolajiv

Mykolajiv Миколаїв Николаев
Budova městské rady
znak vlajka
Poloha
Souřadnice	46°58′ s. š., 32° v. d.
Nadmořská výška	53 m n. m.
Stát	Ukrajina Ukrajina
Oblast	Mykolajivská
Rajón	Mykolajivský
Administrativní dělení	4 městské rajóny: Centralnyj, Inhulskyj, Korabelnyj, Zavodskyj
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Mykolajiv
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	259,83 km²
Počet obyvatel	470 001 (2022)
Hustota zalidnění	1 808,9 obyv./km²
Etnické složení	Ukrajinci (přes 70 %), Rusové, Řekové, Židé, Poláci, Moldavané a další
Náboženské složení	převážně pravoslaví
Správa
Starosta	Volodymyr Dmytrovyč Čajka
Vznik	1789
Oficiální web	mykolayiv.osp-ua.info
Telefonní předvolba	+380 512
PSČ	54xxx
Označení vozidel	BE a НЕ / 15
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mykolajiv (ukrajinsky Миколаїв, rusky Николаев, Nikolajev) je průmyslové a přístavní město na jihu Ukrajiny, při řece Ingul. Leží 60 km severozápadně od Chersonu a 100 km od Oděsy a 65 kilometrů od Černého moře. Sloužil jako sídlo admirality a hlavní loděnice ruské Černomořské floty.^[1] Ruský kníže Grigorij Potěmkin nové město pojmenoval po svatém Mikuláši.^[2]

Jedná se o administrativní centrum Mykolajivské oblasti. Město samo tvoří čtyři rajóny. Rozkládá se zhruba 65 km severně od Černého moře na soutoku řek Jižní Bug a Inhul. V roce 2008 zde žilo 505 900 obyvatel, v roce 2022 už jen lehce přes 470 tisíc.^[3] V roce 2022 získalo čestný titul Město-hrdina Ukrajiny.

Historie

Starověk

Území nynějšího města Mykolajiv bylo osídleno již v letech 1250–925 př. n. l. Hmotné nálezy dokumentují starověkou (zřejmě skytskou) osadu, kterou archeologové nazvali „Divoká zahrada“. Pravděpodobně jde o nejstarší město na Ukrajině, o němž je v literatuře první písemná zmínka.^[4] Datum a místo osídlení bývá ztotožňováno s místem zmíněným v epizodě Homérovy Odyssey, jež vypráví o Odysseově cestě na konec světa. V okolí města jsou i další archeologická naleziště z dob Skýtů, jak dokládá inventář z místních mohyl neboli kurganů. Přibližně od 4. století př. n. l. se zde usazovali Řekové, a to poblíž majáku Sievers a vesnic Lupareve a Lymany.

Kyjevská Rus

Podle vykopávek se na počátku 2. tisíciletí našeho letopočtu na území moderního Mykolajiva nacházel křesťanský klášter, který byl zničen invazí Mongolů v letech 1233–36.

Středověk

V roce 1399 postavil litevský velkovévoda a pozdější král Vytautas, v jižní části nynějšího města, svůj hrad Vytautas a také celnici, která stála na hranicích s krymskými Tatary.^[4] Výsledkem toho bylo, že už v roce 1409 se Vytautasovi podařilo domluvit s chány ze Zlaté hordy příměří. Vytautas pak za účelem dobytí mořského pobřeží vybudoval i pevnost Ackerman a opevnil město Tavan. Za jeho vlády se rozvinul také obchod s italskými, především janovskými obchodníky na nedalekém Krymu. Rozsáhlá výstavba vyžadovala hodně pracovních sil a mnoho ukrajinského obyvatelstva, které bylo v té době převážně zaměřeno na zemědělství se tak přestěhovala do nedalekých stepí a stali se tak kozáky. Ti měli povinnost výměnou za nově nabytou půdu chránit přilehlé osady (toto období se nazývá Knížecí věk Litevských pánů).^[4]

Litevská éra v dějinách regionu se stala pokračováním slavné historie Kyjevské Rusi.

Postupem času se obrovský stát od Baltského k Černému moři rozšířil i na levý břeh řeky Bug. Byla postavena pevnost Dashiv (dnes Ochakiv), která postupem času převzala funkce obranné pevnosti před Tatary a získala tak významný politický význam. Role této osady při posilování moci litevského státu v zemích černomořské oblasti byla v této době velká.

Od konce 15. století byla historie jižní části kraje úzce spjata se Záporožskými kozáky, kteří se stali základem pro formování ukrajinského etnika v těchto částech země. Na březích řek a potoků byly zakládány kozácké osady, kozácké tábory a mosty přes řeky. Prchali sem také rolníci z celé Ukrajiny, z Polska, Litvy, Pruska, Maďarska, Moskevského knížectví a Otomanské říše (převážně Řeci).

Ruská říše

Velký význam město získalo v rusko-tureckých válkách. Ve městě byla zřízena nemocnice, kde se léčilo vodou z místních pramenů a roku 1788 zde byly umístěny flotily kozáků, které vedl Ataman Sidor Bely a Michail Kutuzov. V roce 1789 byla knížetem Grigorijem Potěmkinem přejmenována Vitovka nejprve na Bohojavlensk (zřejmě kvůli léčivým „Božským“ pramenům), a poté na pozdější název Nikolajev. Prvním občanem města se stal podnikatel, voják a stavitel Michail Faleyev. (Dle příkazu č. 1065 z 9. září 1789), což je také první zdokumentovaná zmínka o názvu města Nikolajev.) Město bylo přejmenováno na počest patrona námořníků, svatého Mikuláše (ukrajinsky Mykoly, rusky Nikolaje) z Myry.^[4] Moderní Mykolajiv/Nikolajev se roku 1789 rozvinul díky stavbě lodí a to především zásluhou knížete Grigorije Potěmkina, tehdejším ruským maršálem a vojevůdcem, milencem a guvernérem carevny Kateřiny II. Stavba lodí a loděnice mají velký význam v ekonomice města i v současné době. Během 19. století byl Mykolajiv (rusky Nikolajev) centrem stavby lodí v Černém moři a také centrem řízení Černomořské floty nejprve carské Ruské říše, pak i samostatné ukrajinské první republiky.

20. století – první republika

V roce 1918 byl Mykolajiv obsazen cizími vojsky. V roce 1920 byla nastolena sovětská moc. Na začátku druhé světové války Mykolajiv obsadili Němci 16. srpna 1941. V září vojáci zmasakrovali ve městě a v regionu přes 35 000 civilistů, mnoho z nich Židů. Dne 28. března 1944 město osvobodila Rudá armáda. V poválečném období se Mykolajiv stal jedním z center stavby lodí SSSR se třemi loděnicemi.

Sovětské období

Během Hladomoru v letech 1932–1933 zemřelo na hladomor nejméně 6045 obyvatel města. V roce 1937 se město stalo centrem Mykolaivské oblasti a Mykolajivského okresu. Během druhé světové války, před ofenzivou německých vojsk 17. srpna 1941 nacisté obsadili Mykolajiv. 16. září 1941 němečtí okupanti shromáždili na městském hřbitově nejméně 3500 Židů a zavraždili je. Mykolajiv byl osvobozen od Němců 28. března 1944. V poválečném období se Mykolajiv stal jedním z největších center stavby lodí v SSSR. V Mykolajivu existoval tajný podnik Ministerstva rozhlasového průmyslu („PVTP“ – Jižní výrobní a technický podnik), který se zabýval výrobou rádiových komplexů pro ovládání vesmírných satelitů a zařízení.

Nezávislá Ukrajina

1. prosince 1991 obyvatelé Mykolajiva spolu s obyvateli regionu na druhém celoukrajinském referendu potvrdili 89,45 % hlasů „pro“ vyhlášení nezávislosti Ukrajiny na SSSR. 15. listopadu 1996 zahrnula Nejvyšší rada Ukrajiny osady Velyka Korenikha , Matviivka , Ternivka a vesnici Mala Korenikha do městských částí. ^[5]

Ruská agrese 2022

V březnu 2022 se město stalo cílem útoků v rámci ruské invaze na Ukrajinu.^[6] Během následujících ostřelování bylo zničeno letiště Kulbakino, poškozena budova městské rady a některé další veřejné budovy.

Vývoj počtu obyvatel

Památky

• Barokní katedrála Narození Bohorodičky
• Katedrála Matky Boží Kasperské
• stará synagóga
• luteránský kostel Krista Vykupitele, novogotická budova
• klasicistní budova admirality, před ní pomník knížete Potěmkina
• novogotická budova 1. městské nemocnice
• nejstarší budova technické univerzity
• Mykolajevská nekropole – hřbitov s mnoha monumenty, kaplovými hrobkami a masovými válečnými hroby
• Klasicistní městské brány a část středověkých hradeb s parkánem městského opevnění
• Ruské dramatické divadlo
• městské paláce z 19. a počátku 20. století
• námořní škola

Osobnosti

Významní rodáci

• Mykola Arkas – ukrajinský hudební skladatel, spisovatel a historik
• Georgij Brusilov – ruský polárník
• Olha Charlanová – olympijská vítězka z LOH 2008 v Pekingu
• Stěpan Makarov – ruský admirál
• Valentina Shuklina – česká hudebnice a dirigentka
• Menachem Mendel Schneerson – chasidský rabín
• Vladimir Vasiljev – ruský spisovatel

Ostatní osobnosti

• Isaak Babel – novinář a spisovatel, strávil zde část svého dětství
• Lev Davidovič Trockij – revolucionář a marxistický teoretik, studoval zde

Partnerská města

• Bursa, Turecko
• Galați, Rumunsko
• Malko Tarnovo, Bulharsko
• Pleven, Bulharsko
• Kutaisi, Gruzie
• Bordžomi, Gruzie
• Batumi, Gruzie
• Terst, Itálie
• Tchien-ťin, Čína
• Te-čou, Čína
• Wej-chaj, Čína
• Lyon, Francie

Galerie

• 
  Prospekt míru, hlavní dopravní tepna
• 
  Loděnice
• 
  Katedrála Narození Bohorodičky
• 

  (c) Алексей Белобородов, CC BY-SA 3.0
  Ruské dramatické divadlo
• 
  Námořnické muzeum

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mykolaiv na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mykolajiv na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Mykolajiv ve Wikislovníku
• Slovníkové heslo Nikolajev ve Wikislovníku