Návrat krále

Pán prstenů III. Návrat krále
Vlajka království Gondor
Autor	J. R. R. Tolkien
Původní název	The Return of the King
Překladatel	Stanislava Pošustová
Země	Spojené království
Jazyk	angličtina
Žánr	fantasy
Vydavatel	Mladá fronta
Datum vydání	1955
Česky vydáno	1993
Počet stran	409
Předchozí a následující dílo
Dvě věže
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Návrat krále je název posledního ze tří svazků románu Pán prstenů anglického autora Johna Ronalda Reuela Tolkiena. Navazuje na Společenstvo Prstenu a Dvě věže. Skládá se ze dvou knih (částí), v rámci celého románu jde o knihu pátou (obsahuje deset kapitol) a šestou (devět kapitol). Děj páté knihy vypráví o válce o Prsten, především o osudovém střetnutí mezi Západem a vojsky temného pána Saurona před branami Minas Tirith. Šestá kniha zachycuje závěr putování Froda a Sama v zemi Mordor a závěr celého příběhu. Poprvé byl Návrat krále vydán 20. října 1955 ve Velké Británii nakladatelstvím Allen & Unwin. Součásti díla jsou také obsáhlé dodatky popisující genealogie a příběhy některých postav, střípky z historie světa, elfské jazyky, kalendáře a další doplňky.

Okolnosti vydání

Přestože Společenstvo Prstenu a Dvě věže vyšly v roce 1954 krátce po sobě, v červenci a v listopadu, publikace třetího svazku románu se opozdila vzhledem k Tolkienově snaze dokončit dodatky a jmenný rejstřík. Snahu o dokončení rejstříku nakonec vzdal, avšak práce na uspořádání a zhuštění dodatků mu zabrala celé jaro 1955, zatímco nadšení čtenáři posílali dopisy a hlasitě se dožadovali pokračování. Rukopis konečně odeslal v květnu. Vydání se však ještě posunulo vinou chybně vytištěné tabulce s runami a četným dalším tiskařským dotazům. Na ty Tolkien v létě ani nemohl odpovídat, jelikož podnikal cestu po Itálii. Teprve po návratu domů do Oxfordu mohl konzultovat své poznámky a Návrat krále konečně vyšel 20. října 1955, téměř celý rok po předchozím svazku.^[1]

Kromě názvu Návrat krále zvažoval Tolkien také pojmenování Válka o Prsten. Jako hlavní výhody této alternativy uváděl skutečnost, že název prozradí méně o rozuzlení děje a zmínkou o titulním artefaktu naváže na jméno prvního svazku (Společenstvo Prstenu). Nakladatel Rayner Unwin nicméně preferoval Návrat krále.^[2] Tolkien vytvořil také název pro jednotlivé části svazku, „Válka o Prsten“ pro pátou knihu a „Konec Třetího věku“ pro šestou knihu. V praxi se jich však neužívá.^[3]

Vydání posledního svazku opět přilákalo množství recenzentů. C. S. Lewis a W. H. Auden pokračovali ve chvalozpěvech a přidávali se k nim také další, mezi jinými Bernard Levin v časopise Truth. Negativní kritiku ohledně „juvenilního“ stylu a postav vyslovil Edwin Muir, příslišnou „bibličnost“ jazyka odsoudil John Metcalf. Také oxfordští kolegové na Tolkienovu mimouniverzitní uměleckou činnost hleděli spíše odmítavě. Čtenáři však byli spokojeni a dílo se prodávalo čím dále lépe, byť zatím nikoliv v ohromujících počtech. I tak však příjmy z prodeje brzy začaly převyšovat autorův univerzitní plat (na začátku roku 1956 obdržel 3500 liber). Tolkien se po dokončení práce vrátil k akademické činnosti a 21. října 1955, den po vydání finálního svazku, vyslovil na domovské Oxfordské univerzitě přednášku „Angličtina a velština“.^[4]

Děj

Kniha pátá

Na počátku páté knihy přijíždí Gandalf s Pipinem do Minas Tirith, hlavního města Gondoru. Gondorská říše je v tíživé a stále se zhoršující situaci, neboť Sauron, bez ohledu na to, že ještě nezískal Jeden prsten, hodlá válkou přemoci ostatní obyvatele Středozemě a vybudovat v ní vlastní neomezené panství. Jako první hodlá zaútočit na Gondor jakožto na nejmocnější ze svých odpůrců a rovněž kvůli dávné zášti. Gondor potřebuje zoufale spojence, a tak se Aragorn, zatímco Gandalf s Pipinem cestují do Minas Tirith, vydává do rohanského horského průsmyku na Stezky mrtvých, kde dlí stínové vojsko duchů bojovníků, kteří v jedné dávné válce porušili přísahu.

Aragorn přízračné válečníky vyzve, aby mu pomohli, a odčinili tak dávnou vinu. Stíny porazí na jihu Gondoru Sauronovy spojence, korzáry, kteří vázali gondorské síly na jihu jejich říše a oslabovali tak hranici s Mordorem. Ve stejnou dobu se na pomoc Gondoru chystají i Rohirové. Než však pomoc stihne dorazit, Sauronovo vojsko opustí Mordor a oblehne Minas Tirith. V jeho čele je kapitán Prstenových přízraků, Pán nazgûlů. Jeho však zanedlouho zabije rohirská dívka Éowyn (Théodenova neteř) a vzápětí dorazí i pomoc od Rohirů a gondorských vojsk jihu. První Sauronův útok je odražen, je však jasné, že Sauron tím oslaben nebyl, zatímco Gondor přišel o mnoho sil. Gandalf se od Faramira dozví o jeho setkání s Frodem a rozhodne se odlákat Sauronovu pozornost od něj, neboť Frodova pouť je jediná naděje svobodných národů Středozemě. Gondorští proto shromáždí vojsko nejzdatnějších bojovníků a vydají se k Černé bráně Mordoru, na opačnou stranu, než kudy se vydal k Orodruině Frodo. Sauron se domnívá, že ve vojsku je Jeden prsten a že výprava má za cíl ho svrhnout a nositele prstenu nastolit novým pánem; vrhne proto proti Gondorským největší vojsko, jaké má v záloze, a přes úporný odpor se na stranu tohoto vojska začne klonit vítězství.

Kniha šestá

Šestá kniha začíná Samovou snahou osvobodit Froda ze skřetího zajetí. To se mu také podaří a oba hobiti se v přestrojení za skřety vydávají do nitra Sauronovy říše Mordoru směrem k hoře Orodruině. Cestou jsou málem odhaleni, neboť narazí na oddíl skřetů a jeho velitel je považuje za uprchlé skřety. Donutí je proto zařadit se do oddílu, který směřuje k severní hlavní bráně, odkud má spolu s dalšími zaútočit na blížící se Gondorské vojsko. U brány se v nastalém zmatku nicméně oba hobiti vytratí a vydají se opět ke svému cíli. Froda již velmi unavuje dlouhá cesta, jeho únavu umocňuje i staré zranění na Větrově a břemeno samotného Prstenu, jehož moc se s přibližováním k místu jeho vzniku zvětšuje. K dovršení všeho zjistí, že je stále pronásleduje Glum a touží se prstenu zmocnit. Když nakonec Frodo dorazí k hoře a vstoupí do Puklin osudu, podlehne moci Prstenu a místo zničení jej prohlásí za svůj. To si okamžitě uvědomí Sauron v nedaleké Barad-dûr a pošle k hoře Prstenové přízraky, kteří právě bojují u Černé brány Mordoru s gondorským vojskem. Osud Středozemě se zdá být zpečetěn, neboť Frodo by ani s Prstenem nebyl schopen nazgûlům vzdorovat, zasáhne však Glum. V šílené snaze zmocnit se prstenu Froda přepadne a odkousne mu prst i s prstenem, v radosti nad znovunabytím prstenu však ztratí rovnováhu a zřítí se do ohně Hory osudu i s Prstenem. Frodovo poslání tak nakonec přece dojde naplnění. V okamžiku, kdy prsten dopadne do ohně hory, se Sauronova věž zřítí, Sauronova vojska jsou ochromena a Sauron sám se změní v bezmocného ducha, který zmizí do dáli.

Závěrečné kapitoly líčí, jak je obnoveno panství Gondoru nad celou západní Středozemí a jak opět nastoupí král (odtud název třetího dílu), jímž je Aragorn (Elessar). Na samém konci se všichni čtyři hobiti vracejí do Kraje, který však není takový, jaký jej opouštěli. V Kraji se po svém vyhnání z Orthanku usadil Saruman s Červivcem a hobity si zotročil. Frodovi s přáteli se však podařilo Kraj osvobodit. Gríma Červivec již nechce Sarumanovi sloužit a zabije ho, sám je pak usmrcen hobity. Román končí konstatováním, že Třetí věk Středozemě skončil a začíná Čtvrtý věk, panování lidí.

Dodatky

Součástí knihy Návrat krále jsou i obsáhlé dodatky a v některých vydáních i rejstřík.

A. Letopisy králů a vládců

Dodatek A představuje zhuštěné pojednání o historii Númenoru, Arnoru, Gondoru, Rohanu a Durinova lidu, mezi něj je včleněna také část příběhu Aragorna a Arwen. Jeho součástí je také vypsání rodu trpaslíků z Ereboru.

B. Letopis (Chronologie západních zemí)

Dodatek B představuje chronologický záznam událostí druhého a třetího věku. Ke každé události je uvedeno datum (byť někde jen přibližné).

Část Velké roky je věnována podrobnějšímu zápisu o událostech let 3018 až 3021, kdy se odehrává hlavní děj Pána prstenů. Dále je připojen obdobný chronologický záznam Pozdější události týkající se členů Společenstva prstenu.

C. Rodokmeny

Dodatek C zahrnuje rodokmeny Pytlíků z Hobitína, Bralů z Velkých Pelouchů, Brandorádů z Rádovska a tzv. „Starodávný rodokmen pana Samvěda“.

D. Kalendáře

Dodatek D pojednává o kalendářích hobitů, lidí i elfů.

E. Výslovnost a písmo

Dodatek E pojednává o výslovnosti a písmech používaných v době děje Pána prstenů. Výslovnost jmen se v mnoha ohledech liší od češtiny, angličtiny i latiny.

F. Jazyky a národy třetího věku a O překladu

Dodatek F pojednává o jazycích elfů, lidí hobitů a ostatních plemen a jeho část O překladu se vyjadřuje k fiktivnímu překladu z Červené knihy psané v západštině.

Adaptace

Závěrečný svazek románu byl poprvé filmově zpracován v animované podobě v roce 1980 jako Návrat krále. Pod projekt se podepsali Jules Bass a Arthur Rankin, autorská dvojice, která již v roce 1977 natočila animovaný film Hobit. Zpracování bývá chápáno jako neoficiální pokračování Bakshiho Pána prstenů z roku 1978. Rankinův a Bassův Návrat krále byl určen pro televizní vysílání a poprvé byl uváděn společností ABC 11. května 1980. Přestože se na tvorbě podílela část týmu z Hobita, je animace uspěchaná a méně pečlivá. Scénář se výrazně odchyluje od knižní předlohy – na jednu stranu je mnoho času věnováno rámcovému vyprávění (oslava Bilbových 129. narozenin v Roklince), na druhou stranu jsou některé důležité postavy zcela vypuštěny (Arwen, Faramir). Taktéž příběhy ostatních hrdinů jsou výrazně pozměněny: Smíšek je vyslán z Minas Tirith za Théodenem, Sam si v dlouhé snové sekvenci představuje rozkvetlý Mordor, Aragorn plánuje táhnout proti Temné věži a podobně. Také Vymetení Kraje je, podobně jako v ostatních adaptacích, vypuštěno, příběh je rámcován epickým vyprávěním, v přímém protikladu k Tolkienovu zaměření na drobné události hobitích životů. Příběh je také otevřeněji svázán s náboženským pojetím dobra a zla: postavy se modlí a odkazují k Bohu, ďáblu a peklu. ^[5]

Film Pán prstenů: Návrat krále režiséra Petera Jacksona měl premiéru v prosinci 2003 coby třetí a závěrečný díl filmové trilogie Pán prstenů. Předloha, která obě hlavní dějové linie představuje postupně, je upravena tak, aby se příběhy postav střídaly. V některých případech se také díky kinematografickým prostředkům prolínají, jako když sloup bledého ohně šlehající z Minas Morgul pozoruje současně Frodo (na nedalekých schodech k Cirith Ungol) a Pipin (ze vzdáleného Minas Tirith na západě). Oproti románu je také zvýrazněno vyvrcholení válečných sekvencí v bitvě na Pelennorských polích.^[6]

Reference