Nó

Představení ve svatyni Icukušima
Okina hónó

Nó či Nógaku (能 Nō) je klasické japonské hudební drama, které je provozováno již od 14. století. Název je odvozen z čínsko-japonského slova dovednost nebo talent.[zdroj?] Postavy hrají s maskami a ženské i mužské role hrají muži. Obsahuje historické mýty, tradice a také staré příběhy. Drama Nó je převážně vážná dramatická forma, která kombinuje drama, hudbu a tanec do esteticky velmi bohatého celku. Divadlo Nó má své vlastní nástroje a techniky, které se často dědily. Drama Nó bylo podporováno klany, aristokracií, vládou, a zvláště armádou, mnoho vojenských velitelů vlastní divadelní společnost.

Kjógen je komický protipól dramatu Nó. Více používá dialogu a méně již hudby, ale hudebníci Nó se někdy objevují také v divadle Kjógen.

Kjógen a Nó jsou silně spjatá divadla. Bez sebe se takřka neobejdou. V divadle Nó se objevuje v mezi ději Aikjógen (kjógenovský herec), který divadlo jednak oživuje a vypráví příběh v jazyce divákům blízkým, aby děj pochopili, jelikož divadlo Nó používá jazyk z 12. století.

Historie

Divadlo bylo velmi oblíbené u obyčejného lidu i u aristokracie. Bylo ovlivněno formou Kabuki a Butoh. Během éry Meidži se rozdělilo na několik druhů. Podle jedné z verzí mělo vzniknout v roce 1375 ve svatyni Kasuge blízko posvátného místa Nara.

Postavy

Scéna Nó. Střed: šite; napravo: waki; poté džiutai (chorus); střed: čtyři hajaši-kata (hudebníci); zleva: dva kóken.

Herci divadla Nó: šite, waki, kjógen a hajaši.

  • šite nejběžnější role
    • Šite hlavní herec. Většinou představuje prvního člověka, ducha maešite později nočišite
    • Šitezure společníci hlavního hrdiny - šiteho
  • waki protipól hlavní postavy šiteho
  • wakizure wakiho společnost
  • kjógen či aikjógen, mezihry - kjógenovský herec převypravující dění ve hře srozumitelným jazykem.
  • hajaši hudebníci: používají nástroje jako flétna, tři druhy bubínků: okawa, kocuzumi a taiko
  • džiutai chorus, šest až osm lidí
  • kóken většinou tři lidé
  • cure doprovod šite


Typické u divadla Nó, že je délka hereckých výstupů omezená a trvá od 30 do 120 minut. Většinou jsou herci muži. Ženy hrají v menších neoficiálních divadlech. Ale ve velkých městech hrají pouze muži.

Hry

V současnosti je zhruba 250 her tohoto divadla. Avšak 3000 známých názvů, spoustu z nich se snaží zrekonstruovat.

Naladění

  • Mugen nó svět duchů, fantazie, božstev.
  • Genzai nó každodennost, běžný den.

Druhy

  • Geki nó drama
  • Furjú nó většinou tanec, estetické hledisko
  • Okina (nebo také Kamiuta) spojuje tanec s šintoismus a rituály. Většinou zahajuje různé festivaly.

Výrazové prvky

Obsahuje prvky, které v sobě nese buddhismus a šintoismus také zahrnuje úsporný výrazový minimalismus.

Scéna

Nejstarší scéna divadla Nó Mijadžima
1:hašigakari. 2:kjógen 3:scéna 4:bubínek paličky 5:bubínek úder 6:bubínek na rameni 7:flétna 8:chorus. 9:waki 10:waki 11:šite 12:šite-bašira. 13:mecuke-bašira. 14:waki-bašira. 15:fue-bašira.

Malba je na scéně pouze kagami-ita, malba stromů na pozadí (většinou borovice) a šintoistická svatyně Kasuga na posvátném místě Nara.

Hašigakari, úzký můstek, kterým přicházejí na jeviště herci. Podobně jako hanamiči v kabuki.

Každá scéna má na stropě hák pro upevnění zvonu dódžódži.

Kostým

Kostým je stylizovaný a symbolický. Hlavní hrdina šite má kostým lehce extravagantní, méně nákladný má jeho doprovod cure, a doprovod protivníka wakizure. Hudebníci a chorus nosí moncuki kimono.

Maska

maska "sokola" jedná se o tři záběry stejné masky jen pod jiným úhlem, herec masku během představení nakláněl.
"Ko-jo" (muž), masku, ve sbírce Muzea dětské Indianapolis

Maska v divadle Nó se nazývá omote; je vyrobena z hlíny, laku, papíru, dřeva, textilu.

Většinou je maskou vybavena postava šite, hlavní hrdina, také jiné postavy cure a ženy užívají na jevišti masku. Maska znázorňuje typy postav jako žena, božstvo, kněz, démon, zvíře. Také často mládí a stáří. Maska se používá i pro znázornění běhu času, herec ve třiceti, čtyřiceti a padesáti letech. Protivník šiteho waki je bez masky. Také maska předstírá emoce jako strach nebo smutek.

Hra a hudba

Hajaši-kata (Nó hudebníci). Zleva doprava: taiko bubínek s paličkami, ócuzumi bubínek, na který se hraje dlaní , kocuzumi (ramenní bubínek), flétna.

Nó tvoří chorus a hajaši hudebníci. Hudebníci jsou nazýváni "hajaši-kata". Tři bubeníci: šime-daikó,ócuzumi a kocuzumi a flétnista je šinobue.

Herci

V Japonsku je nyní asi 1500 profesionálních herců divadla Nó, ale věnuje se mu také spousta lidí na amatérské úrovni. V minulosti herci bývali muži. V současnosti i ženy, většinou dcery již zavedených herců. Některé školy:

Každou školu vede rodina zvaná jako sóke, a hlavou je iemoto, každá rodina upravuje písně, či píše nové hry, uchovává a rozšiřuje tradici divadla Nó.

Realizátoři divadla Nó na Západě


Skladatelé

Poezie

Terminologie

terminologie pochází od tvůrců Zeami a Zenčiku.

  • Hana květina, krása, mládí
  • Júgen hloubka, transcendence
  • Kokoro nebo shin srdce, mysl
  • Rójaku závěr
  • Myó šarm
  • Monomane napodobení
  • Kabu-isšin "píseň srdce" spojení srdce a mysli

Odkazy

Související články

Literatura

  • James R. Brandon (editor). "Nō and kyōgen in the contemporary world." (foreword by Ricardo D. Trimillos) Honolulu : University of Hawaiʻi Press. 1997.
  • Karen Brazell. Traditional Japanese Theater: An Anthology of Plays. New York: Columbia University Press. 1998.
  • Benito Ortolani. The Japanese Theatre: From Shamanistic Ritual to Contemporary Pluralism. Princeton: Princeton University Press. 1990.
  • Royall Tyler (ed. & trans.). Japanese Nō Dramas. London: Penguin Books. 1992 ISBN 0-14-044539-0

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Noh-stage.png
Autor: Toto-tarou, Licence: CC BY-SA 3.0
Illustration of positions of players on a Noh（能）stage.
Center: shite (main actor) wearing mask and holding fan.
Front right: waki.
Right: eight-person jiutai (chorus).
Back: four hayashi-kata (musicians), from right to left: fue (flute), kozutsumi (shoulder drum), ohzutsumi (hip drum) and taiko.
Left rear: two kohken (stage hands).
春日神社ー篠山ー翁奉納P1011774.jpg
Autor: 松岡明芳, Licence: CC BY-SA 3.0
春日神社（かすがじんじゃ）は、篠山市黒岡75にある神社。奈良の春日大社から分霊された。

目次 [非表示] 1 概要 2 歴史 3 社殿 4 文化財 5 年間行事 6 交通アクセス 7 関連項目 8 外部リンク


[編集] 概要 奈良の春日大社の分祠を祭り、地元では「おかすがさん」と呼ばれる氏神。能楽殿で演じられる春の春日能と秋の祭礼（10月第3土・日）の京都八坂の祇園祭を模したといわれる4基の神輿、華麗な飾り付けを施された9基の山鉾巡行は京文化を強くうかがわせ、笛や鐘の囃子を響かせながら小京都雰囲気の残るの古い町並みを練り歩く様子は、近代的な町で行われる本場の京都の祇園祭よりも情緒あるものとして知られる。

[編集] 歴史 平安時代初期の876年（貞観18年）当時、日置荘を領有者であった藤原基経、藤原時平父子により藤原氏の氏神である春日大社（奈良県）より分詞し黒岡村南部の当時は笹山と呼ばれた現在は篠山城のある小山に勧請し、祀り氏神としたのが起源とされる。後の1609年（慶長14年）、篠山城築城の際に現在の地に遷された。

秋の祭礼に使われる4柱の神霊を移した金神興は、2基を黒岡村より元禄7年6月に、他の2基は安永8年9月（元禄13年の説もある）篠山町より寄進されたもの。9台のちんちき山と呼ばれる山鉾は寛文3年以降に各町内より寄進されたもので、京都の祇園の山鉾を模し造られており、絢爛豪華である。明治後期までは鳳凰・孔雀・蘇鉄・猩猩等の鉾をつけ巡行したが、電線が障害となり現在は鉾を付けずに巡行される。また太鼓御興は、交化交政に、王地山焼の陶工たちが担ぎ始めたのが始まりと伝えられる。

鉾山

長さ6m、高さ約5m、屋根までの高さは京都祇園祭・山鉾の約三分の二ほどの規模ながら京都の祇園祭に強い影響を受けている。初期の鉾山は現在よりも小形で簡素なものだったが、江戸時代中期頃に現在の規模となり華麗さを増した。初めて鉾山が作られたのは1663年（寛文3年）の三笠山 （上河原町）と伝えられる。篠山市指定文化財。

上町4台

三笠山（上河原町）、鳳凰山（下河原町）、孔雀山（上立町）、高砂山（下立町）

下町5台

剣鉾山（呉服町）、猩々山（上二階町）、諫鼓山（下二階町）、蘇鉄山（魚屋町）、鏡山（西町）

神輿 1694年（元禄７年）および1779年（安永8年）に寄進奉納されたが、4基あるのは春日神社の4祭神にちなんだもので、4祭神とは天児屋根命（あまのこやねのみこと）、武甕槌命（たけみかつちのみこと）と経津主命（ふつぬしのみこと）比売神（ひめのおおかみ）である。

[編集] 社殿 本殿 能楽殿 篠山藩主13代藩主青山忠良によって江戸時代末期である1861年（文久元年）に建てられた能舞台。建築は稲山嘉七、永井理兵衛、舞台背景に描かれた松の絵は松岡曾右衛門によるもので、当時箱根以西において最も立派なものであると称えられた。正月の1月1日には、翁奉納および毎年、桜の咲く時期の4月上旬に「篠山春日能」が催される。2003年（平成15年）には国の重要文化財に指定される。 絵馬堂 1952年（昭和27年）8月に平和記念に建立された。内部の馬絵は、当初は旧拝殿内に会ったものだが慶安2年に松平忠国が奉納した狩野尚信作の黒神馬は、精緻なもので価値が高い。この絵馬だけには金網が張ってあったが、それはこの馬が夜な夜な絵から抜け出しては黒岡の田畑の豆を食い荒らしたという伝説があるためである。多紀名宝にも指定されている。

[編集] 文化財 重要文化財 能楽殿

[編集] 年間行事 1月1日 翁奉納。午前0時過ぎより行われる。 4月上旬 春日能。 10月第3土・日 秋の祭礼。

[編集] 交通アクセス 鉄道:JR福知山線「篠山口駅」 バス:神姫バス「春日神社前」より徒歩すぐ。

[編集] 関連項目 天児屋根命 武甕槌命 経津主命 比売神 春日神

[編集] 外部リンク 丹波篠山観光協会 公式サイト 春日神社地図 2007年第34回春日能（兵庫県篠山市教育委員会地域文化課 ） "http://ja.wikipedia.org/wiki/%E6%98%A5%E6%97%A5%E7%A5%9E%E7%A4%BE_%28%E7%AF%A0%E5%B1%B1%E5%B8%82%29" より作成

カテゴリ: 兵庫県の神社 | 春日神社 | 篠山市
Noh-Hayashi.png
Autor: Toto-tarou, Licence: CC BY-SA 3.0
Noh（能）,Hayashi（囃子）.
Noh stage Miyajima Sep2008.jpg
Autor: Arcimboldo, Licence: CC BY-SA 3.0
World's oldest existing Nō stage at Itsukushima Shrine, Miyajima Island, Hiroshima Prefecture, Japan.
Three pictures of the same noh 'hawk mask' showing how the expression changes with a tilting of the head.jpg
Three pictures of the same nō 'hawk mask' showing how the expression changes with a tilting of the head. The mask was afixed to a wall with constant lighting and only the camera moved.
Noh-stage-diagram.png
Noh stage diagram (1:hashigakari. 2:kyogen spot. 3:stage attendants. 4:shime-daiko. 5:ōtsuzumi. 6:kotsuzumi. 7:shinobue. 8:chorus. 9:waki seat. 10:waki spot. 11:shite spot. 12:shite-bashira. 13:metsuke-bashira. 14:waki-bashira. 15:fue-bashira)