NGC 2261

NGC 2261
Reflexní mlhovina NGC 2261 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu. Autor: HST/NASA/JPL.
Reflexní mlhovina NGC 2261 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu. Autor: HST/NASA/JPL.
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typreflexní mlhovina
ObjevitelWilliam Herschel[1]
Datum objevu1783[1]
Rektascenze06h 39m 09,95s[2]
Deklinace+08°44′09,7″[2]
SouhvězdíJednorožec (lat. Mon)
Zdánlivá magnituda (V)9
Úhlová velikost2' × 1'[1]
Vzdálenost2 600 ly[2]
Označení v katalozích
New General CatalogueNGC 2261
Katalog LyndsovéLBN 203.74+01.20 a LBN 920
Jiná označeníLBN 920, R Mon,[1] Caldwell 46
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NGC 2261 (také známá jako Hubbleova proměnná mlhovina nebo Caldwell 46) je proměnná reflexní mlhovinasouhvězdí Jednorožce vzdálená přibližně 2 500 světelných let. Objevil ji britský astronom William Herschel v roce 1783. Je osvětlována hvězdou R Monocerotis, která je skryta za mlhovinou, takže není přímo vidět.

Pozorování

Poloha NGC 2261 v souhvězdí Jednorožce

Na obloze se nachází v severní části souhvězdí u hranice se souhvězdím Blíženců, 7,5° jižně od hvězdy Alhena (γ Gem) s magnitudou 1,9. 1° severovýchodně se nachází hvězdokupa NGC 2264 (hvězdokupa Vánoční stromeček a Kuželová mlhovina).

Mlhovina má tvar trojúhelníku, na jehož vrcholu je proměnná hvězda R Monocerotis s magnitudou 10. K pozorování mlhoviny je zapotřebí alespoň malý hvězdářský dalekohled, protože má opravdu malý rozměr. Nejznámější vlastností této mlhoviny je její proměnná jasnost, která kolísá v průběhu několika měsíců.

Vlastnosti

Pro amatérské astronomy je mlhovina zajímavá zejména díky své proměnnosti. Jedním z vysvětlení její proměnnosti je, že hustá mračna prachu blízko R Mon pravidelně stíní světlo této hvězdy.[3] Tuto proměnnost objevil v polovině 20. století americký astronom Carl Otto Lampland na základě fotografických snímků pořízených v průběhu několika let. Toto kolísání se neshoduje s periodou proměnnosti centrální hvězdy R Monocerotis, navíc mlhovina mění svou jasnost jen v určité části. Z toho Lampland usoudil, že existuje jiná otáčející se temná mlhovina, která mlhovinu zakrývá, když se dostane před mlhovinu z našeho úhlu pohledu. V roce 1959 George Howard Herbig zjistil, že centrální hvězda je ve skutečnosti malou a jasnou mlhovinou trojúhelníkového tvaru, která uvnitř skrývá právě vzniklou hvězdu. Byl to první z mnoha podobných později objevených objektů. Předpokládá se, že takový útvar mohl před čtyřmi miliardami let obklopovat i Slunce během tvorby planet.

Centrální hvězda mlhoviny je ve skutečnosti dvojhvězdou, jejíž jasnější složka je přibližně 10x větší než Slunce. Kvůli husté mlhovině ovšem není viditelná v oblasti viditelného světla, nýbrž pouze v infračerveném spektru. Systém je pravděpodobně tvořen dvěma hvězdami typu T Tauri, které se vytvořily před 300 tisíci let.

Proměnnost mlhoviny může být také způsobena vlákny plynu, která jsou z protoplanetárního disku vyháněna a tvoří dvojitý kužel, který sleduje siločáry magnetického pole hvězdy, a tím způsobují pozorované změny.

NGC 2261 použil Edwin Hubble jako první světlo pro Haleův dalekohled na palomarské observatoři dne 26. 1. 1949,[4] 21 let po začátku příprav na výstavbu observatoře (1928). Edwin Hubble tuto mlhovinu studoval již dříve na observatořích Yerkes a Mount Wilson.[4]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku NGC 2261 na španělské Wikipedii.

  1. a b c d The NGC/IC Project: Results for NGC 2261 [online]. [cit. 2016-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-28. (anglicky) 
  2. a b c SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 2261 [online]. [cit. 2016-09-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Arny, T. T.; Bechis, K. P. A model for the cometary nebula NGC 2261. S. 455–459. Astrophysical Journal [online]. December 1978 [cit. 2016-09-09]. Roč. 226, čís. 1, s. 455–459. Dostupné online. DOI 10.1086/156627. Bibcode 1978ApJ...226..455A. (anglicky) 
  4. a b 365 Days of Astronomy - January 26: 60th Anniversary of Hale Telescope "First Light" [online]. 2009-01-26 [cit. 2016-03-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce