NGC 2237

NGC 2237
Emisní mlhovina NGC 2237 Rozeta (H-Alpha + RGB)
Emisní mlhovina NGC 2237 Rozeta (H-Alpha + RGB)
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typemisní mlhovina
ObjevitelLewis Swift[1]
Datum objevu1871[1]
Rektascenze06h 30m 36,1s[2]
Deklinace+04°58′50,6″[2]
SouhvězdíJednorožec (lat. Mon)
Zdánlivá magnituda (V)9
Úhlová velikost90' × 90'[1]
Vzdálenost5 200 ly[3]
Fyzikální charakteristiky
Poloměr65 ly
Označení v katalozích
New General CatalogueNGC 2237
Jiná označeníSh2-275,[1] Caldwell 49
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NGC 2237 (také známá jako Rozeta nebo Caldwell 49) je velká emisní mlhovinasouhvězdí Jednorožce vzdálená přibližně 5 200 světelných let. Mlhovina má tvar koule (na pohled je kulatá) a je tvořena HII oblastí, která se nachází na okraji obřího molekulárního mračna v Mléčné dráze směrem k souhvězdí Jednorožce. Otevřená hvězdokupa NGC 2244 (Caldwell 50) je s mlhovinou úzce spojena, protože její hvězdy vznikly z hmoty mlhoviny.

Jednotlivé části mlhoviny mají následující označení v katalogu NGC:[1]

  • NGC 2237 - západní polovina mlhoviny, také označení celé mlhoviny
  • NGC 2238 - HII oblast v západní polovině mlhoviny
  • NGC 2239 - otevřená hvězdokupa uprostřed mlhoviny znovuobjevená Johnem Herschelem a zapsaná do katalogu v roce 1830
  • NGC 2244 (NGC 2239) - otevřená hvězdokupa uprostřed mlhoviny objevená Johnem Flamsteedem v roce 1690
  • NGC 2246 - světlý chomáč ve východní polovině mlhoviny

Záření z mladých hvězd budí atomy v mlhovině, které následně vydávají typické záření, jak můžeme vidět na snímcích mlhoviny. Hmotnost mlhoviny se odhaduje na přibližně 10 000 hmotností Slunce.

Průzkum mlhoviny pomocí rentgenové observatoře Chandra odhalil přítomnost mnoha nově vzniklých hvězd v opticky viditelné části mlhoviny a také v přilehlém molekulárním mračnu. Celkem se v tomto hvězdotvorném souboru nachází přibližně 2 500 mladých hvězd, včetně hmotných hvězd spektrální třídy O, které mají označení HD 46223 a HD 46150 a jsou hlavní příčinou nafukování ionizované bubliny.[4][5]

Většina probíhající hvězdotvorné činnosti se nachází v hustém molekulárním mračnu v jihovýchodní části bubliny.[6]

Mezi hvězdami v bublině bylo pozorováno i rozptýlené rentgenové záření, které se připisuje velmi horkému plazmatu s teplotami v rozsahu od 1 do 10 milionů Kelvinů.[7] To je mnohem větší teplota, než jakou má plazma v HII oblasti (10 000 K), a je asi způsobena větry ohřátými rázovou vlnou z masivních hvězd třídy O.

Pozorování

Poloha NGC 2237 v souhvězdí Jednorožce

Hvězdokupa uprostřed mlhoviny je viditelná i v triedru a docela dobře viditelná v malém dalekohledu, zatímco vizuální pozorování samotné mlhoviny je mnohem obtížnější a vyžaduje dalekohled s malým zvětšením. Důležitou podmínkou k jejímu spatření je tmavá obloha bez světelného znečištění. Pozorování mlhoviny velmi usnadní UHC nebo OIII filtr. Mlhovinu lze dokonce spatřit pouze přes UHC filtr držený před okem.[8] Zachycení mlhoviny fotograficky je mnohem jednodušší a je to jediný způsob, jak zaznamenat její červený odstín, který není vizuálně pozorovatelný.

Galerie obrázků

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku NGC 2237 na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e The NGC/IC Project: Results for NGC 2237 [online]. [cit. 2016-03-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-28. (anglicky) 
  2. a b SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 2237 [online]. [cit. 2016-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Phelps, Randy L.; Ybarra, Jason E. A Parsec-Scale Outflow in the Rosette Molecular Cloud?. S. 845–849. Astrophysical Journal [online]. July 2005 [cit. 2016-03-24]. Roč. 627, čís. 2, s. 845–849. Dostupné online. DOI:10.1086/430431. Bibcode:2005ApJ...627..845P. (anglicky) 
  4. KUHN, M. A.; GETMAN, K. V.; FEIGELSON, E. D. The Spatial Structure of Young Stellar Clusters. II. Total Young Stellar Populations. S. 60. Astrophysical Journal [online]. March 2015 [cit. 2016-03-24]. Roč. 802, čís. 1, s. 60. Dostupné online. arXiv:1501.05300. DOI:10.1088/0004-637X/802/1/60. Bibcode:2015ApJ...802...60K. (anglicky) 
  5. WANG, J., et al. A CHANDRA STUDY OF THE ROSETTE STAR-FORMING COMPLEX. I. THE STELLAR POPULATION AND STRUCTURE OF THE YOUNG OPEN CLUSTER NGC 2244. S. 464–490. Astrophysical Journal [online]. March 2008 [cit. 2016-03-24]. Roč. 675, čís. 1, s. 464–490. Dostupné online. arXiv:0711.2024. DOI:10.1086/526406. Bibcode:2008ApJ...675..464W. (anglicky) 
  6. YBARRA, J. E., et al. THE PROGRESSION OF STAR FORMATION IN THE ROSETTE MOLECULAR CLOUD. S. 140. Astrophysical Journal [online]. June 2013 [cit. 2016-03-24]. Roč. 769, čís. 2, s. 140. Dostupné online. arXiv:1303.1226. DOI:10.1088/0004-637X/769/2/140. Bibcode:2013ApJ...769..140Y. (anglicky) 
  7. TOWNSLEY, L. K., et al. S. 874–905. Astrophysical Journal [online]. June 2003 [cit. 2016-03-24]. Roč. 593, čís. 2, s. 874–905. Dostupné online. arXiv:astro-ph/0305133. DOI:10.1086/376692. Bibcode:2003ApJ...593..874T. (anglicky) 
  8. Dave Knisely. Filter Performance Comparisons For Some Common Nebulae [online]. [cit. 2016-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Redrosedust wright f2000.jpg
A close up view of the Rosette Nebula. The red color comes from Hydrogen.
The Rosette Nebula (Caldwell 49).jpg
Autor: Rawastrodata, Licence: CC BY-SA 3.0
This image of the rosette nebula was taken on 12/23/2012. I used an Nikon D300, Orion 8" Newtonian, and a Baader UHC nebula filter. http://en.wikipedia.org/wiki/Rosette_Nebula
Rosette-nebula-09-01-2005.jpeg
Autor: Oliver Stein, Licence: CC-BY-SA-3.0

The Rosette Nebula (also known as NGC 2237) is a large, circular H II region located near one end of a giant molecular cloud in the Monoceros constellation. Photographed at La Palma, Roque de los Muchachos (Degollada de los Franceses). Photo taken the following equipement:

  • Camera/Telecope: Pentax SDHF 500 6.7/500 on GP/DX, tracing ST4 at 600mm (Sonnar 4/300 with 2x tele converter)
  • Exposure: 45 min
  • Film: Kodak E200 35mm (Push to 600 ASA)
  • Scanner: Scan service
  • Processing: Removed vignetting, colour and contrast correction.
  • additional remark: faintest object visible at 6.5 mag
NebulosaRosettamap.png
Autor: Roberto Mura, Licence: CC BY-SA 3.0
Rosette Nebula
Rosette nebula s.jpg
Rosette nebula. Original text: (from en.wikipedia) These images are released into the public domain for private use or for use in the promotion of the IPHAS survey. If any image or images are redisplayed or reproduced, please accompany the image or images with the following acknowledgement: "Image based on data obtained as part of the INT Photometric H-Alpha Survey of the Northern Galactic Plane, prepared by Nick Wright, University College London, on behalf of the IPHAS Collaboration".

Description: This image of the Rosette Nebula (NGC 2237) is thought to be the most-detailed ever produced. Compiled from data taken from IPHAS, the Isaac Newton Telescope Photometric Hydrogen-Alpha Survey of the Northern Galactic Plane, the image spans four square degrees, about twenty times the size of the full moon. Resolution is 1 arcsecond per pixel, and North is up, east is left.

Technical information: Telescope: 2.5-m Isaac Newton Telescope.
Instrument: Wide Field Camera.
Detector: EEV.

Filters and exposure times: Hα, R.
Rosette X-ray and Optical.jpg
Dec +04° 55' 57.00"

Constellation Monoceros Observation Date 4 pointings on 5-6 Jan 2001, 1 Jan 2004, 9 Feb 2007 Observation Time 50 hours (2 days 2 hours) Obs. ID 1874-1877, 3750, 8454 Instrument ACIS References Wang et al, 2010 ApJ 716:474-489

Color Code Optical (Purple, Orange, Green, Blue); X-ray (Red)
NGC 2244 Rosette Nebula.jpg
Autor: Andreas Fink, Licence: CC BY-SA 3.0
Picture of the Star Cluster NGC 2244 and the surrounding Rosette Nebula

Telescope: 800mm F4 GSO Newton
Imager: Modified Canon EOS 550D (IR Block removed)
3 RGB Frames stacked with 800 secs each
Postprocessing with PixInsight / Photoshop

Imaged on 2012-11-12

Location: 61381 Friedrichsdorf / Germany