Národní park Cozia
Národní park Cozia | |
---|---|
IUCN kategorie II (Národní park) | |
Cozia - pohled od řeky Olt | |
Základní informace | |
Vyhlášení | 1966 (založení), 2000 (vyhlášení) |
Rozloha | 160,1 nebo 171 km2 |
Správa | http://www.cozia.ro |
Poloha | |
Stát | Rumunsko |
Souřadnice | 45°22′1,2″ s. š., 24°15′54″ v. d. |
Další informace | |
Web | www |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Národní park Cozia (rumunsky Parcului Național Cozia) je národní park v Rumunsku, který byl založen v roce 1966 (vyhlášen v roce 2000). Park s rozlohou 160,1 km2[1] (Wikipedie uvádí též 171 km2) se rozkládá na soutoku řek Olt a Lotru, které ho rozdělují mezi tři pohoří. Východní a nejrozlehlejší část parku se nachází ve stejnojmenném pohoří Cozia, které je od západní části odděleno kaňonem řeky Olt. Západní část parku tvoří část masivu Narațu, který je součástí pohoří Căpățâni a severně od něj (přes řeku Lotru a městečko Brezoi) se nachází třetí část parku v pohoří Lotru. Na takto vymezeném území vzniklo útočiště mnoha vzácných živočichů a rostlin, které jsou zvláštní směsicí teplomilných druhů a glaciálních reliktů jež jsou často endemické.[2]
Poloha
Národní park leží v rumunském Valašsku v župě Vâlcea. Západně od národního parku se nachází pohoří Căpățâni s národním parkem Buila-Vânturărița. Severozápadním směrem navazuje na národní park pohoří Lotru a severo-východně od pohoří Cozia navazuje, v rámci jižních Karpat, pohoří Fagaraš. Nejbližšími obcemi pro návštěvu parku a místních hor jsou městečka Brezoi a Călimănești (známá pro své minerální prameny) do kterých se lze dostat např. po rychlostní komunikaci DN7 z Râmnicu Vâlcea.
Popis
Archeologické nálezy ukazují, že místní území bylo osídleno již v neolitu a živo zde bylo také během starověku kdy zde Římané otevřeli tzv. Oltskou cestu, což byla jedna z jejich hlavních příjezdových cest do Dácie.[3] O historii místa vypovídá i skutečnost, že na úpatí řeky Olt a pohoří Cozia se nachází pravoslavný klášter Cozia, což je nejstarší byzantská architektonická památka na území Valašska.[4] Uvnitř národního parku jsou ještě další dvě komunity mnichů, a to v klášterech Turnu a Stânisoara.
Národní park protíná několik turistických tras, kterými ho lze projít.[5] Turisticky nejnavštěvovanější je východní část parku v pohoří Cozia v které se cesty sbíhají k nejvyššímu (a na vyhlídky atraktivnímu) vrcholu Cozia (1668 m). Z geologického hlediska tvoří východní část parku převážně skalnaté rulové svahy s často velmi strmým sklonem (50°-70°). V této části parku je také možnost ubytování v centru hor, které nabízí jediná chata v tomto pohoří - Cabana Cozia (1573 m n. m.).[6]
Západní část parku v pohoří Căpățâni (masiv Narațu) je tvořena vápencovými slepenci tvořící hluboké strže a vysoké skály čnící strmě z lesů. Vysoké převýšení, náročný terén a absence chat (útulen) jsou důvodem, že tato část parku není příliš navštěvována.[7]
Díky své vzácné povaze je místní fauna a flóra předmětem vědeckého výzkumu např. místních lišejníků[8] či plazů[9].
Galerie
Klášter Cozia
Reference
- ↑ Rozloha parku na CNPA. www.carpathianparks.org [online]. [cit. 2014-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-06.
- ↑ správa NP Cozia, (rumunsky)
- ↑ Archeologické nálezy v Cozii Archivováno 6. 1. 2014 na Wayback Machine., (anglicky)
- ↑ Klášter Cozia Archivováno 6. 1. 2014 na Wayback Machine., (anglicky, rumunsky, francouzsky)
- ↑ Cozia - turistické trasy. www.cozia.ro [online]. [cit. 2014-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-23.
- ↑ chata (cabana) Cozia, (rumunsky)
- ↑ Trek po Narațu, (česky)
- ↑ Zpráva z lichenologického výzkumu v NP Cozia, Mycotaxon, vol. 114, pp. 193–196, DOI:10.5248/114.193, (anglicky)
- ↑ Zpráva z herpetologického výzkumu v NP Cozia Archivováno 6. 1. 2014 na Wayback Machine., (anglicky)
Související články
Média použitá na této stránce
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
(c) Petr Vodička, Wikipedie, CC BY-SA 4.0
pohoří a národní park Cozia od řeky Olt, Rumunsko