Německá evangelická církev v Čechách, na Moravě a ve Slezsku

Bývalý kostel DEK v Teplicích-Trnovanech, postavený roku 1905 a zbořený roku 1973

Německá evangelická církev v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, německy Deutsche Evangelische Kirche in Böhmen, Mähren und Schlesien (DEK), do r. 1922 Německá evangelická církev v Československé republice (Deutsche Evangelische Kirche in der Tschechoslowakischen Republik), byla evangelickou církví v Československu, která vznikla po první světové válce a vzniku Československa osamostatněním česko-moravsko-slezských sborů evangelické církve augsburského a helvetského vyznání v bývalém Rakousku a zanikla po druhé světové válce v důsledku vysídlení Němců z Československa. Za správce jejího odkazu je považována Společnost Johannese Mathesia – sudetoněmečtí evangelíci.

Historie církve

Po první světové válce a rozpadu Rakousko-Uherska se německé evangelické sbory (obce) v českých zemích oddělily od evangelické církve augsburského a helvetského vyznání v bývalém Rakousku a spojily se na prvním církevním sněmu v Trnovanech dne 26. října 1919 v samostatné církevní společenství pod jménem Německá evangelická církev v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Církev přijala lutherskou (augsburskou) konfesi; v rámci této církve bylo organizováno i několik německých reformovaných (helvétských) sborů, proto tato církev neměla ve svém názvu uvedeno vyznání. Nejvíce členů měla mezi německým obyvatelstvem ve velkých průmyslových městech. Sídlo církevního presidenta bylo v Jablonci nad Nisou a úřad vykonával dr. Erich Wehrenfennig (1872–1968).

Německá evangelická církev (DEK) sdružovala i české a polské věřící, ale německý ráz církve si zabezpečila výslovným ustanovením, že přičleněním neněmeckých sborů zůstane národnostní charakter církve nedotčen (§ 2 církevního zřízení, vyhlášeného pod č. 209/1924 Sb. z. a n.). Výrazně národnostně smíšený charakter měla DEK v zemi moravskoslezské, zejm. na Ostravsku a na Těšínsku. V roce 1930 měla tato církev přes 130 tisíc členů, z toho necelých 6 tisíc české nebo slovenské národnosti a 3 tisíce členů polské národnosti.

Správa církve byla trojstupňová: byla vykonávána na úrovni farních obcí, na úrovni krajských církevních obcí (církevních krajů neboli seniorátů) a na úrovni povšechné obce (celé církve).

Otázka zapojení Německé evangelické církve (DEK) do nacistických organizací je velmi spornou, doposud neprobádanou oblastí. Skutečností zůstává, že řada členů a farářů církve byla v předválečném Československu zapojeno do Sudetoněmecké strany. Na druhou stranu tato strana se v této době ještě neprofilovala nacisticky, což dokládá i fakt, že mezi faráři DEK -straníky SdP, nalezneme napojení na protinacistickou vyznavačskou církev v Německu. Po sloučení SdP s nacistickou NSDAP, podle poválečného svědectví tehdejšího předsedy církve E. Wehrenfenniga, již žádný z farářů církve nebyl ve straně a v době Protektorátu církev udržovala kontakty s vyznavačskou církví v Německu.

Německá evangelická církev (DEK) přestala prakticky existovat odsunem Němců a právně byl tento stav potvrzen zák. č. 131/1948 Sb. z. a n. ze 6. 5. 1948, o likvidaci právních poměrů německé evangelické církve v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Zákon prohlásil, že církev zanikla ke 4. 5. 1945. Církevní matriky převzaly do správy okresní národní výbory a veškerý majetek církve byl zkonfiskován. V té době DEK patřilo 110 kostelů a kaplí, 16 modliteben, 5 církevních domů, 68 farních budov, 7 obytných domů, 6 školních budov, 42 hřbitovů, 5 sociálních ústavů a 1 statek. Bezprostředně po válce se vedení Německé evangelické církve pokusilo zachránit majetek církve spojením s Českobratrskou církví evangelickou. Především komunisté se naopak pokoušeli veškerý majetek církve zkonfiskovat. Tento spor o majetek církve však až do roku 1948 nebyl vyřešen a zvrat v situaci přišel až s komunistickým převratem a zmíněným zákonem. Církevní budovy byly přiděleny především Československé církvi a Českobratrské církvi evangelické.

Duchovní odkaz DEK v současnosti uchovává a rozvíjí Společnost Johannese Mathesia – sudetoněmečtí evangelíci. Významnou knižní sbírkou, mapující dějiny DEK, je Eckertova knihovna uložená v evangelickém kostele v Suchdole nad Odrou.

Galerie bývalých kostelů DEK

• 

  Kostel v Bohumíně

• 

  Červený kostel v Brně

• 

  Kostel v Bruntále

• 

  Kostel v Českém Těšíně (Na Rozvoji)

• 

  Kostel ve Frýdku

• 

  Evangelický kostel Jablonci nad Nisou

• 

  Evangelický „Mírový kostel“ v Lovosicích

• 

  Červený kostel v Olomouci

• 

  Červený kostel v Ostravě

• 

  Kostel Dobrého pastýře v Podhradí na Ašsku

• 

  Evangelický kostel v Trutnově

• 

  Červený kostel ve Varnsdorfu

• 

  Kostel Gustava Adolfa (Evangelický kostel) v Moravské Třebové

• 

  Evangelický kostel v Suchdole nad Odrou

Literatura

• SAKRAUSKY, Oskar: Die Deutsche Evangelische Kirche in Böhmen, Mähren und Schlesien 1919-1921. Heidelberg - Wien: 1995.
• PIŠKULA, Jiří: Německá evangelická církev v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v letech 1945 – 1948: boj o budoucnost církve či o její majetek? Cesta církve 1. Knižnice studijních textů ČCE. Praha: Českobratrská církev evangelická, 2009.

Související články

• Českobratrská církev evangelická
• Slezská církev evangelická augsburského vyznání
• Zaniklý evangelický kostel v Trnovanech

Externí odkazy

• Částka 48/1948 Sbírky zákonů a nařízení, obsahující zákon č. 131/1948 Sb. z. a n.
• Johannes-Mathesius-Gesellschaft – Evangelische Sudetendeutsche e.V
• Články o bývalých kostelech DEK na serveru hrady.cz
  • Článek o bývalém kostele DEK v Bruntále
  • Článek o bývalém kostele DEK v Českém Těšíně
  • Článek o bývalém kostele DEK ve Frýdku
  • Článek o bývalém kostele DEK v Krnově
  • Článek o bývalém kostele DEK v Ostravě