NGC 5823
| NGC 5823 | |
|---|---|
 Otevřená hvězdokupa NGC 5823 zobrazená v programu Stellarium. Autor: Roberto Mura | |
| Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0) | |
| Typ | otevřená hvězdokupa |
| Objevitel | James Dunlop[1] |
| Datum objevu | 1826[1] |
| Rektascenze | 15h 05m 31,2s[2] |
| Deklinace | -55°35′42″[2] |
| Souhvězdí | Kružítko (lat. Cir) |
| Zdánlivá magnituda (V) | 7,9[1] |
| Úhlová velikost | 12'[1] |
| Vzdálenost | 3 888 ly (1 192 pc)[2] |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Poloměr | 12[3] ly |
| Označení v katalozích | |
| New General Catalogue | NGC 5823 |
| Jiná označení | OCl 936, Cr 290, Mel 131,[1] Caldwell 88 |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
NGC 5823 (také známá jako Caldwell 88) je otevřená hvězdokupa v souhvězdí Kružítka vzdálená přibližně 3 888 světelných let. Objevil ji skotský astronom James Dunlop v roce 1826 při svém pobytu v Parramatta v Novém Jižním Walesu v Austrálii.
Pozorování
Na obloze se nachází v severní části souhvězdí, těsně u hranice se souhvězdím Vlka, na spojnici hvězd Alfa Centauri a Zéta Lupi, posunutá blíže k této druhé hvězdě. 1 stupeň severně od hvězdokupy se v souhvězdí Vlka nachází rozsáhlá otevřená hvězdokupa NGC 5822. Hvězdokupa není pouhým okem viditelná, ale již v triedru ji můžeme zrakem přizpůsobeným na noční vidění spatřit jako malou světlou skvrnu, částečně rozlišitelnou na hvězdy. Malý hvězdářský dalekohled ji snadno rozloží na jednotlivé hvězdy, uprostřed mírně zhuštěné. Její nejjasnější hvězdy jsou 10. magnitudy a nachází se spíše na okraji hvězdokupy, zatímco uprostřed jsou spíše slabší hvězdy.
Kvůli její velké jižní deklinaci je hvězdokupa pozorovatelná hlavně z jižní polokoule; na severní polokouli je možné ji pozorovat pouze v tropických oblastech.[4] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od května do října.
Historie pozorování
Hvězdokupu nalezl James Dunlop v roce 1826 při svém pobytu v Austrálii. John Herschel ji znovu pozoroval v období mezi 15. a 20. dubnem 1836 a popsal ji jako kupu slabých hvězd s magnitudami v rozsahu 13 a 14.[1][5]
Vlastnosti
NGC 5823 je poměrně bohatá hvězdokupa nacházející se ve vzdálenosti kolem 3 888 světelných let,[2] tedy na vnější hraně ramena Střelce Mléčné dráhy. Její stáří je zhruba 800 milionů let[6] a je tedy velmi stará. V podstatě neobsahuje zvláště hmotné hvězdy, ty již dávno vybuchly jako supernovy.
Červení obři nacházející se směrem k této hvězdokupě mají neobvyklé vlastnosti, ze kterých usuzujeme, že k hvězdokupě nepatří. Také se objevily dohady, že ideálně by měly její hvězdy vykazovat ještě vyšší zhuštění oproti okolním hvězdám, z čehož by vyplývalo, že se buď nejedná o opravdovou hvězdokupu, nebo se na ni promítají další hvězdy na pozadí.[7] Další studie ovšem potvrdila její status opravdové hvězdokupy určením minimálně 103 hvězd, které k ní patří a nachází se v průměru 12'; z tohoto rozměru a její vzdálenosti můžeme určit její skutečný rozměr na 12 světelných let.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku NGC 5823 na italské Wikipedii.
- ↑ a b c d e f The NGC/IC Project: Results for NGC 5823 [online]. [cit. 2016-05-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-28. (anglicky)
- ↑ a b c d SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 5823 [online]. [cit. 2016-05-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Janes, K. A. Photometry of the Open Clusters NGC3960 and NGC5823. S. 1210. Astronomical Journal [online]. Srpen 1981 [cit. 2016-05-06]. Roč. 86, s. 1210. Dostupné online. DOI:10.1086/113000. Bibcode:1981AJ.....86.1210J. (anglicky)
- ↑ Deklinace 56° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 34° od jižního nebeského pólu. Jižně od 34° jižní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 34° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
- ↑ Stephen James O'Meara. The Caldwell Objects. [s.l.]: Cambridge University Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-521-55332-6.
- ↑ WEBDA page for open cluster NGC 5823 [online]. [cit. 2016-05-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Dawson, D. W. DDO photometry of giants in four southern open clusters. S. 1424–1429. Astronomical Journal [online]. Listopad 1978 [cit. 2016-05-06]. Roč. 83, s. 1424–1429. Dostupné online. DOI:10.1086/112334. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu NGC 5823 na Wikimedia Commons - Simbad – NGC 5823
Média použitá na této stránce