NGC 2360
| NGC 2360 | |
|---|---|
 Otevřená hvězdokupa NGC 2360 zobrazená v programu Stellarium. Credit: Roberto Mura | |
| Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0) | |
| Typ | otevřená hvězdokupa |
| Objevitel | Caroline Herschel[1] |
| Datum objevu | 1783[1] |
| Rektascenze | 07h 17m 43s[2] |
| Deklinace | -15°38′30″[2] |
| Souhvězdí | Velký pes (lat. CMa) |
| Zdánlivá magnituda (V) | 7,2[2] |
| Úhlová velikost | 12'[1] |
| Vzdálenost | 6 155 ly (1887 pc)[2] |
| Metalicita [Fe/H] | −0,03 |
| Označení v katalozích | |
| New General Catalogue | NGC 2360 |
| Jiná označení | Caroline's Cluster,[2] OCl 589, Cr 134, Mel 64,[1] Caldwell 58 |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
NGC 2360 (také známá jako Caldwell 58) je otevřená hvězdokupa v souhvězdí Velkého psa vzdálená přibližně 6 200 světelných let. Objevila ji Caroline Herschel, sestra britského astronoma Williama Herschela, 26 února 1783[3] a připsala k ní poznámku: "nádherná kupa pěkně zhuštěných hvězd skoro půl stupně v průměru."[4] Její záznam zůstal zapomenut až do roku 1786, kdy hvězdokupu zapsal Herschel do svého katalogu 1000 hvězdokup a mlhovin a potvrdil Caroline jako objevitelku.[3]
Pozorování
Na obloze se nachází 3,5 stupně východně od hvězdy γ CMa, méně než 1 stupeň severozápadně od zákrytové proměnné dvojhvězdy R Canis Majoris a 20' východně od nesouvisející hvězdy HD 56405 s magnitudou 5,5.[5] 5 stupňů směrem na východ se nachází hvězdokupa Messier 47 a ještě o stupeň a půl dále Messier 46. Je viditelná i triedrem, ale až středně velký amatérský astronomický dalekohled ukáže několik desítek slabších hvězd seřazených do dlouhých řetězců.[6]
Vlastnosti
Americký astronom Olin J. Eggen při svém výzkumu hvězdokupy v roce 1968 zjistil, že nejjasnější hvězda 9. magnitudy (HD 56847) na okraji hvězdokupy se na ni pouze náhodně promítá a není jejím členem. Našel také jednoho nebo možná dva modré opozdilce,[7] tedy neočekávaně horké a zářivé hvězdy, které se zdají být mladší než okolní hvězdy a pravděpodobně vznikly nasáváním hmoty z okolních hvězd.[8] V současné době jsou již známi čtyři.[9]
Rozborem hmotnosti nejmenších hvězd, které dospěly do stádia červených obrů, tedy hvězd o hmotnosti 1,8 až 1,9 hmotností Slunce, odhadli švýcarští astronomové Jean-Claude Mermilliod a Michel Mayor stáří hvězdokupy na 2,2 miliardy let.[10]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku NGC 2360 na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d The NGC/IC Project: Results for NGC 2360 [online]. [cit. 2016-04-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-28. (anglicky)
- ↑ a b c d e SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 2360 [online]. [cit. 2016-04-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b HOSKIN, Michael. Caroline Herschel as observer. S. 373–406. Journal for the History of Astronomy [online]. Listopad 2005 [cit. 2016-04-06]. Roč. 36, čís. 4, s. 373–406. Dostupné online. Bibcode 2005JHA....36..373H. (anglicky)
- ↑ Stephen James O'Meara. The Caldwell Objects. [s.l.]: Cambridge University Press, 2002. ISBN 978-0-521-82796-6. S. 231–233.
- ↑ STREICHER, Magda. Caroline Herschel’s Deepsky Discoveries: Deepsky Delights [online]. The Astronomical Society of Southern Africa, duben 2006 [cit. 2016-04-06]. S. 234–36. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Michal Kodriš. Průvodce hvězdnou oblohou: Velký pes [online]. [cit. 2016-04-06]. Dostupné online.
- ↑ Eggen, Olin J. The Intermediate-Age Cluster NGC 2360. S. 83–87. Astrophysical Journal [online]. [cit. 2016-04-06]. Roč. 152, s. 83–87. Dostupné online. DOI 10.1086/149526. Bibcode 1968ApJ...152...83E. (anglicky)
- ↑ FELLMAN, Megan. Astronomers Explain 'Blue Stragglers' [online]. Northwestern University, Evanston, Illinois, 2011-10-17 [cit. 2016-04-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-21. (anglicky)
- ↑ Ahumada, J. A.; Lapasset, E. New catalogue of blue stragglers in open clusters. S. 789–797. Astronomy and Astrophysics [online]. Únor 2007 [cit. 2016-04-06]. Roč. 463, čís. 2, s. 789–797. Dostupné online. DOI 10.1051/0004-6361:20054590. Bibcode 2007A&A...463..789A. (anglicky)
- ↑ Mermilliod, Jean-Claude; Mayor, Michel. Red Giants in Open Clusters. III - Binarity and Stellar Evolution in Five Intermediate-age Clusters: NGC 2360, 2423, 5822, 6811, and IC 4756. S. 61–72. Astronomy and Astrophysics [online]. Říjen 1990 [cit. 2016-04-06]. Roč. 273, čís. 1, s. 61–72. Dostupné online. Bibcode 1990A&A...237...61M. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu NGC 2360 na Wikimedia Commons - Simbad – NGC 2360
- Atlas of the Universe: seznam otevřených hvězdokup
Média použitá na této stránce