Národní divize 1928/1929

Divisione Nazionale 1928/1929
Země	Italské království
	; Vítězný tým
Informace
Ročník	29. ročník
Vítěz	Boloňa (2. titul)
nejlepší střelec	Gino Rossetti (36 branek)
Sestupující	Casale; La Dominante; Novara; Bari; Atalanta; Biellese; Benátky; Pistoiese; Verona; Fiumana; Prato; Legnano; Reggiana; Fiorentina
← 1927/1928	1929/1930 →

Soutěžní ročník Divisione Nazionale 1928/1929 byl 29. ročník nejvyšší italské fotbalové ligy. Konal se od 30. září 1928 do 7. července 1929. Zúčastnilo se jí celkem již nově 32 klubů (o 10 více). Soutěž vyhrála Boloňa a získala tak druhý titul v klubové historii. Byl to poslední turnaj strukturovaný na více skupinovém mechanismu.

Nejlepším střelcem se stal italský hráč Turína Gino Rossetti, který vstřelil 36 branek.

Události

Před sezonou

V létě 1928 se vedení FIGC rozhodla, že od sezony 1929/30 se bude hrát po vzoru anglické ligy a to hraní v jedné skupině a vítěz skupiny získá titul a poslední dva kluby sestoupí.

Z minulé sezony nikdo nesestoupil, ale naopak bylo do soutěže přidány další týmy. Byli to vítězové skupin druhé ligy (Atalanta, Pistoiese, Bari a Biellese). Aby byla soutěž rozšířena na 32 klubů, byly přijaty další kluby z druhé ligy (Triestina, Fiorentina, Legnano, Milanese, Benátky, a Prato). Klub Milanese se před sezonou spojil s Interem a místo něj byl pozván klub Fiumana z města Rijeka, která dříve patřila Itálii. Sezonu tak odehrálo 32 klubů, rozděleno do dvou skupin po 16 týmech. Po skončení základní skupiny se vítězové střetly proti sobě ve finále na dva zápasy a vítěz obou zápasů získal titul. Týmy od 2. – 8. místa zůstaly v soutěži i pro příští sezonu, týmy od 9. – 14. místo sestupovaly do druhé ligy a poslední dva kluby sestoupily do třetí ligy.

Je třeba zmínit rozhodnutí fašistické strany Ente Sportivo Provinciale Fascista o spojení dvou klubů v Miláně a to Inter s Milanese. Oba kluby, které byly v té době na druhém a třetím místě za Milánem v žebříčku milánských týmů podle počtu vyhraných šampionátů, byly nuceny se sloučit do nového červenobílého celku Ambrosiana. Důvody tohoto činu je třeba hledat jak v redukčním programu tak i následné fašizaci týmů, které již režim prováděl v jiných městech. Fašistické straně se zdálo, že název Inter je název komunistické internacionály nepřátelské vůči samotnému fašismu.

Během sezony

V obou skupinách přehledem vyhrály velmi jasně favorité. Skupinu A vyhrál obhájce minulé sezony Turín, před Milánem o šest bodů. Za býky střílely branky opět Trio delle Meraviglie Libonatti, Baloncieri a Rossetti.

Skupinu B vyhrála Boloňa o osm bodů před Juventusem a Brescií. Za Rossoblù střílel branky Angelo Schiavio a také Antonio Busini.

Poslední finále v historii italského šampionátu si tedy zahrály dva nejlepší kluby posledních let, Turín proti Boloni. V prvním zápase vyhrály domácí Rossoblù 3:1, když se dvakrát prosadil Schiavo. Ve druhém zápase opět vyhrály domácí, když se jediným střelcem se stal turínský střelec Libonatti. Býci tak vyrovnaly sérii na 1:1 a musel se hrát třetí rozhodující zápas na neutrálním hřišti. To se hrálo na Stadio Nazionale v Římě. Po bezbrankovém prvním poločase sudí Carraro na začátku druhého poločasu vyloučil boloňského hráče Pitta a poté, po sporném rozhodnutí i turínského Janniho a boloňského Giuseppeho Martelliho, protagonisty násilného střetu. Zlomový okamžik zápasu nastal v 82. minutě, když už Turín hrál kvůli zranění Luciana Vezzaniho v devíti, vstřelil rozhodující branku boloňský Giuseppe Muzzioli. Po ukončení zápasu hráči Boloně slavily po čtyřech letech druhy titul v klubové historii. Jenže vedení býků předložily žádost o zrušení zápasu kvůli údajné nepatřičnosti spáchané hráčem Boloně Martelliho, který ve skutečnosti se vrátil na hřiště poté, co se zotavil ze střetu s Jannim a zjevně si nebyl vědom toho, že byl vyloučen, a pokračoval ve hře. Hráč hrál do doby, kdy si toho rozhodčí všiml a vyloučil jej ze hřiště. Sám Carraro, který byl v této věci dotazován, však uvedl, že podle jeho názoru k žádnému porušení nařízení nedošlo. Dne 10. července 1929 se protest zamítl a potvrdil se výsledek 1:0.^[1]

Po sezoně se rozhodlo, že žádný klub nesestoupí do třetí ligy. Bylo to kvůli tomu, že se druhá liga rozšířila ze 16 na 18 klubů a klub Triestina, která měla sestoupit byla nakonec ponechána v nejvyšší lize.

Skupina A

Účastníci

Alessandria
(Alessandria)

Bergamo
(Atalanta)

Bari
(Bari)

Casale Monferrato
(Casale)

Janov
(La Dominante)

Legnano
(Legnano)

Livorno
(Livorno)

Milán
(Milán)

Modena
(Modena)

Novara
(Novara)

Padova
(Padova)

Prato
(Prato)

Busto Arsizio
(Pro Patria)

Řím
(Řím)

Turín
(Turín)

Terst
(Triestina)

Lokalizace italských klubů hrající 1928/29 ve skupině A

Klub	Město	Stadion	Trenér
Alessandria	Alessandria	Campo degli Orti	Carlo Carcano
Atalanta	Bergamo	Stadio Mario Brumana	Enrico Tirabassi
Bari	Bari	Campo degli Sports	Egri Erbstein
Casale	Casale Monferrato	Stadio Natale Palli	Ferenc Molnár Oscar Ronza
La Dominante	Janov	Stadio del Littorio	Rudolf Stanzel
Legnano	Legnano	Stadio di via Carlo Pisacane	Armand Halmos
Livorno	Livorno	Campo di Villa Chayes	Wilhelm Rady
Milán	Milán	Campo San Siro	Engelbert König
Modena	Modena	Campo di viale Fontanelli	József Ging
Novara	Novara	Campo di via Lombroso	Giuseppe Milano
Padova	Padova	Stadio Silvio Appiani	Herbert Burgess
Prato	Prato	Campo Vittorio Veneto	Karl Stürmer
Pro Patria	Busto Arsizio	Stadio Comunale	Imre János Bekey
Řím	Řím	Stadio Nazionale	William Garbutt
Turín	Turín	Stadio Filadelfia	Tony Cargnelli
Triestina	Terst	Campo di Montebello	Rudolf Soutschek

Tabulka

Poř.	Tým	Z	V	R	P	VG	OG	B
1.	Turín	30	21	6	3	115	31	48
2.	Milán	30	18	6	6	77	34	42
3.	Řím	30	17	6	7	71	34	40
4.	Alessandria	30	16	8	6	64	47	40
5.	Pro Patria	30	15	6	9	68	52	36
6.	Modena	30	14	7	9	59	51	35
7.	Livorno	30	13	6	11	61	62	32
8.	Padova	30	11	8	11	53	58	30
9.	Triestina	30	12	5	13	60	68	29
10.	Casale	30	8	7	15	59	72	23
11.	La Dominante	30	8	7	15	38	68	23
12.	Novara	30	8	7	15	40	77	23
13.	Bari	30	6	10	14	38	61	22
14.	Atalanta	30	6	8	16	27	53	20
15.	Prato	30	7	5	18	36	63	19
16.	Legnano	30	7	4	19	33	68	18

	Postup do finále
	Sestup do 2. ligy
	Sestup do 3. ligy

Poznámky

Z = Odehrané zápasy; V = Vítězství; R = Remízy; P = Prohry; VG = Vstřelené góly; OG = Obdržené góly; B = Body
za výhru 2 body, za remízu 1 bod, za prohru 0 bodů.
při rovnosti bodů rozhodoval rozdíl mezi vstřelených a obdržených branek.
klub Triestina, díky administrativě nesestoupily.
kluby Prato a Legnano díky rozšíření sestoupily do druhé ligy, nikoli do třetí.
klub Milán hrál kvalifikaci o Středoevropský pohár 1929 (neúspěšně).

Výsledková tabulka

	Alessandria	Atalanta	Bari	Casale	La Dominante	Legnano	Livorno	Milán	Modena	Novara	Padova	Prato	Pro Patria	Řím	Turín	Triestina
Alessandria	–	2:2	6:3	1:1	4:0	2:0	5:1	1:0	3:1	3:0	2:1	2:1	4:1	0:2	3:3	2:0
Atalanta	0:2	–	0:0	2:0	2:0	2:0	0:3	0:1	0:0	2:0	2:2	2:0	0:0	1:3	0:1	4:1
Bari	4:1	1:1	-	1:4	3:2	2:0	1:1	2:2	2:3	3:3	4:1	0:3	0:0	2:1	0:2	4:2
Casale	1:4	1:0	0:0	–	1:1	6:0	7:2	3:3	5:2	6:2	3:0	4:2	3:3	1:5	0:1	1:4
La Dominante	0:1	2:2	1:0	2:2	–	3:2	2:0	0:2	0:0	4:2	0:3	3:2	3:5	1:2	1:1	2:0
Legnano	1:1	1:1	2:1	5:2	0:1	–	1:0	1:5	0:3	0:0	1:0	2:0	1:0	1:2	1:2	2:3
Livorno	2:2	3:2	1:1	5:0	8:1	4:1	–	1:0	2:0	5:3	2:0	2:1	2:2	1:0	1:3	1:1
Milán	2:2	5:1	5:1	3:1	5:2	6:1	2:1	–	1:1	7:0	1:2	4:0	3:2	0:1	3:1	2:1
Modena	1:1	4:0	2:1	4:0	1:0	3:2	5:1	3:0	–	1:1	5:1	0:0	1:1	3:1	1:5	4:2
Novara	0:1	5:1	2:0	2:0	0:0	1:1	0:2	1:4	4:2	–	1:1	2:1	3:2	1:3	1:7	2:1
Padova	3:3	1:0	5:0	3:3	0:0	3:1	4:3	1:2	2:3	2:2	–	2:1	4:3	4:3	0:0	2:2
Prato	3:1	0:0	2:0	3:0	2:1	1:0	2:3	0:2	2:3	1:2	1:3	–	2:2	0:0	0:2	2:1
Pro Patria	4:0	2:0	2:1	2:1	2:3	2:1	2:1	0:4	3:1	7:0	3:0	5:1	–	4:3	1:3	2:1
Řím	2:2	3:0	0:0	2:1	3:1	4:1	0:0	1:1	5:0	4:0	1:2	4:0	3:0	–	6:1	4:0
Turín	6:1	7:0	0:0	4:0	8:1	7:0	10:1	2:2	3:1	5:0	3:1	9:1	2:3	3:0	–	12:0
Triestina	2:1	2:0	7:1	4:2	5:1	1:4	4:2	1:0	3:1	1:0	3:0	2:2	1:3	3:3	2:2	–

Střelecká listina

Pořadí	Jméno	Klub	Branky
1.	Gino Rossetti	Turín	36
2.	Carlo Reguzzoni	Pro Patria	29
3.	Piero Pastore	Milán	26
4.	Giuseppe Santagostino	Milán	25
4.	Rodolfo Volk	Řím	25
6.	Giovanni Vecchina	Padova	24
7.	Julio Libonatti	Turín	22