Námořní letecká základna Oceana
| Námořní letecká základna Oceana | |
|---|---|
 Znak NAS Oceana | |
| IATA | NTU |
| ICAO | KNTU |
| Účel | Domovská základna námořních perutí pro letadlové lodě, výcvikové letiště |
| Druh | Vojenské letiště |
| V blízkosti | Virginia Beach, Norfolk |
| Stát | Virginie, Spojené státy americké |
| Zeměpisné souřadnice | 36°49′14,16″ s. š., 76°1′59,88″ z. d. |
  NAS Oceana Pozice NAS Oceana ve USA | |
| Vznik | 1941 - 1943 |
| Příslušnost | Oblast námořnictva Střední Atlantik |
| Velitel | Capt. Bob Holmes |
| Jednotky | Úderné stíhací křídlo Atlantik |
Námořní letecká základna Oceana (anglicky Naval Air Station Oceana, zkráceně NAS Oceana) je námořní letecká základna námořnictva Spojených států amerických ve Virginia Beach ve Virginii . Základna spadá pod jurisdikci Námořního regionu středního Atlantiku a je velitelstvím Úderného stíhacího křídla pro Atlantik a Carrier Air Wings 1, 3, 7 a 8. Námořní letecká základna je domovem všech víceúčelových perutí na východním pobřeží a je klasifikována jako hlavní základna proudových letadel. Letiště je známé jako Apollo Soucek Field, pojmenované po poručíku (později admirálovi) Apollu Součkovi, zkušebnímu pilotovi námořnictva, který v roce 1930 vytvořil celosvětový výškový rekord na dvouplošníku Wright XF3W, když s tímto strojem vystoupal do výšky 43 166 stop (13 157 m).
NAS Oceana, postavena v roce 1941 a oficiálně uvedena do provozu v roce 1943, je od svého založení domovem letadel umístěných na letadlových lodích. Letiště slouží jako domov pro 14 nasaditelných stíhacích a útočných perutí provozujících F/A-18E/F Super Hornet, perutě pro výcvik nových pilotů a dále perutě protivníků nebo logistiky. Kromě toho NAS Oceana provozuje Dam Neck Annex, samostatné vojenské zařízení, které je domovem dalších neleteckých částí velitelství, včetně různých školících budov. Dále pak také provozuje Námořní podpůrné letiště Fentress, jenž slouží pro nácvik přistání na letadlových lodích v nedalekém Chesapeake, VA. Letecká základna je za normálního provozu veřejnosti nepřístupná. Výjimkou bývá jeden víkend v roce (obvykle v měsíci září), kdy se zde koná NAS Oceana Air Show.[1]
Historie
V roce 1940 získalo americké námořnictvo pozemky, které se nakonec staly Námořní leteckou základnou Oceana. V té době byla okolní oblast převážně zemědělská půda náchylná k záplavám, ale i přes to sloužila jako užitečné a odlehlé letiště pro rychle se rozvíjející námořní letectvo do té doby soustředěné v NAS Norfolk a díky tomu umožňovalo jednotkám pracovat daleko od této přeplněné základny. Omezení vzdušného prostoru a letištních zařízení zabránila tomu, aby NAS Norfolk sloužila jako domovská základna pro taktické letecké jednotky a v 50. letech byla NAS Oceana překlasifikována na status Hlavní základnu proudových letadel, aby tomuto účelu mohla nadále sloužit. NAS Oceana se začala dále rozrůstat a v postupně se vypracovala na jednu z největších a nejpokročilejších leteckých základen na světě. Rozkládá se na rozloze 27,6 km2 (včetně přístavby „Dam Neck“). Odstupy od překážek pak činí dalších celkem 14,9 km2. Její čtyři dráhy (tři o délce 2 400 m a jedna o délce 3 600 m) jsou určeny pro vysoce výkonná letadla. Primárním úkolem NAS Oceana je trénovat a nasazovat úderné perutě Atlantské flotily, složené z F/A-18E/F Super Hornetů. Námořní letci a Námořní letečtí důstojníci dislokovaní na NAS Oceana ročně provedou přibližně 219 000 výcvikových operací.
Navíc se po uzavření NAS Cecil Field na Floridě stala NAS Oceana v roce 1999 domovem F/A-18 Hornet, v rámci procesu v angličtině nazvaného "Base Realignment and Closure (BRAC)".
Kromě své vojenské funkce byla NAS Oceana také alternativním přistávacím místem pro raketoplán NASA a to až do roku 2011, kdy byl tento programu ukončen.
6. dubna 2012 došlo po vzletu F/A-18D přidělené k VFA-106 z NAS Oceana k selhání obou motorů a pádu do bytového komplexu ve Virginia Beach ve Virginii. Oba piloti se bezpečně katapultovali a nedošlo k žádným ztrátám na životech.
Současné operace
_and_VF-31_conduct_a_flyover_of_Naval_Air_Station_Oceana_airfield.jpg)
%2c_performs_a_section_takeoff_in_an_F-A-18_Hornet_from_Naval_Air_Station_(NAS)_Oceana.jpg)
Základna je domovem sedmnácti letek stíhacích letounů F/A-18 Hornet a F/A-18E/F Super Hornet. Je jedinou Hlavní základnou proudových letadel na Východním pobřeží a zároveň tak i domovem všech jednotek úderných stíhačů (VFA) na Východním pobřeží – kromě VFA-86 a perutí Námořní pěchoty (VMFA). Trénink provádí letka s označením VFA-106 (také známí jako "Gladiátoři") v jejich F/A-18E/F Super Hornets.
Výcvik na Tomcatech prováděla letka VF-101 Grim Reapers. NAS Oceana byla od 21. do 23. září 2006 hostitelem setkání "Tomcat Sunset", na kterém se sešlo více než 3000 bývalých a současných pilotů a techniků pozemní údržby, aby oslavili vyřazení F-14 z aktivní služby flotily. NAS Oceana byla také místem, odkud ke svému poslednímu letu vzlétl legendární Tomcat. Jednalo se o F-14D, palubní číslo 164603, modex 101, ze stíhací perutě VF-31 jenž přeletěl z NAS Oceana na Letiště Republic v East Farmingdale na Long Island, kde byl vystaven jako statická ukázka u zařízení Northrop Grumman, ve kterém byly původně Tomcaty vyráběny.
Kromě uvedených perutí existuje na NAS Oceana mnoho dalších velitelství a vojenských zařízeních jako:
- Fleet Readiness Center Mid-Atlantic (zkráceně FRC), dříve také známé jako Aviation Intermediate Maintenance Department (AIMD) Oceana. Jako jedno ze šesti středisek pro údržbu námořního letectví, poskytuje podporu údržby na střední úrovni perutím letadlových lodí s domácím přístavem dislokovaným na východním pobřeží.
- Strike Fighter Wing Atlantic, velení, které slouží jako velitelství pro všechny perutě Hornetů a Super Hornetů na východním pobřeží v době, kdy právě nejsou nasazeny s jejich příslušnými nosnými vzdušnými křídly.
- Strike Fighter Weapons School Atlantic (SFWSL) je zbraňová škola, ve které pracují instruktoři Strike Fighter Weapons & Tactics (SFWTI) a kde posádky letadel F/A-18 absolvují taktický výcvik v používání munice vzduch-země a vzdušných taktikách.
- Landing Signal Officer School (LSO School) je školící zařízení, kde piloti, vybraní jako LSO (také známí jako „pádla“, což je velmi starý termín z dob, kdy LSO skutečně signalizoval přistávajícímu letadlu pestrobarevnými pádly), se učí „mávat“ letadlům, což znamená navádění je na palubu letadlové lodi k přistání.
- Velitelé CVW nebo celým názvem Carrier Air Wing Commanders (také nazývaní CAG, což je starý termín odvozený z předchozího názvu – Carrier Air Groups) jsou zodpovědní za všechny perutě ve vzdušném křídle, když se nachází na palubě letadlové lodi nebo když se přípravují na nasazení v zahraničí. Carrier Air Wings One, Three, Seven a Eight mají své velitelství na NAS Oceana.
- Strike Fighter Composite Squadron 12 (VFC-12), rezervní námořní peruť složená z F/A-18A+ Hornetů, která poskytuje výcvikové služby protivníků/agresorů stíhacím perutím Atlantské flotily.
- Fleet Logistics Support Squadron 56 (VR-56), Navy Reserve peruť složená z C-40, která poskytuje celosvětovou operativní podporu leteckou přepravu pro nasaditelné jednotky Amerického námořnictva a velitelstvím umístěným na pobřeží.
- Fleet Area Control and Surveillance Facility Virginia Capes (FACSFAC VACAPES, volací znak GIANT KILLER ) je odpovědný za sledování a řízení námořního a leteckého provozu ve oblastech Virginia Capes pro účely výcviku a také za průzkumné a monitorovací povinnosti na podporu obrany vlasti.
- Construction Battalion Unit 415 (CBU 415), Námoční "Seabee" batalion slouží k případným stavebním požadavkům a potřebám základny.
- Centerum pro Naval Aviation Technical Training Unit Oceana (CNATTU Oceana, ve volném překladu: Námořní letecký a technický výcvik jednotek Oceana) cvičí údržbáře letadel námořnictva a námořní pěchoty na F/A-18 a provozuje školy jak na typ A, tak i C.
- Marine Aviation Training Support Group 33, administrativní velitelství výcviku námořní pěchoty Spojených států amerických, primárně podporující personál leteckých studentů a instruktorů USMC přidělených k Fleet Readiness Squadron (VFA-106) na strojích F/A-18.
- Pobočka lékařské a zubní kliniky pod vedením Námořního lékařského centra v Portsmouth, VA.
Aktivní křídla, letky
Křídla letadlových lodí
Úderné stíhací křídla pro Atlantik:
- Carrier Air Wing 1 (CVW-1), přiděleno k USS Harry S. Truman (CVN-75)
- Carrier Air Wing 3 (CVW-3), přiděleno k USS Dwight D. Eisenhower (CVN-69)
- Carrier Air Wing 7 (CVW-7), přiděleno k USS George HW Bush (CVN-77)
- Carrier Air Wing 8 (CVW-8), přiděleno k USS Gerald R. Ford (CVN-78)
Perutě
| Označení perutí | Znak | Přezdívka | Letadlo | Přidělena k |
|---|---|---|---|---|
| VFA-11 | _insignia%2c_2015.png){kind=small} | Red Rippers | F/A-18F | Carrier Air Wing 1 (CVW-1) |
| VFC-12 |  | Fighting Omars | F/A-18E/F | Tactical Support Wing (TSW) |
| VFA-31 |  | Tomcatters | F/A-18E | Carrier Air Wing 8 (CVW-8) |
| VFA-32 | _insignia_2015.png){kind=small} | Swordsmen | F/A-18F | Carrier Air Wing 3 (CVW-3) |
| VFA-34 | _insignia_1999.png){kind=small} | Blue Blasters | F/A-18E | Carrier Air Wing 11 (CVW-11) |
| VFA-37 |  | Ragin Bulls | F/A-18E | Carrier Air Wing 8 (CVW-8) |
| VFA-81 |  | Sunliners | F/A-18E | Carrier Air Wing 1 (CVW-1) |
| VFA-83 | _insignia_2015.png){kind=small} | Rampagers | F/A-18E | Carrier Air Wing 3 (CVW-3) |
| VFA-87 | _insignia_2015.png){kind=small} | Golden Warriors | F/A-18E | Carrier Air Wing 8 (CVW-8) |
| VFA-103 | _insignia_1995.png){kind=small} | Jolly Rogers | F/A-18F | Carrier Air Wing 7 (CVW-7) |
| VFA-105 | _insignia_2014.png){kind=small} | Gunslingers | F/A-18E | Carrier Air Wing 3 (CVW-3) |
| VFA-106 | _insignia_2015.png){kind=small} | Gladiators | F/A-18E/F | Fleet Replacement Squadron (FRS) |
| VFA-131 | _insignia_c1984.png){kind=small} | Wild Cats | F/A-18E | Carrier Air Wing 3 (CVW-3) |
| VFA-143 | _insignia_2015.png){kind=small} | Pukin' Dogs | F/A-18E | Carrier Air Wing 7 (CVW-7) |
| VFA-211 | _insignia_2015.png){kind=small} | Checkmates | F/A-18F | Carrier Air Wing 11 (CVW-11) |
| VFA-213 | _insignia_2015.png){kind=small} | Black Lions | F/A-18F | Carrier Air Wing 8 (CVW-8) |
| VR-56 |  | Globemasters | C-40A | Fleet Logistics Support Wing |
| DEVGRU |  | SEAL Team Six | - | Joint Special Operations Command (JSOC) |
Životní prostředí
V polovině května 2017 došlo k úniku 360 000 litrů leteckého paliva ze skladovací nádrže a rozšířilo se až na přilehlé objekty a vodní trasy, zejména Wolfsnare Creek. Základna úzce spolupracovala s místními komunitami, aby pomohla s nouzovým přemístěním a výdejem vody. Rybáři byli varováni, aby se v této oblasti zdrželi rybaření, lovu krabů a aby se omezily i další rekreační aktivity v oblasti. Zasažená zvěř byla identifikována a následně jim byla v rámci odklízecích prací poskytnuta pomoc.[2]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Naval Air Station Oceana na anglické Wikipedii.
- ↑ Oceana Airshow. www.oceanaairshow.com [online]. [cit. 2022-10-01]. Dostupné online.
- ↑ NAS Oceana officials urge caution after 94,000 gallon jet fuel spill, Associated Press, NavyTimes.com, 2017-05-14
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Námořní letecká stanice Oceana na Wikimedia Commons - Oficiální web
Média použitá na této stránce
Emblem worn by VFA-37 "Ragin' Bulls"
Autor: MesserWoland, Licence: CC BY-SA 3.0
Insignia for the US Navy squadron VF-31 the fighting "Tomcatters". The second oldest Navy fighter squadron, tracing their history back to VF-1B Shooting Stars in July of 1935.
The Tomcatters incorporated the character of Felix the Cat in their insignia.
based on the 1948 design shown at http://www.history.navy.mil/insignia/vf/vf-i.htmlEmblem for Naval Air Station Oceana in Virginia
Insignia of the United States Navy Strike Fighter Squadron 11 (VFA-11) "Red Rippers".
Note: VFA-11 was established as Fighter Squadron 43 (VF-43) in 1 September 1950. The original VF-11 was established as VF-5 "Red Rippers" on 1 February 1927 and disestablished on 15 February 1959. VF-43 was then redesignated VF-11 on 16 February 1959 and carried on the insignia and traditions of the old "Red Ripper" squadron, although the U.S. Navy does not officially recognize this. The later VF-11 was finally redesignated VFA-11 on 1 April 2005.
Emblem worn by Fighter Squadron Composite 12 (VFC-12)
Insignia of the U.S. Navy Strike Fighter Squadron 213 (VFA-213) "Blacklions".
Insignia of the U.S. Navy Strike Fighter Squadron 32 (VFA-32) "Swordsmen".
Emblem worn by Strike Fighter Squadron 81 (VFA-81)
Insignia of the U.S. Navy Strike Fighter Squadron 83 (VFA-83) "Rampagers".
A McDonnell Douglas F-4J Phantom II (BuNo 153831) of fighter squadron VF-41 Black Aces over Naval Air Station Oceana, Virginia Beach, Virginia (USA). VF-41 was assigned to Attack Carrier Air Wing Seven (CVW-7) aboard the U.S. aircraft carrier USS Independence (CVA-62) for a deployment to the Mediterranean Sea from 30 April 1968 to 27 January 1969. From 1970 to 1975 VF-41 was then assigned to CVW-6 (tail code "AE").
Virginia Beach, Va. (March 10, 2006) – F-14D Tomcats from Fighter Squadron Two One Three (VF-213) and VF-31 conduct a flyover of Naval Air Station Oceana airfield. VF-213 and VF-31 are completing their final deployment flying the F-14 Tomcat. For the past 30 years, the F-14 Tomcat has assured U.S. air superiority, playing a key role in ensuring victory and preserving peace around the world. The F-14 Tomcat will be removed from service and officially stricken from the inventory in September of 2006. U.S. Navy photo by Photographer's Mate 3rd Class Christopher J. Garcia (RELEASED)
Insignia of the U.S. Navy Strike Fighter Squadron 143 (VFA-143) "Black Lions".
Insignia of the U.S. Navy Strike Fighter Squadron 34 (VFA-34) "Blue Blasters". The insignia was approved on 10 May 1999.
Insignia of the U.S. Navy Strike Fighter Squadron 211 (VFA-211) "Fighting Checkmates".
Naval Air Station Oceana, (Sept. 3, 2003) -- 1st Lt. Jason McManigle, assigned to the “Gladiators” of Strike Fighter Squadron One Zero Six (VFA-106), performs a section takeoff in an F/A-18D Hornet from Naval Air Station (NAS) Oceana. U.S. Navy photo by Photographer’s Mate 1st Class Matthew J. Thomas. (RELEASED)
Insignia of the U.S. Navy Strike Fighter Squadron 105 (VFA-105).
Insignia of the U.S. Navy Strike Fighter Squadron 131 (VFA-131) "Wildcats". The insignia was approved on 26 January 1984.
Autor: Uwe Dedering, Licence: CC BY-SA 3.0
Location map of the USA (without Hawaii and Alaska).
EquiDistantConicProjection:
Central parallel:
* N: 37.0° N
Central meridian:
* E: 96.0° W
Standard parallels:
* 1: 32.0° N * 2: 42.0° N
Made with Natural Earth. Free vector and raster map data @ naturalearthdata.com.
Formulas for x and y:
x = 50.0 + 124.03149777329222 * ((1.9694462586094064-({{{2}}}* pi / 180))
* sin(0.6010514667026994 * ({{{3}}} + 96) * pi / 180))
y = 50.0 + 1.6155950752393982 * 124.03149777329222 * 0.02613325650382181
- 1.6155950752393982 * 124.03149777329222 *
(1.3236744353715044 - (1.9694462586094064-({{{2}}}* pi / 180))
* cos(0.6010514667026994 * ({{{3}}} + 96) * pi / 180))
Logo Naval Special Warfare Development Group.
VR-56 insignia.
Insignia of the U.S. Navy Fighter Squadron 103 (VF-103) "Jolly Rogers" since 1 October 1995. VF-103 took over the insignia and nickname of the disestablished VF-84. VF-103 was redesignated Strike Fighter Squadron 103 (VFA-103) on 1 February 2005 and kept insignia and nickname.
Insignia of the U.S. Navy Strike Fighter Squadron 87 (VFA-87) "Golden Warriors".
Insignia of the U.S. Navy Strike Fighter Squadron 106 (VFA-106) "Gladiators".