Německojazyčné země a území

(c) Immanuel Giel, CC BY-SA 3.0

Němčina ve své spisovné podobě a její dialekty jsou rozšířené v mnoha zemích s různými sounáležitostmi.

Země, v nichž se hovoří primárně německy:

• Německo
• Rakousko
• Švýcarsko
• Lichtenštejnsko

Pro tyto státy se používá souhrnné označení DACH - Deutschland-Austria-Confœderatio Helvetica

Řečníci němčiny jsou v menšině v následujících zemích :

• Belgie: německojazyčné společenství v oblasti měst Eupen a Sankt Vith tvoří jeden ze tří celků země;
• Dánsko: na jihu Jutska, poblíž hranic s Německem;
• Francie: v oblasti Alsaska a v departementu Moselle;
• Itálie: v historické oblasti Jižního Tyrolska, dnešní Autonomní provincie Bolzano v Tridentsku-Horní Adiži a v některých odloučených údolích Údolí Aosty a ve Furlansku (asi 2000 osob, což je cca 0,4 % místní populace) ;
• Namibie: někdejší německá kolonie, kde Němci tvoří přibližně 25 % bílého obyvatelstva (asi 30 000 germanofonních obyvatel tvoří 1,5 % obyvatelstva); jako jazyk němčinu ovládá nejméně 45 000 osob, zejména v oblasti města Swakopmund;
• Tanzanie: stát tvoří velkou část někdejší Německé východní Afriky (1885-1919): němčina se vyučuje na univerzitách ve městech Dar es Salaam a Tanga. Přibližně 15 000 - 20 000 Tanzanců ovládá němčinu (zejména starší osoby, nebo studenti němčiny). V Dar es Salaamu je pobočka Goethe-Institutu;
• Lucembursko: národní jazyk je lucemburština, avšak obyvatelé hovoří rovnocenně také německy a francouzsky.

Evropské německé společenství bývá nepřesně označováno jako Mittel-Europa („Střední Evropa“), která označuje kulturní komunitu německých mluvčích žijících v zemích pocházejících z bývalé německé říše a říše rakousko-uherské

Obdobně stále existují velmi malé, a často uzavřené komunity:

• Amerika:
  • Argentina: v provincii Río Negro kde mnoho Němců z Volhy a Švýcarska založilo společenství (např.: Bariloche) a kde se po druhé světové válce uchýlilo mnoho nacistů,
  • Chile: Němečtí a švýcarští přistěhovalce u jezera Llanquihue.
  • Brazílie, Mexiko, Paraguay: během 19. století se emigrovalo množství mennonitů a aškenázských Židů, abychom zde našli azyl,
  • Spojené státy americké: Němčinu, vedle jidiš, používá většina aškenázských Židů. Také amišové v Pensylvánii užívají psanou formu němčiny, hovorovou řeči je německý dialekt pennsilfaanisch. Středozápad USA zažil během 19. století silnou německou imigraci. V současné době zde již neexistují německojazyčné komunity, ale dosud lze nalézt množství toponomastik;
• Východní Evropě: před druhou světovou válkou existovalo ve východoevropských zemích mnoho německých komunit. Po válce byly velká část těchto komunit ze svých domovů vyhnána nebo emigrovaly do Německa:
  • Rumunsko: v Krišaně, Bukovině a především v Sedmihradsku (Siebenbürgen), kde se jim říká „sedmihradští Sasové“ (Siebenbürger Sachsen),
  • Polsko: ve Slezsku, v jihovýchodním Prusku (Varmijsko-Mazursko) a v oblasti Gdaňsku (Danzig) díky rozšíření pruského území a Německé říše,
  • Česko: příhraniční pásmo českých zemí (Sudety) byly od 12. století osídleny obyvateli německého původu, po druhé světové válce byli ze svých domovů vysídleni, dnes je němčina jazykem některých intelektuálů
  • Rusko: zejména v Kaliningradu (Königsbergu), někdejším hlavním městě Východního Pruska, německého území až do konce druhé světové války. Další silnou komunitou v Rusku byli povolžští Němci,
  • Litva: v Memellandu (Klaipėda, německy Memel), který byl součástí německé provincie Východní Prusko,
  • Slovensko: karpatští Němci.

V Oceánii existovala v letech 1884-1919 kolonie Německá Nové Guinea, kde se užívala kreolská němčina Unserdeutsch („naše němčina"), dnes jím mluví jen hrstka starších lidí.

Celosvětově je němčina mateřským jazykem asi pro 110 až 120 milionů osob. Jejich rozdělení v sestupném pořadí podle počtu (zaokrouhleno na desítky resp. jednotky tisíc) je následující:

• Německo Německo: 81 470 000
• Rakousko Rakousko: 8 100 000
• Švýcarsko Švýcarsko: 4 900 000
• USA USA: 1 100 000
• Francie Francie: 1 036 498 (v roce 1806)^[1]
• Brazílie Brazílie: 1 000 000
• Rusko Rusko: 890 000
• Rumunsko Rumunsko: 500 000
• Itálie Itálie: 500 000
• Kanada Kanada: 409 200
• Argentina Argentina: 400 000
• Kazachstán Kazachstán: 350 000
• Mexiko Mexiko: 280 000
• Polsko Polsko: 170 000
• Chile Chile: 150 000
• Austrálie Austrálie: 150 000
• Paraguay Paraguay: 150000
• Belgie Belgie: 112 000
• Kyrgyzstán Kyrgyzstán: 101 000
• Maďarsko Maďarsko: 100 000
• Česko Česko: 100 000
• Jižní Afrika Jižní Afrika: 100 000
• Uzbekistán Uzbekistán: 40 000
• Peru Peru: 30 000
• Lichtenštejnsko Lichtenštejnsko: 30 000
• Namibie Namibie: 30 000
• Uruguay Uruguay: 28 000
• Dánsko Dánsko: 23 000
• Slovinsko Slovinsko: 20 000
• Slovensko Slovensko: 10 000
• Lucembursko Lucembursko: 9200
• Moldavsko Moldavsko: 7000
• Portoriko Portoriko: 1400
• Spojené arabské emiráty Spojené arabské emiráty: 1300

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Répartition géographique de l'allemand na francouzské Wikipedii.

• Němčina
• Němci v Česku
  • Němci v Československu
  • Sudetští Němci
• Německojazyčné společenství Belgie
• Ruští Němci
  • Povolžští Němci
  • Baltští Němci
• Němci v Banátu
• Němci v Bukovině
• Karpatští Němci
• Němci v Polsku
• Weltdeutsch
• Küchendeutsch
• Dolnoněmčina