Národní archeologické muzeum (Neapol)

Národní archeologické muzeum
	(c) Mister No, CC BY 3.0
Údaje o muzeu
Stát	Itálie
Založeno	22. února 1816
Zeměpisné souřadnice	40°51′12,16″ s. š., 14°15′1,75″ v. d.
	Webové stránky
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Národní archeologické muzeum v Neapoli (italsky :Museo Archeologico Nazionale di Napoli, někdy zkráceně MANN ) je významné italské archeologické muzeum, v němž se nacházejí antické památky řecké, římské a dále exponáty z doby renesance. Jsou zde kromě jiného vystaveny římské artefakty z blízkých Pompejí, Stabií a Herculanea. Dříve se muzeum jmenovalo Real Museo Borbonico („Královské Bourbon Museum“).

Historie

Budova muzea byla postavena jako jezdecká kasárna v roce 1585. V letech 1616 až 1777 byla sídlem Neapolské univerzity. Počátky muzea spadají do roku 1777, kdy Fedinand I. Neapolsko- Sicilský, poté co přestěhoval univerzitu do bývalého kláštera, se rozhodl do uvolněných prostor přestěhovat dvě samostatné královské sbírky. Jednu obsahující obrazy a starožitnosti zděděné Karlem III. Španělským po jeho matce Alžběte Parmské z rodu Farnese, druhou z královského paláce v Portici, kde byly shromážděny nálezy z vykopávek z Herculanea a Pompejí^[1]. Když se Ferdinand I. po napoleonských válkách vrátil zpět do Neapole, oficiálně rozhodl v roce 1816 o zřízení muzeua pojmenovaného Real Museo Borbonico („Královské Bourbon Museum". Ferdinand I pocházel z dobu Bourbonů)). Po sjednocení Itálie v roce 1860 se muzeum stalo majetkem státu a bylo přejmenováno na Národní muzeum^[1].

Sbírky

Muzeum prezentuje rozsáhlé sbírky řeckých a římských památek. Základem muzejních sbírek byla sbírka významného italského šlechtického rodu Farnese, která obsahovala kolekci gem z 15. století, shromážděných Cosimem Medicejským a Lorenzem I. Medicejským, dále kolekci mramorových soch. Jedinečná je sbírka papyrů z Herculanea, zuhelnatělých při erupci Vesuvu a nalezených po roce 1752 ve Vile papyrů.

Mramorové sochy

Převážná část sbírky sochařských děl pochází ze sbírky rodu Farnese, proto i některé sochy mají v názvu jméno Farnese. Význam sbírky ještě umocňuje skutečnost, že obsahuje římské kopie ztracených děl řeckých sochařů, jako byli Calamis, Kritios a Nesiotes a tyto kopie jsou tak dochovanými pozůstatky jejich umění

Farnesův Hercules, socha Herkula, vysoká 3,17m, vytvořená v roce 216 sochařem Glokonem. Jedná se o kopií řecké sochy ze 4. století př. n. l., vytvořené sochařem Lysipposem. Socha byla nalezena v roce 1546 v Caracallových lázních
Farnesův Atlas, římská mramorová socha z 2. století je nejstarším dochovaným vyobrazením mytologického Atlase a nejstarší zobrazení hvězdné oblohy. Obraz oblohy zřejmě vychází z Hipparchova hvězdném katalogu
Farnsův býk, římská kopie řecké sochy, inspirované bájí o Dirké, je obecně považována za největší samostatnou sochu, která se z antiky dochovala .
Sousoší Harmodios a Aristogeiton, římská kopie bronzového díla, které kdysi stálo na Agoře v Athénách
Afrodita Kallipygos, římská mramorová socha z 1. století, považovaná za kopii originálu z roku kolem 300 př. n. l. Socha byla nalezena v Římě v 16. století, chyběla jí hlava, která byla po nálezu doplněna.
Farnese Artemis, opět římská kopie řeckého originálu
sbírka bust římských císařů
soubor římských soch (opět hlavně kopie řeckých originálů), které, (podobně jako Herkules), kdysi stály v Caracallových lázních v Římě.

Bronzové sochy z Vily papyrů

V muzeu je umístěna sbírka starořímských bronzových soch z Vily papyrů, například Sedící Hermes, Opilý Satyr, busty, mezi kterými je busta Thespis, busty považované za Seneku nebo Hesioda

Mozaiky

Sbírka mozaik v muzeu obsahuje exponáty získané z ruin Pompejí a dalších vesuvských měst. Je zde k vidění Alexanderova mozaika, pocházející přibližně z roku 100 před naším letopočtem, původně z Faunova domu v Pompejích. Zobrazuje bitvu mezi armádami Alexandra Velikého a perského Dareia III. Další mozaika z Pompejí zobrazuje gladiátorského bojovníka.

Egyptské sbírky

Muzeum s 2 500 předměty představuje po Turinu, Florencii a Bologni jednu z největších sbírek egyptských artefaktů v Itálii. Skládá se převážně z předmětů ze dvou soukromých sbírek, které shromáždil kardinál Stefano Borgia ve druhé polovině 18. století a sběratel Giuseppe Picchianti v prvních letech 19. století. Expozice zahrnuje také egyptské a „pseudoegyptské“ předměty nalezené v Pompejích a dalších kampanských lokalitách. Sbírka dokumentuje egyptskou civilizaci od Staré říše (2700–2200 př. n. l.) až po dobu ptolemaisko-římskou.

Tajný kabinet

Tajný kabinet je název dříve soukromých místností, ve kterých se nachází poměrně rozsáhlá sbírka erotických nebo sexuálních předmětů, většinou pocházejících z vykopávek z Pompejí a Herculanea. Přístup byl v průběhu staletí různě regulován až zakazován, od dubna 2000 je expozice volně přístupná veřejnosti. Návštěvníci mladší 14 let mohou expozici prohlédnout pouze s dospělou osobou.