Nábřeží Edvarda Beneše
| |||
|---|---|---|---|
 Přístaviště Evropské vodní dopravy u Čechova mostu | |||
| Umístění | |||
| Stát |  Česko | ||
| Město | Praha | ||
| Městská část | Praha 1 | ||
| Část obce | Malá Strana, Holešovice | ||
| Poloha | 50°5′39,11″ s. š., 14°25′5,56″ v. d. | ||
| Začíná na | Klárov | ||
| Končí na | Štefánikův most | ||
| Historie | |||
| Pojmenováno po | Edvard Beneš | ||
| Další údaje | |||
| PSČ | 118 00 | ||
| Kód ulice | 507393 | ||
 multimediální obsah na Commons | |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Nábřeží Edvarda Beneše v Praze na Malé Straně a v Holešovicích prochází u levého břehu Vltavy od Klárova kolem Čechova mostu ke Štefánikovu mostu (prvních asi 300 metrů je souběžných s Kosárkovým nábřežím).[1]
Nazváno je od roku 1991 podle českého státníka Edvarda Beneše, který byl v letech 1935–1938 a 1945–1948 československým prezidentem. Původně byla tato část nábřeží součástí tzv. silnice pod Letnou, po stavebních úpravách tu v roce 1920 vzniklo nábřeží pod Letnou. To bylo v roce 1938 přejmenováno na Kramářovo nábřeží (podle dr. Karla Kramáře, prvního československého předsedy vlády) a v letech 1948–1991 bylo nábřeží přejmenováno na nábřeží Kapitána Jaroše.[2]
Na začátku nábřeží je novobarokní budova Strakova akademie postavená v letech 1891–1896 jako studentská kolej české šlechty, dnes sídlo Úřadu vlády České republiky.[3] Po nábřeží vede tramvajová trať, úsek trati Malostranská – Elektrárna Holešovice.
Asi 200 metrů před Štefánikovým mostem se nachází Rudolfova štola, kterou dal vybudovat císař Rudolf II. na zásobování parku Královská obora vodou.
Budovy, firmy a instituce
- Úřad vlády České republiky – Nábřeží Edvarda Beneše 4[4]
- Kaple svaté Máří Magdaleny
- Občanská plovárna
Odkazy
Reference
- ↑ Nábřeží Edvarda Beneše | Paroplavba.cz. www.paroplavba.cz [online]. [cit. 2023-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-11-29.
- ↑ Laštovka, Ledvinka (1997), s. 546
- ↑ Strakova akademie - sídlo vlády ČR a Úřadu vlády ČR. www.vlada.cz [online]. [cit. 2023-11-29]. Dostupné online.
- ↑ Úřad vlády | Vláda ČR. www.vlada.cz [online]. [cit. 2023-11-29]. Dostupné online.
Literatura
- LAŠŤOVKA, Marek; LEDVINKA, Václav, et al. Pražský uličník – 1. díl (A-N). 1. vyd. Praha: Libri, 1997. ISBN 80-85983-24-9. S. 545, 546.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu nábřeží Edvarda Beneše na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Levý horní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Pravý horní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Levý dolní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Pravý dolní roh uliční tabule.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: cs:ŠJů, Licence: CC BY-SA 3.0
Praha, Přístaviště Evropské vodní dopravy u Čechova mostu. Lodě Poseidon, Valencia, Šumava.