Mykologický herbář

Mykologický herbář neboli fungárium je typ herbáře určený pro houby, jedná se tedy o sbírku jejich exsikátů^[1], usušeného houbového materiálu. Má zejména srovnávací a dokumentační význam.^[2]

Usušený houbový materiál tvoří jednotlivé položky fungaria. Typicky se jedná o plodnice (celé, nebo nakrájené na menší kusy), nebo jinou odpovídající část houby se sporami. V případě mikromycetů mnohdy jsou uloženy i s částí substrátu. U druhů, s nimiž se pracuje v kulturách a které jsou součástí sbírek mikroorganismů, se do herbáře ukládají i usušené agarové živné půdy.^[2]

Plodnice jsou vloženy do papírových obálek nebo krabiček, na nichž je umístěna etiketa.^[3] Tzv. švédský způsob ukládání znamená, že položky jsou umístěny v papírových obálkách vložených do kartonových krabiček, které se dále vkládají do větších pevných krabic.^[1] V některých případech jsou houby uloženy v roztoku v průhledném skleněném válci.

Houby si při uchovávání v mykologickém herbáři zachovávají své mikroskopické znaky, které jsou zásadní pro výzkum. Možnost zachování parametrů jako tvar či barva je však mezidruhově velmi odlišné. Tvar si zpravidla zachovávají smržovité a chorošovité houby. Hřibovité houby či holubinky si zachovávají barvu klobouku. Pavučince si zachovávají vůni.

Účelem herbáře je dokumentovat stav přírody, změny v hojnosti jednotlivých druhů či skupin hub. Důležité je i využití pro taxonomické odborné studie. Pokud je druh popsán pouze slovně, ale v literatuře není vyobrazen, herbář může posloužit k porovnání nového nálezu s dřívějšími a k ověření.^[2] Položky v herbáři mají při dodržení stabilního prostředí a zamezení přístupu škůdců dlouhou životnost. Existují i položky staré více než 100 let.

U každé položky je zapsán sběratel, datum sběru, lokalita (u novějších včetně zeměpisných souřadnic tak, aby mohlo být místo opětovně navštíveno), determinátor (ten, kdo druh určí), případně revize, dále charakteristika biotopu a substrát.^[3] Úpravy a aktualizace popisů a názvů (druh může v průběhu času být přejmenován či překlasifikován) jsou na tzv. slohách. Jedná se nedovřené obálky z tvrdého papíru o velikosti A2, který je přeložený v polovině či v okrajových čtvrtinách. Jednotlivé slohy jsou uspořádány zpravidla abecedně, nejprve podle rodu a poté podle druhu. K herbáři je dále vedena sbírková databáze (nyní již zpravidla v elektronické podobě), která slouží k jednoduššímu hledání a zařazení.^[2]

Největší mykologický herbář v Česku se nachází v Národním muzeu v Praze, následují sbírky Moravského zemského muzea v Brně a Slezského zemského muzea v Opavě.^[4] O rozvoj mykologického herbáře Národního muzea se zasloužil Albert Pilát.

Muzeum východních Čech v Hradci Králové disponuje mykologickým herbářem, který obsahuje na 25 tisíc položek^[3], čímž patří k největším v Česku.^[4]

Největší mykologický herbář na Slovensku mají v Přírodovědném muzeu Slovenského národního muzea (SNM) v Bratislavě. Obsahuje více než 30 tisíc položek.^[6]