Německý výstavní holub

Německý výstavní holub
Německý výstavní holub červeně plavý pruhový
Německý výstavní holub červeně plavý pruhový
Základní informace
Země původuNěmeckoNěmecko Německo
Využitíokrasný chov
Stupeň prošlechtěníušlechtilé plemeno
Směr užitkovostiokrasné plemeno
Tělesná charakteristika
Tělesný rámecstřední
Klasifikace a standard
Plemenná skupinaBradavičnatí holubi, užitkoví holubi
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah v kategorii na Commons

Německý výstavní holub je okrasné plemeno holuba domácího patřící do skupiny tzv. výstavních holubů. Ti byli vyšlechtěni z poštovního holuba zdůrazněním některých líbivých exteriérových znaků, hlavně tvaru hlavy, zobáku a těla. Je to středně velký holub elegantního těla a vyváženého postoje, s hlavou charakteristicky tvarovanou do oblouku, na kterou plynule navazuje dlouhý, silný zobák. Německý výstavní holub je v Evropě nejznámějším a nejprošlechtěnějším plemene výstavního holuba,[1] a výsadní postavení má i v Česku, kde je nejrozšířenějším výstavním holubem[2] a z hlediska početnosti chovaných ptáků patří do první desítky nejčastěji chovaných plemen holubů vůbec.[3] V seznamu plemen EE se řadí do plemenné skupiny užitkových holubů a je zapsán pod číslem 0032.

Charakteristika

Plemeno vzniklo na základě poštovního holuba, preferováním exteriérových znaků se však postupem času z výkonného letce stal okrasný, voliérový pták.[2] Šlechtění začalo na konci 19. století křížením poštovních holubů s antverpskými a anglickými výstavními holuby, dragouny a racky.[1] První vzorník vyšel v Německu už v roce 1910.[1] Od té doby se plemeno postupně vyvíjelo až do dnešní podoby.

Německý výstavní holub je silný holub s vodorovně neseným trupem, delším vzpřímeným krkem a vyššíma nohama. Pták je vyšší než delší a z jeho výšky je asi jedna třetina tvořena hlavou a krkem, třetina hrudí a třetina nohama.[3] Význačným znakem je jeho hlava. Mezi očima je široká, ale směrem k zobáku se klínovitě zužuje. Společně se zobákem a ozobím tvoří delší, ničím nepřerušený oblouk. Zobák je tupý, dlouhý a velmi silný, přičemž horní i dolní polovina zobáku jsou shodné tloušťky. V ideálním případě by měl být zobák stejně vysoký a široký. Ozobí je bohatě vyvinuté, má tvar nepatrně vykrojeného srdce a je velmi dlouhé, vpředu dosahuje až ke špičce zobáku. Ozobí se před výstavou upravuje, aby bylo dokonale hladké.[1][3] Oči jsou velké, většinou s oranžovou až jasně červenou duhovkou, jen bílí ptáci a někteří straci mají oči tmavé, vikvové. Obočnice jsou jen úzké, jemná a světle šedé až bílé, podle barvy opeření.

Krk je delší, vztyčený a nesený kolmo k tělu, je široce nasazený a směrem k hlavě se zužuje. Hrdlo je dobře vykrojené. Trup je krátký a zaoblený, klínovitého tvaru, s vodorovně neseným hřbetem a širokou a zaoblenou hrudí. Křídla mohou mírně odstávat od těla, dobře kryjí hřbet a jejich široké letky se nekříží a spočívají na ocase, který je krátký a úzký. Nohy jsou dlouhé, silné, nepodklesné, s neopeřenými běháky či prsty.

Opeření je dobře vyvinuté, hladké a pevně přiléhající. Německý výstavní holub nemá žádné pernaté ozdoby a barva opeření se hodnotí až na posledním místě. Chová se ve všech barevných rázech poštovních holubů, nejčastěji je bílý, prošlechtěnými rázy jsou také popelavě červená, modrá pruhová a kapratá, stříbřitá, popelavě žlutá a žlutě plavá. Vyskytuje se též v kresbě nepravidelných straků, běloušů a tygrů.

Jeto klidný holub, který nemá větší nároky na zařízení holubníku. Většinou je držen ve voliérách.[4]

Odkazy

Německý výstavní holub, modrý pruhový strak

Reference

  1. ↑ a b c d PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. Kapitola Německý výstavní holub, s. 170. (česky) 
  2. ↑ a b TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 156 s. Kapitola Bradavičnatí holubi, s. 111–112. (česky) 
  3. ↑ a b c VESELÝ, Alexandr. Německý výstavní holub (NVH) [online]. Fauna, 01.01.2010 [cit. 2013-07-26]. Dostupné online. (česky) 
  4. ↑ BAUER, Wilheim. Chováme holuby. Praha: Nakladatelství Víkend, 2010. 91 s. ISBN 978-80-7433-030-8. S. 17. (česky) 

Literatura

  • PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. (česky) 
  • HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. (česky) 
  • TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 156 s. (česky) 
  • BAUER, Wilheim. Chováme holuby. Praha: Nakladatelství Víkend, 2010. 91 s. ISBN 978-80-7433-030-8. S. 77. (česky) 
  • BUREŠ, Jan. Chov holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1965. 338 s. (česky) * BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 322 s. (česky) 

Externí odkazy

Klub chovatelů Německých výstavních holubů- Česká republika

Média použitá na této stránce