Náprava Dubonnet

(c) S.Wetzel, CC BY-SA 4.0

Náprava Dubonnet je typ přední nápravy automobilu s nezávislým odpružením. Systém vynalezl francouzský konstruktér André Dubonnet^[1] a byl chráněn patentem AT139157B  ze dne 27.10.1931.^[2]

Princip

Hlavní úlohou přední nápravy je řízení směru jízdy automobilu pomocí natáčení kol. Osu natáčení kol tvoří téměř svislý rejdový čep. Většina konstrukcí má rejdový čep pohyblivý vůči automobilu; tzn. kopíruje nerovnosti vozovky. Rejdový čep Dubennetovy nápravy nekopíruje nerovnosti vozovky, ale je součástí odpérované hmoty automobilu. Kolem rejdového čepu se tedy nenatáčí jen kolo, ale i pružící a tlumící jednotka.

Náprava je odpružena vinutými pružinami, které se vyznačují kmitáním. Pro utlumení kmitů pružin je zde použit hydraulický tlumič pérování. Také toto řešení kompaktní pružící a tlumící jednotky je patentováno (DE697702C, DE644372C).

Vzhled

Skládá se z tuhé osy, na jejíchž koncích jsou rejdové čepy. Dubennetova náprava je díky vlečeným ramenům vizuálně podobná klikové nápravě, ale právě natáčení pružící a tlumící jednotky kolem rejdového čepu je odlišuje.

Výhody a nevýhody

Tlumící a pružící jednotka nemusí kompenzovat hmoty rejdového čepu a těhlice, a tím zlepšuje poměr odpružených a neodpružených hmot.

Vzdálenost rejdového čepu od kola automobilu se projevila v geometrii řízení a parametrech podvozku. Výsledkem bylo silné naklánění karoserie vozidla v zatáčkách. Další nevýhodou je větší moment setrvačnosti kolem svislé osy.

Použití

Dubonnet prodal výrobní licenci v roce 1932 americké automobilce General Motors. GM pak nabízela ve svých vozech tento systém po obchodním názvem „Knee-Action“.^[3]

Na evropském kontinentu to byla Alfa Romeo Tipo B/P3, Fiat 1500^[4] nebo Opel.

Odkazy

Reference