Německá šlechta

Německá šlechta (německy deutscher Adel) společně s panovnickými rody byla skupina středověké a novověké stavovské společnosti v německy hovořících zemích ve střední Evropě. Ta podle zákonů a zvyklostí v této oblasti do začátku 20. století užívala určitých privilegií a výsad.

Historie

Historicky mezi tyto oblasti patřily Svatá říše římská (962–1806), Německý spolek (1814–1866) a Německé císařství (1871–1918). a částečně též některé habsburské země, které však měly vlastní systém.

Na počátku existence Weimarské republiky (1919–1933) byla v srpnu 1919 zavedena první německá ústava, která oficiálně zrušila královské a šlechtické tituly a příslušné výsady a imunitu vztahující se k nim.

Současná Spolková republika Německo šlechtu a její tituly uznává. Dědičné tituly jsou povoleny jako součást příjmení (např. aristokratické předložky von a zu) a tato příjmení a titlu mohou dědit potomci. Nové tituly však republika udělovat nemůže a potomci německých šlechtických rodů nemají nárok na jakékoli výsady spojené se šlechtickými tituly.

Rakouské země

Šlechtický systém v rakouských zemích se po staletí vyvíjel společně s říšským a vykazoval podobné znaky. Po oddělení Rakouska od Svaté říše, tj. v Rakouském císařství a později Rakousku-Uhersku, včetně českých zemí, se vývoj odloučil na vlastní rakouskou šlechtu, do níž lze částečně zahrnout také šlechtu českou, uherskou, chorvatskou ad.

Oba systémy pak skončily v roce 1919, kdy byly přijaty zákony zrušující šlechtu jako společenskou třídu a někde byl zrušen také právní status a privilegia.

V dubnu 1919 za první Rakouské republiky (1919-1934) byla šlechta v Rakousku zrušena zákonem a na rozdíl od Německa bylo používání a titulů a šlechtických predikátů v rámci příjmení zakázáno.

Tituly a hodnosti

Panovnické tituly

Tituly panovníků v rámci jednotlivých územních celků byla celá řada. Počínaje nejvyšším titulem císařem Svaté říše, přes krále, kurfiřty, velkovévody, arcivévody, vévody, lankrabata, markrabata, falckrabata, knížata a říšská hrabata nesli vládci, kteří patřili k německé Hochadelě. Ostatní počty, stejně jako baroni (Freiherren), páni (Herren), rytíři (Ritter) nesli šlechtické rodiny, které nevládly. Drtivá většina německé šlechty však nezdědila žádné tituly a byly obvykle rozlišitelné pouze podle šlechtické částice von v jejich příjmeních.

^1Je zde použita šablona {{Note}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. Předpona Reichs- označuje titul udělený císařem Svaté říše; tyto tituly dávaly vyšší priorita než u týchž titulů bez této předpony.

^2Je zde použita šablona {{Note}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. Freiin označuje baronku rodem.

Tituly nevládnoucích rodů

• Feudalismus
• Německá mediatizace
• Velkoměšťan (německy Großbürger)
• Svatá říše římská
• Říšský rytíř
• Junker
• Ministerialita
• Měšťanstvo

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku German nobility na anglické Wikipedii.

Literatura

• Neues allgemeines deutsches Adels-Lexicon. Ernst Heinrich Kneschke: Sv. I – IX (1859–1870).
• Siebmachers Wappenbuch
• Heinz Gollwitzer, Die Standesherren. Die politische und gesellschaftliche Stellung der Mediatisierten 1815–1918, Stuttgart 1957 (Göttingen ² 1964). (Zabývá se společenskou a politickou hodností bývalých suverénních šlechticů Svaté říše římské, kteří byli od roku 1803 do roku 1815 mediatizováni)
• Johannes Rogalla von Bieberstein: Adelsherrschaft und Adelskultur v Německu. Limburská reklama Lahn.: CA Starcke 1998.
• [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 9781139456098.  [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 9781139456098.  [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 9781139456098. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Německá šlechta na Wikimedia Commons

• Archiv feudalismu v Sasku (německy)
• Institut Deutsche Adelsforschung (Ústav pro výzkum německé aristokracie) (německy)
• Burgen und Schlösser (německé hrady a zámky) (německy)