Někdo to rád jinak

V zajetí chuti
Původní název	Le Goût des autres
Země původu	Francie Francie
Jazyk	francouzština
Délka	112 min
Žánr	komediální drama
Scénář	Agnès Jaoui Jean-Pierre Bacri
Režie	Agnès Jaoui
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role	Agnès Jaoui Jean-Pierre Bacri Anne Alvaro Alain Chabat Gérard Lanvin … více na Wikidatech
Produkce	Christian Bérard Charles Gassot
Hudba	Jean-Charles Jarrel
Kamera	Laurent Dailland
Kostýmy	Jackie Budin
Střih	Hervé de Luze
Výroba a distribuce
Premiéra	2000
Produkční společnosti	Téléma Les Films A4 France 2 Cinéma
Distribuce	Pathé Distribution
Tržby	23,6 mil. $
Ocenění	Evropské filmové ceny za nejlepší scénář (2000) César pro nejlepší herečku ve vedlejší roli
V zajetí chuti na ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky.

Někdo to rád jinak (v originále Le Goût des autres) je francouzský hraný film z roku 2000, který režírovala Agnès Jaoui podle vlastního scénáře. Film získal několik cen, včetně čtyř Césarů, a byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Snímek měl světovou premiéru 1. března 2000.^[1]

Děj

V Rouenu podnikatel Jean-Jacques Castella dostane k dispozici bodyguarda Francka kvůli velké smlouvě, kterou musí podepsat s íránskými podnikateli. Jeho společník Weber po něm také vyžaduje, aby chodil na hodiny angličtiny. Castella bez zájmu odmítne učitelku hned na první lekci.

Jednoho večera Jean-Jacques s manželkou Angélique navštíví představení Bérénice, ve kterém hraje vedlejší roli Virginie, jejich neteř. Mezitím Franck čeká v zákulisí a seznámí se s dívkou Manie. Jean-Jacques, který se zpočátku nudí, je zaujat výkonem hlavní aktérky, kterou je jeho učitelka angličtiny Clara Devaux. Po představení Clara a její přátelé povečeří v baru, kde pracuje Manie.

Jean-Jacques se rozhodne pokračovat v hodinách angličtiny, aby se sblížil s Clarou. Z Francka a Manie se stanou milenci. Jejich vztah je však bouřlivý, protože Franck jako bývalý policista nesouhlasí s tím, že Manie prodává marihuanu, aby si navýšila svůj příjem. Castella se snaží zalíbit Clare a tak se sblíží s hereckou skupinou. Antoine, nejlepší přítel Clary si však z manažera dělá legraci z nedostatku jeho kulturního rozhledu. O několik dní později jde Jean-Jacques na vernisáž výstavy obrazů Benoîta, Antoinova společníka. Jedno z pláten se mu líbí, tak ho koupí a rozhodne se, že u Benoîta objedná fresku na fasádu svého podniku.

Jean-Jacques po čase vyzná Claře lásku. Ta mu dá ale najevo, že jeho city nesdílí, a rozhodnou se přerušit výuku angličtiny. Jean-Jacques upadá do deprese, opouští svou společnost k Weberovu velkému zoufalství a nakonec opustí i Angélique. Clara připravuje novou hru. Není ráda, když se dozví, že Antoine je stále v kontaktu s Jean-Jacquesem. Cítí, že využívá Castelliných citů k ní, aby ho přiměl financovat Benoîtovu práci. Avšak zjistí, že se Castella skutečně otevřel uměleckému světu, který do té doby neznal.

Clara si pak postupně uvědomuje, že i ona něco cítí k Jean-Jacquesovi. Protože ten už podepsal smlouvu s Íránci, Franckova služba končí a Franck odjíždí z města bez Manie, protože jejich vztah považuje za neživotaschopný. Clara pozve Castellu na premiéru své nové hry Heda Gablerová.

Obsazení

Ocenění

Na 26. ročníku udílení Césarů byl film nominován v devíti kategoriích a vyhrál čtyři, včetně nejlepšího filmu a nejlepšího scénáře. Získal také Donatellova Davida za nejlepší zahraniční film, cenu Lumière za nejlepší film a Zlatou hvězdu za nejlepší film. Film byl také nominován na Oscara za cizojazyčný film.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Le Goût des autres na francouzské Wikipedii.