Německé volby do říšského sněmu 1920

Německé federální volby 1920
Výsledky voleb v jednotlivých obvodech
Stát	Výmarská republika
Druh voleb	parlamentní
Volební termín	6. června 1920
Předchozí volby	Volby 1919
Následující volby	Volby 1924 (květen)
Volební účast	79,2 %
Výsledky
459 mandátů (c) Bundesarchiv, Bild 146-1979-122-28A / CC-BY-SA 3.0 (c) Bundesarchiv, Bild 102-12411 / CC-BY-SA Hermann Müller Arthur Crispien Oskar Hergt volební lídr volební lídr volební lídr Sociálnědemokratická strana Německa Nezávislá sociálně demokratická strana Německa Německá národně lidová strana 6 179 991 hlasů 4 971 220 hlasů 4 249 100 hlasů 21,9 % 17,6 % 15,1 % 103  mandátů 83  mandátů 71  mandátů ▼ 62 ▲ 61 ▲ 27 (c) Bundesarchiv, Bild 146-1989-040-27 / NeznámýUnknown / CC-BY-SA 3.0 Gustav Stresemann Karl Trimborn Carl Wilhelm Petersen volební lídr volební lídr volební lídr Německá lidová strana Centrum Německá demokratická strana 3 919 446 hlasů 3 845 001 hlasů 2 333 741 hlasů 13,9 % 13,6 % 8,3 % 65  mandátů 64  mandátů 39  mandátů ▲ 46 ▼ 27 ▼ 36

Německé federální volby konané 6. června 1920 byly v pořadí druhé volby do říšského sněmu Výmarské republiky. Sociálnědemokratická strana se stala opět nejsilnější stranou, ačkoliv ztratila třetinu mandátů. Po volbách vznikla koalice, kterou tvořilo Centrum, Německá lidová strana a Německá demokratická strana (více: Vláda Konstantina Fehrenbacha).

Předcházející události

Původní termín voleb byl plánován až na podzim 1920, kdy mělo být rozhodnuto na základě plebiscitů o konečné podobě německých hranic. Ve Východního Pruska probíhal plebiscit o připojení některých jeho jižních částí k Polsku (více: Plebiscit ve Varmii a Mazursku), v Šlesvicku o připojení severních částí k Dánsku (více: Šlesvické plebiscity) a v Horní Slezsku o jeho rozdělení mezi Německo a Polsko (více: Hornoslezská povstání). Volání po volbách ale byl jedním z požadavků vzbouřenců v tzv. Kappově puči a vláda výměnou za jejich složení zbraní s dřívějším termínem voleb souhlasila. Ve výše zmíněných oblastech se nakonec hlasovalo se zpožděním (v únoru 1921 Východním Prusku a Šlesvicku a v listopadu 1922 v Opolí).

Nejen Kappův puč, ale i povstání dělníků v Porúří v březnu 1920, daňová reforma a výsledky Versailleské smlouvy měly na volby výrazný vliv. V levém politickém spektru došlo k výrazné radikalizaci a následně ke kritice sociálních demokratů od koaličních partnerů, že nedělají dostatek proti růstu vlivu reakčních sil. Měšťanstvo se na druhou stranu přimklo ve stínu neustálých nepokojů k touze po vládě silné ruky, a tudíž k volbě pravicových stran.

Výsledky

Vládní koalice

Vláda (tzv. Výmarská koalice, tvořená sociálními demokraty, katolickým Centrem a německými demokraty) ztratila ve volbách většinu. Sociální demokraté (SPD) volby opět vyhráli, ale museli se obejít bez 62 křesel. Ztráty byly způsobeny lepší připraveností a organizovaností jejího největšího konkurenta z nezávislé sociální demokracie (USPD) než tomu bylo ve volbách předešlých. Koaliční partneři SPD levicově liberální němečtí demokraté (DDP) ztratili polovinu svých křesel a Centrum dalších 27 křesel.

Opozice

Ze ztrát vládní koalice těžily nevládní strany na obou křídlech politického spektra. Vlevo si nejvíce polepšili nezávislí sociální demokraté (USPD), kteří získali v porovnání s předchozími volbami dalších 10 %. USDP přebrala radikálnější voliče sociálním demokratům a její zisky pocházely hlavně z velkých měst. Komunisté (KPD) se voleb účastnili vůbec poprvé a získali 2,1 %. Z pravicových stran Německá lidová strana (DVP) získala taktéž dalších 10 % v porovnání s předchozími výsledky a Národní lidová strana (DNVP) se udržela své pozice. Strany, které se stavěly k nové Výmarské republice kriticky nebo přímo nepřátelsky (USDP, KPD, DVP a DNVP), získali po volbách 49 % všech hlasů.

Volby podle volebních obvodů

Sociální demokraté získali 11 obvodů a jejich pozice byly nejsilnější v severním Německu a Dolním Slezsku. Nezávislí sociální demokraté získali 7 obvodů s nejlepšími výsledky ve středním Německu. Centrum bylo úspěšné v převážně katolických obvodech v jižním Německu, Porýní a Horním Slezsku. Nacionalisté získali tři obvody na východě země, které po konci války přišly o část svého území ve prospěch Polska.

Sestavování vlády

Říšský sněm se po volbách poprvé sešel 24. června 1920. Volební jednání byla kvůli výsledkům voleb velice dlouhá. Nakonec byla vytvořena menšinová vláda Centra, německých demokratů (DDP) a německých lidovců (DVP) (více: Vláda Konstantina Fehrenbacha). Lidovci před vstupem do koalice museli slíbit, že budou jednat podle ústavy. Sociální demokraté se koalice přímo neúčastnili, jednak kvůli lidovcům a jejich pravicové politice a jednak nechtěli dál dělat nepopulární vládní rozhodnutí. Na druhou stranu celá nová vláda závisela na toleranci sociálních demokratů. Říšským kancléřem byl jmenován Konstantin Fehrenbach z Centra.

Přehled vlád

• Kabinet K. Fehrenbacha (Z) - koalice Z, DVP, DDP (25. červen 1920 – 4. květen 1921)
• Kabinet J. Wirtha I. (Z) - koalice SPD, Z, DDP (10. květen 1921 — 25. říjen 1921)
• Kabinet J. Wirtha II. (Z) - koalice SPD, Z později i BBB (26. říjen 1921 — 22. listopad 1922)
• Kabinet W. Cuna (-) - koalice DDP, DVP, BVP a nestraníci (22. listopad 1922 — 12. srpen 1923)
• Kabinet G. Stresemanna I. (DVP) - koalice SPD, Z, DVP, DDP (13. srpen 1923 — 6. říjen 1923)
• Kabinet G. Stresemanna II. (DVP) - koalice SPD, Z, DVP, DDP (6. říjen 1923 — 30. listopad 1923)
• Kabinet W. Marxe (Z) - koalice Z, DVP, DDP, BVP (30. listopad 1923 — 26. květen 1924)

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Reichstagswahl 1920 na německé Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Německé federální volby 1920 na Wikimedia Commons
• Volby 1920 (německy)
• Výsledky voleb (německy)