Národní knihovna Kosova

Národní knihovna Kosova
Budova knihovny
Budova knihovny
StátKosovoKosovo Kosovo
Souřadnice
Další informace
Webové stránkybiblioteka-ks.org
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Národní knihovna Kosova (albánsky Biblioteka Kombëtare e Kosovës, srbsky Народна библиотека Косова/Narodna biblioteka Kosov) se nachází v Prištině, hlavním městě Kosova, a to na ulici Hasana Prishtiny. Představuje hlavní instituci svého typu v zemi. Shromažďuje téměř 1 900 000 dokumentů. Sídlí v budově, která byla postavena ve stylu jugoslávského brutalismu.

Poloha

Letecký pohled na střechu knihovny.
Vchod do budovy knihovny.
Kopule budovy.
Hlavní sál.
Schodiště.

Knihovna se měla nacházet v centrální části rozsáhlého univerzitního kampusu[1], který však podle původního projektu Bashkima Fehmiu nebyl nikdy realizován, a tak je obklopena otevřeným prostorem.

Historie instituce a budovy

Sama instituce kosovské národní (resp. regionální/oblastní) knihovny vznikla z rozhodnutí skupštiny Kosova v roce 1944 v Prizrenu[2], a od roku 1946 sídlí v Prištině. Sloužila především pro distribuci knih, které byly vydávány na území centrálního Srbska.[3]

V roce 1952 byla původní knihovna uzavřena a její fondy si přivlastnila bývalá Knihovna Miladina Popoviće. V roce 1956 byla znovu zřízena, tentokrát v budově za současnou budovou BKUK, která je nyní Galerií umění Kosova.

V roce 1944 vznikla jako Oblastní národní knihovna (srbsky Обласна народна библиотека). Název instituce se v průběhu let měnil. V roce 1956 zněl Knihovní centrum Akademie Kosova a Metochie (srbsky Библиотечки центар АКМО). Od roku 1962 se jednalo o Oblastní národní knihovnu (ve vztahu k autonomní oblasti, tj. srbsky Покрајинска народна библиотека). Jako národní a unierzitní knihovna byla známá od roku 1970, neboť v témže roce byla ustanovena Univerzita v Prištině. V souvislosti s turbuletními politickými změnami k ní byl opět přidán přídavek a Metochie v roce 1990. V roce 1999, v roce války v Kosovu byla pojmenována po Ivu Andrićovi.

V roce 1970 byla administrativně začleněná pod Prištinskou univerzitu.[4]

Pro rozvoj instituce přispěl svými fondy značný počet kosovskoalbánských intelektuálů a osobností, jako například Esad Mekuli.

Současnou budovu vyprojektoval chorvatský architekt Andrija Mutnjaković. Patří k jeho nejznámějším pracím.[5] Zvažoval obdobný koncept pojetí knihovny původně pro Sarajevo.[6] U té stavby nicméně měly být kopule větší a méně podlaží.[3] V soutěži nicméně neuspěl. Projekt pro Prištinu vznikl přepracováním původního sarajevského. Pro hlavní město Kosova vznikl na základě telefonátu od předsedy předsednictva Svazu komunistů Kosova, který Mutnjakoviće přímo oslovil.[7] Mutnjaković ve své době nepatřil k prominentním jugoslávským arhchitektům a neměl žádný zrealizovaný velký projekt.[7] Projekt knihovny byl do jisté míry přizpůsoben projektu univerzitního kampusu, který také počítal s opakujícími se motivy kupolí a rastrovýmu uspořádáním budov v rozčleněných blocích.[8]

Návrh byl připraven v roce 1971.[3][9] Stavební práce byly zahájeny ještě tentýž rok[10] a probíhaly zhruba deset let a realizovala je společnost Ramiz Sadiku.[7] Slavnostně byla otevřena dne 25. listopadu 1982. Její podoba znepokojovala ve své době srbské nacionalisty, neboť kopule interpretovali jako tradiční albánskou pokrývku hlavy (qeleshe)[11] a jako symbol albánského nacionalismu v Kosovu. Podle jiné interpretace se zde prolínají architektonické prvky Pećského kláštera a hammamu v Prizrenu[12], což má naopak symbolizova smíření mezi národy.[13] Oficiálním názvem stylu byl nový regionalismus.[11][3], ale který nebyl nikdy dokončen.

Během 90. let 20. století byla budova využívána pro přijetí uprchlíků z Bosny a Hercegoviny, kteří utíkali před válkou.

Technický stav unikátní budovy, která je jedním ze symbolů moderní architektury v Prištině, se zhoršil během války v Kosovu.[3] Exteriér stavby nebyl tolik poničen[9], naopak těžké rány utrpěl vnitřek stavby. Knižní fond, ale i interiér stavby byly těžce poškozeny. Jugoslávská armáda využívala budovu jako své velitelské centrum.[14] Materiály v knihovně byly rozkradeny[11], vybavení z čítárny zničeno a původní katalog knihovny přemístěn do suterénu. Po skončení války probíhaly celý týden odminovávací práce jednotkami KFOR.

Následně se objevil značný zájem na opravu budovy a její navrácení do původního stavu a poskytování služeb na úrovni, která byla typická do vypuknutí války. Toto bylo uskutečněno za pomoci odborné skupiny, kterou tvořili zástupci UNESCO, OBSE, německé umělecké iniciativy, Reiffeisen banky a dalších. Mezi jedním z dlouhodobých projektů knihovny v 21. století patří digitalizace[11] jejího fondu. Celkově nejvíce digitalizovanými materiály jsou vzácné knihy (49 %), fotografie (44 %), rukopisy (39 %), monografie (35 %), noty (30 %), noviny (9 %) a mapy (1 %).

V roce 2012 byla z rozhodnutí Hashima Thaçiho pojmenována podle Pjetëra Bogdaniho.[15] Tento název knihovna používá dosud.[2]

V 2. dekádě 21. století byla budova knihovny jako symbol jugoslávského brutalismu představena na výstavě Toward a Concrete Utopia Muzea moderního umění v New Yorku.[5] To vyvolalo zájem o budovu na mezinárodní scéně. Ta následně získala mezinárodní grant pro konzervatorské práce, takže by měla být zachráněna před chátráním a obnovena do původní podoby.[5][16] Konzervační práce odhalily, že objekt je relativně v dobrém stavu, ačkoliv do něj v některých místech zatéká.[17] Rovněž poukázaly na nezbytnost výměny celé střechy a osvětlení uvnitř budovy.[17]

Popis budovy

Budova, která měla být ve své době ukázkou moderní architektury, jakou dokázala Jugoslávie nabídnout, však vznikla i s ohledem na kulturní tradice Byzantské říše a Osmanské říše.[4][11] Jednotlivé pavilony knihovny mají vlastní kupole (celkem jich je 74).[4][7] Kopule odkazují na tradice islámské i pravoslavné kultury, které byly pro definici Kosova klíčové.[4] Samu stavbu obepíná dekorativní mříž, která byla vyrobena v závodu v chorvatské Krapině.[11] Mříž má odkazovat na obdobné, které byly použity např. u Barevné mešity v Tetovu nebo pećského kláštera v Kosovu.[18] Je z hliníku.[9][7] Mutnjaković původně zvažoval jiné materiály, ale nakonec byl přemluven a rozhodl se pro hliník. Jednotlivých trojúhelníků je na fasádě téměř sto tisíc.[7]

Barvy, které se uplatnily v interiéru především, jsou bílá a různé odstíny hnědé, připomínající bronz. Nápadné jsou například mramorové podlahy. Až na kupole, které byly vyrobeny závodem v Hamburku byly všechny použité materiály původem z tehdejší Jugoslávie.[7] Židle v auditoriu byly vyrobeny v závodu v Uroševaci (Ferizaj).[7] V interiéru se opět opakuje motiv kruhu ve čtverci (připomínající někdy i obklady v pražském metru). Použit je také symbol ilyrské spirály, který se objevuje v řadě historických materiálů.[7]

Unikátní budova je v Kosovu jedinčená. Britský deník The Guardian ji označil za jednu z nejošklivějších budov na světě.[19] S tímto názorem nesouhlasili nicméně kosovští architekti a historici architektury.[20]

Knihovna má dvě velké čítárny (300 a 100 míst k sezení), posluchárnu se 150 místy a konferenční sál se 75 místy. Budova má čtyři podlaží o ploše 16 500 m²[21], z toho 13 500 m² užitné plochy. Dvě podzemní podlaží slouží jako depozitář knih, tam se nachází velká část veřejnosti nepřístupných materiálů. Největší posluchárny a místnosti se nacházejí v přízemí a v prvním patře; druhé patro je určené pro specializované prostory.[22] Horní patra budovy nejsou veřejnosti přístupná a slouží pro vědeckou činnost.

Protože byla budova zasazena do svahu, je rozdělení na patra atypické, stavba je v jedné části rozdělena a jednotlivá poschodí jsou oproti sobě posunutá.

Budova knihovny slouží mimo jiné k výstavám, přednáškám a dalším kulturním aktivitám.

Budova je evidována jako kulturní památka v Kosovu pod ev. č. 3639.

Knihovnická spolupráce a fond

Národní a univerzitní knihovna je odpovědná za koordinaci velkého množství knihoven na území Kosova. Poskytuje informace a tituly pro vysoké školy a vědu a výzkum a přístup k různým sadám dat. Má téměř dva miliony titulů, 382 tisíc z toho jsou knihy, 280 tisíc jsou časopisy, 984 tisí noviny a 241 tisíc další publikace. V letech 20042009, i přes obtížnou poválečnou situaci, byl fond knihovny rozšířen o 30 000 nových titulů. Národní knihovna Kosova používá tři mezinárodní katalogové standardy. Standard ISNC AACR2 , standard IFLA ISBD a standard MARC 21.

Mety dvou milionů titulů dosáhla knihovna v roce 2013. Do fondu patří i řada starých velmi hodnotných knih, starých novin a časopisů, albánské rukopisy psané v latince, řeckém písmu i arabském písmu. Bohatá je místní sbírka map, fotografií a dalších dokumentů. Nejstarší kniha, kterou knihovna disponuje, je Historia de vita et gestis Scanderbegi Epirotarum sepsaná v latině.

V rámci této knihovny působí i několik menších institucí. Přítomný je zde American Corner[2], knihovna současného umění, knihovna NATO, hudební knihovna, knihovna pro nevidomé a další. Knihovna je přístupná veřejnosti. Ročně ji navštíví okolo 5000 uživatelů, což z ní činí jednu z nejnavštěvovanějších knihoven na území Kosova.

Literatura

R. Eppich, Bekim Ramku, Nol Binakaj: The National Library of Kosovo „Pjeter Bogdani“ Rapid Condition Assesment and Documentation

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Народна и универзитетска библиотека „Иво Андрић” na srbské Wikipedii a Biblioteka Kombëtare dhe Universitare e Kosovës na albánské Wikipedii.

  1. KUMARAKU, Llazar; PULA, Dasara. Identity of Architecture: The Case of the National Library of Kosovo. In: Athens Journal of Arcitecture. Atény: [s.n.], 2023. S. 286. (anglicky)
  2. a b c Biblioteka Kombëtare e Kosovës feston 76 vjetorin. Dielli [online]. [cit. 2024-02-14]. Dostupné online. (albánsky) 
  3. a b c d e Konservační plán Getty Foundation (anglicky)
  4. a b c d STIERLI, Vladimir; KRULIĆ. Towards a Concrete Utopia: Architecture in Yugoslavia 1945–1980. New York: Metropolitan Museum of Modern Art, 2018. 228 s. ISBN 978-1633450516. Kapitola National and University Library in Kosovo, s. 169. (angličtina) 
  5. a b c Narodna biblioteka u Prištini proglašena za svetsko čudo moderne. Gradnja.rs [online]. [cit. 2024-02-14]. Dostupné online. (srbsky) 
  6. MRDULJAŠ, Maroje. Biblioteka u Prištini. Oris. Čís. 99, s. 126. Dostupné online. (chorvatština) 
  7. a b c d e f g h i Literary circles. worldofinteriors.com [online]. [cit. 2024-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. KUMARAKU, Llazar; PULA, Dasara. Identity of Architecture: The Case of the National Library of Kosovo. In: Athens Journal of Arcitecture. Atény: [s.n.], 2023. S. 288. (anglicky)
  9. a b c RAMKU, Bekim; BINAKAJ, Nol. The national library of Kosovo "Pjetër Bogdani" rapid condition assesment and documentation. In: The International Archives of the Photogrammetry, Remote Sensing and Spatial Information Sciences,. Ottawa: Fakulta technických věd UNS, 2017. S. 215. (anglicky)
  10. KUMARAKU, Llazar; PULA, Dasara. Identity of Architecture: The Case of the National Library of Kosovo. In: Athens Journal of Arcitecture. Atény: [s.n.], 2023. S. 285. (anglicky)
  11. a b c d e f Djelo hrvatskog arhitekta: Priča o kosovskoj atrakciji koju nazivaju najružnijom zgradom na svijetu. Punkufer [online]. [cit. 2024-02-14]. Dostupné online. (chorvatsky) 
  12. MRDULJAŠ, Maroje. Biblioteka u Prištini. Oris. Čís. 99, s. 124. Dostupné online. (chorvatština) 
  13. MRDULJAŠ, Maroje. Biblioteka u Prištini. Oris. Čís. 99, s. 133. Dostupné online. (chorvatština) 
  14. KUMARAKU, Llazar; PULA, Dasara. Identity of Architecture: The Case of the National Library of Kosovo. In: Athens Journal of Arcitecture. Atény: [s.n.], 2023. S. 296. (anglicky)
  15. Hašim Tači daje imena ustanovama na Kosovu. nezavisne.com [online]. [cit. 2024-02-14]. Dostupné online. (srbsky) 
  16. Ovo je Narodna biblioteka u Prištini: Neki kažu da je prelepa, a svetski mediji da je najružnija građevina na planeti. telegraf.rs [online]. [cit. 2024-02-14]. Dostupné online. (srbsky) 
  17. a b RAMKU, Bekim; BINAKAJ, Nol. The national library of Kosovo "Pjetër Bogdani" rapid condition assesment and documentation. In: The International Archives of the Photogrammetry, Remote Sensing and Spatial Information Sciences,. Ottawa: Fakulta technických věd UNS, 2017. S. 217. (anglicky)
  18. MRDULJAŠ, Maroje. Biblioteka u Prištini. Oris. Čís. 99, s. 135. Dostupné online. (chorvatština) 
  19. Biblioteka Kombëtare e Kosovës, sërish në mesin e ndërtesave më të shëmtuara në botë. rajonipress.com [online]. [cit. 2024-02-14]. Dostupné online. (albánsky) 
  20. Arkitektët e Kosovës s’pajtohen se Biblioteka Kombëtare është e shëmtuar. Telegrafi.com [online]. [cit. 2024-02-14]. Dostupné online. (albánsky) 
  21. “Mrekullia” e arkitekturës moderne në Kosovë. Rádio Svobodná Evropa [online]. [cit. 2024-02-14]. Dostupné online. (albánsky) 
  22. MRDULJAŠ, Maroje. Biblioteka u Prištini. Oris. Čís. 99, s. 136. Dostupné online. (chorvatština) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Blank map of Europe cropped (blue).svg
Autor: NikNaks, Licence: CC BY-SA 4.0
Cropped version of Blank map of Europe.svg, coloured blue.
Biblioteka Kombëtare Prishtinë.jpg
Autor: YllkaFetahaj, Licence: CC BY-SA 4.0
This is a photo of a natural heritage site in Kosovo, id:
National Library entrance.jpg
Autor: Irina Gelbukh, Licence: CC BY-SA 4.0
National Library in Pristina, Entrance
National Library.JPG
Autor: Drilon, Licence: CC BY-SA 3.0
Prishtina National Library at Night
Main hall1 National Library of Kosovo.JPG
Autor: RrezeDonjete, Licence: CC BY-SA 3.0
National Library of Kosovo
Library stairs-01.jpg
Autor: Irina Gelbukh, Licence: CC BY-SA 4.0
National Library in Pristina, Stairs
Bibloteka Kombetare ne Prishtine.jpg
Autor: Arian Mavriqi, Licence: CC BY-SA 4.0
National Library of Pristina