Německá demokratická republika

Německá demokratická republika
Deutsche Demokratische Republik
← Sovětská okupační zóna Německa1949–1990Spolková republika Německo →
Vlajka státu
vlajka		Státní znak
znak
Hymna Auferstanden aus Ruinen
Motto Proletarier aller Länder, vereinigt Euch!
Geografie
Mapa
Rozloha
108 333 km²
Nejvyšší bod
Fichtelberg (1215 m)
Obyvatelstvo
Počet obyvatel
16 111 000 (1990 odhad)
Národnostní složení
Státní útvar
federativní socialistická republika, vláda jedné strany (1949–1952)
unitární socialistická republika vláda jedné strany (1952–1989)
unitární parlamentní republika (1989–1990)
Vznik
Zánik
Státní útvary a území
Předcházející
Sovětská okupační zóna NěmeckaSovětská okupační zóna Německa
Následující
Spolková republika NěmeckoSpolková republika Německo

Německá demokratická republika (NDR, v německy mluvících zemích i jinde běžně DDR, zkratka pro Deutsche Demokratische Republik, angl. zkratkou GDR), též (nepřesně) zvaná „Východní Německo“, byl středoevropský stát, který existoval mezi lety 1949 až 1990 v období během studené války, kdy byla východní část Německa součástí východního bloku. Obyčejně byl na západě popisovaný jako komunistický stát, ale sám sebe nazýval jako socialistický “dělnický a rolnický stát”[1]. Skládal se z území, které bylo po druhé světové válce obsazeno a spravováno sovětskými silami, tedy sovětské okupační zóny Německa a fakticky i východního sektoru Berlína dle postupimské dohody, na východě ohraničen linií Odra-Nisa. Sovětská zóna obklopovala Západní Berlín, ale nezahrnovala jej; v důsledku toho zůstal Západní Berlín mimo jurisdikci NDR a tvořil v něm nezávislou enklávu.

Německá demokratická republika byla založena v sovětské zóně, zatímco Spolková republika („Západní Německo“) byla složena ze tří západních zón (pův. tzv. Trizónie). Východní Německo bylo satelitním státem Sovětského svazu.[2] Sovětské okupační úřady začaly převádět správní odpovědnost na německé komunistické vůdce v roce 1948 a NDR začala fungovat jako stát 7. října 1949. Sovětské síly však v zemi zůstaly po celou dobu studené války. Až do roku 1989 byla NDR řízena Socialistickou jednotnou stranou (SED), i když další strany byly formální součástí její alianční organizace, Národní fronty.[3] SED zavedla na školách povinnou výuku marxismu-leninismu a ruštiny.[4]

Ekonomika byla centrálně plánována a stále více ve vlastnictví státu[5]. Ceny bydlení, základního zboží a služeb byly stanoveny spíše plánovači ústřední vlády, než aby rostly a klesaly prostřednictvím nabídky a poptávky; a byly silně dotovány. Přes tento fakt a přesto, že NDR musela Sovětskému svazu platit značné válečné reparace, stala se díky své silné průmyslové tradici (šlo o vyspělá území někdejšího Pruska a Saska) nejúspěšnější ekonomikou ve východním bloku.

Významným problémem byla emigrace na Západ – protože mnoho emigrantů byli vzdělaní mladí lidé, stát byl dále ekonomicky oslabován. Vláda opevnila západní hranice a v roce 1961 postavila Berlínskou zeď. Mnoho lidí, kteří se pokusili uprchnout[6][7], bylo zabito pohraniční stráží nebo nástražnými pastmi jako nášlapné miny.[8] Mnoho dalších strávilo velké množství času uvězněním za pokus o útěk.[9][10]

V roce 1989 vedly četné sociální, ekonomické a politické síly v NDR a v zahraničí k pádu berlínské zdi a k vytvoření vlády odhodlané k liberalizaci. Následující rok se konaly svobodné volby[11] a mezinárodní jednání vedla k podpisu smlouvy o konečném urovnání o postavení a hranicích Německa. NDR byla rozpuštěna a Německo bylo 3. října 1990 znovusjednoceno a opět se stalo plně suverénním státem. Několik vůdců NDR, včetně posledního vůdce Egona Krenze, bylo po sloučení stíháno za zločiny spáchané během studené války.

Geograficky Německá demokratická republika hraničila na východě s Polskem, na jihovýchodě s Československem a na západě a jihozápadě se Spolkovou republikou Německo. Ze severu ji omývalo Baltské moře. Interně NDR také hraničila se sovětským sektorem obsazeného Berlína, který byl známý jako východní Berlín a byl de facto jejím hlavním městem. Rovněž hraničila se třemi sektory okupovanými Spojenými státy, Spojeným královstvím a Francií známými jako Západní Berlín. Tři sektory okupované západními národy byly od NDR odděleny berlínskou zdí od jejího dokončení v roce 1961 až do jejího pádu v roce 1989.

Historie

Původ

Mapa věnovaná posunu hranic (a také znázorněním států získávajících nové území), mocnostem ovládající okupační zóny, jejich rozloze, a rozdělení samotného Berlína. Sársko mělo zvláštní autonomní status, těšilo se vyššímu stupni nezávislosti než zbytek francouzské okupační zóny.
První zákoník NDR z 8. října 1949 o složení Prozatímní lidové komory Německé demokratické republiky dne 7. října 1949
(c) Bundesarchiv, Bild 183-19000-3301 / Zühlsdorf / CC-BY-SA 3.0
Vůdci NDR: Prezident Wilhelm Pieck a ministerský předseda Otto Grotewohl, 1949
(c) Bundesarchiv, B 285 Bild-14676 / NeznámýUnknown author / CC-BY-SA 3.0
Sovětské tanky v ulicích Lipska během Východoněmeckého povstání, červen 1953
Berlínská zeď
Bývalá německá hranice mezi Hesenskem (vlevo) a Durynskem (vpravo), foto z roku 2008
(c) Bundesarchiv, Bild 183-1989-1104-437 / Settnik, Bernd / CC-BY-SA 3.0
Demonstrace na Alexanderplatz ve východním Berlíně 4. listopadu 1989

V červnu 1945, po skončení druhé světové války, převzaly čtyři vítězné mocnosti svrchovanou moc v Německu a činnost zahájila Spojenecká kontrolní rada. Téhož měsíce byla vytvořena Sovětská vojenská správa v Německu (Sowjetische Militäradministration in Deutschland - SMAD) jako mocenský orgán v sovětské okupační zóně, o měsíc později byly zřízeny správy SMAD v jednotlivých zemích. V červenci a srpnu 1945 proběhla postupimská konference, kde nejvyšší představitelé spojeneckých velmocí podepsali dohodu obsahující ustanovení o denacifikaci a demilitarizaci Německa a o rozdělení jeho území do čtyř okupačních zón. Na přelomu června a července vznikly v sovětské okupační zóně Komunistická strana, Sociálně demokratická strana, Křesťansko-demokratická unie a Liberálně demokratická strana.

Vznik v roce 1949

V červenci na základě rozkazu SMAD byly vytvořeny německé ústřední správy. Sloužily jako pomocné orgány SMAD v jednotlivých resortech správy a hospodářství. Současně byly považovány za zárodek budoucí německé ústřední vlády. Největší vliv v nich získali komunisté. V září byla v sovětské okupační zóně provedena pozemková reforma, která znamenala převod 2,5 milionu hektarů půdy z vlastnictví 7 tisíc velkostatkářů do půdního fondu. Z něho se potom přidělovalo bezzemkům a malým rolníkům.

V dubnu 1946 došlo ke sloučení Komunistické strany (KPD) a Sociálně demokratické strany (SPD) v sovětské okupační zóně. Jejich spojením vznikla Sjednocená socialistická strana Německa (SED). V září se konaly obecní volby v sovětské okupační zóně, nejvíce hlasů všude získala SED. V říjnu 1946 proběhly volby do krajských a zemských sněmů. Ačkoliv si SED udržela své postavení nejsilnější strany, oproti obecním volbám hlasy spíše ztrácela, zatímco křesťanští a liberální demokraté naopak zaznamenali přírůstek hlasů. Ve stejné době se konaly volby také ve Velkém Berlíně. Jednotná socialistická strana (SED) dosáhla výrazného vítězství. Nově zvolené zemské sněmy ustavily zemské vlády. Mezi jejich ministry měla naprosto nejsilnější zastoupení SED.

V Mnichově se konala konference ministerských předsedů jednotlivých zemí z celého Německa. Po určitém váhání se jí zúčastnili i premiéři zemí sovětského okupační zóny. Jednání však nevedla k žádným konkrétnějším výsledkům. V září 1947 se v Berlíně konal II. Sjezd SED, který jako hlavní úkol strany označil boj za jednotu Německa.

V březnu 1948 sovětský zástupce opustil Spojeneckou kontrolní radu, čímž se studená válka přenesla definitivně i na německé území. V červnu byla v západních okupačních zónách uskutečněna měnová reforma. Na to SSSR reagoval měnovou reformou také ve své zóně a v noci z 23. na 24. června zahájil blokádu Západního Berlína. Za dva dny pak začal fungovat letecký most zásobující izolovanou část města. V září bylo sídlo berlínské městské rady po komunistických demonstracích přeneseno do Západního Berlína. O dva měsíce později shromáždění berlínské SED prohlásilo berlínský magistrát za sesazený a dosadilo magistrát nový, uznaný ze strany SMAD. V prosinci svobodně zvolený magistrát byl nucen přesídlit do Západního Berlína. Nové volby se pak mohly konat pouze tam, SMED je ve svém sektoru zakázal.

V březnu 1949 byla schválena ústava sovětské okupační zóny, později Německé demokratické republiky. V září byla vyhlášena Německá spolková republika, načež 7. října 1949, jako reakce na tento čin, byla vyhlášena se svolením sovětského vedení Německá demokratická republika. Jejím první prezidentem se stal Wilhelm Pieck, předsedou vlády Otto Grotewohl. Současně byla založena Národní fronta demokratického Německa sdružující všechny strany a masové organizace.

V říjnu 1950 se v NDR konaly volby. Byly nesvobodné,[12] obdobně jako v jiných socialistických státech se volila jednotná kandidátka, pro niž podle oficiálních výsledků hlasovalo 12 088 745 oprávněných voličů[13] (99,6 %), hlasů proti a neplatných hlasů bylo 51 187[13], což představovalo 0,4 %. Z voleb vzešla nová vláda a výrazně obměněny byly také vlády zemské. Voliči mohli hlasovat buď pro jednotnou kandidátku, nebo hlasovací lístek, již ale bez jakéhokoliv utajení, přeškrtnout, čehož důsledkem bylo vystavení perzekuce ze strany režimu v podobě ztráty zaměstnání, vyhození ze školy a sledování státní bezpečností (Stasi).[14]

Po smrti J. V. Stalina v roce 1953 a nástupu nové garnitury ve vedení SSSR bylo očekáváno celkové uvolnění. Tužby lidu se však nenaplňovaly a pod počáteční záminkou protestu berlínských dělníků na zvyšování výroby se 16. června 1953 zvedla vlna celostátních demonstrací.[15] Byly to tak silné protesty, že okupační správa musela na demonstranty poslat okupační síly dislokované na území NDR.[16]

Rok 1956 byl pro NDR zlomový, protože v tomto roce byla oficiálně založena Národní lidová armáda NDR (NVA) jako reakce na založení a vstup Bundeswehru do NATO. Na počátku 60. let byla NDR postavena před problém s emigrací přes hlavní město Berlín, jež bylo rozděleno na dvě části - východní a západní. Vedení státu se na nátlak z ostatních socialistických států rozhodlo uzavřít hranice Berlína neproniknutelnou zdí. Američané s postavením Berlínské zdi počítali, ale nepředpokládali tak rychlou akci vedení NDR. Brzy ráno 13. srpna 1961 obsadila Volkspolizei a NVA hranice mezi Západním a východním Berlínem. Důvodem k takovým opatřením bylo zahájení stavby Berlínské zdi, jež měla zastavit migraci obyvatel NDR na západ.

Hospodářské těžkosti socialistického tábora z let 1960 až 1963 vedly k zavedení revoluční Nové ekonomické politiky, která přinesla výrazné pozvednutí životní úrovně. S demokratizací systému v ČSSR v roce 1968 nastala u většiny komunistických stran obava, aby se tyto snahy nerozšířily i do jejich republik. Proto v červenci 1968 poslalo vedení SED a dalších čtyř komunistických stran varovný tzv. Varšavský dopis československému vedení. I přes varování ale změny pokračovaly, a proto bylo rozhodnuto o vojenské intervenci. Vpádu do ČSSR se zúčastnilo pět zemí Varšavské smlouvy, také NDR. Po dvou měsících pobytu se vojska čtyř zemí stáhla zpět na své území, kromě vojska SSSR.

Roku 1971 byl odvolán dosavadní generální tajemník SED Walter Ulbricht pro svůj vysoký věk a obstarožní názory. Na jeho místo nastoupil Erich Honecker.

Jeho vláda v 80. letech se vyznačovala jak hospodářskou, tak i politickou stagnací. Tato stagnace uvrhla NDR do hluboké krize v druhé polovině 80. let, jež vyvrcholila v říjnu 1989. Krizi v NDR se vedení SED neodvážilo řešit, ale ještě odmítalo perestrojku a glasnosť. Toto jednání vyústilo v otevřené masové demonstrace v Lipsku a v Berlíně, které byly násilně potlačeny. Takovéto jednání pobouřilo občany NDR, kteří se následně zúčastnili celostátních demonstrací.

3. října 1990 došlo ke sjednocení se Spolkovou republikou, přičemž byly země obnoveny a Východní Berlín byl sjednocen se Západním Berlínem do jednotné spolkové země. Nedošlo však k obnově historických hranic zemí (viz mapa spolkových zemí v letech 1990–1993).

Politický systém

Palác republiky v roce 1977

Dobová literatura v tehdejším Československu psala o NDR například jako o "demokratickém státu, který je reprezentantem německého lidu, budujícího demokratický, mírumilovný a socialistický stát".[17][18]

Ve východoněmecké politické historii existovala čtyři období.[19] Patřila k nim: léta 1949–61 - budování socialismu; 1961–1970 poté, co Berlínská zeď zamezila útěky, bylo období stability a konsolidace; 1971-85 nese název Honeckerova éra a zažilo užší vazby se západním Německem; a leta 1985–89 - období úpadku a zániku východního Německa.

Organizace

Logo SED: podání ruky mezi komunisty a sociálními demokraty - Wilhelm Pieck a Otto Grotewohl, SED vznikla roku 1946

Vládnoucí politickou stranou ve východním Německu byla Sozialistische Einheitspartei Deutschlands (SED, Sjednocená socialistická strana Německa). Vznikla v roce 1946 Sověty řízenou fúzí Komunistické strany Německa (KPD) a Sociálně demokratické strany Německa (SPD) v sovětské okupační zóně. SED se však rychle transformovala na plnohodnotnou komunistickou stranu, protože více nezávisle smýšlející sociální demokraté byli vytlačeni.[20]

Postupimská dohoda zavázala Sověty k podpoře demokratické formy vlády v Německu, i když chápání demokracie Sověty bylo od Západu radikálně a zcela odlišné. Stejně jako v jiných zemích sovětského bloku byly povoleny nekomunistické politické strany. Nicméně každá politická strana v NDR byla nucena připojit se k Národní frontě demokratického Německa, široké koalici stran a masových politických organizací, včetně:

  • Christlich-Demokratische Union Deutschlands (Křesťanskodemokratická unie, CDU), po znovusjednocení sloučena se západoněmeckou CDU.
  • Demokratische Bauernpartei Deutschlands (Demokratická agrární strana Německa, DBD), po znovusjednocení sloučena se západoněmeckou CDU.
  • Liberal-Demokratische Partei Deutschlands (Liberálně-demokratická strana Německa, LDPD), po znovusjednocení sloučena se západoněmeckou FDP.
  • Nationaldemokratische Partei Deutschlands (Národně-demokratická strana Německa, NDPD), po znovusjednocení sloučena se západoněmeckou FDP.[20]

Členské strany byly v podstatě zcela podřízeny SED a musely přijmout její „vedoucí roli“ jako podmínku existence. Strany však měly zastoupení ve Volkskammeru a dostaly některé posty ve vládě.

Ve Volkskammeru byli také zástupci masových organizací, jako byla Svobodná německá mládež (Freie Deutsche Jugend nebo FDJ) nebo Svobodná německá odborová federace. Existovala také demokratická ženská federace Německa, se sídly ve Volkskammeru.

Administrativní dělení

Správní členění po roce 1952

Od 7. října 1949 do 22. července 1952 formálně federace složená ze 6 zemí (Länder): Berlín, Braniborsko, Durynsko, Meklenbursko, Sasko a Sasko-Anhaltsko. Jejich poválečné územní vymezení odpovídalo přibližně předválečnému německému vymezení středoněmeckých Länder (států) a severoněmeckých Provinzen (pruské provincie). Západní okrajové části dvou provincií, Pomořanska a Dolního Slezska, jejichž zbytek byl dán Polsku, byly v rámci NDR připojeny k Meklenbursku a Sasku. Poválečná německo-polská hranice na linii Odra–Nisa byla vládami NDR a Polské lidové republiky formálně uznána roku 1950, zatímco Spolková republika Německo ji ratifikovala až roku 1970 (do té doby označovala polský zábor jako „území pod polskou správou“).

Postupně docházelo k čím dál silnější centralizaci[21] a zákonem Gesetz über die weitere Demokratisierung des Aufbaus und der Arbeitsweise der staatlichen Organe in den Ländern der Deutschen Demokratischen Republik („Zákon o další demokratizaci struktury a fungování státních orgánů v zemích Německé demokratické republiky“) [22] z 23. července 1952 (který vstoupil okamžitě v platnost) pak jsou na území NDR definitivně odstraněny poslední zbytky federalismu a NDR se stává centralistickým státem. 25. července 1952 se ve všech dosavadních zemích NDR konaly poslední schůze zemských sněmů. Ty měly nyní za úkol odhlasovat zákony stanovující nové rozdělení na kraje a okresy, které již nerespektovaly stávající hranice zemí, až na výjimky historické (ještě z dob Vídeňského kongresu; a v případě tehdejších meklenbursko-braniborských hranic staré řadu staletí).

Tím země na území NDR zanikly a stát byl nově rozčleněn na 14 krajů (Bezirke), které se dále členily na okresy (Landkreise), příp. městské okresy (Stadtkreise).

Východní Berlín se v roce 1961 stal de facto 15. krajem, ale zvláštní právní status si zachoval až do roku 1968, kdy obyvatelé schválili návrh nové ústavy. Přestože Berlín jako celek byl formálně pod správou spojenecké kontrolní rady a západní spojenecké vlády měly diplomatické námitky, NDR fakticky spravovala Východní Berlín jako součást svého území a své hlavní město. To bylo oficiálně uznáváno zeměmi Východního bloku, zatímco západní státy označovaly Východní Berlín pouze jako „sídlo vlády“ NDR.

Správní členění NDR
kraj (Bezirk)rozloha

(km²)

počet obyvatel

(1989)

hustota zalidnění

(obyv. na km²)

počet okresůhlavní městodalší statutární* města
Cottbus8 262884 70010715Chotěbuz
Dresden6 7381 757 40026117DrážďanyZhořelec
Erfurt7 3491 240 40016915ErfurtVýmar
Frankfurt (Oder)7 186713 8009912Frankfurt nad OdrouEisenhüttenstadt, Schwedt
Gera4 004742 00018513Gera
Halle8 7711 776 50020323HalleDesava, Halle-Neustadt
Karl-Marx-Stadt6 0091 859 50030924Saská Kamenice (Karl-Marx-Stadt)Cvikov, Plavno
Leipzig4 9661 360 90027413Lipsko
Magdeburg11 5261 249 50010818Magdeburg
Neubrandenburg10 948620 5005715Neubrandenburg
Potsdam12 5681 123 8008917PostupimBranibor nad Havolou
Rostock7 075916 50013014RostockGreifswald, Stralsund, Wismar
Schwerin8 672595 2006911Zvěřín
Suhl3 856549 4001429Suhl
**Berlin4031 279 2003 17411Východní Berlín

*) města s postavením okresu (Stadtkreise)

**) zvláštní celek s postavením kraje, členěný na „městské kraje“ (Stadtbezirke)

Po sjednocení Německa roku 1990 došlo na území dosavadní NDR k přizpůsobení zemskému zřízení SRN a obnově 6 východoněmeckých zemí, i když ne přesně v jejich předchozích hranicích. Nebyly vytvořeny ani skladebně z dosavadních krajů, nicméně pro přibližnou představu lze říci, že Braniborsko vzniklo zhruba z krajů Frankfurt (Oder), Chotěbuz a Postupim, Durynsko z krajů Erfurt, Gera a Suhl, Meklenbursko-Přední Pomořansko z krajů Neubrandenburg, Rostock a Schwerin, Sasko z krajů Drážďany, Karl-Marx-Stadt (Chemnitz) a Lipsko, a Sasko-Anhaltsko z krajů Halle a Magdeburg. Berlín jako spolková země pak vznikl sloučením Západního a Východního Berlína.

Obyvatelstvo

Úbytek obyvatel na časové ose

Během existence NDR počet obyvatel poklesl z 19 milionů v roce 1948 na 16 milionů v roce 1990; to bylo způsobeno především masovou emigrací obyvatel do Západního Německa – celkem jedna čtvrtina obyvatel uprchla přes západní Berlín předtím, než byla v roce 1961 postavena Berlínská zeď. Posléze NDR trpěla nízkou porodností. To ostře kontrastovalo např. s Polskem, jehož populace se zvýšila z 24 milionů (jen o čtvrtinu více než NDR) v roce 1948 na 38 milionů v roce 1990 (více než dvojnásobek populace NDR).

RokPopulace[23]Živě narozeníÚmrtíPřirozená změnaHrubá míra porodnosti (na 1000 obyv.)Hrubá míra úmrtnosti (na 1000 obyv.)Přirozená změna (na 1000 obyv.)Plodnost
1946188 679413 240-224 56110,222,4-12,21,30
1947247 275358 035-110 76013,119,0-5,91,75
1948243 311289 747-46 43612,715,2-2,51,76
1949274 022253 65820 36414,513,41,12,03
195018 388 000303 866219 58284 28416,511,94,62,35
195118 350 000310 772208 800101 97216,911,45,52,46
195218 300 000306 004221 67684 32816,612,14,52,42
195318 112 000298 933212 62786 30616,411,74,72,40
195418 002 000293 715219 83273 88316,312,24,12,38
195517 832 000293 280214 06679 21516,311,94,42,38
195617 604 000281 282212 69868 58415,812,03,92,30
195717 411 000273 327225 17948 14815,612,92,72,24
195817 312 000271 405221 11350 29215,612,72,92,22
195917 286 000291 980229 89862 08216,913,33,62,37
196017 188 000292 985233 75959 22616,913,53,42,35
196117 079 000300 018222 73978 07917,613,04,62,42
196217 136 000297 982233 99563 98717,413,73,72,42
196317 181 000301 472222 00179 47117,612,94,62,47
196417 004 000291 867226 19165 67617,113,33,82,48
196517 040 000281 058230 25450 80416,513,53,02,48
196617 071 000267 958225 66342 29515,713,22,52,43
196717 090 000252 817227 06825 74914,813,31,52,34
196817 087 000245 143242 4732 67014,314,20,12,30
196917 075 000238 910243 732-4 82214,014,3-0,32,24
197017 068 000236 929240 821-3 89213,914,1-0,22,19
197117 054 000234 870234 953-8313,813,8-0,02,13
197217 011 000200 443234 425-33 98211,713,7-2,01,79
197316 951 000180 336231 960-51 62410,613,7-3,11,58
197416 891 000179 127229 062-49 93510,613,5-2,91,54
197516 820 000181 798240 389-58 59110,814,3-3,51,54
197616 767 000195 483233 733-38 25011,613,9-2,31,64
197716 758 000223 152226 233-3 08113,313,5-0,21,85
197816 751 000232 151232 332-18113,913,9-0,01,90
197916 740 000235 233232 7422 49114,013,90,11,90
198016 740 000245 132238 2546 87814,614,20,41,94
198116 706 000237 543232 2445 29914,213,90,31,85
198216 702 000240 102227 97512 12714,413,70,71,86
198316 701 000233 756222 69511 06114,013,30,71,79
198416 660 000228 135221 1816 95413,613,20,41,74
198516 640 000227 648225 3532 29513,713,50,21,73
198616 640 000222 269223 536-1 26713,413,5-0,11,70
198716 661 000225 959213 87212 08713,612,80,61,74
198816 675 000215 734213 1112 62312,912,80,11,67
198916 434 000198 992205 711-6 78912,012,4-0,41,56
199016 028 000178 476208 110-29 63411,112,9-1,81,51

Největší města

(města nad 100 tisíc obyvatel, podle stavu roku 1988)

Ozbrojené složky

(c) Bundesarchiv, Bild 183-U1007-0009 / Wolfgang Kluge / CC-BY-SA 3.0
Průvod vojsk k 30. výročí založení NDR s protiletadlovými raketami typu S-75 Dvina („SA-2 Guideline“), 1979

Východoněmecká vláda měla kontrolu nad velkým počtem vojenských a polovojenských organizací prostřednictvím různých ministerstev. Hlavním z nich bylo ministerstvo národní obrany. Kvůli blízkosti východního Německa na Západ během studené války (1945–1992) byly jeho vojenské síly jedny z nejvyspělejších z Varšavské smlouvy. Definování toho, co byly vojenské síly a co ne, je sporné.

Nationale Volksarmee

Související informace naleznete také v článku Nationale Volksarmee.

Největší vojenskou organizací ve východním Německu byla Nationale Volksarmee (NVA). Vznikla v roce 1956, když se východní Německo připojilo k Varšavské smlouvě z Kasernierte Volkspolizei a vojenských jednotek pravidelné policie (Volkspolizei). Od svého vzniku ji řídilo Ministerstvo národní obrany. Byla to dobrovolnická síla, dokud nebyla v roce 1962 zavedena osmnáctiměsíční branná povinnost. Důstojníci NATO ji považovali za nejlepší armádu Varšavské smlouvy.[26] NVA se skládala z následujících složek:

Pohraniční jednotky

Pohraniční jednotky východního sektoru byly původně organizovány jako policejní síla Deutsche Grenzpolizei, podobně Bundesgrenzschutz v západním Německu a spadaly pod ministerstvo vnitra. Po remilitarizaci východního Německa v roce 1956 byla Deutsche Grenzpolizei v roce 1961 reorganizována na vojenskou sílu, která byla vytvořena podle vzoru sovětských pohraničních jednotek, a převedena pod ministerstvo národní obrany jako součást Národní lidové armády. V roce 1973 byly od NVA odděleny, ale zůstaly pod stejným ministerstvem. Na vrcholu zde sloužilo přibližně 47 000 mužů.

Volkspolizei

Členové východoněmecké policie (Volkspolizei) při slavnostním otevírání Braniborské brány 22. prosince 1989

Po oddělení NVA od Volkspolizei v roce 1956 si ministerstvo vnitra ponechalo svou vlastní rezervu veřejného pořádku, známou jako Volkspolizei-Bereitschaften (VPB). Tyto jednotky byly, stejně jako Kasernierte Volkspolizei, vybaveny jako motorizovaná pěchota a jejich počet byl mezi 12 000 a 15 000 muži.

Stasi

Související informace naleznete také v článku Stasi.

Ministerstvo státní bezpečnosti (Stasi) zahrnovalo gardový pluk Felixe Dzeržinského, který se zabýval hlavně bezpečností zařízení a bezpečnostními událostmi v civilních šatech[ujasnit]. Byli jedinou částí obávané Stasi, která byla vidět na veřejnosti, a tak byli mezi lidmi velmi nepopulární. Stasi čítala kolem 90 000 mužů, gardový pluk kolem 11 000–12 000 mužů.

Sovětská vojenská okupace

Skupina sovětských ozbrojených sil v Německu (GSSD), která vznikla ze sovětských okupačních sil, měla v NDR průměrně 500 000 důstojníků, vojáků a rodinných příslušníků, což si vyžádalo asi 10 procent území NDR.[27] Jednotky GSSD byly nadřazeny jednotkám NVA a jiným vojenským organizacím. Jejich ústředním úkolem bylo zabezpečit NDR proti Západu. GSSD měla útočnou vyzbroj, včetně jaderných zbraní. Podle studie bylo v případě války plánováno rozsáhlé a preventivní použití taktických jaderných zbraní v Německu od šedesátých let.[28] Dokonce i poté, co se Michail Gorbačov odklonil od agresivních válečných plánů východního bloku v roce 1986, bylo v NDR provedeno masivní použití jaderných zbraní velkého kalibru během cvičení NVA „Stabstraining 1989“.[28]

Zahraniční politika

(c) Bundesarchiv, Bild 183-48550-0036 / CC-BY-SA 3.0
Severovietnamský vůdce Ho Či Min s východoněmeckými pionýry, 1957
(c) Bundesarchiv, Bild 183-Z1014-018 / CC-BY-SA 3.0
José Eduardo dos Santos během návštěvy východního Berlína

Východoněmecký stát propagoval „antiimperialistickou“ linii, která se projevila ve všech jeho médiích a na všech školách.[29] Tato linie následovala Leninovu teorii imperialismu jako nejvyšší a poslední fázi kapitalismu a Dimitrovovu teorii fašismu jako diktatury nejreakčnějších prvků finančního kapitalismu. Lidové reakce na tato opatření byly smíšené a západní média pronikla do země prostřednictvím přeshraničního televizního a rozhlasového vysílání ze západního Německa a z amerického rádia Svobodná Evropa. Disidenti, zejména profesionálové, mnohdy uprchli do západního Německa, což bylo před výstavbou berlínské zdi v roce 1961 poměrně snadné.[30][31]

Podpora socialistických zemí třetího světa

Po získání širšího mezinárodního diplomatického uznání v letech 1972–73 zahájila NDR aktivní spolupráci se socialistickými vládami třetího světa a národními hnutím za osvobození. Zatímco SSSR měl kontrolu nad celkovou strategií a kubánské ozbrojené síly byly zapojeny do skutečného boje (většinou v Angolské lidové republice a socialistické Etiopii), NDR poskytovala odborníky na údržbu vojenského zařízení a školení personálu a dohlížela na vytváření tajných služeb založené na vlastním modelu Stasi.

Už v 60. letech byly navázány kontakty s angolskou MPLA, FRELIMO z Mosambiku a PAIGC v Guineji-Bissau a na Kapverdách. V sedmdesátých letech byla navázána oficiální spolupráce s dalšími samozvanými socialistickými vládami a lidovými republikami: Lidovou republikou Kongo, Jemenskou lidovou demokratickou republikou, Somálskou demokratickou republikou, Libyí a Beninskou lidovou republikou.

První vojenská dohoda byla podepsána v roce 1973 s Konžskou lidovou republikou. V roce 1979 byly podepsány smlouvy o přátelství s Angolou, Mosambikem a Etiopií.

Odhadovalo se, že do Afriky bylo z NDR vysláno celkem 2000–4000 vojenských a bezpečnostních odborníků. Kromě toho zástupci afrických a arabských zemí a osvobozeneckých hnutí absolvovali v NDR vojenská školení.[32]

Konflikt na Blízkém východě

Východní Německo prosazovalo antisionistickou politiku; historik Jeffrey Herf tvrdí, že východní Německo vedlo nevyhlášenou válku s Izraelem. [33] Podle Herfa „byl Blízký východ jedním z klíčových bojišť globální studené války mezi Sovětským svazem a Západem; byl to také region, ve kterém Východní Německo hrálo hlavní roli v antagonismu sovětského bloku vůči Izraeli.“[34] Zatímco východní Německo se považovalo za „antifašistický stát“, Izrael považovalo za „fašistický stát“[35] a silně podporovalo Organizaci pro osvobození Palestiny v ozbrojeném boji proti Izraeli. V roce 1974 vláda NDR uznala OOP jako „výhradního legitimního zástupce palestinského lidu“.[36] OOP deklarovala Palestinský stát 15. listopadu 1988 během první intifády a NDR stát uznalo před znovusjednocením.[37] Poté, co se východní Německo stalo členem OSN, „využilo OSN k tomu, aby vedlo politickou válku proti Izraeli [a bylo nadšeným, významným a energickým členem“ antiizraelské většiny Valného shromáždění.[33]

Ekonomika

Mapa východoněmecké ekonomiky
(c) Bundesarchiv, Bild 183-P0619-306 / Ludwig, Jürgen / CC-BY-SA 3.0
Trabant – jeden ze symbolů NDR a také nejúspěšnější automobil v její historii.

Východoněmecká ekonomika začínala kvůli devastaci způsobené druhou světovou válkou špatně; ztráta mnoha mladých vojáků, narušení obchodu a dopravy, spojenecké bombardovací kampaně, které zdecimovaly města, a reparace vůči SSSR. Rudá armáda demontovala a dopravila do SSSR infrastrukturu a průmyslové závody sovětské okupační zóny. Počátkem padesátých let byly reparace vypláceny za zemědělské a průmyslové výrobky; Dolní Slezsko se svými uhelnými doly a Štětín, důležitý přírodní přístav, byly předány Polsku rozhodnutím Stalina a v souladu s Postupimskou dohodou.

Socialisticky centrálně plánovaná ekonomika Německé demokratické republiky byla podobná ekonomice SSSR. V roce 1950 se NDR připojila k obchodnímu bloku RVHP. V roce 1985 vydělaly kolektivní (státní) podniky 96,7 % čistého národního příjmu. Za účelem zajištění stabilních cen zboží a služeb zaplatil stát 80 % základních dodavatelských nákladů. Odhadovaný příjem z roku 1984 na hlavu činil 9 800 $ (22 600 USD v dolarech z roku 2015). V roce 1976 činil průměrný roční růst HDP přibližně pět procent. Toto učinilo východoněmeckou ekonomiku nejbohatší z celého východního bloku až do znovusjednocení v roce 1990.[38]

Významné východoněmecké exportní položky byly fotoaparáty značky Praktica; automobily značek Trabant, Wartburg a IFA; lovecké pušky, sextanty, psací stroje a náramkové hodinky.

Až do 60. let minulého století trpěli východní Němci nedostatkem základních potravin, jako je cukr a káva. Východní Němci s přáteli nebo příbuznými na Západě (nebo s jakýmkoli přístupem k tvrdé měně) a nezbytným účet v cizí měně ve Staatsbank (státní banka NDR) si mohli prostřednictvím Intershopu dovolit západní produkty a produkty východoněmecké kvality na export. Spotřební zboží bylo k dispozici také poštou od dánské společnosti Jauerfood nebo Genex.

Vláda používala peníze a ceny jako politický nástroj a poskytovala vysoce subvencované ceny pro širokou škálu základního zboží a služeb, což bylo známo jako „druhý platový balíček“.[39] Na úrovni výroby umělé ceny tvořily polosměnný systém a hromadění zdrojů. Spotřebitele to vedlo k nahrazení peněz NDR časem, směnou a tvrdými měnami. Socialistická ekonomika byla stále více závislá na finančních infuzích z půjček v tvrdé měně od západního Německa. Východní Němci mezitím pohlíželi na svou měkkou měnu jako bezcennou vzhledem k německé marce (DM).[40] Ekonomické otázky přetrvávaly na východě Německa i po znovusjednocení. James Hawes ve své knize „Nejkratší historie Německa“ cituje z federálního úřadu politického vzdělávání (23. června 2009):

"Jen v roce 1991 muselo být do východního Německa převedeno 153 miliard marek, aby se zajistily příjmy, podpořily podniky a zlepšila infrastruktura...do roku 1999 činila celková částka 1,634 biliónů marek netto...Částky byly tak velké, že se veřejný dluh v Německu více než zdvojnásobil."[41]

Náboženství

(c) Deutsche Fotothek‎, CC BY-SA 3.0 de
Katolické Lužické Srbky v Budyšíně (1950)
Náboženství v NDR, 1950
VíraProcent
Protestantství
 
85 %
Katolicismus
 
10 %
Nepřidruženi
 
5 %
Náboženství v NDR, 1989
VíraProcent
Protestantství
 
25 %
Katolicismus
 
5 %
Nepřidruženi
 
70 %

Náboženství se stalo v NDR sporným místem, kdy vládní komunisté podporovali státní ateismus, ačkoli někteří lidé zůstali věrní křesťanským komunitám.[42] V roce 1957 státní úřady zřídily Státní sekretariát pro církevní záležitosti (Staatssekretär für Kirchenfragen), který se staral o kontakt vlády s církvemi a náboženskými skupinami; SED zůstala oficiálně ateistickou.[43]

V roce 1950 se 85% obyvatel NDR hlásilo k protestantství, zatímco 10 % jako katolíci. V roce 1961, známý filozof a teolog Paul Tillich prohlásil, že protestantská populace ve východním Německu měla nejobdivuhodnější protestantskou církev, protože komunisté zde nad nimi nemohli získat duchovní vítězství.[44] Do roku 1989 se členství v křesťanských církvích výrazně snížilo. Protestanti tvořili 25 % populace, katolíci 5 %. Podíl lidí, kteří se považovali za nevěřící, vzrostl z 5 % v roce 1950 na 70 % v roce 1989.

Státní ateismus

Když se poprvé komunistická strana dostala k moci, prosazovala slučitelnost křesťanství a marxismu a usilovala o křesťanskou účast na budování socialismu. Zpočátku měla propagace vědeckého ateismu málo oficiální pozornosti. V polovině padesátých let, kdy se studená válka začínala nabírat na obrátkách, se stal ateismus tématem velkého zájmu státu v domácím i zahraničním kontextu. Byly založeny univerzitní katedry a katedry věnované vědeckému ateismu a vznikla k této problematice řada literatury (vědecké i populární). Tato činnost ustoupila na konci 60. let s tím, že začala být kontraproduktivní. Oficiální a vědecká pozornost k ateismu byla obnovena začátkem roku 1973, tentokrát však s větším důrazem na stipendia a na výcvik kádrů než na propagandu. Pozornost věnovaná ateismu ve východním Německu neměla nikdy v úmyslu ohrozit spolupráci, která byla požadována od věřících východních Němců.[45]

Kultura

(c) Bundesarchiv, Bild 183-73973-0001 / CC-BY-SA 3.0
Semperoper, 1960

Východoněmecká kultura byla silně ovlivněna komunistickým myšlením a byla poznamenána pokusem o vymezení sebe sama v opozici vůči Západu, zejména proti Západnímu Německu a Spojeným státům. Kritici východoněmeckého státu tvrdili, že závazek státu vůči komunismu byl prázdným a cynickým nástrojem, machiavellistické povahy, ale toto tvrzení bylo zpochybněno studiemi[zdroj?], které zjistily, že východoněmecké vedení bylo skutečně oddané pokroku vědeckých poznatků, hospodářského rozvoje a sociálního pokroku. Pence a Betts však tvrdí, že většina východních Němců v průběhu času stále více považovala ideály státu za prázdné, ačkoli existovalo také značné množství z nich, kteří považovali svou kulturu za zdravější a autentičtější než mentalitu západního Německa.[46]

Kultura a politika NDR byla omezena tvrdou cenzurou.[47]

Hudba

(c) Bundesarchiv, Bild 183-1989-1201-046 / Waltraud Grubitzsch (geb. Raphael) / CC-BY-SA 3.0
Wolf Biermann 1. prosince 1989 v Lipsku

Jedny z populárních východoněmeckých skupin byly Puhdys a Karat. Jako většina tradičních skupin se objevovaly v populárních časopisech pro mládež jako Neues Leben a Magazin. Mezi další populární rockové skupiny patřiliy Wir, City, Silly a Pankow. Většina z těchto umělců nahrávala pod státním vydavatelstvím AMIGA.

Film

Produkci filmů ve Východním Německu vedla DEFA,[48] Deutsche Film AG, která byla rozdělena do různých místních skupin, například Gruppe Berlin, Gruppe Babelsberg nebo Gruppe Johannisthal, kde místní týmy točily a produkovaly filmy.

Sport

(c) Bundesarchiv, Bild 183-1990-0913-017 / CC-BY-SA 3.0
Východoněmecká fot. reprezentace hraje poslední utkání, proti Belgii - září 1990 (v 5. skupině dále bylo Lucembursko a Západní Německo). Kvalifikační zápas NDR vs. Belgie byl vzhledem k blížícímu se sjednocení s NSR nakonec odehrán pouze symbolicky, jako přátelský.

Východní Německo bylo velmi úspěšné ve sportech jako cyklistika, vzpírání, plavání, gymnastika, atletika, box, bruslení a zimních sportech. Úspěch se přičítá ministru sportu Dr. Manfredu Höppnerovi, které nastoupil koncem 60. let.[49]

Dalším podpůrným důvodem bylo doping, zejména anabolické steroidy, které byly po mnoho let nejvíce detekovanými dopingovými látkami v laboratořích akreditovaných Mezinárodním olympijským výborem.[50][51] Vývoj a implementace státem podporovaného sportovního dopingového programu pomohly východnímu Německu a jeho malé populaci stát se v 70. a 80. letech 20. století světovým lídrem ve sportu a získat velké množství olympijských zlatých medailí, medailí z mistrovství světa a stanovit řadu rekordů.[52][53] Dalším faktorem úspěchu byl systém podpory mládeže v NDR. Učitelé tělocviku ve škole byli vyzváni, aby hledali u dětí ve věku 6 až 10 let určité talenty. Pro starší žáky bylo možné navštěvovat gymnázia se zaměřením na sport (např. plachtění, fotbal nebo plavání). Tato politika byla použita také u talentovaných žáků s ohledem na hudbu nebo matematiku.

NDR je v diskusi o dopingových skandálech označována jako „Německá dopingová republika“.[zdroj?]

Televize a rádio

Červená představuje ty části NDR, kde nemohly být přijímány rozhlasové nebo televizní signály ze západního Německa i Západního Berlína.

Televize a rádio byly ve východním Německu státem řízené podniky; oficiální rozhlasovou organizací byla od roku 1952 do znovusjednocení Rundfunk der DDR. Organizace sídlila na Funkhaus Nalepastraße ve východním Berlíně. Deutscher Fernsehfunk (DFF), od roku 1972 do roku 1990 známá jako Fernsehen der DDR nebo DDR-FS, byla od roku 1952 státním televizním vysílačem. Příjem západního vysílání byl také rozšířený.[54]

Ostalgie

Související informace naleznete také v článku Ostalgie.
Stánek v Berlíně s východoněmeckými předměty i těmi s komunistickou tematikou.

Mnoho východních Němců zpočátku považovalo rozpuštění NDR za pozitivní.[55] Tato reakce však brzy zkysla.[56] Západní Němci často jednali jako by „vyhráli“ a východní Němci sjednocení „prohráli“, což mnoho východních Němců (Ossis) vedlo k odporu k západním Němcům (Wessis).[57] V roce 2004 Ascher Barnstone napsal: „Východní Němci nesnášejí bohatství Západních Němců; Západní Němci vidí ve východních Němcích líné oportunisty, kteří chtějí něco za nic. Východní Němci shledávají západní Němce („Wessis “) jako arogantní a ctižádostivé a západní Němci si myslí, že ti východní („Ossis“) jsou líní a k ničemu.“[58]

Sjednocení a následná federální politika přivedly mnohé východní Němce k vážným ekonomickým problémům, které před sjednocením neexistovaly. Nezaměstnanost a bezdomovectví, které byly během komunistické éry minimální, rostly a rychle se rozšířily; toto, stejně jako uzavření bezpočtu továren a dalších pracovišť na východě, podporovalo rostoucí pocit, že východní Němci byli federální vládou ignorováni nebo opomíjeni.

Navíc mnoho východoněmeckých žen považovalo západ za přitažlivější, region opustily a nikdy se nevrátily a zanechaly za sebou podtřídu špatně vzdělaných a nezaměstnaných mužů.[59]

Tyto a další důsledky sjednocení vedly spoustu východních Němců k tomu, aby na sebe začali silněji pohlížet jako na „východní“ Němce než obecně na „Němce“. U mnoha bývalých občanů NDR to vyvolalo touhu po některých aspektech bývalého východního Německa, jako je plná zaměstnanost a další vnímané výhody východoněmeckého státu, nazývané „Ostalgie“ (spojení slov Ost „východ“ a Nostalgie). Jsou líčeny i ve filmu Wolfganga Beckera Good Bye, Lenin!

Východoněmečtí politici

Cedule upozorňující na hranici mezi NDR a ČSSR.

Seznam nejvyšších představitelů NDR (1949–1990)

Č.JménoFunkceNástup do úřaduOpuštění úřaduStrana
1.Wilhelm Pieckstátní prezident11. října 19497. září 1960SED
2.Walter Ulbrichtpředseda státní rady & generální tajemník komunistické strany12. září 19601. srpna 1973SED
3.Willi Stophpředseda státní rady3. října 197329. října 1976SED
4.Erich Honeckerpředseda státní rady & generální tajemník komunistické strany29. října 197624. října 1989SED
5.Egon Krenzpředseda státní rady & generální tajemník komunistické strany24. října 19896. prosince 1989SED
6.Manfred Gerlachpředseda státní rady6. prosince 19895. dubna 1990CDU
7.Sabine Bergmannová-Pohlováprezidentka lidového shromáždění5. dubna 19902. října 1990CDU

Galerie generálních tajemníků SED

  • Walter Ulbricht (1950 – 1971)
    (c) Bundesarchiv, Bild 183-08618-0005 / Sturm, Horst / CC-BY-SA 3.0
    Walter Ulbricht (1950 – 1971)
  • Erich Honecker (1971 – říjen 1989)
    (c) Bundesarchiv, Bild 183-1987-1023-036 / Mittelstädt, Rainer / CC-BY-SA 3.0
    Erich Honecker (1971 – říjen 1989)
  • Egon Krenz (říjen - prosinec 1989)
    (c) Bundesarchiv, Bild 183-1989-1018-037 / CC-BY-SA 3.0
    Egon Krenz (říjen - prosinec 1989)

Odkazy

Reference

  1. ↑ Patrick Major, Jonathan Osmond, The Workers' and Peasants' State: Communism and Society in East Germany Under Ulbricht 1945–71, Manchester University Press, 2002, ISBN 9780719062896
  2. ↑ Karl Dietrich Erdmann, Jürgen Kocka, Wolfgang J. Mommsen, Agnes Blänsdorf. Towards a Global Community of Historians: the International Historical Congresses and the International Committee of Historical Sciences 1898–2000. Berghahn Books, 2005, pp. 314. ("However the collapse of the Soviet empire, associated with the disintegration of the Soviet satellite regimes in East-Central Europe, including the German Democratic Republic, brought about a dramatic change of agenda.")
  3. ↑ Thousands rally in East Germany. Eugene Register-Guard. 29 October 1989, s. 5A. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ GRIX, Jonathan; COOKE, Paul. East German Distinctiveness in a Unified Germany. [s.l.]: [s.n.], 2003. ISBN 978-1902459172. S. 17. (anglicky) 
  5. ↑ Peter E. Quint. The Imperfect Union: Constitutional Structures of German Unification. Princeton University Press, 2012, pp. 125–126.
  6. ↑ Google News. Sarasota Herald-Tribune [online]. [cit. 2019-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Google News. Toledo Blade [online]. [cit. 2019-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Google News. The Victoria Advocate [online]. [cit. 2019-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Victimized East Germans seek redress. St. Petersburg Times. 11 September 1990. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ More Than 1,100 Berlin Wall Victims. Deutsche Welle. 9 August 2005. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 October 2017. (anglicky) 
  11. ↑ Geoffrey Pridham, Tatu Vanhanen. Democratization in Eastern Europe Routledge, 1994. ISBN 0-415-11063-7 pp. 135
  12. ↑ http://is.muni.cz/th/143753/fss_b/bakalarska_prace-konecna_verze.txt
  13. ↑ a b Prescott Evening Courier, Prescot, Arizona, Monday, October 16 1950, zdroj AP, zobrazeno na Google newspapers, přístup: 25.12.2013
  14. ↑ SEBESTYEN, Victor. Revolution 1989: The Fall of the Soviet Empire. New York: Pantheon Books Dostupné online. ISBN 0-375-42532-2. (angličtina) 
  15. ↑ Zpráva Peter Bruhn (očitý svědek)
  16. ↑ BBC: Berliner recalls East German uprising
  17. ↑ Zeměpis světadílů. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1970. Kapitola Německá demokratická republika, s. 38. 
  18. ↑ Země světa (1): Evropa, SSSR, Asie. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1987. 
  19. ↑ David P. Conradt, The German Polity (2008) p. 20
  20. ↑ a b Eric D. Weitz, Creating German Communism, 1890–1990: From Popular Protests to Socialist State. Princeton, NJ: Princeton University Press, 1997
  21. ↑ Archivovaná kopie. www.sachsen.de [online]. [cit. 2007-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-29. 
  22. ↑ http://www.documentarchiv.de/ddr/1952/aufloesung-laender_ges.html
  23. ↑ Current population. Federal Statistical Office [online]. [cit. 2023-05-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ Leipzig, Germany Population 1950-2019 [online]. [cit. 2019-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 September 2019. (anglicky) 
  25. ↑ Dresden, Germany Population 1950-2019 [online]. [cit. 2019-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 September 2019. (anglicky) 
  26. ↑ TRAINOR, Bernard E. East German Military: Warsaw Pact's Finest. The New York Times. 8 November 1988. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 August 2018. (anglicky) 
  27. ↑ Ilko-Sascha Kowalczuk: Die 101 wichtigsten Fragen – DDR. C.H. Beck, München 2009, Frage 33.
  28. ↑ a b Hans Rühle und Michael Rühle: Der Warschaupakt plante den nuklearen Überfall auf Westeuropa, in: Neue Zürcher Zeitung vom 13. September 2008, S. 9. Die Autoren Hans und Michael Rühle (NZZ Online) sind der ehemalige Chef des Planungsstabes im Bonner Verteidigungsministerium und der Leiter des Planungsstabes der politischen Abteilung der NATO in Brüssel.
  29. ↑ Mark Allinson, Politics and Popular Opinion in East Germany 1945–1968 (2000) ch 1
  30. ↑ SCHNOOR, Rainer. The United States and Germany in the Era of the Cold War, 1945-1990: A Handbook. [s.l.]: [s.n.] Kapitola The Good and the Bad America: Perceptions of the United States in the GDR, s. 618–26. (anglicky) 
  31. ↑ Thomas Adam. Germany and the Americas: Culture, Politics, and History; a Multidisciplinary Encyclopedia. [s.l.]: ABC-CLIO, 2005. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 May 2016. ISBN 9781851096282. S. 1067. (anglicky) 
  32. ↑ RUBINSTEIN, Alvin Z. Moscow's Third World Strategy. [s.l.]: [s.n.], 16 July 1990. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 December 2019. ISBN 0691023328. S. 184. (anglicky) 
  33. ↑ a b HERF, Jeffrey. Undeclared Wars with Israel: East Germany and the West German Far Left, 1967–1989. [s.l.]: Cambridge University Press, 2016. ISBN 9781107089860. (anglicky) 
  34. ↑ HERF, Jeffrey. 'At War with Israel': East Germany's Key Role in Soviet Policy in the Middle East. Journal of Cold War Studies. 2014, s. 129–163. DOI 10.1162/JCWS_a_00450. (anglicky) 
  35. ↑ LAQUEUR, Walter. The Road to Jerusalem: The Origins of the Arab-Israeli Conflict, 1967. [s.l.]: Macmillan, 1968. Dostupné online. ISBN 978-0025683600. S. 215. (anglicky) 
  36. ↑ Israel's struggle in the UN
  37. ↑ The GDR and the PLO: East Germany's Palestine Policy [online]. [cit. 2020-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 5 May 2018. (anglicky) 
  38. ↑ Business America. (27 February 1989). German Democratic Republic: long history of sustained economic growth continues; 1989 may be an advantageous year to consider this market – Business Outlook Abroad: Current Reports from the Foreign Service.. Business America. 1989. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 November 2007. (anglicky) 
  39. ↑ Boroch, Wilfried (1996), "Social policy as an institutional transformation problem", Transition Economies, Volume 31, Number 3, pp. 139-146.
  40. ↑ Jonathan R. Zatlin, The Currency of Socialism: Money and Political Culture in East Germany (2007)
  41. ↑ The shortest history of Germany, James Hawes (2018), federal office of political education [23rd June 2009]
  42. ↑ Mary Fulbrook, "The Limits Of Totalitarianism: God, State and Society in the GDR," Transactions of the Royal Historical Society, Jan 1957, Vol. 7 Issue 1, pp 25–52
  43. ↑ DE SILVA, Brendan. East Germany: Continuity and Change. Redakce Cooke Paul. Amsterdam: Rodopi B.V., 2000. (German Monitor). Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 June 2016. ISBN 9789042005792. Kapitola The Protestant Church and the East German State: an organisational perspective, s. 104–105. (anglicky) 
  44. ↑ Paul Tillich. Christianity and the Encounter of the World Religions (New York: Columbia University Press, 1963), p. 20.
  45. ↑ Fulbrook, "The Limits Of Totalitarianism: God, State and Society in the GDR"
  46. ↑ Pence and Betts, Socialist modern: East German everyday culture and politics. page 37 for Maaz, 58.
  47. ↑ The Secret of East German Censorship — Who's Watching Who? [online]. [cit. 2017-12-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 December 2017. (anglicky) 
  48. ↑ DEFA – Stiftung – Home [online]. Defa-stiftung.de [cit. 2010-03-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 April 2008. (anglicky) 
  49. ↑ HELMSTAEDT, Karin. East German Doping Trial. The Globe and Mail. Berlin: 19 July 2000. Dostupné online [cit. 5 September 2019]. (anglicky) 
  50. ↑ Hartgens and Kuipers (2004), p. 515
  51. ↑ Kicman AT; GOWER DB. Anabolic steroids in sport: biochemical, clinical and analytical perspectives. Annals of Clinical Biochemistry. July 2003, s. 321–56. Dostupné v archivu pořízeném dne 29 June 2012. DOI 10.1258/000456303766476977. PMID 12880534. (anglicky) 
  52. ↑ Sources:
    • TAGILABUE, John. Political Pressure Dismantles East German Sports Machine. The New York Times. 12 February 1991. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 November 2018. (anglicky) 
    • JANOFSKY, Michael. OLYMPICS; Coaches Concede That Steroids Fueled East Germany's Success in Swimming. The New York Times. 3 December 1991. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 November 2018. (anglicky) 
    • KIRSCHBAUM, Erik. East German Dope Still Leaves Tracks [online]. 15 September 2000 [cit. 2008-05-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 June 2008. (anglicky) 
    • UNGERLEIDER, Steven. Faust's Gold : Inside the East German doping machine. 1st. vyd. [s.l.]: Thomas Dunne Books/St. Martin's Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-312-26977-3. (anglicky) 
    • Sports Doping Statistics Reach Plateau in Germany [online]. Deutsche Welle, 26 February 2003 [cit. 2018-10-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 October 2018. (anglicky) 
    • LONGMAN, Jere. DRUG TESTING; East German Steroids' Toll: 'They Killed Heidi'. The New York Times. 26 January 2004. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 October 2018. (anglicky) 
  53. ↑ Sources:
    • HARDING, Luke. Forgotten victims of East German doping take their battle to court. The Guardian. Berlin: 31 October 2005. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 December 2016. (anglicky) 
    • JACKSON, Guy. Doping for glory in East Germany. The Unesco Courier. September 2006. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 June 2008. (anglicky) 
    • Ex-East German athletes compensated for doping [online]. Frankfurt, Germany: ESPN, 13 December 2006 [cit. 2018-10-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 October 2018. (anglicky) 
    • Associated Press. East German doping victims to get compensation [online]. CBC, 13 December 2006 [cit. 2018-10-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 October 2018. (anglicky) 
    • Germany completes $4.1M payout to doping victims. USA Today. 2007. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 October 2018. (anglicky) 
  54. ↑ COOKE, Paul. Representing East Germany Since Unification: From Colonization to Nostalgia. [s.l.]: [s.n.], August 2005. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 March 2015. ISBN 9781845201890. S. 146. (anglicky) 
  55. ↑ Martin Blum, "Remaking the East German Past: 'Ostalgie,' Identity, and Material Culture," Journal of Popular Culture, Winter 2000, Vol. 34 Issue 3, pp. 229–54.
  56. ↑ NAUGHTON, Leonie. That Was the Wild East: Film Culture, Unification, and the "New" Germany. [s.l.]: U. of Michigan Press, 2002. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 May 2016. ISBN 978-0472088881. S. 14. (anglicky) 
  57. ↑ BICKFORD, Andrew. Fallen Elites: The Military Other in Post-Unification Germany. [s.l.]: Stanford U.P., 2011. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 April 2016. ISBN 9780804773966. S. 10. (anglicky) 
  58. ↑ BARNSTON, Ascher. The Transparent State: Architecture and Politics in Postwar Germany. [s.l.]: Psychology Press, 2005. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 May 2016. ISBN 9780203799888. S. 92. (anglicky) 
  59. ↑ CONNOLLY. Educated women leave east German men behind. The Guardian. 2007. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 November 2018. (anglicky) 

Literatura

  • Nefjodov V. V. SED a kultura NDR. Historická monografie. Hradec Králové, 2009.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the USSR (1936-1955).svg
this is the flag of the Soviet Union in 1936. It was later replaced by File:Flag of the Soviet Union (1955-1980).svg.
DDR economy-en.svg
Economic activity in the German Democratic Republic, August 1990.
Bundesarchiv Bild 175-14676, Leipzig, Reichsgericht, russischer Panzer.jpg
(c) Bundesarchiv, B 285 Bild-14676 / NeznámýUnknown author / CC-BY-SA 3.0
Pro dokumentární účely německý Spolkový archiv často ponechal původní popisky obrázků, které mohou být chybné, neobjektivní, zastaralé nebo politicky extrémní.
Leipzig, um den 17. Juni 1953
Bundesarchiv Bild 183-1989-1104-437, Berlin, Demonstration am 4. November.jpg
(c) Bundesarchiv, Bild 183-1989-1104-437 / Settnik, Bernd / CC-BY-SA 3.0
Pro dokumentární účely německý Spolkový archiv často ponechal původní popisky obrázků, které mohou být chybné, neobjektivní, zastaralé nebo politicky extrémní.
ADN-ZB/Settnik/4.11.89/Berlin: Demonstration/ Hunderttausende Bürger beteiligten sich an einer Demonstration, zu der Berliner Kunst- und Kulturschaffende ins Zentrum der Hauptstadt eingeladen hatten. Der Zug wurde von einer Fülle von Transparenten, Schildern und Spruchbändern beherrscht.
Bundesarchiv Bild 183-1989-1201-046, Wolf Biermann Konzert in Leipzig.jpg
(c) Bundesarchiv, Bild 183-1989-1201-046 / Waltraud Grubitzsch (geb. Raphael) / CC-BY-SA 3.0
Pro dokumentární účely německý Spolkový archiv často ponechal původní popisky obrázků, které mohou být chybné, neobjektivní, zastaralé nebo politicky extrémní.
ADN-ZB / Grubitzsch / 1.12.89 / Leipzig: Biermann-Konzert Der Liedermacher, der nach jahrelangen Auftrittsverboten 1976 während einer BRD-Tournee ausgebürgert worden war, trat zum erstenmal wieder in der DDR auf. In der Messehalle 2 wurde er von den etwa 5.000 Besuchern mit einem Beifallsorkan empfangen. (siehe auch 47N)
Bundesarchiv Bild 183-Z1014-018, Berlin, Staatsoberhaupt Angolas an der Grenze.jpg
(c) Bundesarchiv, Bild 183-Z1014-018 / CC-BY-SA 3.0
Pro dokumentární účely německý Spolkový archiv často ponechal původní popisky obrázků, které mohou být chybné, neobjektivní, zastaralé nebo politicky extrémní.
Berlin, Staatsoberhaupt Angolas an der Grenze

ADN-ZB/14.10.81/Berlin/Staatsbesuch/Das Staatsoberhaupt Angolas, Jose Eduardo dos Santos (5.v.l.), besuchte in Begleitung von Wolfgang Rauchfuß die Staatsgrenze der DDR zu Westberlin am Brandenburger Tor, wo Generalleutnant Karl-Heinz Drews (2.v.r.) die Grüße aller Angehörigen der Grenztruppen der DDR überbrachte.

Abgebildete Personen:

  • Santos, Jose Eduardo dos: Präsident, Präsident der Partei der Arbeit, Angola
  • Rauchfuß, Wolfgang: stellvertretender Ministerratsvorsitzender, Minister für Materialwirtschaft, DDR
  • Drews, Karl-Heinz: Generalleutnant der Grenztruppen, Stadtkommandant Berlin, DDR
Tal der Ahnungslosen.png
Ungefähre Gebiete in der DDR ohne West-Fernsehen
Bundesarchiv Bild 183-08618-0005, Berlin, 2. Volkskammersitzung, Bildung DDR-Regierung.jpg
(c) Bundesarchiv, Bild 183-08618-0005 / Sturm, Horst / CC-BY-SA 3.0
Pro dokumentární účely německý Spolkový archiv často ponechal původní popisky obrázků, které mohou být chybné, neobjektivní, zastaralé nebo politicky extrémní.
Illus Sturm Kno-Be. 15.11.1950 Neue Regierung der Deutschen Demokratischen Republik gebildet. Am 15.11.1950 trat die Volkskammer zu ihrer 2. Plenarsitzung zusammen. Auf der Tagesordnung stand die Erklärung des Ministerpräsidenten über die Bildung und das Programm der Regierung der DDR.UBz: Stellvertretender Ministerpräsident Walter Ulbricht. Leihweise Illus Berlin W8 Wegen Hamann 6.6.1969 Hg Gesperrt
Bundesarchiv Bild 183-1987-1023-036, Berlin, 750-Jahr-Feier, Staatsakt, Rede Honecker.jpg
(c) Bundesarchiv, Bild 183-1987-1023-036 / Mittelstädt, Rainer / CC-BY-SA 3.0
Pro dokumentární účely německý Spolkový archiv často ponechal původní popisky obrázků, které mohou být chybné, neobjektivní, zastaralé nebo politicky extrémní.
ADN-ZB Mittelstädt 23.10.87 Berlin: Jubiläum-Staatsakt. Mit einem Staatsakt der Deutschen Demokratischen Republik im Palast der Republik fanden die Feierlichkeiten zum 750jährigen Jubiläum Berlins ihren Höhepunkt. Der Generalsekretär des ZK der SED und Vorsitzende des Staatsrates der DDR, Erich Honecker, bei seiner Festansprache.
Staatgrenze DDR-Tschechoslowakei.jpg
Autor: Arthur Diebold, Licence: CC BY-SA 4.0
Im Wald verottendes Schild mit DDR-Wappen und der Inschrift:
  • Halt Staatsgrenze! Passieren verboten!
Bundesarchiv Bild 183-1989-1018-037, Egon Krenz.jpg
(c) Bundesarchiv, Bild 183-1989-1018-037 / CC-BY-SA 3.0
Pro dokumentární účely německý Spolkový archiv často ponechal původní popisky obrázků, které mohou být chybné, neobjektivní, zastaralé nebo politicky extrémní.
Egon Krenz

ADN-ZB/Mittelstädt/18.10.1989/Berlin: Treffen/ Unter dem turnusmäßigen Vorsitz der SED trat im Haus des Nationalrates der Zentrale Demokratische Block der Parteien und Massenorganisationen zusammen. Der Generalsekretär des ZK der SED, Egon Krenz, informierte die Teilnehmer über die Ergebnisse der Tagung des ZK der SED.

Abgebildete Personen:

  • Krenz, Egon: Vorsitzender der FDJ, Generalsekretär des ZK der SED, Staatsratsvorsitzender, DDR
Bev DDR mit histor Ereignissen.png
Autor: W like wiki, Licence: CC BY-SA 4.0
Bevölkerungsentwicklung in der DDR, graphisch und mit Bevölkerungzahlen
Erstes Gesetzblatt der DDR vom 8. Oktober 1949 über die Konstituierung derProvisorischen Volkskammer der Deutschen Demokratischen Republik am 7. Oktober 1949.jpg
Erstes Gesetzblatt der DDR vom 8. Oktober 1949 über die Konstituierung derProvisorischen Volkskammer der Deutschen Demokratischen Republik am 7. Oktober 1949
Map-Germany-1947.svg
Autor: 52 Pickup, Licence: CC BY-SA 2.5
Okupační zóny v Německu v roce 1947. Území na východ od linie Odra-Nisa anektované Polskem je zobrazené bílou barvou podobně jako protektorát Sársko. Berlín je několikanárodní oblast uvnitř sovětské zóny.
SED Logo.svg
Logo of the Socialist Unity Party of Germany
Fotothek df roe-neg 0006005 028 Sorbinnen.jpg
(c) Deutsche Fotothek‎, CC BY-SA 3.0 de
Original image description from the Deutsche Fotothek
Sorbinnen
Palast der Republik DDR 1977.jpg
Autor: Istvan [3], Licence: CC BY-SA 3.0
The Palace of the Republic in East Germany (GDR/Berlin) in 1977. The Palace was built on the ground of the former Berlin City Palace. Demolition was completed in 2009.
Mauer axb01.jpg
(c) Axb, CC BY-SA 3.0
Crossing point of Berlin S-Bahn from West to East Berlin at Liesenstrasse-Gartenstrasse junction, 1980
Volkspolizei at the official opening of the Brandenburg Gate.jpg
Police personnel (NCOs and enlisted men) of the East German Volkspolizei wait for the official opening of the Brandenburg Gate december 22nd 1989.
(Original text "East German guards wait for the official opening of the Brandenburg Gate" and the title is wrong: These are not officers of the border guards (Grenztruppen der DDR), but the support and rapid reaction units of the police (Bereitschaftspolizei der Volkspolizei). These were used as additional support for special events.)
DDR Verwaltungsbezirke farbig.svg
Autor: Algos, Licence: CC BY-SA 4.0
Administration regions of the former German Democratic Republic.
Bundesarchiv Bild 183-1990-0913-017, Abschied der DDR-Nationalmannschaft.jpg
(c) Bundesarchiv, Bild 183-1990-0913-017 / CC-BY-SA 3.0
Pro dokumentární účely německý Spolkový archiv často ponechal původní popisky obrázků, které mohou být chybné, neobjektivní, zastaralé nebo politicky extrémní.
Abschied der DDR-Nationalmannschaft

Mit einem überraschenden 2:0 (0:0)-Sieg gegen den WM-Teilnehmer Belgien verabschiedete sich die DDR-Nationalmannschaft im Vanden-Stock-Stadion Anderlecht für immer von der internationalen Szene. Vor rund 10.000 war im 293. und gleichzeitig letzten Länderspiel der Ex-Dresdner und Mannschaftskapitän Matthias Sammer (3.v.l.) der Schütze beider Tore.

Abgebildete Personen:

Innerdeutsche Grenze beim Grenzmuseum Schifflersgrund - Flucht v. Heinz-Josef Große.jpg
(c) Heinz-Josef Lücking, CC BY-SA 3.0 de

The picture shows the "Inner-German Border" between the States of Thuringia (right) and Hesse (left). A preserved part of the former border will serve as the grounds for the border museum of Schifflersgrund (near Sooden-Allendorf). The border here includes SM-70 mines (mounted on the single-breasted metal lattice fence), a bare strip of ground. The actual border is above the slope along the guardrails.

The white cross on the slope marks the location where the 34-year-old worker Heinz-Josef Große was shot for attempting to defect ("republic-fleeing") on 29 March 1982. Große was a civilian who had worked on the border. During a gap in the border patrols, Große drove to a place where he could position the shovel of his backhoe loader over the fence. He climbed the arm, jumped over the fence and tried to climb the hill to the border. Observation towers noted his escape. Following warning shots, he was shot fatally in the back. The funeral occurred in his home municipality of Thalwenden. His obituary was censored of any possible information about the location or cause of his death.
Bundesarchiv Bild 183-19000-3301, Berlin, DDR-Gründung, Wahl Pieck, Grotewohl.jpg
(c) Bundesarchiv, Bild 183-19000-3301 / Zühlsdorf / CC-BY-SA 3.0
Pro dokumentární účely německý Spolkový archiv často ponechal původní popisky obrázků, které mohou být chybné, neobjektivní, zastaralé nebo politicky extrémní.
Zentralbild/Zühlsdorf

Gründung der Deutschen Demokratischen Republik am 7.10.1949
Im Gebäude der DWK (Deutsche Wirtschafts Kommission) in Berlin Leipziger Straße wählten am 11. Oktober 1949 die Provisorische Länderkammer und die Provisorische Volkskammer einstimmig Wilhelm Pieck zum Staatspräsidenten der Deutschen Demokratischen Republik.

UBz: Staatspräsident Wilhelm Pieck (l.) und Ministerpräsident Otto Grotewohl.
East Germany 1956-1990.svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
Map of East Germany (German Democratic Republic) as it was from 1949-1990. Surrounding countries accurate from 1957-1990.
Bundesarchiv Bild 183-P0619-306, Trabant 601.jpg
(c) Bundesarchiv, Bild 183-P0619-306 / Ludwig, Jürgen / CC-BY-SA 3.0
Pro dokumentární účely německý Spolkový archiv často ponechal původní popisky obrázků, které mohou být chybné, neobjektivní, zastaralé nebo politicky extrémní.
ADN-ZB/Ludwig, 19.6.1975

Autotypen:
"Trabant 601" Er ist der Nachfolger des "Trabant 500". Die Karosseriebekleidung ist aus Duroplast.

Hersteller: VEB Sachsenring-Automobilwerke Zwickau. 600 ccm, 26 DIN-PS, der Wagen hat sich im Inland und im soz. Ausland einen würdigen Platz im PKW-Angebot erobert.
Ostalgie.jpg
A booth selling East German memorabilia. This was taken with my camera by me, and, in keeping with my status as an information hippie, I release all rights to this photo.
Bundesarchiv Bild 183-48550-0036, Besuch Ho Chi Minhs bei Pionieren, bei Berlin.jpg
(c) Bundesarchiv, Bild 183-48550-0036 / CC-BY-SA 3.0
Pro dokumentární účely německý Spolkový archiv často ponechal původní popisky obrázků, které mohou být chybné, neobjektivní, zastaralé nebo politicky extrémní.
Besuch Ho Chi Minhs bei Pionieren, bei Berlin

Zentralbild/Sturm 28.7.1957

Ho Chi Minh besuchte LPG. MTS und Kinderferienlager.

Der zu einem Staatsbesuch in der Deutschen Demokratischen Republik weilende Präsident der Demokratischen Republik Vietnam, Ho Chi Minh, besuchte mit seiner Begleitung am 28.7.1957 die Landwirtschaftliche Produktionsgenossenschaft "Erster Mai" in Tempelfelde (Kreis Bernau), die Maschinen-Traktoren-Station in Werneuchen bei Bernau und das Pionierzeltlager "Helmuth Just" am Wukensee bei Biesenthal.

UBZ.: Ein Rundgang mit Präsident Ho Chi Minh (Mitte) durch das Pionierzeltlager.
Bundesarchiv Bild 183-73973-0001, Dresden, Semper-Oper.jpg
(c) Bundesarchiv, Bild 183-73973-0001 / CC-BY-SA 3.0
Pro dokumentární účely německý Spolkový archiv často ponechal původní popisky obrázků, které mohou být chybné, neobjektivní, zastaralé nebo politicky extrémní.
Dresden, Semper-Oper Zentralbild Wegewitz Wz 14.6.60 Blick auf das Gebäude der Dresdner Oper
Bundesarchiv Bild 183-U1007-0009, Berlin, 30. Jahrestag DDR-Gründung, Parade.jpg
(c) Bundesarchiv, Bild 183-U1007-0009 / Wolfgang Kluge / CC-BY-SA 3.0
Pro dokumentární účely německý Spolkový archiv často ponechal původní popisky obrázků, které mohou být chybné, neobjektivní, zastaralé nebo politicky extrémní.
ADN-ZB / Kluge / 7.10.1979 / Berlin: Ehrenparade

Eine Ehrenparade der NVA zum 30. Jahrestag der DDR war am 7.10.79 in Berlin beeindruckender Auftakt des Jubiläumstages.

Unser Foto zeigt eine Formation Fla-Raketen der Luftverteidigung vor der Ehrentribüne.