Nízké Taury

Nízké Taury
Niedere Tauern
Hochgolling, Schladmingské Taury
Nízké Taury, Hochgolling

Nejvyšší bod2863 m n. m. (Hochgolling)

Nadřazená jednotkaCentrální krystalické Alpy
Sousední
jednotky
Vysoké Taury, Nockberge, Lavanttalské Alpy, Ennstalské Alpy, Totes Gebirge, Dachstein, Dientener Berge,
Podřazené
jednotky
Seckauské Taury, Rottenmannské Taury, Wölzské Taury, Schladmingské Taury, Radstadtské Taury

SvětadílEvropa
StátRakouskoRakousko Rakousko
Niedere Tauern.png
Horninybřidlice, žula
PovodíEnns, Mura, Salzach
Souřadnice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nízké Taury (německy Niedere Tauern) jsou významným pohořím Centrálních krystalických Alp. Z východu se připojují na Vysoké Taury. Horská skupina leží v Rakousku ve spolkových zemích Salcbursko a Štýrsko. V literatuře nejsou uváděny pouze jako jedno pohoří, ale pro svá specifika se člení na jednotlivé horské celky. Celý hřeben Nízkých Taur představuje ideální vysokohorský terén, kde se střídají travnaté oblé vrcholy s vysokými a majestátními žulovými štíty. Svým charakterem místy připomínají slovenské Západní Tatry, jinde zase ohromí svou nefalšovanou vysokotatranskou krásou.

Poloha

Nízké Taury jsou velkým pohořím ve středu Rakouska. Východní hranici tohoto obrovského horského celku (4900 km²) tvoří údolí Liesingtal mezi městy Trieben a Leoben. Celou jižní hranici pohoří tvoří dlouhý tok významné rakouské řeky Mury a sever ohraničuje další významná řeka Enže. Na západě dělí Nízké Taury potok Grossarl Bach od navazujícího celku Vysokých Taur.

Členění Nízkých Taur

Oblast Nízkých Taur se dělí na několik zásadních horských celků, které se ve své podobě od sebe mnohdy velmi liší.

Seckauské Taury

Seckauské Taury (Seckauer Tauern) jsou prvním pohořím na východě Nízkých Taur. Tvoří jednolitý klikatý hřeben probíhající ve směru východ–severozápad mezi údolím Liesingtal a silničním sedlem Hohentauern (vede přes něj silnice mezi Triebenem a Judenburgem). Nejvyšší vrchol masivu leží takřka v samém středu hřebene – Geierhaupt (2417 m), na některých mapách má stejnou výšku také vrchol Hochreichart. Východně od Geierhauptu leží vrchol Seckauer Zinken (2397 m n. m.). K jihu vybíhají četné rozsochy, v nichž leží několik dalších vysokých vrcholů (např. Pletzen). Seckauské Taury se prezentují většinou jako travnaté hory, i když ani zde nechybí mnoho krásných skalnatých vrcholů. Oproti jiným skupinám Nízkých Taur je pohoří chudé na jezera, výjimku však tvoří kupříkladu jezera Ingeringsee nebo Goldlacke.

Rottenmannské a Wölzské Taury

Rottenmannské Taury (Rottenmanner Tauern) a Wölzské Taury (Wölzer Tauern) navazují na předchozí skupinu na západě za sedlem Hohentauern. Přes 30 km dlouhý hřeben končí na jihozápadě v silničním sedle Sölkpass. K tomuto pohoří se vztahuje podobná charakteristika jako k předchozímu masivu. Souvislý vysoký hřeben vysílá především k jihu několik delších rozsoch. S výjimkou sedla Glattjoch (1988 m) nikde neklesá pod 2000 metrů. Na ploše skoro 1250 km² se vypíná mnoho skalnatých vrcholů. Nejvyšším z nich – Rettlkirchspitze (2475 m) a Greim (2472 m) – však leží v bočních rozsochách na západě hřebene.

Schladmingské Taury

Schladmingské Taury (Schladminger Tauern) pokračují za sedlem Sölkpass a jsou jednoznačně nejnavštěvovanějším a nejvyšším nízkotaurským masivem. V jejich, více než 50 km dlouhém, především skalnatém hřebeni najdeme opravdu vše – odvážně formované štíty, množství tyrkysových jezer, vodopády, soutěsky. Pohoří je velmi dobře komunikačně přístupné silnicí a železniční tratí v údolí řeky Enže (v němž se nachází město Schladming), do samotných hor pak zabíhá několik lokálních silnic. Nejvyšším vrcholem je Hochgolling (2863 m), nemající výškou široko daleko konkurenci a je také nejvyšším vrcholem Nízkých Taur.

Radstadské Taury

Radstadtské Taury (Radstädter Tauern) jsou posledním celkem a zároveň nejzápadnější skupinou Nízkých Taur, rozkládající se mezi silničním sedlem Horní Taury a údolím potoka Grossarl Bach na západě. Tato část hor již svým poněkud drsnějším charakterem tvoří jakýsi přirozený přechod k navazujícímu, mnohem vyššímu celku Vysoké Taury. Nejvyšším vrcholem je Weiseck (2711 m) ležící v jižní rozsoše na východě území. Nejpopulárnějším vrcholem je však mnohem hůře dostupný Mosermandl (2680 m) v hlavním alpském hřebeni.

Významné vrcholy

Mapy

  • Kompass – č. 222 (Rottenmanner a Wölzer Tauern)
  • Kompass – č. 31 (Schladminger Tauern)
  • Kompass – č. 67 (Radstädter Tauern)

Literatura

  • PETR, Ivo. Rakouské Alpy. Ostrava: Mirago, 2002. ISBN 80-8592294-0. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Hochgolling 1178.JPG
Autor: Evelyn-Theresia, Licence: CC BY-SA 3.0
Gralatisee mit Hochgolling in Lessach
Niedere Tauern.png
Autor: Geiserich77, Licence: CC-BY-SA-3.0
Eastern Alps (light grey). Niedere Tauern (yellow). Classification after a agreement of the Alpine Associations 1984, based on the "Moriggl-Einteilung" (1924).
Grossglockner from SW.jpg
Autor: Michael Schmid, Licence: CC BY-SA 2.0 at
Großglockner seen from the southwest. The Großglockner (3.797 m), the highest peak of Austria, is the highest peak in the image, pyramid-shaped, right of the center. Left of it, the more elongated and mostly snow-free mountain is the Glocknerwand (3.722 m) with its left pillar Hofmannspitze. The Romariswandkopf (3.511 m) is the peak of the rock wall (Romariswand) in the left part of the image. The pyramid-shaped peak in front of the Großglockner is the Zollspitze (3.024 m).

The glacier in front of the Großglockner is the Teischnitzkees, that behind and right of the Romariswand is the Fruschnitzkees.

The image was taken from approx. 2.800 m above sea level, near the saddle north of the Gradötzkogel, at the trekking route Silesia Höhenweg. The distance from the peak of the Großglockner was 8 km.