Národní park Babia Góra

Národní park Babia Góra
IUCN kategorie II (Národní park)
Základní informace
Vyhlášení	1954
Rozloha	33,92 km²
Poloha
Stát	Polsko Polsko
Souřadnice	49°35′16″ s. š., 19°32′23″ v. d.
Geodata (OSM)	OSM, WMF
Národní park Babia Góra
Další informace
Web	www.bgpn.pl
Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Národní park Babia Góra, polsky Babiogórski Park Narodowy, je polský národní park, který byl vytvořen roku 1954 na území tehdejšího krakovského vojvodství.

Nachází se v jižní části Polska, na území suského a nowotargowského okresu (nyní malopolské vojvodství) na hranicích se Slovenskem. Na druhé straně hranice existuje CHKO Horná Orava. Zahrnuje severní i jižní část masivu Babie hory, včetně nejvyššího vrcholu Żywieckých Beskid - Diablaku (1725 m n. m.).

V Zawoji, kde sídlí správa národního parku, bylo vytvořeno speciální vzdělávací centrum národního parku, které přístupnou formou představuje přírodní hodnoty babiogorské přírody. Pro zvýšení atraktivity a návštěvnosti parku byla vyznačena síť naučných stezek.

Park byl vytvořen nařízením vlády dne 30. října roku 1954. Rozkládá se na ploše 16,37 km².^[1]

Území s přísnou ochranou zahrnovalo 1049,88 ha a s volnějším režimem 624,89 ha. Na vytvoření Národního parku Babia Góra mělo vliv více faktorů, mezi jinými vegetační stupeň, skupiny skalní vegetace a jako na jediném místě v Polsku existující stanoviště rostlin: hladýš andělikový a rožec alpský. Ve vrcholové partii Babie hory se vyskytuje v Beskydech jediné halné (horské) pásmo a řada zanikajících jezer.^[2]

V roce 1977 byla Babie hořee v rámci Národního parku přiřčen status Biosférické rezervace a byla zařazena do programu UNESCO-MAB (Člověk a biosféra). Více než 20leté snahy o zvětšení parku přinesly úspěch roku 1997. Nařízením vlády byla zvětšena rozloha na 3391,55 ha. Zároveň bylo vytvořeno ochranné pásmo o velikosti 8437 ha.

Na území parku bylo popsáno více než 500 druhů cévnatých rostlin, téměř 200 druhů mechů a řada lišejníků, řas a játrovek. Vyskytuje se zde 70 vysokohorských a 54 těch druhů, které podléhají druhové ochraně. Mají zde mimo jiné svá stanoviště v Polsku velmi vzácné druhy rostlin jako jsou: hladýš andělikový (ten je i symbolem Národního parku, neboť se vyskytuje pouze zde), dále pak rožec alpský, měkčilka jednolistá, ostřice blešní, hornice alpská, oměj tuhý moravský, zimozel severní.^[3]

Na Babie hoře je patrná vegetační stupňovitost horské vegetace. Jedná se o následující stupně spolu s jejími charakteristickými zástupci:

• Dolní stupeň (700-1150 m n. m.): buk lesní, smrk ztepilý, jedle (dosahují výšky až 45 m a obvodu kmene 350 cm), kyčelnice cibulkonosná, česnek medvědí
• Horní stupeň (1150-1350 m n. m.): smrk
• Klečový stupeň (1350 - 1650 m n. m.): borovice kleč, jeřáb ptačí, kostřava peřestá, větrnice narcisokvětá, hvozdík skvělý, lilie zlatohlavá
• Alpinský stupeň (1650 - 1725 m n. m.): sítina trojklaná, bika kaštanová tmavá, rožec alpský (babiogorský endemit)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Babiogórski Park Narodowy na polské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Národní park Babia Góra na Wikimedia Commons