Myslibořice (zámek)

Zámek Myslibořice
Zámek Myslibořice
Základní informace
Slohbarokní
ArchitektJakob Prandtauer
Výstavba12. století (tvrz)
Přestavba16. století (renesanční zámek), 18. století (barokní)
Materiálykámen a cihla
Stavebníkneznámý
Další majiteléChroustenští z Malovar, Ostašovští z Ostašova, Chotkové z Chotkova, Sinové
Současný majitelČeskobratrská církev evangelická
Poloha
AdresaMyslibořice 1, Myslibořice, ČeskoČesko Česko
Souřadnice49°6′9,72″ s. š., 15°58′59,52″ v. d.
Myslibořice
Myslibořice, Česko
Další informace
Rejstříkové číslo památky19528/7-2872 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Webwww.domovmysliborice.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zámek Myslibořice stojí v západní části obce Myslibořice v okrese Třebíč. Od roku 1968 je zámek chráněn jako kulturní památka.[1]

Historie

Původně na jeho místě stávala tvrz, vystavěná snad již ve 12. století, poprvé se písemně uvádí v roce 1234, později i v roce 1373. V 15. století byla goticky přestavěna a roku 1531 byl její součástí i příkop.[2] V roce 1531 statek koupil Václav Chroustenský z Malovar, který nechal tvrz přestavět na renesanční zámek. V první čtvrtině 18. století jej Ondřej Kryštof Ostašovský z Ostašova nechal přestavět v duchu baroka, vedenou rakouským architektem Jakobem Prandtauerem. Ten se podílel i na úpravách zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou. V roce 1760 panství zakoupil nejvyšší kancléř Království českého Rudolf Chotek.

V roce 1836 se dostal zámek a velkostatek do majetku bankéřské rodiny Sinů (Georg Simon von Sina), majitelů hrotovického panství. Ještě za Jiřího Simona Siny byly s hrotovickým velkostatkem sloučeny velkostatky Myslibořice a Dalešice. Do Myslibořic pak byla přemístěna část velké hrotovické obrazárny.[3] V roce 1882 prodala spojené hrotovické panství dcera a dědička Ifigenie de Castries rakouskému velkoobchodníkovi a velkostatkáři Antonínu Dreherovi ze Schwechatu, který od ní roku 1894 odkoupil i brumovský velkostatek.[4] A. Dreher na hrotovickém zámku nesídlil a od roku 1885 zvolil za své panské sídlo právě zámek Myslibořice.[5] Oba panské dvory se nacházely v pachtu: dvůr Myslibořice o rozloze 304 ha (pachtýř Hugo Dvořák) a dvůr Ostrý (též Vostrý, německy Au-hof) o rozloze 170 ha (pachtýř Ferdinand Kuthan).[6]

Pozemková reforma

V dubnu roku 1921 odkoupila celé alodiální panství Hrotovice s Krhovem, Myslibořicemi a Dalešicemi a se statky Slavěticemi a Valčí pro účely pozemkové reformy a parcelace Moravská agrární a průmyslová banka za 18 milionů Kč.[7] Už v květnu 1921 zaznamenal Státní pozemkový úřad, že se ze zámku v Myslibořicích začaly odvážet umělecké předměty a nábytek.[8] Ke dni 31. srpna 1921 přešel celý vlastnický komplex hrotovického panství do rukou státu.[6]

Při provádění pozemkové reformy na panství v Myslibořicích se komisariát Státního pozemkového Úřadu v Myslibořicích dopustil hned v počátku protežování příslušníků agrární strany. Takové jednání vyvolalo velký odpor u části obyvatelstva a nakonec musel zasáhnout Státní pozemkový úřad v Praze.[9]

Při rozdělování půdy a zejména luk, dostali tyto většinou příslušníci republikánské strany rolnického a malozemědělského lidu, kdežto příslušníci ostatních stran, byli skoro vesměs se svými žádostmi odmítnuti. Nejlepším důkazem toho jest výsledek přidělení luk z tohoto panství, ležících v katastrální obci Zárubicích. Dle přiloženého potvrzeni starosty obce v Zárubicích a člena poradního sboru, stal se příděl luk v tamější obci ležících bez vědomí poradního sboru. Když obec tato se zřekla nároků na tyto louky ve prospěch těch svých občanů, kteří vůbec žádných luk nemají a tyto žádali jako nutný doplněk svého hospodářství, ucházeli se o louku parc. 85/1 v této obci mezi jinými tito malorolníci: Kuchařík Jakub, Mat. Malenová, Jan Čermák, Jos. Kazda, Karolina Jandáčková, vesměs ze Zárubic. Občané tito — vesměs příslušnici čsl. strany lidové — nemají svých vlastních luk a měli tudíž na přiděl jejich v první řadě právo. Leč komisariát St. P. Ú. v Myslibořicích o své újmě přidělil louku tuto: Ferd. Skřivánkovi, Čepkovi Frant., Janu Kazdovi, Jos. Kazdovi, vesměs lidem, kteří již měli svoje vlastní louky a tudíž neměli již přednostního práva na louky z příděle, za to se ale prokázali legitimací politické strany rolnického a malozemědělského lidu.

—Stráž, 12.7.1923, s. 3[10]

O zámek Myslibořice projevily zprvu zájem Syndikáty denního tisku československého, výtvarných umělců československých a spisovatelů a hudebních skladatelů československých. Vzhledem k tomu, že se s pozemkovým úřadem nedohodly na výši pronájmu, byl zámek přes léto 1924 pronajat Pracovnímu sboru sociálně-zdravotní péče pro venkovský lid.[11] Ten na zámku od 1. července 1924 otevřel zdravotní rodinnou osadu. V I. poschodí zámku byly umístěny pokoje s jednoduchým a účelným zařízením, dále se zde nacházela společná jídelna a společenská místnost, koupelna, v parku byla umístěna lehátka. Správkyně osady měla na starost též kuchyni. V zámecké osadě mohlo být umístěno 10 čtyřčlenných rodin čtyřčlenných a v několika pokojích pro jednu osobu další hosté. Pobyt za osobu s celým za opatřením stál 18 Kč, pro děti do 14 let 12 Kč. Režijní příplatek činil týdně 3 Kč.[12]

Od roku 1921 využívala zámeckou hrotovickou kapli Českobratrská církev evangelická, která ji v roce 1924 obdržela od pozemkového úřadu do užívání. Ta nakonec získala v roce 1925 i zámek a zbytkový statek v Myslibořicích. Budova zámku byla upravena pro potřeby sociálního ústavu, v němž evangelická církev soustředila část svých sirotčinců, ústav pro zmrzačelé a úchylné děti, ústav pro epileptiky, ozdravovnu, prázdninové kolonie a útulek pro zestárlé příslušníky církve. Při ústavu měla být vybudována i ústavní nemocnice.[13]

Ze dvora Myslibořice (304 ha) byl za 1. pozemkové reformy rozparcelováno 178 ha a po směně vytvořen zbytkový statek o rozloze 133 ha, který obdrželo a obhospodařovalo Českobratrské družstvo pro sociální podniky (1935 správa hosp. Českobratrské církve evangelické); ze dvora Ostrý (170 ha) byl vytvořen zbytkový statek o rozloze 143 ha, jehož majitelem se stal bývalý pachtýř Ferdinand Kuthan, rozparcelováno mu bylo 24 ha. Oba lihovary byly přiděleny nabyvatelům statků. Starobinec a sirotčinec Českobratrské církve evangelické byl v roce 1926 umístěn do zámku.[14]

Dnes se v jeho prostorách nachází domov seniorů, od roku 1992 provozovaný Diakonií Českobratrské církve evangelické.

Reference

  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-07-12]. Identifikátor záznamu 130298 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ FABIÁN, Petr. Myslibořice [online]. Hrady-zriceniny.cz [cit. 2021-05-22]. Dostupné online. 
  3. ↑ Z historie: Hrotovice. www.hrotovice.cz [online]. [cit. 2020-01-22]. Dostupné online. 
  4. ↑ Průvodce po státních archívech, díl 20, Archivní správa Ministerstva vnitra, 1956, s. 101.
  5. ↑ PROCHÁZKOVÁ, Lenka: Zámek Hrotovice. Diplomová bakalářská práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno 2007.
  6. ↑ a b Jižní Morava: vlastivědný sborník, Okresní archív Břeclav, Musejní spolek v Brně, 2001, s. 171.
  7. ↑ Národní listy. Praha: Julius Grégr, 6.4.1921, 61(93, ranní vydání). s. 3.
  8. ↑ Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 01.05.1921, 16(101). s. 6.. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2020-01-21]. Dostupné online. 
  9. ↑ Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 01.03.1923, 18(49). s. 11.
  10. ↑ Stráž: orgán strany katolické národní na Západní Moravě. V Brně: Katolicko-politická jednota pro hejtmanství třebické, 12.7.1923, 25(28). s. 3.
  11. ↑ Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 06.07.1924, 19(158). s. 4.
  12. ↑ Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 21.06.1924, 19(145). s. 4.
  13. ↑ Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 12.06.1925, 20(137). s. 4.. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2020-01-21]. Dostupné online. 
  14. ↑ Josef Bartoš: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960: Okresy Znojmo, Moravský Krumlov, Hustopeče, Mikulov, Profil, 1984, s. 186.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Czech Republic adm location map.svg
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Mysliborice castle.jpg
(c) I, Nostrifikator, CC BY-SA 3.0
Obec Myslibořice. Zámek od Jakuba Prandtauera