Národní park Jima Corbetta

Národní park Jima Corbetta Jim Corbett National Park
IUCN kategorie II (Národní park)
Příroda v Národním parku Jima Corbetta
Základní informace
Vyhlášení	1936
Rozloha	520,8 km2
Poloha
Stát	Indie Indie
Svazový stát	Uttarákhand
Umístění	Ramnagar
Souřadnice	29°32′0″ s. š., 78°56′0″ v. d.
Národní park Jima Corbetta
Další informace
Web	www.jimcorbetttravelguide.com
Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Národní park Jima Corbetta je nejstarší národní park v Indii.^[1] Byl pojmenován po známém lovci a ochránci přírody Jimu Corbettovi, který se významnou měrou podílel na jeho vzniku. Park byl založen v roce 1936 pod názvem Haileyho národní park (Sir Malcolm Hailey byl britský guvernér v Indii v letech 1928–1934). Nachází se v okrese Nainital v indickém státě Uttarákhand, asi 300 km severovýchodně od Dillí. Park slouží především k ochraně ohroženého tygra indického. Je jednou z chráněných oblastí spolupracujících v rámci "Projektu Tygr", což je dlouhodobý společný plán indické vlády a dalších organizací na ochranu této šelmy. Park byl vůbec první chráněnou oblastí zařazenou do projektu.^[1]

Park leží v subhimálajském pásu a má příslušné geologické, klimatické a biologické charakteristiky.^[2] Je významnou ekoturistickou destinací.^[3] Nachází se zde nejméně 488 různých druhů rostlin a široká škála živočichů.^[4][5] Stálý nárůst turistických aktivit představuje vážnou výzvu pro ekologickou rovnováhu parku.^[6]

Pro turisty jsou otevřeny pouze vybrané části parku, kde mohou obdivovat zdejší nádhernou krajinu a rozmanitost přírody. V posledních letech počet zájemců o návštěvu parku rychle roste. V současnosti park navštíví každý rok více než 70 000 návštěvníků z Indie a dalších zemí.

Národní park Jima Corbetta je rájem pro milovníky dobrodružství a divoké přírody. Park se rozkládá na ploše 520,8 km². Nachází se zde kopce, říční údolí, močály, travnaté oblasti a velké jezero. Nadmořská výška se pohybuje od 360 m n. m. do 1040 m n. m. Zimní noci jsou zde chladné, ale dny světlé a slunečné. Monzunové deště trvají od července do září.

Husté vlhké listnaté lesy tvoří 73% plochy parku. Roste v nich především sal (Shorea robusta), fíkovník (Ficus religiosa), Haldina cordifolia a mangovníky (Mangifera sp.). 10% rozlohy zabírají travnaté plochy. Bylo zde zjištěno nejméně 110 druhů dřevin, 50 druhů savců, 580 druhů ptáků a 25 druhů plazů.

Historie

Některé oblasti parku byly dříve součástí knížecího státu Tehri Garhwal.^[7] Lesy byly vykáceny, aby byla oblast méně zranitelná vůči nájezdům paštúnských kmenů.^[7] Rádža z Tehri formálně postoupil část svého území Východoindické společnosti na oplátku za její pomoc při vypuzení Gurkhů z jimi ovládaných území.^[7] Na území se usadili členové kmene Boksa a začali zde s pěstováním plodin, ale kolem roku 1860 byli s příchodem britské správy vystěhováni.^[7] Území přešlo pod kontrolu britské lesní správy, která zde zakázala zemědělství i chov skotu.^[8] Britská správa zvažovala možnost vytvoření "lovecké obory" již v roce 1907.^[8] V roce 1936 byla vytvořena rezervace Haileyho národní park o rozloze 323,75 km².^[9] V letech 1954-55 byla oblast přejmenována na Národní park Ramganga a od let 1955-56 nese dnešní název Corbettův národní park na počest známého lovce, spisovatele a ochránce zvířat Jima Corbetta^[10], který sehrál klíčovou při jednáních s provinční vládou o založení rezervace.^[11]

Park zakazuje lov, ale je povolena těžba dřeva pro domácí účely.^[11] Krátce po založení byla přijata pravidla zakazující zabíjení a chytání savců, ptáků a plazů uvnitř parku.^[11] V prvních letech po založení si park vedl dobře, ale během druhé světové války velmi trpěl nadměrným pytláctvím a těžbou dřeva.^[12] Roku 1991 bylo k parku přičleněno nárazníkové pásmo o rozloze 797,7 km². Zahrnuta byla celá lesní oblast Kalagarh včetně rezervace Sonanadi Wildlife Sanctuary o rozloze 301,2 km².^[9] V roce 1974 byl park vybrán jako místo pro zahájení "Projektu Tygr", ambiciózního plánu na záchranu tygra indického.^[13] Ředitelství parku sídlí v okrese Nainital.^[8]

Park je jedním ze třinácti chráněných území z oblasti subhimálajských terai, které Světový fond na ochranu přírody (WWF) zahrnul do svého programu Terai Arc Landscape Programme.^[14] Program se zaměřuje na ochranu třech z pěti největších indických suchozemských savců, tygra indického (Panthera tigris tigris), slona indického (Elephas maximus) a nosorožce indického (Rhinoceros unicornis). Cílem je obnovení přirozených migračních koridorů mezi zmíněnými 13 chráněnými územími Nepálu a Indie a umožnění migrace divokých zvířat skrz tyto koridory.^[14]

Poloha

Park se nachází mezi 29°25' až 29°39' severní šířky a 78°44' až 79°07' východní délky.^[7] Průměrná nadmořská výška se pohybuje mezi 360 m n. m. a 1040 m n. m.^[2] Jsou zde četné rokle, hřebeny, říčky i malé plošiny s různým sklonem terénu.^[2] Park též zahrnuje údolí Patli Dun, kterým protéká řeka Ramganga.^[15] Park chrání část oblastí vlhkých opadavých lesů hornoganžských plání a himálajských subtropických borových lesů. Střídá se zde vlhké subtropické a podhorské klima.

Současná rozloha chráněné oblasti je 1318,54 km², z toho 520 km² tvoří jádrový park a 797,72 km² je nárazníkové pásmo. Jádrem je Národní park Jima Corbetta, do nárazníkového pásma patří rezervní lesy, stejně jako Sonanadi Wildlife Sanctuary o rozloze 301,18 km².

Klimatické podmínky

Počasí v parku je mírné v porovnání s většinou jiných chráněných oblastí Indie^[15]. Teplota v zimě se pohybuje od 5 °C do 30 °C a některá rána jsou mlhavá.^[15] Letní teploty obvykle nevystoupají nad 40 °C.^[15] Množství srážek je nízké během období sucha a vysoké během monzunového období.^[1]

Flóra

V parku bylo nalezeno 488 různých druhů rostlin.^[4] Lesy v parku jsou husté v oblastech, kde roste sal (Shorea robusta), a řidší tam, kde roste Anogeissus sp. a kapinice katechová (Acacia catechu)^[16]. Celkové stromové pokrytí je také větší v oblastech, kde dominuje sal.^[16] K rychlé obnově dochází v porostech rottlery barvířské (Mallotus philippensis, pimentovníku Syzygium cumini a tomelu Diospyros tomentosa, zatímco salové lesy se obnovují jen pomalu.^[16]

Fauna

Bylo zde popsáno více než 585 druhů sídlících a stěhovavých ptáků, včetně orlíka chocholatého (Spilornis cheela), alexandra duhového (Psittacula roseata) či kura bankivského (Gallus gallus), divokého předka všech domácích kurů.^[5] Bylo zde rovněž nalezeno 33 druhů plazů včetně kriticky ohroženého gaviála indického.^[7]

Tygři jsou v rezervaci poměrně hojní, ale díky bujné vegetaci, která je maskuje, je není snadné spatřit.^[1] Hustá džungle, řeka Ramganga a dostatek kořisti činí z parku ideální místo pro život tygrů i dalších predátorů.^[17] Tygři se nebojí zaútočit ani na velká zvířata, jako je například arni (Bubalus arnee). Ve vzácných případech hladoví tygři zaútočí i na slona.^[5] V době nedostatku potravy se vyskytují i případy, kdy tygr napadne domácí zvířata.^[5]

Levharti se vyskytují spíše v kopcích, ale mohou zabloudit i do údolních džunglí.^[5] Mezi malé kočky žijící v parku patří kočka bažinná (Felis chaus), kočka rybářská (Prionailurus viverrinus) či kočka bengálská (Prionailurus bengalensis).^[5] Z dalších savců se zde například vyskytují čtyři různé druhy jelenovité zvěře – sambar (Rusa unicolor), axis indický (Axis axis), axis vepří (Axis porcinus) a muntžak (Muntiacus sp.), dále dva druhy medvědů – medvěd pyskatý (Melursus ursinus) a medvěd ušatý (Ursus thibetanus), promyka mungo (Herpestes edwardsii), vydry, charza žlutohrdlá (Martes flavigula), luskoun tlustoocasý (Manis crassicaudata), koze příbuzný goral východní (Naemorhedus caudatus), z opic pak languři a makakové.^[17] V noci je slyšet houkání sov a lkaní lelků.^[5]

V létě lze pozorovat sloní stáda o stovkách jedinců.^[5] Krajta tygrovitá (Python molurus) dorůstá v parku značné velikosti, větší exempláře jsou schopny ulovit a spořádat například i muntžaka.^[5] Místní krokodýli a gaviálové jsou chráněni před vyhynutím odchovem v záchranných centrech, kde se líhnou z posbíraných vajec a až povyrostou, jsou vypuštěni zpět do řeky Ramgangy.^[5]

Turistika

Vhodná doba k návštěvě je od poloviny listopadu do poloviny června. Východiskem k návštěvě parku je město Ramnagar, kde sídlí i ředitelství parku. Do Ramnagaru jezdí vlaky jak z Dillí, tak z Váránasí (přes Lucknow). Dobré spojení je i po silnici.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jim Corbett National Park na anglické Wikipedii.

Literatura

• RILEY, Laura; RILEY, Wiliam. Nature's Strongholds: The World's Great Wildlife Reserves. [s.l.]: Princeton University Press, 2005. Dostupné online. ISBN 0-691-12219-9. 

• SINGH, Ashok; REDDY, V. S.; SINGH, J. S. Analysis of woody vegetation of Corbett National Park, India. Springer Netherlands. Září 1995, čís. 120/1, s. 69–79. 

• TIWARI, P. C. (editor); JOSHI, Bhagwati (editor). Wildlife in the Himalayan Foothills: Conservation and Management. [s.l.]: Indus Publishing Company, 1997. ISBN 81-7387-066-7. 

• Corbett National Park (Project Tiger Directorate) [online]. Project Tiger Directorate, Ministry of Environment, Government of India [cit. 2007-10-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-17. 

• RANGARAJAN, M. India's Wildlife History: an Introduction. [s.l.]: Orient Longman, 2006. ISBN 81-7824-140-4. 

• UNEP. World Database on Protected Areas, India, Corbett National Park [online]. UNEP WCMC, 2003 [cit. 2012-07-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-24. 

• DRAYTON, F. Terai Arc Landscape in India [online]. Světový fond na ochranu přírody, 2004 [cit. 2007-10-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-28. 

• Pant, P.C. (1976). Plants of Corbett National Park, Uttar Pradesh. Journal of the Bombay Natural History Society 73:287-295.

• RAO, R.S.P. Secondary succession in the buffer zone of Corbett Tiger Reserve, Uttaranchal. Current Science (Indian Academy of Sciences). 25. srpen 2004, čís. 87/4. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Národní park Jima Corbetta na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky