Národní bezpečnostní úřad

Národní bezpečnostní úřad
Sídlo úřadu Na Popelce 2/16
Vznik	1. srpna 1998
Právní forma	organizační složka státu
Sídlo	Na Popelce 2/16, Praha, 150 00, Česko
Souřadnice	50°4′11,25″ s. š., 14°23′6,14″ v. d.
Ředitel	Jan Čuřín
Oficiální web	nbu.gov.cz
Datová schránka	h93aayw
IČO	68403569 (VR)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Národní bezpečnostní úřad (zkr. NBÚ) je ústředním orgánem státní správy v České republice vykonávající od roku 1998 státní správu v oblasti ochrany utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti. Úřad sídlí v Praze 5 v ulici Na Popelce č. 2/16.

NBÚ je civilní orgán – není bezpečnostním sborem – na NBÚ se nevztahuje zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Objekt NBÚ je trvale chráněn Ministerstvem vnitra prostřednictvím příslušníků Policie ČR – vládní usnesení č. 334 ze 3. dubna 2000 jej zařadilo mezi objekty zvláštního významu pro vnitřní pořádek a bezpečnost a upravilo usnesení vlády č. 1604 ze 16. prosince 2008 k zajišťování bezpečnosti chráněných objektů a prostorů.^[1][2][3]

NBÚ je financováno kapitolou 308 státního rozpočtu. V roce 2016 byly přibližné výdaje 371 mil. Kč, z toho mzdové výdaje a související odvody kolem 224 mil. Kč. V roce 2020 šlo o výdaje přibližně 373 mil. Kč. Příjmy NBÚ jsou odváděny do státního rozpočtu. Tvoří je správní poplatky, vybrané pokuty a příjmy z licenčních smluv. V roce 2020 příjmy činily přibližně 799 tis. Kč, a to kolem 320 tis. Kč úhrady správních poplatků, asi 73 tis. Kč vybrané pokuty a přibližně 350 tis. Kč nahodilé příjmy, jako jsou přeplatky z minulých let.^[1][4]

• NBÚ rozhoduje o žádosti fyzické osoby, podnikatele o doklad a o zrušení platnosti osvědčení fyzické osoby, osvědčení podnikatele (průmyslová bezpečnost),
• zabezpečuje ochranu utajovaných informací v souladu se závazky vyplývajícími z členství v Evropské unii, NATO a z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána,
• vede ústřední registr a schvaluje zřízení registrů v orgánech státu a u podnikatelů,
• ve stanovených případech povoluje poskytování utajovaných informací v mezinárodním styku,
• zajišťuje činnost Národního střediska komunikační bezpečnosti, Národního střediska pro distribuci kryptografického materiálu, Národního střediska pro měření kompromitujícího elektromagnetického vyzařování a Národního střediska pro bezpečnost informačních systémů,
• provádí certifikace technického prostředku, informačního systému, kryptografického prostředku, kryptografického pracoviště a stínicí komory,
• zajišťuje výzkum, vývoj a výrobu národních kryptografických prostředků,
• vyvíjí a schvaluje národní šifrové algoritmy a vytváří národní politiku kryptografické ochrany.

• zákon 418/2002 Sb., o ochraně utajovaných skutečností^[5] (republikuje zákon 148/1998 Sb.),
• zákon 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti,
• zákon 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem (doklad o bezpečnostní způsobilosti),
• zákon 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích (doklad o bezpečnostní způsobilosti),
• zákon 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (doklad o bezpečnostní způsobilosti),
• zákon 263/2016 Sb., atomový zákon,
• nařízení vlády 522/2005 Sb., kterým se stanoví seznam utajovaných informací (dokument obsahuje 19 příloh – seznamů utajovaných informací podle působnosti daného správního úřadu^[6]).

• Pavel Kolář (? – 1998)
• Tomáš Kadlec (1998 – 2003)
• Jan Mareš (2003 – únor 2006)
• Zdeňka Jůzlová (prozatímní ředitelka) (únor 2006 – duben 2006)
• Petr Hostek (duben 2006 – září 2006)
• Dušan Navrátil (září 2006 – únor 2017)
• Jiří Lang (únor 2017 – duben 2024)
• Jan Čuřín (od května 2024)

NBÚ vznikl k 1. březnu 1998 jako součást Ministerstva vnitra. Od 1. srpna 1998 (zákon č. 148/1998 Sb.) fungoval jako nezávislý ústřední orgán státní správy pro ochranu utajovaných skutečností a od 1. ledna 2006 (zákon č. 412/2005 Sb.) pro ochranu utajovaných informací, odpovědný premiérovi, popřípadě pověřenému členu vlády.^[1][7] V letech 1998 až 2002 bylo vydáno nadstandardní množství prověrek, které by z dnešního pohledu byly nestandardní. Nebylo vydáno jen 486 osvědčení z 15 352 prověrek.^[8] Tato praxe byla kritizována.^[9] Bezpečnostní prověrku, která proběhla v roce 1999, obdržel i premiér úřednické vlády Josef Tošovský, který se stal spolupracovníkem StB v říjnu 1986 z titulu své funkce poradce předsedy Státní banky československé a kterému prověrka automaticky vypršela po pěti letech – v roce 2004.^[10][11]

Součástí NBÚ bylo i Národní centrum kybernetické bezpečnosti (NCKB), jež vzniklo na základě usnesení Vlády ČR ze dne 19. října 2011 č. 781, o ustavení Národního bezpečnostního úřadu.^[12] Centrum dle zadání koordinovalo spolupráci na národní a mezinárodní úrovni při předcházení kybernetickým útokům, při navrhování a přijímání opatření k řešení incidentů i proti probíhajícím útokům.^[13] Od svého zřízení mimo jiné pracovalo na vytvoření zákona o kybernetické bezpečnosti, který byl dne 2. ledna 2014 schválen vládou k předložení Parlamentu ČR.^[14]

Centrum sídlilo v Brně. Úřad pro jeho potřeby rekonstruoval budovu na Mučednické ulici č. o. 31, dříve patřící Univerzitě obrany.^[15] Budova byla oficiálně otevřena 13. května 2014, za přítomnosti premiéra Bohuslava Sobotky, ředitele NBÚ Dušana Navrátila, náměstka generálního tajemníka NATO Sorina Ducaru a ředitele Evropské agentury ENISA Udo Helmbrechta.^[16][17]

V roce 2017 byla agenda NCKB vyčleněna z NBÚ a převzata nově vzniklým samostatným Národním úřadem pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB, vznikl 1. srpna 2017), který nadále sídlil v budově v Mučednické ulici.^[18] Od 1. srpna 2017 je NÚKIB financován ze státního rozpočtu pod samostatnou kapitolou 378.^[19]

Národní centrum kybernetické bezpečnosti bylo výkonnou sekcí NÚKIB a zabezpečovalo především^[20]:

• činnost Vládního CERT^[21] (Computer Emergency Response Team) České republiky
• prevenci před kybernetickými hrozbami proti informačním prvkům kritické infrastruktury, informačním systémům základní služby, významným informačním systémům a některým informačním systémům veřejné správy
• spolupráci s národními i mezinárodními organizacemi, které se podílejí na zajišťování bezpečnosti kyberprostoru
• koordinaci kybernetických bezpečnostních incidentů u subjektů kritické infrastruktury, provozovatelů základní služby a orgánů veřejné správy
• výzkum, vývoj, osvětu a vzdělávací činnost v oblasti kybernetické bezpečnosti
• přijímaní nápravných a preventivních opatření v oblasti kybernetické bezpečnosti a vyhodnocování rizik
• zastupování České republiky v orgánech mezinárodních organizací působících v oblasti kybernetické bezpečnosti
• přípravu a účast na národních a mezinárodních kybernetických cvičeních
• bezpečnostní politiku Úřadu v rozsahu svých kompetencí
• plnění mezinárodních závazků a předpisů vyplývajících z členství České republiky v NATO, EU a dalších mezinárodních organizacích

• Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Národní bezpečnostní úřad na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky