NGC 4755

NGC 4755
Otevřená hvězdokupa NGC 4755 na snímku z dalekohledu o průměru 2,2 m na observatoři La Silla. Autor: ESO.
Otevřená hvězdokupa NGC 4755 na snímku z dalekohledu o průměru 2,2 m na observatoři La Silla. Autor: ESO.
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typotevřená hvězdokupa
ObjevitelNicolas-Louis de Lacaille[1]
Datum objevu1751[1]
Rektascenze12h 53m 39s[2]
Deklinace-60°21′42″[2]
SouhvězdíJižní kříž (lat. Cru)
Zdánlivá magnituda (V)4,2[1]
Úhlová velikost10'[1]
Vzdálenost6 400 ly
(1 968 pc)[3][2]
Označení v katalozích
New General CatalogueNGC 4755
Caldwellův katalogC 1250-600
Jiná označeníOCl 892, Cr 264, Mel 114,[1] Caldwell 94
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NGC 4755 (také známá jako Jewel Box Cluster (Klenotnice) nebo Caldwell 94) je jasná otevřená hvězdokupa v souhvězdí Jižního kříže vzdálená přibližně 6 400 světelných let. Objevil ji francouzský astronom abbé Nicolas-Louis de Lacaille v roce 1751.[1]

Pozorování

Poloha NGC 4755 v souhvězdí Jižního kříže

NGC 4755 je považována za jeden z nejhezčích objektů na jižní obloze.[4] Nachází se ve východní části souhvězdí, 1 stupeň jihovýchodně od hvězdy s magnitudou 1,25 Mimosa (β Cru) a 1 stupeň severně od okraje mlhoviny Uhelný pytel. Hvězdokupa je viditelná pouhým okem jako mlhavá skvrna 4. magnitudy.[5] Při pohledu triedrem a malým nebo velkým amatérským astronomickým dalekohledem je působivá. Tři v řadě ležící hvězdy uprostřed hvězdokupy bývají někdy kvůli jejich barvám nazývány "semafor".[6]

Kvůli její velké jižní deklinaci není hvězdokupa vůbec pozorovatelná v mnoha obydlených oblastech severní polokoule, jako je Evropa a téměř celá severní Amerika; v obydlených oblastech jižní polokoule je naopak cirkumpolární.[7] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze jižní polokoule je od února do srpna.

Historie pozorování

NGC 4755 nalezl a popsal Nicolas-Louis de Lacaille 25. března 1752[8] během astrometrického pozorování na mysu Dobré naděje, když v letech 1751 až 1752 pracoval na katalogu jižních hvězd Cœlum Australe Stelliferum. Pozoroval ji malým dalekohledem o průměru půl palce (12 mm) při zvětšení 8x a popsal ji jako "pět až šest hvězd mezi dvěma hvězdami 6. magnitudy."[9] Byl tak prvním pozorovatelem, který ji popsal jako hvězdokupu.[9][10] Později ji znovu pozoroval James Dunlop a po něm John Herschel, díky kterému dostala označení Klenotnice. Při svém pozorování ji totiž popsal takto: "hvězdokupa, ačkoli není ani velká ani bohatá, je velice třpytivá a krásná, když se pozoruje dalekohledem dostatečného průměru, který zřetelně ukáže rozdílnost barev jejích hvězd, jež jí dávají vzhled nádherného kousku přepychového klenotu."[9]

V letech 1834 až 1838 Herschel zaznamenal polohu 100 hvězd v této hvězdokupě.[11]

Vlastnosti

Hvězdokupa patří se svým odhadovaným stářím 14 milionů let mezi nejmladší známé otevřené hvězdokupy. Nachází se ve vzdálenosti kolem 6 400 světelných let[2] a její celková magnituda je 4,2. Obsahuje kolem 100 hvězd, z nichž ty nejjasnější jsou veleobři a některé z nich patří mezi nejjasnější hvězdy v Galaxii.[11]

Výpočet její vzdálenosti ztěžuje mlhovina Uhelný pytel, která na obloze leží blízko ní, ale fyzicky se nachází v menší vzdálenosti, a část jejího světla zakrývá.[12]

Významní členové

Nejjasnějším členem hvězdokupy je hvězda DS Crucis (HD 111613, HR 4876), která se nachází 15' západně od středu hvězdokupy, ovšem možná leží v popředí a s hvězdokupou nesouvisí. Je to proměnná hvězda typu Alfa Cygni, veleobr spektrální třídy B9,5 s magnitudou 5,72.[13]

Hlavní část hvězdokupy je ohraničena jasnými hvězdami, které vytváří asterismus ve tvaru písmene "A".[10] Horní špičku asterismu tvoří hvězda HD 111904 (HR 4887, HIP 62894), veleobr spektrální třídy B9 a možná proměnná hvězda. Je to nejjasnější hvězda asterismu s magnitudou 5,77.

Příčku asterismu A tvoří 4 hvězdy v přímce, z nichž tři jsou součástí "semaforu". Od jihu je to hvězda BU Crucis, zákrytová proměnná dvojhvězda, veleobr spektrální třídy B2 s magnitudou 6,92. Vedle ní je BV Crucis, proměnná hvězda typu Beta Cephei, obr třídy B0,5 s magnitudou 8,66. Další v řadě je DU Crucis, červený veleobr třídy M2, který nepravidelně mění svou jasnost v rozsahu 7,1 až 7,6. Čtvrtou hvězdou v řadě je CC Crucis, rotační eliptická proměnná hvězda, obr třídy B2 s magnitudou 7,83.

Každou nohu písmene A v asterismu tvoří modrý veleobr. HD 111990 (HIP 62953) má magnitudu 6,77 a je třídy B1/2. Hvězda κ Crucis má magnitudu 5,98, je třídy B3[10] a někdy podle ní bývá označována celá hvězdokupa jako Kappa Crucis Cluster (hvězdokupa Kappa Crucis).[2]

Galerie obrázků

  • Snímek okolí hvězdokupy Klenotnice z přehlídky Digitized Sky Survey 2.

  • Širokoúhlý snímek hvězdokupy Klenotnice (NGC 4755).

  • Podrobný snímek části hvězdokupy Klenotnice z Hubbleova vesmírného dalekohledu.

  • Hvězdokupa Klenotnice v perspektivě na několika výřezech.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku NGC 4755 na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f The NGC/IC Project: Results for NGC 4755 [online]. [cit. 2016-05-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-28. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 4755 [online]. [cit. 2016-05-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ KALTCHEVA, N.; GOLEV, V.; MORAN, K. Massive Stellar Content of the Galactic Supershell GSH 305+01-24. Astronomy & Astrophysics [online]. Únor 2014 [cit. 2016-05-16]. Roč. 562, s. A69. Dostupné online. arXiv:1312.5592v1. DOI:10.1051/0004-6361/201321454. Bibcode:2014A&A...562A..69K. (anglicky) 
  4. ↑ KALER, James B. Stars and their spectra: an introduction to the spectral sequence. [s.l.]: University of Cambridge, 1989. Dostupné online. ISBN 978-0-521-58570-5. S. 13. 
  5. ↑ RIDPATH, Ian; TIRION, Wil. Stars and Planets. [s.l.]: [s.n.], 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-691-13556-4. S. 134. 
  6. ↑ INGLIS, Mike. Astronomy of the Milky Way: The observer's guide to the southern Milky Way. [s.l.]: Springer, 2004. Dostupné online. ISBN 1-85233-709-5. S. 78–79. 
  7. ↑ Deklinace 60° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 30° od jižního nebeského pólu. Jižně od 30° jižní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 30° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  8. ↑ SEDS NGC Catalog Online: Results for NGC 4755 [online]. [cit. 2016-05-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b c SLOTEGRAAF, Auke. Deep Sky Observer's Companion: NGC 4755 [online]. [cit. 2016-05-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ a b c JAMES, Andrew. History of the Jewel Box Part One : 1752-1834 [online]. Southern Astronomical Delights, 2016-04-22 [cit. 2016-05-16]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b THACKERAY, A. D. The Kappa Crucis Cluster. Monthly Notes of the Astronomical Society of South Africa [online]. 1949 [cit. 2016-05-16]. Roč. 8, s. 30. Dostupné online. Bibcode:1949MNSSA...8...30T. (anglicky) 
  12. ↑ CONSOLMAGNO, Guy; Davis, Dan. Turn left at Orion: a hundred night sky objects to see in a small telescope. Cambridge, United Kingdom: University of Cambridge, 2005. Dostupné online. ISBN 0-521-78190-6. S. 189. 
  13. ↑ KHARCHENKO, N. V.; PISKUNOV, A. E.; RÖSER, S., et al. Astrophysical supplements to the ASCC-2.5. II. Membership probabilities in 520 Galactic open cluster sky areas. Astronomische Nachrichten [online]. Prosinec 2004 [cit. 2016-05-16]. Roč. 325, čís. 9, s. 740. Dostupné online. DOI:10.1002/asna.200410256. Bibcode:2004AN....325..740K. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Wide Field Image of the Jewel Box.jpg
Autor: ESO, Licence: CC BY 4.0
This image of the well-known NGC 4755 cluster or Jewel Box was taken with the Wide Field Imager (WFI) on the MPG/ESO 2.2-metre telescope at ESO’s La Silla Observatory. It highlights the cluster and its rich surroundings in all their multicoloured glory.
Putting the Jewel Box in perspective (composite image).jpg
Autor: ESO, NASA/ESA, Digitized Sky Survey 2 and Jesús Maíz Apellániz (Instituto de Astrofísica de Andalucía, Spain), Licence: CC BY 4.0
This composite image serves as a still “zoom-in”, showing the rich star field in which NGC 4755 nestles and then moving in to the detailed Hubble image of the Kappa Crucis Cluster, or Jewel Box, itself. The range of images begins with a very wide-field view of the sky surrounding NGC 4755. The images then progressively “zoom in” to reveal a “close-up” of the Jewel Box, featuring several very bright, pale blue super-giant stars, a solitary ruby-red super-giant and a variety of other brilliantly coloured stars.
Digitized Sky Survey 2 Image of NGC 4755.jpg
Autor: ESO, ESA/Hubble and Digitized Sky Survey 2. Acknowledgment: Davide De Martin (ESA/Hubble), Licence: CC BY 4.0
A wide-field image of the region around NGC 4755 constructed from data from the Digitized Sky Survey 2. The bright star is Mimosa, one of the four stars in the Southern Cross. The darkness towards the bottom of the image is part of the Coal Sack, a vast area of obscuring dust easily visible to the unaided eye.
A Hubble gem - the Jewel Box.jpg
Autor: NASA/ESA and Jesús Maíz Apellániz (Instituto de Astrofísica de Andalucía, Spain), Licence: CC BY 4.0
This image is a “close-up” view from the NASA/ESA Hubble Space Telescope of NGC 4755, or the Jewel Box cluster. Several very bright, pale blue super-giant stars (eg. κ Crucis on the left, HD 111934 on the lower right and HIP 62913 in the middle right), a solitary ruby-red super-giant (HIP 62918 - upper right) and a variety of other brilliantly coloured stars are visible in the image, as well as many much fainter ones, often with intriguing colours. The huge variety in brightness exists because the brighter stars are 15 to 20 times the mass of the Sun, while the dim points are less than half the mass of the Sun. This is the first image of an open galactic cluster with imaging extending from the far ultraviolet to the near-infra-red.
NGC4755map.png
Autor: Roberto Mura, Licence: CC BY-SA 3.0
NGC 4755