Něnečtina

Něnečtina
(c) Hardscarf at nl.wikipedia, CC BY-SA 3.0 Mapa rozšíření jazyka
Rozšíření	Rusko
Počet mluvčích	21 900
Klasifikace	Uralské jazyky Samojedské jazyky Severní samojedské jazyky
Písmo	Cyrilice
Postavení
Regulátor	není stanoven
Úřední jazyk	není úředním
Kódy
ISO 639-1	není
ISO 639-2	není
ISO 639-3	yrk
Ethnologue	yrk
Wikipedie
testovací verze
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Něnečtina spadá do skupiny samojedských jazyků uralské jazykové rodiny. S přibližně 21 900 mluvčími (údaj z roku 2010 dle www.ethnologue.com) je nejrozšířenějším jazykem v podskupině severních samojedských jazyků. Dělí se na dva dialekty - tundrovou (Ненэцяʼ вада) a lesní (Нешаӈ вата) něnečtinu. Lesní něnečtina je na pokraji zániku, tundrovou mluví zhruba 95 % populace Něnců. Něnci byli dříve označováni také jako Jurakové nebo Samojedi/Samodijci. Tato etnická skupina obývá polární končiny severovýchodní Evropy a severozápadní Sibiře, od poloostrova Kanin na Bílém moři až po deltu řeky Jenisej; žijí také na Kolském poloostrově a na ostrovech v Severním ledovém oceánu. Administrativně se toto území rozděluje na Něnecký autonomní okruh v rámci Archangelské oblasti a Jamalo-něnecký autonomní okruh v rámci Ťumeňské oblasti.

Písmo a literatura

Po staletí se zapisovalo piktografickým písmem, což patřilo obecně k rysům kultury severských národů. O ustálení psaného jazyka usilovali především pravoslavní misionáři, ve 30. letech 19. století publikoval první texty náboženského charakteru archimandrita Venjamin Smirnov. Jeden z prvních slabikářů vydal J. Sibircev (1895). Něnecký spisovný jazyk byl ustálen v roce 1932, a to na základě jednoho ze středních dialektů, který využíval latinku. Poté byl vydán slabikář Jadei vada (Nový svět), čítanka, kniha aritmetiky a školní slovníky, vedle toho také pár politických textů a drobných překladů z ruštiny. V roce 1937 se paralelně zavedl přepis do azbuky. Téhož roku Sergej Prokofjev napsal přehled gramatiky. V současné době se vydávají především učebnice, existuje ale i něnecká krásná literatura. Nejznámějšími autory jsou např. Tyko Vylka (1886-1960), Ivan Istomin (1917-1988), Leonid Lapcui (*1932) nebo Vassilij Ledkov (*1933). Jediné něnecky psané noviny – Nyjaryjana Ngyrm (Červený sever) – vychází v Salechardu, hlavním městě Jamalo-něneckého autonomního okruhu.

Moderní Něnecká abeceda:

V abecedě lesního dialektu něneckého jazyka se také používají písmena Ӆ ӆ a Ӭ ӭ.

Něnečtina jako předmět bádání

První, kdo poukázal na příbuzenství finno-ugrických a samojedských jazyků, byl J. von Strahlenberg (1730). Sběrem lingvistického materiálu se dále zabývali D. G. Messerschmidt, J. von Klaproth nebo A. G. Schrenk. V roce 1767 se misionář J. S. Vater rozhodl vytvořit stručnou gramatiku něnečtiny, a to na základě jedné legendy; je zřejmé, že materiál, který si pro práci zvolil, rozhodně nedostačoval. O něco úspěšnější byl M. A. Castrén – vydal první gramatiku samojedských jazyků (Grammatik der samojedischen Sprachen, 1854), následně také slovník (Wörterverzeichnis aus den samojedischen Sprachen, 1855). Na tato díla v roce 1912 navázal T. Lehtisalo. V roce 1930 byl v tehdejším Leningradu založen Institut severských národů (rus. Институт Народов Севера), který se specializuje na menšinová etnika z polárních regionů a Sibiře. V roce 1937 G. Prokofjev napsal stručný přehled gramatiky, zhruba o 30 let později vydala Natal’ja Tereščenko gramatiku poněkud obsáhlejší (1966). Spolu s A. Porerkou také zkompilovala první bilingvní slovník (1948). Sbírku folkloru vydal T. Lehtisalo (1947), etnologii zkoumal L. Homich. V současné době se něnečtinou zabývá Tapani Salminen, působící na univerzitě v Helsinkách.

Gramatický systém něnečtiny

Hlásky

Vokály

Samohlásky se dělí na krátké a dlouhé, rozlišují se také přední a zadní. V tabulkách jsou uvedený včetně ortografického přepisu.

Krátké samohlásky

Dlouhé samohlásky

Konsonanty

Morfologie

Něnečtina je syntetický, převážně aglutinační, ale z části také flektivní jazyk. Má dva hlavní slovní druhy – slovesa a jména (resp. substantiva). Vedle jmen existují i další, vedlejší druhy vykazující některé nominální kategorie – např. osobní zájmena, různé skupiny adverbií a postpozicí. Adjektiva netvoří samostatný slovní druh, ačkoliv mohou mít jisté derivační odchylky a zvláštnosti. To samé platí pro číslovky. Dalším, okrajovým slovním druhem jsou částice, tedy slova neohebná.

Slovesa

U něneckých sloves se určují následující kategorie: způsob, čas, konjugace (subjektivní, objektivní, reflexivní), číslo objektu (při konjugaci objektivní), osoba a číslo subjektu. Existuje i pár neurčitých slovesných tvarů.

Způsob

Něnecké sloveso může mít až 16 způsobů. Jejich druhy si předvedeme u slovesa nú- „to stand; stát“ ve 3. osobě jednotného čísla.

1. indikativ: nú° - (s)he stands; on/a stojí
2. imperativ, mající tři pod-způsoby: hortativ pro 1. os.: 1. sg. núxəd°m - let me stand (lépe by se překládal pl., tedy „stůjme“); imperativ pro 2. os.: núq – stand!; stůj!; optativ pro 3. os.: 3. sg. nú°ya - let him/her stand; ať on/a stojí
3. konjunktiv: núyi - (s)he will stand (request); bude(-li) stát
4. necesitativ: núbcu -(s)he shall stand (demand); měl/a by stát
5. interogativ: núsa - did (s)he stand?; stál/a?
6. imperfektivní probabilitativ: núnaki° - (s)he may stand; mohl/a stát
7. perfektivní probabilitativ: núweki° - (s)he may have stood; mohl/a býval/a stál/a
8. obligativ: núbcaki° - (s)he should stand (expectation); měl/a by býval/a stá/a
9. imperfektivní aproximativ: núnarəxa - (s)he seems to stand; vypadá, že stál/a
10. perfektivní aproximativ: núwerəxa - (s)he seems to have stood; vypadá, že býval/a stál/a
11. aproximativ futura: núw°ntar°xa - (s)he seems to be going to stand; vypadá, že bude stát
12. superprobabilitativ: núwan°ŋkəbya - (s)he probably stands; pravděpodobně stojí
13. hyperprobabilitativ: núr°xawi° - (s)he must have stood; musel/a stát
14. narativ: núwi° - (s)he has stood; stojí, popř. stál/a
15. reputativ: núw°na - (s)he is supposed to stand; má stát
16. desiderativ: núr°wa - (s)he is encouraged to stand; je vybízen/a, aby stál/a

Čas

Uvádí se dvě kategorie času – aorist a préteritum. Aorist, jakožto čas jednodušší, nemá žádné speciální tvoření, préteritum vyžaduje sufix.

Konjugace

Slovesa se rozdělují do čtyř konjugačních skupin:

1. Intranzitivní slovesa mají pouze subjektivní konjugaci.
2. Tranzitivní mohou mít subjektivní i objektivní konjugaci.
3. Reflexivní slovesa mají reflexivní.
4. Tranzitivně-reflexivní mají všechny tři typy.

Konjugační skupiny jsou spojeny se čtyřmi sadami osobních sufixů:

1. pro subjektivní konjugaci,
2. pro objektivní konjugaci, pokud je objekt v singuláru,
3. pro objektivní konjugaci s objektem v plurálu,
4. pro reflexivní konjugaci.

Osoba a číslo

Něnecké sloveso rozlišuje tři čísla (singulár, duál, plurál) a tři osoby. Následující tabulka obsahuje nejběžnější osobní sufixy pro indikativ (a další slovesné způsoby), a to podle konjugačních skupin zmíněných výše.

Jména

Něnecká nominální flexe vyjadřuje číslo, pád, skloňování (absolutní, posesivní, predestinační). U ne-absolutního skloňování se určuje také osoba a číslo vlastníka či predestinátora.

Číslo a pád

Substantivum v něnečtině může mít tři čísla – singulár, duál a plurál. Pádů rozlišuje celkem sedm – gramatické (nominativ, akuzativ, genitiv) a lokální (dativ, lokativ, ablativ, prolativ). Druhá skupina pádu, tj. pády lokální, se neuplatňují u duálu, pády se nahrazují postpozicí.

Syntax

Něnečtina využívá tzv. slovosled řazení slov (subjekt-objekt-sloveso). Objekt bývá většinou v akuzativu, pokud je věta v imperativu, objekt zůstává v nominativu.

Vzorový text

Všeobecná deklarace lidských práv