Dingir (časopis)

Dingir
časopis o sektách, církvích a nových náboženských hnutích
Datum založení1998
Jazykčeština
Periodicitačtvrtletník
Počet stran36
Země původuČeskoČesko Česko
Klíčové osoby
VydavatelDingir s.r.o.
ŠéfredaktorZdeněk Vojtíšek
Odkazy
ISSN1212-1371
Číslo ČNBcnb000308547
WebOficiální web
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dingir je český čtvrtletník věnovaný religionistice,[1] který začal vycházet v roce 1998.[2] Zaměřuje se převážně na současný náboženský život, rozmanité kulturní a sociální skupiny a jejich náboženské souvislosti.[3]

Vydavatelem časopisu je společnost Dingir s.r.o. Zdeňka Vojtíška, dříve na něm spolupracovala i Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů,[4] bývá proto označován jako součást antikultovního hnutí.[5][6][7]

V online prostředí pak o stejných tématech informuje přidružený server Náboženský infoservis.[8] Do obou z těchto informačních kanálů přispívají především religionisté, cílovou skupinou pak jsou především akademici a veřejnost se zájmem o religionistiku.[9]

Historie

Na počátku založil religionista a vysokoškolský pedagog Zdeněk Vojtíšek s tehdejším studentem Janem Kotrčem společnost Dingir, s.r.o., která časopis vydává.[10]

Časopis Dingir je v mnoha svých vydáních dostupný i online. Jeho podoba se vyvíjela od původní orientace na téma sekt a nových náboženských hnutí po zaměření na celé spektrum současné náboženské scény. Charakteristické pro nová vydání Dingiru je také jednotící téma každého čísla, které články společně zastřešuje.

Členové téhož redakčního kolektivu vytvářejí, spolu se studenty a externisty, propojený portál Náboženský infoservis; ten přináší od roku 2017[11] aktuální publicistiku z oblasti náboženství a příbuzných okruhů.[12][13] Kromě tohoto portálu existuje i stránka dingir.cz, která přebírá tištěné vydání časopisu Dingir, avšak zpřístupňuje k náhledu a čtení jen některé články. Rovněž je zde archiv starších čísel.

Ke stému číslu byla plánována konference Divákem i hercem na náboženské scéně – čtvrtstoletí s Dingirem.[14] O konferenci informovala i Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně ve svém odborném periodiku.[15]

Název

Název „Dingir“ (dle popisu Tomáše Novotného[16]) odkazuje na staré sumerské označení pro boha a zároveň i nejstarší známé označení pro božskou bytost vůbec. K jednotlivým formám náboženství i jejich projevům tak autoři přistupují otevřeně a bez předsudků.

Pravidelné rubriky

V každém díle je pravidelně uveřejňováno několik rubrik, přičemž je vždy několik stran věnováno hlavnímu tématu.[17] Dalšími součástmi časopisu jsou:

  • odborně recenzované texty a články mapující náboženskou scénu,
  • prezentace duchovních tradic jejich vyznavači,
  • zprávy o proběhlých či chystaných událostech s náboženskou tematikou,
  • studentské práce a eseje,
  • recenze na nově publikované knihy
  • a pravidelný letní seriál Náboženství na cestách, kde přispívají čtenáři a jiní externí autoři formou cestopisů či popisem zajímavých míst s duchovním přesahem.[18][19] Probíhá také jako soutěž o knižní ceny.[20]

Ohlasy a citace

Výše zmíněná soutěž neunikla pozornosti různých turistických webů, které jednotlivé soutěžní příspěvky citují.[21] Ve svých příspěvcích médium cituje například Miloš Hlávka.[22] Náhledy nebo celé články přejímá Křesťan dnes.[23][24]

Redakční tým časopisu

Redakční rada zůstává od založení časopisu v zásadě stabilní. Mezi její členy patří:[25]

Odkazy

Reference

  1. PŘÍHODA, Petr. Časopis nenápadný, zajímavý, užitečný…. Perspektivy, příloha Katolického týdeníku. 2003-09-01, s. 6. 
  2. Časopisy Dingir a CEJCR a portál Náboženský infoservis [online]. Husitská teologická fakulta [cit. 2023-12-16]. Dostupné online. 
  3. Pravá indiánská spiritualita v Peru a Mexiku? Ve skutečnosti léčitelé v indiánském provedení. Reflex.cz [online]. [cit. 2023-12-18]. Dostupné online. 
  4. CNB - Úplné zobrazení záznamu. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2023-12-25]. Dostupné online. 
  5. FIALA, Jiří. Náboženský extremismus a nově vznikající náboženská hnutí v prostředí Internetu. , 2009 [cit. 2023-12-25]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. . Dostupné online.
  6. KRATOCHVÍL, Radek. Opozice nových náboženských hnutí. , 2006 [cit. 2023-12-25]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. . Dostupné online.
  7. SPIRUOVÁ, Michaela. Novopohanství v České republice z religionistické perspektivy: rozšiřující učební text pro gymnazia. , 2017 [cit. 2023-12-25]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. . Dostupné online.
  8. KUTIL, Tomáš. - Katolický týdeník. katyd.cirkev.cz [online]. [cit. 2023-12-18]. Dostupné online. 
  9. Časopisy Dingir a CEJCR a portál Náboženský infoservis. Husitská teologická fakulta [online]. [cit. 2023-12-18]. Dostupné online. 
  10. VOJTÍŠEK, Zdeněk. Biografie. zvojtisek.cz [online]. Zdeněk Vojtíšek, září 2017 [cit. 2023-12-08]. Dostupné online. 
  11. Vysoké tresty pro athoské mnichy : Náboženský infoservis, 9. 3. 2017
  12. Náboženský infoservis, zapsaný spolek v Obchodním rejstříku
  13. Náboženský infoservis v Rejstříku firem
  14. Oslava religionistickou prací: dnes vychází Dingir 4/2022
  15. Divákem i hercem na náboženské scéně: časopis Dingir vychází již 25 let a oslavil to konferencí[nedostupný zdroj] : DigiLib MUNI
  16. Proč Dingir : dingir.cz
  17. Doporučujeme: DINGIR, časopis o současné náboženské scéně. Pastorace.cz [online]. [cit. 2023-12-18]. Dostupné online. 
  18. Náboženství na cestách 2023 : Náboženský infoservis
  19. Náboženství na cestách 2024 : Náboženský infoservis
  20. Náboženství na cestách 2023: vyhlášení výsledků
  21. Farského naučná stezka : Naučné stezky.cz
  22. Miloš Hlávka - člověk na okraji
  23. Bůh není pro Čechy důležitý : Křesťan dnes
  24. Náboženský infoservis na Křesťan dnes celkově
  25. VOJTÍŠEK, Zdeněk. Dingir a jeho lidé. Dingir [online]. Dingir, 1998-04-24 [cit. 2023-12-15]. Dostupné online. 
  26. Jitka Schlichtsová. Profil na ETS Praha

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“