NGC 2867

NGC 2867
Planetární mlhovina NGC 2867 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu. Autor: Howard Bond (ST ScI)/NASA/ESA.
Planetární mlhovina NGC 2867 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu. Autor: Howard Bond (ST ScI)/NASA/ESA.
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typplanetární mlhovina
ObjevitelJohn Herschel[1]
Datum objevu1834[1]
Rektascenze09h 21m 25,34s[2]
Deklinace-58°18′40,69″[2]
SouhvězdíLodní kýl (lat. Car)
Zdánlivá magnituda (V)9,7[1]
Úhlová velikost12"[1]
Vzdálenost7 300 ly[2]
Fyzikální charakteristiky
Poloměr0,34[3] ly
Označení v katalozích
New General CatalogueNGC 2867
IRASIRAS 09200-5805
Jiná označeníPK278-5.1,[1] Caldwell 90
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NGC 2867 (také známá jako Caldwell 90) je planetární mlhovina v souhvězdí Lodního kýlu. Objevil ji anglický astronom John Herschel 1. dubna 1834. Nejprve si myslel, že se jedná o novou planetu, ale tuto možnost nakonec zavrhl, protože s časem vůbec neměnila svou polohu.[4][5] Stáří mlhoviny se odhaduje na méně než 2 750 let. Na obloze se nachází 1 stupeň severovýchodně od hvězdy Aspidiske (ι Carinae).

Centrální hvězda je Wolfova–Rayetova hvězda[4] s povrchovou teplotou kolem 145 000 K.[6] Ultrafialové spektrum mlhoviny získané pomocí kosmické observatoře International Ultraviolet Explorer je jedno z nejsložitějších, které známe. Je velmi rozptýlené a bylo v něm rozpoznáno více než 80 znaků. U objevených čar OVIII se předpokládá, že k svému vzniku potřebují korónu nebo hvězdný vítr, ale nebyl zde nalezen příslušný profil P Cygni, který je typický svou rozšiřující se plynnou obálkou nebo silným hvězdným větrem.[7]

Související články

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku NGC 2867 na španělské Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e The NGC/IC Project: Results for NGC 2867 [online]. [cit. 2016-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-28. (anglicky) 
  2. ↑ a b c SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 2867 [online]. [cit. 2016-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Meatheringham, Stephen J.; Wood, P. R.; Faulkner, D. J. A study of some southern planetary nebulae. S. 862–874. Astrophysical Journal [online]. Listopad 1988 [cit. 2016-05-09]. Roč. 334, s. 862–874. Dostupné online. DOI 10.1086/166882. Bibcode 1988ApJ...334..862M. (anglicky) 
  4. ↑ a b NGC 2867. The internet Encyclopedia of Science [online]. [cit. 2016-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Planetary Nebulae Observers. Blackskies. Neat Southern Planetaries 13 [online]. [cit. 2016-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  6. ↑ Kaler, J. B.; Jacoby, G. H. Central Star Temperatures of Optically Thick Planetary Nebulae and a Distance-Independent Test of Dredge-Up Theory. S. 871–880. The Astrophysical Journal [online]. Říjen 1989 [cit. 2016-05-09]. Roč. 345, s. 871–880. Dostupné online. DOI 10.1086/167957. Bibcode 1989ApJ...345..871K. (anglicky) 
  7. ↑ Feibelman, W.A. The Complex IUE Spectrum of the “O VI Sequence” Planetary Nebula NGC 2867. S. 263–267. The Astrophysical Journal Supplement Series [online]. Únor 1998 [cit. 2016-05-09]. Roč. 114, čís. 2, s. 263–267. Dostupné online. DOI 10.1086/313073. Bibcode 1998ApJS..114..263F. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce