Námořnictvo Spojených států amerických

Námořnictvo Spojených států amerických
Znak United States Navy
Znak United States Navy
Znak United States Navy
ZeměSpojené státySpojené státy Spojené státy
Existence13. října 1775 – současnost
TypNámořnictvo
Velikost433 500 osob
289 lodí
přes 3 700 letadel
71 ponorek
Motto„Non sibi sed patriae“
(Ne sobě, ale vlasti)
Účast
VálkyAmerická válka za nezávislost
Španělsko-americká válka
1. světová válka
2. světová válka
Korejská válka
Válka ve Vietnamu
Válka v Zálivu

Námořnictvo Spojených států amerických (United States Navy, či US Navy) je námořní složka Ozbrojených sil USA. K 15. lednu 2010 v něm sloužilo 329 515 mužů, dále provozovalo 287 válečných lodí a ponorek všech typů a přes 3700 letadel.[1] Americké námořnictvo je největším námořnictvem na světě a v současnosti zároveň jediným námořnictvem s globální působností. Disponuje největší flotou letadlových lodí (2023: jedenáct ve službě, tři ve stavbě a jedna objednána) a raketových křižníků.

„Zřizovat a udržovat loďstvo“ má podle Ústavy (Článku I, oddílu 8) Kongres, jeho nejvyšším velitelem je pak prezident.

Plavidla amerického námořnictva (obsluhovaná příslušníky námořnictva) používají ve službě prefix USS (zkratka za United States Ship). Prefix USNS (z United States Naval Ship) patří plavidlům, která sice patří US Navy, ale nebyla přijata do služby v námořnictvu (non-commissioned ship) a obsluhují je námořníci z Military Sealift Command.

Historie

Zrod (1775–1890)

Brigantina USS Lexington z doby války za nezávislost se stala první americkou válečnou lodí nesoucí toto jméno
Exploze jednoho ze dvou těžkých 305mm kanónů na USS Princeton 28. února 1844. K incidentu došlo při ukázkových střelbách na demonstrační plavbě pro americkou honoraci. Incident si vyžádal sedm mrtvých, včetně ministrů zahraničí Abela Upshura a námořnictva Thomase Gilmera, a 16 až 20 zraněných. Prezident John Tyler vyvázl nezraněn

Americké námořnictvo bylo založeno za americké války za nezávislost, probíhající v letech 1775–1783. Jeho prvním velitelem se stal prezident George Washington. Jelikož nebylo dostatečně silné na střet s mocnou Royal Navy, mělo zejména narušovat britské zásobovací trasy.[2] Po skončení války za nezávislost nastalo období velkého útlumu, kdy Kongres všechny válečné lodi prodal (jako poslední byla roku 1785 prodána fregata Alliance) a upřednostněna byla obrana západní hranice USA. To vedlo například k nárůstu problémů s pirátstvím ve Středomoří, ohrožujícím rostoucí námořní obchod. Teprve roku 1794 bylo námořnictvo obnoveno a Kongres objednal stavbu šesti fregat, z nichž USS Constitution je ve službě dodnes.[2]

V letech 1798–1800 bojovalo americké námořnictvo v nevyhlášené válce s Francií, která povolila svým korzárům útoky na americké lodě. Hlavní oblastí bojů byl Karibik. Konflikt posílil pozici námořnictva, jelikož byly objednány další lodě a roku 1798 bylo zřízeno samostatné ministerstvo námořnictva (Department of the Navy). V letech 1812–1815 pak došlo i k válce s Velkou Británií. Ta znovu prokázala potřebu silného loďstva. Během mexicko-americké války v letech 1846–1848 americké námořnictvo blokovalo mexické přístavy a podporovalo pozemní jednotky. Provedlo také svou první velkou výsadkovou operaci – obsazení přístavu Veracruz, ze kterého armáda směřovala k hlavnímu městu a uspíšila tak mexickou porážku.[2]

Střetnutí Monitoru a Virginie 9. března 1862

V americké občanské válce došlo ke střetu výrazně silnějšího námořnictva Unie a námořnictva Konfederace. Unijní námořnictvo provádělo účinnou blokádu přístavů Konfederace, což Konfederaci způsobilo vážné problémy se zásobováním. Operacemi na řekách též pomohlo rozdělit Konfederaci na dvě části. Do historie vstoupilo zejména střetnutí válečných lodí USS Monitor a CSS Virginia dne 9. března 1862 v bitvě u Hampton Roads, které bylo historicky prvním střetnutím obrněných válečných lodí. Bitva zcela změnila náhled na konstrukci válečných lodí a vedla během několika let k radikální přestavbě loďstev na celém světě. V následujících dvaceti letech se monitory staly důležitou složkou amerického námořnictva, jehož síla však až do 80. let 19. století klesala a jeho lodi zastarávaly. V tomto období nebylo vystaveno závažnějším hrozbám a soustředilo se na ochranu obchodu a podporu americké diplomacie.[2]

Názornou ukázkou takové diplomacie byla návštěva čtyř fregat pod velením komodora Matthew C. Perryho, která roku 1854 donutila japonský šógunát k otevření přístavů. Uzavřením obchodní smlouvy s USA byla zlomena více než dvousetletá izolace Japonska.

Námořní velmoc (1890–1945)

Americké bitevní lodi vyplouvají roku 1907 na cestu kolem světa
USS California se potápí v Pearl Harboru

Díky modernizačním programům, které začaly v 80. letech 19. století, se americké námořnictvo brzy zařadilo mezi námořní velmoci a mohlo tak účinně podporovat snahy o územní a obchodní expanzi. Prvním důkazem nově získané síly amerického námořnictva se stalo jeho angažmá ve Španělsko-americké válce roku 1898.[3] Jako casus belli posloužilo podezření, že španělští agenti potopili americkou válečnou loď USS Maine (výbuch nebyl dodnes objasněn). Střetnutí probíhalo naprosto jednostranně a skončilo zničující porážkou Španělska, které muselo po ztrátě většiny svých velkých válečných lodí v bitvách na Filipínách a Kubě přistoupit na pařížskou mírovou smlouvu. Poté bylo nuceno předat Spojeným státům Kubu, Portoriko a část Španělské východní Indie (Filipíny a Guam).

V roce 1907 vyslal americký prezident Theodore Roosevelt skupinu šestnácti amerických bitevních lodí, přezdívanou též Great White Fleet, na čtrnáctiměsíční cestu kolem světa, která možnosti válečného loďstva veřejně demonstrovala – a to zejména Japonsku jako potenciálnímu americkému soupeři v Pacifiku.[3] Roku 1914 americké námořnictvo po šest měsíců okupovalo mexický přístav Veracruz a ve stejném roce byl navíc otevřen Panamský průplav, který dovolil námořnictvu snadno přesouvat síly mezi Atlantikem a Pacifikem.[3]

Do první světové války se USA zapojily až 6. dubna 1917.[p 1] Přestože samo americké námořnictvo ve válce žádnou velkou bitvu nevybojovalo,[p 2] bylo jeho úspěchem zajištění bezpečné přepravy dvou milionů vojáků expedičních vojsk do Evropy, kde tato vojska výrazně ovlivnila výsledek války. Do Evropy bylo rovněž vysláno devět bitevních lodí, které se připojily k britské Grand Fleet a dále zvětšily převahu Dohody nad německou Kaiserliche Marine.[p 3]

Americké námořnictvo vyšlo z války jednoznačně posíleno. Spojené státy se představily jako jedna ze tří hlavních námořních mocností (společně s Velkou Británií a Japonskem), s ambicí překonat svou silou i Britské královské námořnictvo. V roce 1916 proto námořnictvo přijalo ambiciózní program stavby 10 bitevních lodí, 6 velkých bitevních křižníků, 10 lehkých křižníků, 270 torpédoborců a 84 ponorek.[4] Washingtonská konference v letech 1921–1922 na jedné straně částečně omezila námořní zbrojení, ovšem na druhé straně definitivně potvrdila paritu mezi námořnictvem britským a americkým.

V meziválečné době si americké námořnictvo svou pozici udrželo a v době rostoucího mezinárodního napětí ve 30. letech (japonský expanzionismus, nástup nacismu) začalo se stavbou řady nových lodí. Do druhé světové války se zapojilo až po japonském napadení základny Pearl Harbor na Havajských ostrovech 7. prosince 1941. Přestože americké námořnictvo ve válce působilo globálně, jeho hlavním válčištěm se stal zejména Pacifik a kampaň proti Japonsku. Po několikaměsíční sérii porážek zde nastal obrat v bitvách v Korálovém moři a u Midway. Brzy se ukázala síla amerického průmyslu, který chrlil velké množství válečných lodí, obchodních lodí, letadel a dalšího materiálu. Vyloděním na ostrově Guadalcanal začalo postupné dobývání Japonci obsazeného území, které vyvrcholilo bitvou o Okinawu a japonskou kapitulací, podepsanou 2. září 1945 na palubě bitevní lodi USS Missouri. V severní Africe a Evropě se Američané od roku 1942 podíleli na řadě vyloďovacích operací, které postupně osvobozovaly území obsazená vojsky Osy — operace Torch, operace Husky, operace Overlord a další.[3]

Z amerického námořnictva se za druhé světové války stalo nejsilnější námořnictvo světa a tím začala globální éra jeho působení.

Globální námořnictvo (1945–)

Po skončení druhé světové války prošlo námořnictvo zeštíhlením a mnoho jeho starších lodí bylo vyřazeno. Brzy se však ukázalo, že spojenectví Západu se Sovětským svazem bylo pouze dočasné a americké námořnictvo se stalo jedním z hlavních aktérů války studené. V ní bylo jeho protivníkem především doposud nijak silné sovětské námořnictvo, do jehož rozvoje však byly investovány velké prostředky. Jelikož by v případě vzniku opravdové války byla jejím těžištěm západní Evropa, mělo americké námořnictvo zejména chránit základny bombardérů a zásobovací trasy v Atlantiku. Základem síly amerického námořnictva se přitom staly silné úderné svazy těžkých letadlových lodí – kategorie plavidel, o jejichž stavbu se Sovětský svaz nepokusil až do 80. let 20. století.[5]

Jedním ze symbolů expanze námořnictva za vlády Ronalda Reagana se stala reaktivace a modernizace bitevních lodí třídy Iowa

Roku 1949 se USA staly součástí nově založené Severoatlantické aliance, do které se zapojilo i americké námořnictvo. Nové závody ve zbrojení a používání nejnovějších technologií přinesly například zavedení jaderných zbraní – zejména balistických raket ve výzbroji ponorek, řízených střel či jaderných reaktorů v pohonu lodí.

Americké námořnictvo bylo nasazeno například v Korejské válce, během které provedlo riskantní, ale úspěšnou vyloďovací operaci u korejského města Inčchon. V 60. letech následovala kubánská krize, či válka ve Vietnamu, po které následoval určitý útlum. Po nástupu Ronalda Reagana do prezidentského úřadu byla zahájena rozsáhlá expanze a modernizace námořnictva. V 80. letech pak námořnictvo podporovalo armádu v Libanonu, Libyi, Grenadě a Panamě. Mezi červencem 1987 a srpnem 1988 operovalo proti ÍránuPerském zálivu s cílem zabránit rozšíření Irácko-íránské války do jeho vod, což by narušilo trasy ropných tankerů. V dubnu 1988 pak byla uskutečněna úspěšná operace Praying Mantis – střetnutí s íránským námořnictvem, které bylo největším námořním střetnutím amerického námořnictva od dob druhé světové války.[5]

V 90. letech byly provedeny operace Pouštní bouře a Pouštní štít (1991–1992), operace Deliberate Force (1995), operace Pouštní liška (1998), operace Spojenecká síla (1999) či operace Southern Watch (1992–2003).

Organizace

(c) Arcimpulse at the English Wikipedia project, CC BY-SA 3.0
Systém velení US Navy

V současnosti aktivní jednotky

  • 3. flota (Pacifická flota)
  • 4. flota (Velitelství námořních sil Jih)
  • 5. flota (Velitelství námořních sil Střed)
  • 6. flota (Velitelství námořních sil Evropa)
  • 7. flota
  • 10. flota

Zrušené jednotky

  • 1. flota (Pacifická flota, zrušena 1973)
  • 2. flota (Atlantická flota, zrušena 2011)
  • 8. flota (Námořní síly Evropa, zrušena 1946)

V čele námořnictva stojí Šéf námořních operací (Chief on naval operations), kterého jmenuje prezident, jemuž je podřízen prostřednictvím ministerstva obrany a úřadu pro námořnictvo.

Inventář

Název třídyTyp loděPočet ve služběPočet celkem*Standardní výtlakKrátké informacePoznámky
Lodě schopné nést letouny s pevnými křídly
Třída Gerald R. FordTěžká letadlová loď110105 000 tunVelká letadlová loď s jaderným pohonem a až 75 letouny na palubě – konfigurace CATOBAR.Plánováno 10 (jeden třídy Gerald R. Ford za jeden vyřazený třídy Nimitz) počet bude pravděpodobně snížen na 6 (jeden třídy Gerald R. Ford za dva vyřazené třídy Nimitz).
Třída NimitzTěžká letadlová loď101080 000 – 100 000 tunVelká letadlová loď s jaderným pohonem a až 85 letouny – konfigurace CATOBAR.USS Nimitz má být vyřazen 2025.
Třída AmericaVýsadková loď21045 000 tunOficiálně výsadkové plavidlo, ale spíše střední letadlová loď až s 42 letouny – konfigurace V/STOL.U prvních dvou nebyl dok pro vyloďovací plavidla, ale vzhledem ke kritice tohoto řešení budou od třetí jednotky vybaveny dokem.
Třída WaspVýsadková loď7728 000 tunOficiálně výsadkové plavidlo, ale spíše lehká letadlová loď až s 26 letouny – konfigurace V/STOL.Do třídy se oficiálně započítává i USS Makin Island, ale vzhledem k velkým odlišnostem je v praxi označována za samostatnou třídu.
USS Makin IslandVýsadková loď1142 000 tunOficiálně výsadkové plavidlo, ale spíše lehká letadlová loď až s 40 letouny – konfigurace V/STOL.Někdy též řazena k třídám America a nebo Wasp.
Bojová hladinová plavidla
Třída Arleigh BurkeProtiletadlový Torpédoborec73999000 tunUniverzální torpédoborec se zesílenou protiletadlovou výzbrojí a systémem Aegis – hlavní výzbroj v silech Mk.41.Třída má několik podtříd, které se od sebe značně odlišují.
Třída TiconderogaProtiletadlový křižník14279600 tunProtiletadlový křižník se systéme Aegis – hlavní výzbroj v silech Mk.41.5 bez VVZ bylo vyřazeno.
Třída ZumwaltUniverzální torpédoborec2312 000 tunUniverzální torpédoborec – hlavní výzbroj: 2 děla ráže 155 mm, řízené střely v silech Mk.57.Původně plánováno 32 jednotek z důvodu vysokých nákladů omezeno na tři.
Třída FreedomLittoral Combat Ship8163000 tunPlavidla pro operace v pobřežních vodách s modulární výzbrojí5 jednotek byly vyřazeny
Třída IndependenceLittoral Combat Ship15192784 tunTrimaran pro operace v pobřežních vodách s modulární výzbrojí2 jednotek byly vyřazeny
  • počty plánovaných i vyřazených

Vybavení

Letadlové lodě

Související informace naleznete také v článku Seznam amerických letadlových lodí.
Nejnovější americká letadlová loď USS Gerald R. Ford vstoupila do služby v červenci 2017

USA disponují největší světovou flotou velkých letadlových lodí (tzv. supercarriers) s jaderným pohonem, nesoucích až 90 letadel a vrtulníků, které mohou za den provést až 150 bojových letů. Letadlové lodě jsou jádrem úderné síly a zastrašovacích možností amerického námořnictva.

Letadlová loď tvoří s řadou podpůrných lodí větší údernou skupinu (carrier battle group). Součástí této skupiny jsou křižníky třídy Ticonderoga a torpédoborce třídy Arleigh Burke vybavené nejmodernějším zbraňovým systémem Aegis a útočné ponorky, které letadlovou loď chrání proti případnému útoku letadel, lodí, či ponorek. Součástí svazu jsou též zásobovací lodě s palivem, municí a dalším materiálem. Roku 2018 bylo ve službě 10 jednotek třídy Nimitz a prototyp nové třídy Gerald R. Ford.

Lodě pro výsadkové operace

USS San Antonio

Současný důraz na schopnost amerického námořnictva vést obojživelné operace a operace v blízkosti pobřeží vede k nárůstu kapacity těchto jeho sil. Jejich základem jsou vrtulníkové výsadkové lodě tříd třídy Wasp (8 kusů) a America (2 kus, další ve stavbě). Ty se svým vzhledem podobají lodím letadlovým. Na palubě nesou nejen vrtulníky a letouny, ale i cca 2200 vojáků námořní pěchoty, k jejichž dopravě na břeh slouží mimo vrtulníků také dok s vyloďovacími čluny a vznášedly.

Dalším typem lodí je kategorie Amphibious transport dock, plavidlo nesoucí pěchotu, bojovou techniku a další zásoby, které z ní mohou na břeh přepravovat jak vrtulníky, tak výsadková plavidla (má přistávací palubu i dok). Tento typ zastupuje 12 plavidel třídy San Antonio (další 3 kusy ve stavbě). Posledním typem vyloďovacích lodí jsou výsadkové dokové lodě tříd Whidbey Island (6 ks) a Harpers Ferry (4 ks).

Křižníky, torpédoborce a fregaty

Související informace naleznete také v článcích Seznam amerických křižníků a Seznam amerických torpédoborců.
Křižník USS Cape St. George
Torpédoborec USS Sampson

Americké námořnictvo roku 2023 provozuje 14 raketových křižníků třídy Ticonderoga, vybavených zbraňovým systémem Aegis. Křižníky byly vyvinuty zejména k obraně svazů letadlových lodí proti nepřátelským letadlům a protilodním střelám, díky střelám s plochou dráhou letu Tomahawk ovšem získaly též schopnost přesných úderů proti pozemním cílům.

Nejmodernějším systémem Aegis jsou vybaveny též torpédoborce třídy Arleigh Burke, jejich stavba byla obnovena. Roku 2023 bylo ve službě 73 plavidel, přičemž celkem bylo objednáno 99 kusů. Námořnictvo plavidla se systémem Aegis modernizovalo, aby byla schopna ničení balistických střel krátkého a středního doletu a družic na nízkých oběžných drahách pomocí vylepšených řízených střel Standard SM-3 (Ballistic missile defense).[6][7]

Roku 2016 byl do služby zařazen první ze tří torpédoborců třídy Zumwalt. Jejich hlavním úkolem je provádění protizemních úderů a pobřežních operací. Jejich konstrukce obsahuje řadu novinek, ovšem nárůst nákladů na celý program vedl k tomu, že místo stavby větší série bude obnovena stavba starší a levnější třídy Arleigh Burke.

Všechny fregaty třídy Oliver Hazard Perry byly vyřazeny do roku 2015. Nahradit je měla plavidla pro pobřeží boj Littoral Combat Ship. Tento záměr byl přehodnocen a námořnictvo usiluje o získání plnohodnotných fregat v rámci programu FFG(X).

Ponorky

Související informace naleznete také v článku Seznam amerických ponorek.
Ilustrace odpálení balistické střely Trident z ponorky třídy Ohio

Americké námořnictvo k roku 2023 provozuje 68 útočných a balistických ponorek, přičemž všechny mají jaderný pohon. Balistických ponorek třídy Ohio se střelami Trident americké námořnictvo vlastní 14 kusů a další čtyři byly přestavěny na nosiče až 154 střel s plochou dráhou letu BGM-109 Tomahawk. Probíhá vývoj zcela nové třídy Columbia.

Ve službě je rovněž 50 útočných ponorek. Ty slouží primárně k ničení nepřátelských ponorek, hlídkování a ochraně vlastních úderných svazů. Mohou však také napadat hladinové lodě pomocí řízených střel Sub-Harpoon a pozemní cíle střelami s plochou dráhou letu Tomahawk. Nejpočetněji je zastoupena třída Los Angeles s 25 kusy (postupně vyřazována). Na ní navazuje technologicky vyspělejší a v provozu výrazně tišší třída Seawolf, které ale byly pro vysokou cenu postaveny pouze tři jednotky. Nejnovější generaci představuje 22 útočných ponorek třída Virginia (další 9 kusy ve stavbě). Tato třída ve službě nahrazuje ponorky třídy Los Angeles a oproti třídě Seawolf je o přibližně polovinu levnější.[8]

Letectvo

F-18E Super Hornet přistává na palubě letadlové lodi USS Abraham Lincoln.

V současné době námořnictvo USA disponuje letouny McDonnell Douglas F/A-18 Hornet a Boeing F/A-18E/F Super Hornet, který postupně nahrazuje starší Hornety.

Přehled letecké techniky

Tabulka obsahuje přehled letecké techniky US Navy v roce 2018 podle Flightglobal.com.[9]

NázevPůvodUrčeníVerzeVe služběPoznámky
Bojové letouny
Boeing F/A-18E/F Super HornetUSApalubní víceúčelový bojový letoun kategorie CATOBARF/A-18E/F512Z toho 137 kusů užíváno u operačně-výcvikových jednotek. Objednáno dalších 22 kusů.
Lockheed Martin F-35 Lightning IIUSApalubní víceúčelový bojový letoun kategorie CATOBARF-35C21Z tohoto počtu počátkem roku 2018 pouze 1 stroj u operační jednotky, ostatní slouží k výcviku a zkouškám. Další 2 kusy typu objednány závazně a 237 předběžně.
McDonnell Douglas F/A-18 HornetUSApalubní víceúčelový bojový letoun kategorie CATOBARF/A-18A/B/C/D267Z tohoto počtu je 109 kusů užíváno u operačně-výcvikových jednotek.
Speciální letouny
Boeing EA-18G GrowlerUSApalubní letoun pro elektronický bojEA-18G139Objednáno dalších 16.
Boeing E-6 MercuryUSAlétající velitelské a spojovací stanovištěE-6B16
Boeing P-8 PoseidonUSAnámořní hlídkový letounP-8A69Objednáno dalších 23 strojů závazně a 7 předběžně.
Fairchild Swearingen MetrolinerUSAletoun pro elektronický průzkum (SIGINT)EC-26D Metroliner1
Grumman E-2 HawkeyeUSApalubní letoun AWACS charakteristik CATOBARE-2C/D Hawkeye II79Dalších 21 strojů objednáno, s opcí na dalších 24.
Gulfstream G550USAAWACS0Objednán 1 kus.
Learjet 35/36USAprůzkumný letoun0Objednán 1 kus.
Lockheed P-3 OrionUSAnámořní hlídkový letounP-3C67
Lockheed P-3 OrionUSAletoun pro elektronický průzkum (SIGINT)EP-3E12
Lockheed C-130 HerculesUSAletoun pro transport a tankování paliva za letuKC-130T Hercules5
Dopravní a transportní letouny
Bell Boeing V-22 OspreyUSAvíceúčelový taktický konvertoplán/stroj pro zásobování letadlových lodíCMV-22B1Objednáno dalších 13 kusů závazně a 35 předběžně.
Boeing 737USAstřední dopravní letounC-40A Clipper15Objednány další 2 kusy.
Beechcraft Super King AirUSAlehký transportní/užitkový letounUC-12B13
Fairchild Swearingen MetrolinerUSAlehký dopravní/užitkový letounC-26D Metroliner6
Grumman C-2 GreyhoundUSAtaktický transportní letoun/letoun zásobování letadlových lodí charakteristik CATOBAR34
Gulfstream IVUSAlehký dopravní letoun/business jetUC-20G4
Lockheed C-130 HerculesUSAtaktický transportní letounC-130T Hercules20
Pilatus PC-12Švýcarskolehký dopravní/užitkový letounU-28A1
Vrtulníky
Bell 407USAužitkový vrtulník4
Sikorsky CH-53 Sea StallionUSAtěžký transportní/víceúčelový vrtulníkMH-53E Sea Dragon27
Sikorsky S-70USAtaktický transportní/víceúčelový/protiponorkový/záchranný vrtulníkEH-60/HH-60/UH-60/SH-60/MH-60507Objednáno dalších 27 kusů, s opcí na dalších 41.
Cvičná letadla
Bell 206USAcvičný vrtulníkTH-57B/C Sea Ranger113
Bell OH-58 KiowaUSAcvičný vrtulník3
Beechcraft T-6 Texan IIUSAcvičný letounT-6A/B/C294Objednáno dalších 29 kusů.
Beechcraft T-34 MentorUSAcvičný letoun pro základní výcvikT-34C Turbo Mentor34
de Havilland Canada DHC-3 OtterKanadacvičný letoun charakteristik STOLU-1B Otter1
Eurocopter EC 145EU/USAcvičný vrtulníkUH-72A Lakota5
General Dynamics F-16 Fighting FalconUSAvíceúčelový bojový letoun/dvoumístný bojový letounF-16A/B14Typ slouží jako protivník při nácviku manévrového boje.
Grumman E-2 HawkeyeUSAAWACSE-2C2
Gulfstream G100USAdvoumotorový cvičný letounC-381
McDonnell Douglas/BAe T-45 GoshawkSpojené království/USAproudový cvičný letounT-45A/C196
Northrop F-5USAcvičný stíhací letounF-5F/F-5N Tiger II29Varianta „F“ je dvoumístná, „N“ je označení pro upravené jednomístné F-5E užívané jako protivník při nácviku manévrového vzdušného boje.
Northrop T-38 TalonUSAnadzvukový cvičný letoun10

Odkazy

Poznámky

  1. V den vstupu do války mělo americké námořnictvo 14 dreadnoughtů, 23 predreadnoughtů, 11 pancéřových křižníků, 20 chráněných křižníků, 68 torpédoborců a 46 ponorek. Problémem byl zejména nedostatek torpédoborců.
  2. Tomu odpovídají i nízké válečné ztráty – 1 křižník, 2 torpédoborce a 1 ponorka.
  3. Převaha Dohody v těžkých lodích byla 2:1. V prosinci roku 1917 byla do Evropy odeslána americká 9. divize bitevních lodí — USS New York, USS Florida, USS Delaware, USS Wyoming, USS Arkansas a USS Texas. V srpnu 1918 je posílily ještě bitevní lodě USS Nevada, USS Oklahoma a USS Utah.

Reference

  1. Status of the Navy [online]. US Navy, 2010-01-15 [cit. 2010-01-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-21. (anglicky) 
  2. a b c d PALMER, Michael A. The Navy: The Continental Period, 1775-1890 [online]. Naval Historical Center, 2004-07-16 [cit. 2010-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-16. (anglicky) 
  3. a b c d PALMER, Michael A. The Navy: The Oceanic Period, 1890-1945 [online]. Naval Historical Center, 1996-12-19 [cit. 2010-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 4. Rok 1917. Praha: Libri, 2002. ISBN 80-85983-89-3. S. 35. 
  5. a b PALMER, Michael A. The Navy: The Transoceanic Period, 1945-1992 [online]. Naval Historical Center, 1996-12-19 [cit. 2010-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-30. (anglicky) 
  6. -BKO-. Co se starými křižníky s Aegisem? [online]. ATM, 2008-04-24 [cit. 2010-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-08-06. 
  7. -SKY-. Módní výstřelek: Aegis [online]. ATM, 2008-08-15 [cit. 2010-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-24. 
  8. -BKO-. New Mexico, šestá ponorka tř. Virginia [online]. ATM, 2010-01-04 [cit. 2010-01-16]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  9. HOYLE, Craig, Daria Glazunova, Mark Kwiatkowski, Sandra Lewis-Rice, Antoine Farard. World Air Forces 2018 [online]. London: Flightglobal, December 2017. S. 33. Formát PDF. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • FRASER, Kenneth. Political nomenclature in the US Navy. In: JORDAN, John; DENT, Stephen. Warship 2018. Oxford: Osprey, 2018. ISBN 978-1-4728-2999-3. S. 201 až 203. (anglicky)
  • GAINES, W. Craig. Encyclopedia of Civil War shipwrecks. Baton Rouge: Louisiana State University Press, 2008. 231 s. ISBN 978-0-8071-3274-6. (anglicky) 
  • GARZKE, JR., William H.; DULIN, JR., Robert O. Battleships : United States battleships 1935-1992. Annapolis: Naval Institute Press, 1995. 386 s. Dostupné online. ISBN 1-55750-174-2. (anglicky) 
  • LARDAS, Mark. American light and medium frigates 1794-1836. Oxford: Osprey Publishing, 2008. 48 s. ISBN 978-1-84603-266-0. (anglicky) 
  • LARDAS, Mark. American heavy frigates 1794-1826. Oxford: Osprey Publishing, 2003. 48 s. ISBN 1-84176-630-5. (anglicky) 
  • SILVERSTONE, Paul H. Civil War Navies 1855–1883. New York: Routledge, 2006. 215 s. ISBN 978-0-415-97870-5. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

USS California sinking-Pearl Harbor.jpg
The U.S. Navy battleship USS California (BB-44) slowly sinking alongside Ford Island, Pearl Harbor, Hawaii (USA), as a result of bomb and torpedo damage, 7 December 1941. The destroyer USS Shaw (DD-373) is burning in the floating dry dock YFD-2 in the left distance. The battleship USS Nevada (BB-36) is beached in the left-center distance.
USS Gerald R. Ford (CVN-78) underway on 8 April 2017.JPG
The U.S. Navy aircraft carrier USS Gerald R. Ford (CVN-78) underway under her own power for the first time while leaving Newport News Shipbuilding, Newport News, Virginia (USA), on 8 April 2017. The first-of-class ship – the first new U.S. aircraft carrier design in 40 years – spent several days conducting builder's sea trials, a comprehensive test of many of the ship's key systems and technologies.
USS George Washington (CVN-73) and the amphibious assault ship USS Kearsarge (LHD-3) are visible in the background.
F-18E landing 06-10304cr.jpg

A US Navy (USN) F/A-18E Super Hornet aircraft, Strike Fighter Squadron 115 (VFA-115), Naval Air Station (NAS) Lemoore, California (CA), launches from catapult three during flight operations on board the USN Nimitz Class Aircraft Carrier USS Abraham Lincoln.

Note the file name does not match description above. However the separation above the deck suggests landing or a touch and go. Also catapult 3 is the shoulder position. Deck forward of this position will be visible.
The Lexington raising the flag.jpg
Painting by F. Muller, circa 1900, depicting the raising of the Continental Ensign on board the brig Lexington, commanded by John Barry, 1776
Uss iowa bb-61 pr.jpg
USS Iowa (BB-61) fires a full broadside of her nine 16″/50 and six 5″/38 guns during a target exercise near Vieques Island, Puerto Rico (21°N 65°W / 21°N 65°W / 21; -65). Note concussion effects on the water surface, and 16-inch gun barrels in varying degrees of recoil.
US Navy 100707-N-6854D-001 USS Sampson (DDG 102) departs Joint Base Pearl Harbor-Hickam to support Rim of the Pacific (RIMPAC) 2010 exercises.jpg
PEARL HARBOR (July 7, 2010) The Arleigh Burk-class guided-missile destroyer USS Sampson (DDG 102) departs Joint Base Pearl Harbor-Hickam to support Rim of the Pacific (RIMPAC) 2010 exercises. RIMPAC is a biennial, multinational exercise designed to strengthen regional partnerships and improve multinational interoperability. (U.S. Navy photo by Mass Communication Specialist 2nd Class Jon Dasbach/Released)
USS Cape St. George operations 140127-N-IT566-246.jpg
The guided-missile cruiser USS Cape St. George (CG 71) operates in the Pacific Ocean during exercise Koa Kai 14-1. Koa Kai is a semiannual exercise in the waters around Hawaii designed to prepare independent deployers in multiple warfare areas and provide training in a multi-ship environment. (U.S. Navy photo by Mass Communication Specialist 1st Class David Kolmel/Released)
Explosion aboard USS Princeton.jpg
Awful explosion of the "peace-maker" on board the U.S. Steam Frigate Princeton on Wednesday, 1844-02-28. New York: Published by N. Currier. Currier & Ives. A size. Lithograph print, hand-colored. Currier & Ives : a catalogue raisonné / compiled by Gale Research. Detroit, MI : Gale Research, c1983, no. 0360
US Navy organization.svg
(c) Arcimpulse at the English Wikipedia project, CC BY-SA 3.0
Simplified flow chart of the United States Navy's organizational hierarchy.
Ohio-class submarine launches Tomahawk Cruise missiles (artist concept).jpg
  • Ohio-class submarine launches Tomahawk Cruise missiles (artist concept)
  • original image caption: 030606-N-0000X-005 Washington, D.C. (Jun. 6, 2003) -- Artist concept of the SSGN conversion program. Four Ohio-class strategic missile submarines USS Ohio (SSBN 726), USS Michigan (SSBN 727) USS Florida (SSBN 728), and USS Georgia (SSBN 729) have been selected for transformation into a new platform, designated SSGN or Tactical Trident. The SSGNs will have the capability to support and launch up to 154 Tomahawk missiles, a significant increase in capacity as compared to other platforms. The 22 missile tubes will also provide the capability to carry other payloads, such as unmanned underwater vehicles (UUVs), unmanned aerial vehicles (UAVs) and special forces equipment. This new platform will also have the capability to carry and support more than 66 Navy SEALs (Sea, Air and Land) and insert them clandestinely into potential conflict areas. U.S. Navy graphic. (RELEASED)
Monitorvirginia.jpg

USS Monitor in action with CSS Virginia, 9 March 1862

Aquarelle facsimile print of a painting by J.O. Davidson.
Seal of the United States Department of the Navy.svg
*Description: On a circular background of fair sky and moderate sea with land in sinister base, a tri-mast square rigged ship under way before a fair breeze with after top-sail furled, commission pennant atop the foremast, National Ensign atop the main, and the commodore's flag atop the mizzen. In front of the ship a luce-type anchor inclined slightly bendwise with the crown resting on the land and, in front of the shank and in back of the dexter fluke, an American bald eagle rising to sinister regarding to dexter, one foot on the ground, the other resting on the anchor near the shank; all in proper colors. The whole within a blue annulet bearing the inscription "Department of the Navy" at the top and "United States of America" at the bottom, separated on each side by a mullet and within a rim in the form of a rope; inscription, rope, mullet, and edges of annulet all gold. *Background: The policy for use of the Navy seal and emblem is contained in SECNAV Instr 5030.4 and SECNAV Instr 5030.6. The seal design was approved by the President of the United States by Executive Order 10736 dated October 23, 1957. Request for use of the Navy emblem should be submitted in writing to Defense Printing Service, ATTN: DPSMO, 8725 John Kingman Rd Suite 3239, Fort Belvoir, VA 22060-6220. The telephone number is (703) 767-4218. 1879 version here: http://etc.usf.edu/clipart/54900/54985/54985_seal_navy.htm