Náhorněkarabašská autonomní oblast

Náhorněkarabašská autonomní oblast
Нагорно-Карабахская автономная область (rusky)
Dağlıq Qarabağ Muxtar Vilayəti (ázerbájdžánsky)
Լեռնային Ղարաբաղի Ինքնավար Մարզ (arménsky)
↓1923–1991↓
Vlajka státu
vlajka
Geografie
Mapa
Rozloha
4 388 km² (1989)[1]
Obyvatelstvo
Počet obyvatel
189 085 (1989)[1]
Národnostní složení
Arméni (76,92 %)
Ázerbájdžánci (21,52 %)
Rusové (1,02 %)
Ostatní (0,54 %)
Státní útvar
autonomní oblast
Ázerbájdžánská SSRÁzerbájdžánská SSR Ázerbájdžánská SSR
Vznik
Zánik
Státní útvary a území
Předcházející
Zakavkazská SFSR Zakavkazská SFSR
Následující
Náhornokarabašská republikaNáhornokarabašská republika
ÁzerbájdžánÁzerbájdžán

Náhorněkarabašská autonomní oblast (NKAO, rusky Нагорно-Карабахская автономная область (НКАО), Nagorno-Karabachskaja avtonomnaja oblast, ázerbájdžánsky Dağlıq Qarabağ Muxtar Vilayəti (DQMV), arménsky Լեռնային Ղարաբաղի Ինքնավար Մարզ (ԼՂԻՄ)) byla autonomní oblast v rámci Ázerbájdžánské sovětské socialistické republiky, která vznikla 7. července 1923. Jejím hlavním městem bylo město Stěpanakert. V čele oblasti stál první tajemník Náhorněkarabašského autonomního oblastního výboru Komunistické strany Ázerbájdžánu. Většinu obyvatelstva tvořili etničtí Arméni.[2][3][4]

Historie

Oblast byla sporná mezi Arménií a Ázerbájdžánem během jejich krátké nezávislosti v letech 1918 a 1920. Po sovětizaci Arménie a Ázerbájdžánu se organizace Kavbiura rozhodla ponechat oblast v rámci Ázerbájdžánské SSR a zároveň jí přiznat širokou regionální autonomii.[5] Původně mělo být hlavní město Náhorního Karabachu Šuša a okolní vesnice z autonomie vyloučeny, protože byly převážně ázerbájdžánské, zejména po masakru a vyhnání většinového arménského obyvatelstva Šuši. Toto rozhodnutí bylo později v roce 1923 změněno, když bylo rozhodnuto o připojení Šuši k NKAO navzdory protestům muslimských vesnic, které se vyslovily pro její začlenění do Kurdistánského ujezdu.[6]

Dne 7. července 1923 byla vytvořena Náhorněkarabašská autonomní oblast a hlavní město bylo přesunuto do Stěpanakertu.[7] V době vzniku měla rozlohu 4 161 km2.[7] Podle sčítání lidu z roku 1926 žilo v oblasti 125 200 obyvatel, z nichž Arméni tvořili 89,2 %. Do roku 1989 však podíl Arménů v autonomní oblasti klesl na 76,9 %.[8] Důvodem byla politika sovětských ázerbájdžánských úřadů, která usazovala v regionu Ázerbájdžánce, dalším důvodem byla určitá emigrace karabašských Arménů a zároveň i obecně vyšší porodnost Ázerbájdžánců než Arménů.[9]

Mapa

Ačkoli se otázka statusu Náhorního Karabachu stala významným veřejným tématem až v polovině 80. let arménští intelektuálové, sovětští Arméni a karabašské arménské vedení pravidelně apelovali na Moskvu, aby byl region předán sovětské Arménii.[9] V roce 1945 apeloval vůdce Arménské SSR Grigorij Arutinov na Stalina, aby region připojil k Arménské SSR, což bylo odmítnuto.[9] V roce 1965 se třináct karabašských arménských stranických funkcionářů obrátilo na sovětské vedení dopisem se stížnostmi na postoj sovětských ázerbájdžánských představitelů k NKAO. Mnozí z těchto karabašských arménských funkcionářů byli propuštěni nebo přesunuti do Arménie.[9] S nástupem Hejdara Alijeva do čela Ázerbájdžánské SSR v roce 1969 sílily pokusy o zpřísnění kontroly Baku nad autonomní oblastí. V letech 1973–74 Alijev provedl čistku v celém vedení NKAO, které bylo považováno za arménské nacionalisty. Jako prvního tajemníka Náhorněkarabašského autonomního oblastního výboru Komunistické strany Ázerbájdžánu jmenoval Borise Kevorkova, Arména nepocházející z Karabachu.[9]

V roce 1977 napsal významný arménský spisovatel Sero Chanzadjan otevřený dopis Leonidu Brežněvovi, v němž vyzval k připojení Náhorního Karabachu k Arménské SSR.[10]

Administrativní dělení

V NKAO existovalo pět správních obvodů nebo rajónů:

  • Okres Mardakert
  • Okres Martuni
  • Okres Šuša
  • Okres Askeran
  • Okres Hadrut

Obyvatelstvo

Historické národnostní složení Náhorněkarabašské autonomní oblasti v letech 1921–1989
Etnická skupina1921[11][12]1923[11][13]1925[13]1926[13][8]1939[13][14]1959[13][15]1970[13][16]1979[13][17]1989[18]
Počet%Počet%Počet%Počet%Počet%Počet%Počet%Počet%Počet%
Arméni122 42694,73149 60094,8142 47090,28111 69489,24132 80088,04110 05384,39121 06880,54123 07675,89145 45076,92
Ázerbájdžánci[p. 1]6 5505,077 7004,915 2619,6712 59210,0614 0539,3217 99513,827 17918,0837 26422,9840 68821,52
Rusové2670,215000,3460.035960,483 1742,101 7901,371 3100,871 2650,781 9221,02
Ukrajinci300,02350,034360,292380,181930,131400,094160,22
Bělorusové120,01110,01320,02350,02370,02790,04
Řekové680,05740,05670,05330,02560,03720,04
Tataři60,00290,02360,03250,02410,03640,03
Gruzíni50,00250,02160,01220,01170,01570,03
Ostatní1510,122350,161790,144480,32850,183370,18
Celkem129 243[p. 2]100157 800100157 807100125 159100150 837100130 406100150 313100162 181100189 085100

Zánik

V roce 1987 vypukl konflikt mezi Armény v oblasti a vládou Ázerbájdžánské SSR. Boje přerostly do konce roku 1991 v první válku o Náhorní Karabach. Dne 26. listopadu 1991 Nejvyšší sovět Ázerbájdžánské republiky zrušila autonomní status oblasti. Bylo zrušeno i její vnitřní správní členění a její území bylo rozděleno a přerozděleno mezi sousední správní rajony Chodžavend, Tatar, Goranboj, Šuša a Kalbadžar.[19] V reakci na to vyhlásilo většinové arménské obyvatelstvo oblasti nezávislost jako Náhorněkarabašská republika, kterou podpořila Arménie.[20][21][22]

Poznámky

  1. ↑ Do roku 1936 se Ázerbájdžáncům říkalo „Tataři“ nebo „Turkotataři“.
  2. ↑ Se zahrnutím města Šuša činil celkový počet obyvatel NKAO 138 466, upravené národnostní složení je následující:
    • Arméni – 122,715 (88,62 %)
    • Ázerbájdžánci – 15,444 (11,15 %)
    • Ostatní – 307 (0.22 %)

Reference

  1. ↑ a b население нагорно-карабахской республики. www.ethno-kavkaz.narod.ru [online]. [cit. 2023-11-27]. Dostupné online. (rusky) 
  2. ↑ ARDILLIER-CARRAS, Françoise. Sud-Caucase : conflit du Karabagh et nettoyage ethnique (South Caucasus : Nagorny Karabagh conflict and ethnic cleansing). [s.l.]: [s.n.], 2006. Dostupné online. DOI 10.3406/bagf.2006.2527. S. 409–432. 
  3. ↑ UNHCR publication for CIS Conference (Displacement in the CIS) - Conflicts in the Caucasus UNHCR publication for CIS Conference. UNHCR [online]. 1996-05-01 [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ JAMSKOV, A. N. Ethnic Conflict in the Transcausasus: The Case of Nagorno-Karabakh. Theory and Society. 1991, roč. 20, čís. 5, s. 659. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ SANAMYAN, Emil. Q&A with Arsène Saparov: No Evidence that Stalin "Gave" Karabakh to Azerbaijan [online]. 2018-12-10 [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ HƏMID, Tural. Dağlıq Qarabağın sərhədləri necə cızılırdı? [online]. 2020-12-15 [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. (ázerbájdžánsky) 
  7. ↑ a b Атлас Союза Советских Социалистических Республик. [s.l.]: [s.n.], 1928. (rusky) „Náhorněkarabašská autonomní oblast, která je součástí Ázerbájdžánské SSR, byla vytvořena výnosem ÚV KSSS ze 7./VI. 1923 z arménských částí bývalých Jevanširského, Šulganského, Karjaginského a Kubatlyjského újezdu. Území kraje má rozlohu 4 161 km². Podle správního rozdělení z 1/I 1927 se dělí na 5 sekcí nebo farností. Jeho správním a politickým centrem jsou hory. Stěpanakert (dříve vesnice Chankendy). Dalším městem kraje je Šuša.“. 
  8. ↑ a b Демоскоп Weekly - Приложение. Справочник статистических показателей.. www.demoscope.ru [online]. [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. (rusky) 
  9. ↑ a b c d e WAAL, Thomas de. Black Garden: Armenia and Azerbaijan Through Peace and War. [s.l.]: NYU Press 352 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8147-1944-2. S. 3 & 137–140. (anglicky) Google-Books-ID: xAEVCgAAQBAJ. 
  10. ↑ The Armenian Diasporan Press on Mountainous Karabagh, 1923-1985. Entries of the Society for Armenian Studies [online]. 2021-01-06 [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ a b D. WELT, Cory. Explaining Ethnic Conflict in the South Caucasus: Mountainous Karabagh, Abkhazia, and South Ossetia. Massachusettský technologický institut [online]. 09-2004 [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. 
  12. ↑ ДОКУМЕНТЫ И СВИДЕТЕЛЬСТВА
  13. ↑ a b c d e f g The population of Nagorno-Karabakh for a year. Union of Armenians of Russia - Nagorno-Karabakh Republic. Excursion into history. losevskaya.ru [online]. [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Демоскоп Weekly - Приложение. Справочник статистических показателей.. www.demoscope.ru [online]. [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. (rusky) 
  15. ↑ Демоскоп Weekly - Приложение. Справочник статистических показателей.. www.demoscope.ru [online]. [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. (rusky) 
  16. ↑ Демоскоп Weekly - Приложение. Справочник статистических показателей.. www.demoscope.ru [online]. [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. (rusky) 
  17. ↑ Демоскоп Weekly - Приложение. Справочник статистических показателей.. www.demoscope.ru [online]. [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. (rusky) 
  18. ↑ Демоскоп Weekly - Приложение. Справочник статистических показателей.. www.demoscope.ru [online]. [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. (rusky) 
  19. ↑ SVANTE E. CORNELL. Turkey and the Conflict in Nagorno Karabakh: A Delicate Balance [online]. [cit. 2023-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-06-10. 
  20. ↑ OSKANIAN, Kevork. Nagorno-Karabakh: are Armenia and Azerbaijan sliding towards all-out war?. The Conversation [online]. 2020-09-29 [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ Why Nagorno-Karabakh? The history (both ancient and modern) that fuels the deadly conflict between Armenia and Azerbaijan. Meduza [online]. [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ DEPARTMENT OF STATE. THE OFFICE OF ELECTRONIC INFORMATION, Bureau of Public Affairs. 1993 UN Security Council Resolutions on Nagorno-Karabakh. 2001-2009.state.gov [online]. [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Transcaucasian SFSR (variant).svg
Autor: en:User:Aivazovsky, Licence: CC0
Flag of Transcaucasian SFSR without hammer and sickle. There is low possibility that TSFSR flag had a hammer and sickle inside a red star, as the latter is the Red Army's official symbol. (http://www.vexillographia.ru/zsfsr/zsfsr.htm)
Nagorno Karabakh03.png
Nagorno-Karabakh Autonomous Oblast map.
Flag of Nagorno-Karabakh (1988).svg
Flag of the Council of People's Deputies of the Autonomous Region of Nagorno-Karabakh (1988)