Německá vysoká škola technická v Brně

Německá vysoká škola technická v Brně (německy Deutsche Technische Hochschule Brünn) byla německojazyčná technická vysoká škola v Brně, která fungovala v letech 1873–1945. Vznikla transformací česko-německého Technického učiliště, jež vzniklo roku 1849.

Škola vznikla v roce 1849 po přesunu Stavovské akademie z Olomouce. Zpočátku šlo o nevysokoškolské dvojjazyčné (česko-německé) Technické učiliště v Brně. Škola od roku 1860 sídlila ve vlastní nové budově na dnešním Komenského náměstí, kterou nyní využívá Masarykova univerzita. Roku 1873 bylo Technické učiliště povýšeno na vysokou školu s názvem c. k. vysoká škola technická v Brně.^[1] Ta však již nebyla dvojjazyčná, ale pouze německého charakteru. Dlouhou dobu se uvažovalo o tom, že škola bude rozdělena na českou a německou část, k tomu ale nedošlo, a tak byla v roce 1899 vedle ní založena ještě Česká vysoká škola technická v Brně (dnešní Vysoké učení technické). V roce 1910 byla pro německou vysokou školu dokončena stavba druhé budovy v dnešní ulici Joštově (nyní Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity).

Po vzniku Československa a změně národnostních poměrů v roce 1918 se uvažovalo o uzavření školy, ale nakonec i nadále fungovala. Skládala se z fakult matematiky, fyziky, mineralogie, strojírenství, pozemního, vodního a silničního stavitelství, chemie, agronomie, účetnictví a zbožíznalectví.

Po vzniku protektorátu Čechy a Morava se uvažovalo o přeložení školy do Lince, k čemuž ale kvůli vypuknutí války nedošlo. Škola byla nacifikována a převzala školní řád podle říšského vzoru. Po konci druhé světové války a v důsledku vysídlení Němců z Československa byla v roce 1945 škola uzavřena. Oficiálně byla spolu s dalšími německými vysokými školami (Německá vysoká škola technická v Praze a Německá Karlova univerzita) zrušena dekretem presidenta republiky z 18. října 1945 (s retroaktivní účinností k 17. listopadu 1939).^[2]

Majetek zrušené německé techniky byl předán Vysokému učení technickému. Její budovy získala Masarykova univerzita, která do budovy na Komenského náměstí umístila svou Lékařskou fakultu^[3] a budovu na Joštově využívala pro potřeby později zaniklé Farmaceutické fakulty. Po rekonstrukci budovy na Joštově proběhlé v roce 2005 v ní nalezla své sídlo Fakulta sociálních studií.^[4] V budově na Komenského náměstí byla v roce 2000 zřízena Celouniverzitní počítačová studovna^[5] a poté, co lékařská fakulta začala v roce 2010 využívat nové prostory v univerzitním kampusu,^[6] připadla budova pod správu rektorátu. Ten do ní soustřeďuje celouniverzitní centra (Centrum zahraničních studií, Centrum jazykového vzdělávání, Centrum pro transfer technologií, Poradenské centrum a některá oddělení Ústavu výpočetní techniky).^[7] V září 2014 se do budovy přesunulo též Středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky.^[8] Z lékařské fakulty v budově zůstalo pouze několik kateder nelékařských oborů.^[7]

• Ludwig Anschütz (1889–1954), profesor organické chemie
• Vinzenz Baier (1881–1955), profesor stavitelství
• Rudolf Beyrich, profesor matematiky
• Bertold Bretholz (1862–1936), historik a archivář
• Ernst Chwalla (1901–1960), profesor stavební techniky
• Rudolf Czepek, profesor elektrotechniky
• Rudolf Dub (1873–1939), profesor strojírenství, konstruktér jeřábů
• Hermann Josef Dell (1859–1945), profesor architektury
• Heinrich Fanta (1877–1941), profesor stavitelství a architektury
• Franz Frimmel (1888–1957), profesor agronomie
• Ernst Galle, profesor chemických technologií
• Rudolf Girtler (1877–1952), profesor pružnosti a pevnosti
• Alfred Habel, profesor betonářství
• Georg Hamel (1877–1954), profesor mechaniky
• Alfred Hawranek, profesor mostního stavitelství a pozemního stavitelství z oceli
• Gustav Jaumann (1863–1924), profesor fyziky
• Viktor Kaplan (1876–1934), profesor strojírenství, vynálezce Kaplanovy turbíny
• Lothar Koschmieder (1890–1974), profesor matematiky
• Erdmann Kothny (1882–1958), profesor mechanických technologií
• Karl Kriso (1887–1972), profesor mechaniky
• Karl Friedrich Kühn (1884–1945), profesor architektury a dějin umění
• Anton Lissner (1885–1970), profesor chemických technologií
• Erwin Lohr (1880–1951), profesor fyziky
• Hans Löschner, profesor geodézie
• Hannes (Johann) Mohr (1882–1967), profesor geologie a mineralogie
• Alfred von Musil, profesor strojírenství, otec Roberta Musila
• Oswald Richter, profesor botaniky
• Armin Schocklitsch, profesor vodního stavitelství
• Oskar Srnka, profesor slaboproudé techniky
• Alfred Strnischtie, profesor geometrie
• Emil Tranquillini (1884–1955), profesor stavitelství
• Rudolf Ulbert, profesor železničního stavitelství
• Josef Weinhold (1906–1994), profesor pružnosti a pevnosti
• Georg Wellner (1846–1909), profesor strojírenství, rektor
• Emil Wellner (1883–1933), profesor strojírenství
• Joseph Wolfschütz (1860-1933), profesor vodního stavitelství

• Heinrich Blum
• Otto Eisler
• Franz Fiala
• Anton Karl Wilhelm Gawalowski
• Theodor Hayek
• Rudolf Kratochwill
• Edmund Lober von Karstenrod
• Gustav Meretta
• Robert Musil
• Alfred Neumann
• Elly Oehlerová
• Hermann von Rittler
• Joseph Sablatnig
• Alois Schwarz
• Endre Steiner
• Karl Weinbrenner
• Joseph Wolfschütz

• ŠIŠMA, Pavel. Matematici na německé technice v Brně. Dějiny věd a techniky, 34 (2001), str. 105-128, ISSN 0300-4414.
• ŠIŠMA, Pavel. Matematika na německé technice v Brně. Praha 2002. Dostupné on-line.
• ŠIŠMA, Pavel. Georg Hamel und Richard von Mises in Brno. Historia Mathematica, 29 (2002), str. 176-192.
• ŠIŠMA, Pavel. Počátky technického školství v Brně. Dějiny věd a techniky, 36 (2003), ISSN 0300-4414.
• ŠIŠMA, Pavel. Učitelé na německé technice v Brně 1849–1945. Praha: Společnost pro dějiny věd a techniky, 2004. 205 s. Práce z dějin techniky a přírodních věd; sv. 2. ISBN 80-239-3279-9.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Německá vysoká škola technická v Brně na Wikimedia Commons
• Německá technika v Brně 1849–1945
• Teachers of physics and chemistry at the German Technical University in Brno (anglicky)
• Einige Träger der deutschen Kultur Brünns (německy)